Podporou cyklodopravy k udržitelné dopravě

Když se řekne udržitelná doprava, člověk si pravděpodobně přestaví něco více či méně odpovídající oficiální definici udržitelné dopravy jako dopravy, která se snaží minimalizovat svůj dopad na životní prostředí a využívat spíše obnovitelné zdroje energie.
Já si pod tímto představím nejen cyklodopravu nebo nejpřirozenější lidský pochyb, tzn. chůzi, ale vedle veřejné dopravy i individuální automobilovou dopravu (a to zejména pod vlivem postupně sílícího trendu e-mobily), a to vše, pokud možno ve vzájemně udržitelné kombinaci.
Ideálně by si všechny tyto způsoby dopravy zasloužily pozornost a město pro dle svých možností mělo spoluvytvářet podmínky pro údržbu a rozvoj nezbytné infrastruktury. Ukazuje se však, že veřejná infrastruktura (a to nejen v České Třebové) mnohdy neodpovídá současným podmínkám a požadavkům uživatelů (úzké ulice, narušené povrchy vozovek neboli výtluky, nedostatek parkovacích míst, rozbité chodníky, vysoké obrubníky, chybějící cyklostezky či cyklopruhy), protože v době jejich výstavby nikdo nepočítal s masivním nárůstem mobility a jejími negativními vlivy na životní prostředí.
Přestože nejsem odborník (maximálně informovaný jedinec zabývající se propagací cyklodopravy), dovolím si k tématu, které je v současné době často zmiňováno, připojit vlastní pohled a na jeho úvod bych citoval z článku týkajícím se dopravní infrastruktury Nestavte další silnice ani tunely. Cesta Česka z dopravní krize vede jinudy - Seznam Zprávy (seznamzpravy.cz) který zní:
"Na radnicích často vládne názor, že auto je pro lidi nejpřirozenějším způsobem dopravy a tomu se musí přizpůsobovat infrastruktura. Pohybujeme se v začarovaném kruhu – aut je čím dál víc, ulice zacpanější, parkování je čím dál obtížnější a současně nemáme vhodnou infrastrukturu pro to, abychom lidi motivovali jít pěšky, jet na kole nebo aby použili veřejnou dopravu". 
Citovaný článek mi znovu připomněl myšlenky udržitelné dopravy, za kterou se angažujeme v rámci výzvy Do práce na kole, které se mi spojily se zkušenostmi z vlastních cest nejen na kole (po městě se pohybuji pěšky, s kočárkem, na skládacím kole, ale i na koloběžce), autem popojíždím pouze výjimečně. Ponechám záměrně stranou otázky týkající se oprav komunikací a chodníků, zřizování dalších parkovacích stání, zvyšování bezpečnosti na přechodech pro chodce, městskou hromadnou dopravu, protože bych nerad odbíhal od hlavního tématu, kterým je podpora cyklodopravy. Nechci tím říci, že tyto otázky nejsou důležité, právě naopak, představují však jen další střípky do mozaiky s názvem udržitelná doprava, ale proto bych je přenechal povolanějším.
S ohledem na polohu a rozložení našeho města je otázka volby způsobu dopravy v rámci města relevantní pro většinu obyvatel, přičemž do jejich volby jistě promlouvá mnoho faktorů, které však lze dle mého zjednodušit na 2 klíčové, a to jsou pohodlnost a efektivita.
Pro spoustu životních situací pak vychází jako preferovaná volba osobní automobil, ale možná je to jen pohodlný návyk či stereotyp, o kterém nebyl nikdy důvod pochybovat. Nebrojím proti individuální automobilové dopravě jako takové, ale mám zkrátka za to, že v případě místní dopravy lidé využívají automobily z důvodu, že alternativy nejsou dostatečně atraktivní, přičemž se ani v současné době nepotvrzují odvážné předpoklady, že lidé se vzrůstající cenou benzínu najdou snáz cestu k alternativám v podobě veřejné dopravy a individuální bezmotorové dopravy (kolo, koloběžka, chůze) a jízda na kole se tak rozšíří.
Nutno připomenout, že případě cyklodopravy je nutnou podmínkou pocit bezpečí, kdy je tento pocit nepochybně větší na cyklostezce než na silnici. Ostatně na silnice s hustým provozem ani cyklista dle mého nepatří, protože tam svou nepředvídatelností často vytváření potencionálně nebezpečné situace, které nevyřeší ani pravidlo o bezpečném odstupu. Pozornost by se při podpoře cyklodopravy měla zaměřit na přirozené dopravní trasy v rámci města.
Město má k tomu z tohoto podhledu k dispozici stávající cyklotrasu protínající město od severu k jihu, která je z části vedena po cyklostezkách a z části po místních komunikacích, a jako taková je pro cyklo dopravu více než vhodná. I další trasy by mohly sloužit cyklodopravě, ale ono tomu tak často není z důvodu, že krajnice či okraje vozovky se často nacházejí v nevyhovujícím a pro cyklistu nebezpečném stavu, ať už jsou to výmoly anebo narušené kanalizační vpustě. Navíc na některých úsecích chybí vhodná infrastruktura zcela. V létě pak bující vegetace zasahuje do jízdního profilu komunikace nebo brání bezpečnému rozhledu. Jak vidno, někde může být náprava relativně snadná, jinde by vyžadovala přípravu, ale důležité je udat trend.
Řešení v žádné oblasti se nehledá snadno, ale pojmenovávání problém bývá vždy prvním krokem ke zlepšení a tím v tomto případě hned nemyslím budování cyklostezek anebo vyznačování cyklopruhů (ono je otázkou, zda by to bylo vždy v podmínkách města možné a na úkor čeho), ale zvýšení bezpečnosti cyklistů obecně.
Mnohdy by totiž stačilo omezení rychlosti (a tím ztráta atraktivity pro motoristy zkracujících se cestu) anebo omezení parkování na vytipovaném úseku. Ostatně silnice byly vystavěny pro to, aby po nich auta jezdily ne, aby na nich stály. Otázka bezpečnosti je v souvislosti s tématem cyklodopravy spojená i v dalším smyslu a to možnosti své kolo či koloběžku bezpečně uzamknout, přičemž tato možnost mnohdy chybí.
Jako propagátor cyklodopravy pochopitelně budu rád jak podporu jakékoliv snahy o zlepšení. Současně je potřeba, aby ti nejzranitelnější, naše děti, měly možnost si v bezpečném prostředí osvojit základní návyky a dopravní předpisy, proto mě těší, že se v předvolebních proklamacích objevuje i otázka zbudování dětského dopravního hřiště.
Karel Švercl ml., manažer dobrovolného svazku obcí Region Orlicko-Třebovsko