Zemřela Zdena Novotná - 5 let od úmrtí


Činnost českotřebovského esperantského  kroužku AMIKECO  si již od sedmdesátých let minulého století nebylo možné představit bez Zdeny Novotné, která se v té době přistěhovala do České Třebové z Opatova. Zde pracovala jako učitelka základní školy, pro svoje náboženské přesvědčení  však byla právě v době normalizace z Opatova přeložena. Jako matka malých dětí odmítla dojíždět až do Březové, takže nakonec přešla do sousedního Opatovce, kde doučila do důchodu. Sem také dojížděla z České Třebové po přestěhování do služebního bytu manžela.

Již od mládí Zdenu Novotnou přitahovaly osudy zdravotně postižených lidí, kteří díky své vůli a pomoci druhých dokázali často více než lidé zdraví.   Není proto divu, že se v České Třebové  brzo seznámila s Cilkou Kotyzovou, která ji nadchla právě pro esperanto. V té době již v České Třebové fungoval od šedesátých let akční esperantský kroužek železničářů AMIKECO, později zaměřený také na jiné specializace.  Zdena Novotná se zapojila především do práce sekce esperantistů katolíků a skupiny zaměřené na pomoc postiženým.

Lze říci, že hned od  příchodu Zdeny Novotné do České Třebové je její působení v esperantském kroužku nebo hnutí vůbec velmi znát. Přesvědčit se o tom můžeme v pěti tlustých svazcích esperantské kroniky.  Postupně také rostl její vliv na podobu a zápisy v kronikách, dlouhou řadu let je již psaní esperantské kroniky právě jejím dílem, povinnost vést kroniku převzala po Jiřím Pištorovi.

Jednoduchý umělý mezinárodní jazyk dokázal  mnoha esperantistům otevřít cestu do světa. Tato skutečnost byla vítaná zejména v době před tzv. sametovou revolucí. V té době si dopisovala až se 60 esperantisty z 20 zemí celého světa. Jejím koníčkem bylo sbírání panenek v národních krojích. Velkou část své sbírky předala do esperantského muzea ve Svitavách. Mnoho se přitom snažila o otevřené esperantského oddělení muzea českotřebovského, po iniciativě Jiřího Pištory z devadesátých  let jsme pro to měli velké předpoklady.

V devadesátých letech už nebylo problémem vyjet kdykoliv za hranice a navštívit přátele, byť to bylo třeba hodně daleko.  Naopak jsme rozšíření obzorů hodně potřebovali.  Od roku 1995 postupně vytvořila skupinku  dětí zajímajících se o esperanto a s nimi jezdila do světa, pořádala každoroční výjezdy. Nacvičený program potom v cizině u esperantských přátel s úspěchem prezentovala nejčastěji ve školách. Spoluorganizovala  také výměnné pobyty s esperantisty v Ratíškovicích u Hodonína.

Zdena Novotná byla také častým návštěvníkem esperantských kongresů, zejména  kongresů esperantistů - katolíků (IKUE) a tělesně postižených. Hodně vzpomínala  velký kongres, který se konal v r. 1996 ve sjezdovém paláci v Praze, kde se v esperantu dobře domluvili zástupci 50 zemí. Stejně jako např. Jiří Pištora, tak i Zdena Novotná vyjela několikrát prezentovat zajímavosti a speciality našeho kraje pro esperantisty v jiných zemích. Velkou událostí byla např. doslova "šňůra" prezentací lidových zvyků a krojů z našeho regionu, kterou Zdena Novotná vykonala v roce 2004 ve francouzské Bretani. Během pěti týdnů navštívila řadu esperantských kroužků a rodin společně s jednou  žákyní, která předváděla  kroje a některé tance z východních Čech. Podobné prezentace  předváděla i na dalších místech při výjezdech za esperantisty nebo na esperantských kongresech.

Zdena Novotná také u nás ve Třebové přivítala spoustu mezinárodních návštěvníků z Ukrajiny, Francie, Holandska, Ruska, Německa, Japonska a Bulharska. Na cesty a zájezdy jezdila Zdena Novotná se svou fenkou Katynkou. Také ona měla esperantské vychování, byla vynikající učební pomůckou pro výuku esperanta. Ještě v únoru 2017 oslavila  Zdena Novotná 84. narozeniny a zdála se být stále  aktivní.  Odchodem Zdeny Novotné přišli českotřebovští esperantisté o  velmi potřebného člověka.

Milan  Mikolecký