Zemřela Marie Vlčková 
Ve  středu 11. května 2022 zemřela v požehnaném věku pětadevadesáti let jedna z nejstarších občanek našeho města, bývalá českotřebovská prodavačka, paní Marie Vlčková.
Paní Vlčkovou má určitě ještě řada z nás v paměti, jako dlouholetou vedoucí prodejny Chléb  - pečivo, podniku  Pramen, později Potraviny, sídlící v domě čp. 66 v Hýblově ulici. Marie Vlčková prošla ve Třebové za svůj život více obchodů. Všude měla své zákazníky ráda a chovala se k nim, jak nejlépe mohla. Dovolte mi na paní Vlčkovou osobní vzpomínku! V prodejně pečiva v Hýblově  ulici, ve funkci vedoucí, vystřídala v roce 1965 moji babičku, Růženu Čejkovou, která odcházela na odpočinek. Kdykoliv jsem jako malý chlapec šel s babičkou do města na nákup,  zastavili jsme se u paní Vlčkové pro pečivo. Velkým lákadlem pro mě byly veliké sladké kokosové kmeny, různých barev,které vždy byly pečlivě narovnány za pultem. Vždy jsem z babičky jeden vykňoural. Paní Vlčková stávala za pultem oděna do sněhobílého pláště, s nezbytnou krajkovou čelenkou  na hlavě. Jako by to bylo včera! Babičku vždy vřele přivítala, oslovila ji jménem  a pozdravila i mě. Pamatuji si, že jednou, když jsme do krámu přišli, babičku požádala, zda by jí na chvilku nepohlídala krám, že si musí na chvíli odběhnout. Babička mě usadila na židli u stolečku u výkladu a čekala, až paní Vlčková přijde. Do krámu vešli asi dva lidé a babička je zatím  obsloužila. Tak jak byla, v kabátě. Paní Vlčková se po chvíli vrátila.
 Marie Vlčková byla poslední žijící „prameňačkou“ z této doby. Kdykoliv jsme se potkali, ráda vzpomínala na staré  časy. Ochod byl jejím životem a patřil neodmyslitelně k ní. Později, když jsem se vyučil, role se obrátily. Příležitostně se stávala mojí zákaznicí. Posledně jsme se viděli  loni v létě, těsně před tím, než přesídlila do Chrudimi,  aby byla poblíž své dceři, Haně. Seděli jsme dlouho, do večerních hodin na pavlači Červeňáku, ve společnosti její vnučky Pavlíny. A nad sklenou vína se během vlahého letního večera, za zpěvu ptáků na okolních stromech, krásně vzpomínalo. Tehdy jsem paní Vlčkovou viděl naposledy. Několikrát jsem ji prostřednictvím obou jejich dcer, Hany i Dany,  nechal pozdravovat a vždy si prý na mě i babičku vzpomněla. Velmi jsem si vážil jejího přátelství a byla pro mě posledním živým pojítkem s mým dětstvím a mojí babičkou.
Čest její památce!
Martin Šebela.