ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM 

 NA  ŘÍJEN  2022

155 let od narození Františka Václava KREJČÍHO (4.10. 1867 – 30.9. 1941), literárního, divadelního a hudebního kritika, spisovatele, překladatele a významného politika

Podle MUDr. Františka Laška „ Největší Třebovan“ se narodil v domě čp. 11 v dnešní Klácelově ulici. V té době zde byla škola a jeho otec tu nejen učil, ale i s rodinou bydlel. Prostředí školy i otcův příklad mu patrně předurčili další životní cestu – povolání učitele. Po maturitě na učitelském ústavu v Hradci Králové (1886) nastoupil na školu v nedaleké Lhotce, potom v České Třebové. Vedle učitelské činnosti se hned zapojil také do veřejného života. Byl jednatelem Sokola, členem výboru Občanské besedy, režisérem divadelního spolku Hýbl. Zde mezi ochotníky našel budoucí manželku Zdeňku Vostárkovou z domu na nádraží. Po konfliktu s úřady (1895) odešel ze školství a věnoval se žurnalistice. Krátce byl redaktorem Českých novin, přispíval do Naší doby a kulturně politické revue Rozhledy. Teprve roku 1897 pevně zakotvil v sociálně demokratickém deníku Právo lidu, kde vedl více než 30 let rubriku Literatura a umění. Patřil mezi přední představitele sociálně demokratické strany, která ho pověřovala politickými i reprezentativními úkoly. Např. v roce 1919 vedl poselství prezidenta Masaryka k československým legiím na Sibiř. V období vytváření československé samostatnosti byl velice hodnocen jeho podpis na známém Manifestu spisovatelů z května 1917, jímž se čeští spisovatelé přihlásili k protirakouskému odboji a k aktivní účasti na veřejném životě. Od roku 1920 byl senátorem Národního shromáždění.

     F.V. Krejčí vystupoval jako literární, divadelní i hudební kritik, psal romány i dramata, překládal z němčiny, francouzštiny a švédštiny. Mezi jeho nejlepší a nejznámější literární práce patří knižní monografie o významných českých básnících (J. Zeyer, J. Neruda, K.H. Mácha, Jar. Vrchlický ) a romány U protinožců, Červenec a Zlatá hvězda. Z divadelních her vynikají Půlnoc (dějiště na Výprachticku), Povodeň (hrála se na prknech ND v Praze) a Žena a vlast. Tečkou za jeho spisovatelskou činností byly dvojsvazkové Paměti z konce století, které napsal již téměř slepý v letech 1938 a 1939. Kompletně nebyly nikdy vydány. F.V. Krejčí zemřel v Praze, pochován byl podle vlastního přání na hřbitově v České Třebové.

     Českotřebovští na svého rodáka nezapomněli. Při příležitosti 130. výročí jeho narození mu byla na rodném domě čp. 11 v Klácelově ulici odhalena pamětní deska. Po známém novináři, spisovateli a politikovi byla také pojmenována jedna z českotřebovských ulic. V průběhu září 2001 vydalo Město Česká Třebová ve spolupráci s Městským muzeem v České Třebové první vydání sborníku Za F.V. Krejčím (1867 až 1941). Sborník uspořádal PhDr. Antonín Januška.

Nedožitých 90 let Mgr. Marie PECHANCOVÉ (12.10. 1932 – 8.1. 2016), středoškolské profesorky a městské kronikářky

Narodila se v Kamenných Sedlištích u Budislavi v rodině rolníka. Po absolvování Gymnázia v Poličce vystudovala Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, obor biologie, chemie, zeměpis. Později si své odborné znalosti ještě rozšířila studiem chemie a botaniky na Přírodovědecké fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Po jedenácti letech pedagogické praxe v Lanškrouně přišla v roce 1966 na Gymnázium do České Třebové, kde vyučovala chemii a biologii. Ekologie a ochrana životního prostředí se pro ni staly součástí její profese i životního stylu. Ochraně životního prostředí věnovala veškerý svůj volný čas. Byla nejen aktivní členkou místní organizace českého svazu ochránců přírody, ale i její okresní předsedkyní. Pracovala také v Okrašlovacím a Mineralogickém klubu. Napsala populární formou řadu odborných článků, některé známe i z Českotřebovského zpravodaje. A aby toho nebylo málo, v roce 1997 si přibrala ke svým aktivitám českotřebovskou městskou kroniku. Psaní kroniky ukončila v roce 2010. V České Třebové na Křibě bydlela do roku 2015. Poslední rok života strávila v penzionu v Poličce.

20 let od úmrtí Jaromíra ROLLERA ml. (13.3. 1943 – 9.10. 2002), hudebníka a fotografa

Narodil se a vyrůstal v České Třebové – Parníku. V rodném městě vystudoval reálné gymnázium a nástavbu na Střední průmyslové škole železniční. Jeho koníčkem byla nejprve hudba. Hudební nadání pravděpodobně zdědil po rodičích, oba byli aktivní houslisté. Jaromír hrával na lesní roh v místní dechovce a v symfonickém orchestru. Po vojně, již ženatý, se usadil v Šumperku (1964), kde pracoval u železničních podniků ŽOS a později HSŽ jako technik. V té době se začal vážně zajímat o fotografování. Ze začátečníka se postupně propracoval ve špičkového fotografa, známého i za hranicemi našeho státu. Od roku 1966 se zúčastňoval fotografických soutěží a výstav (převážně kolektivních) doma i v zahraničí, získal četné ceny a čestná uznání. V letech 1969 až 1971 si svoje odborné znalosti ještě doplnil na Lidové konzervatoři v Ostravě (vyučující : doc. Ján Šmok, Bohuslav Růžička, dr. Petr Holý …), kde absolvoval obor výtvarné fotografie. Na fotografiích Jaromíra Rollera lze vystopovat okruhy témat : Jazz + blues, Portréty, Cikáni, Ulice, Cesty, Moderní gymnastika. Měl ještě mnoho plánů, které neuskutečnil. Zemřel předčasně v brněnské nemocnici ve věku 59 let. Pochován je v Brně – Líšni.

180 let od narození Jana TYKAČE (30.10. 1842 – 13.11. 1921), učitele, kulturního pracovníka a spisovatele

Narodil se v Čelákovicích u Prahy. Přes farní dvojtřídku v místě rodiště, německou piaristickou školu v Brandýse nad Labem a nižší reálku tamtéž, dostal se mladičký Tykač do Prahy na učitelský ústav Budeč. Po studiu vykonával praxi ve Stochově u Peruce, Toušeni u Čelákovic a na farní škole v Čelákovicích. V té době již začal psát do odborných pedagogických časopisů. Do České Třebové přišel v roce 1868. V roli učitele a později ředitele školy vychoval několik generací žáků. S chutí se pustil i do veřejné práce. Působil v pěveckém spolku Lumír, čtenářském spolku, zasloužil se o vznik divadelního spolku Hýbl. Založením knihovny Občanské besedy položil základy k pozdějšímu otevření městské knihovny. Zájem o historii a národopis města, sběratelská činnost a objev velmi vzácných listin v českotřebovském městském archivu, to vše jej přivedlo na myšlenku založit v České Třebové městské muzeum. To se mu podařilo v roce 1888. Stal se také prvním jeho správcem. Současně založil Muzejní spolek, který vedl nepřetržitě až do své smrti. Činný byl i literárně. Napsal drobné dílko České povídky. Kromě odborných pedagogických článků vydal dvě větší práce – Hry a zábavy a Hry tělocvičné. Mnoho článků věnoval vývoji řemesel a cechů, lidovému umění, lidové hudbě, starým zvykům a pověrám na Českotřebovsku a ve východních Čechách. Velmi cenné jsou jeho zápisy ve školní kronice a muzejních knihách. Neodpočíval ani v důchodu. Dokladem toho je kniha Paměti, kterou začal psát v roce 1915 a dokončil v roce 1920.

110 let Karla VOLESKÉHO st. (28.10. 1912 – 8.8. 1998), uznávaného odborníka na dráze a fotografa

Narodil se v rodině textilního mistra Antonína Voleského v dnešní Ústecké ulici na Parníku. Měl ještě šest starších sourozenců. Po základní škole se jeden rok učil strojním zámečníkem a pak nastoupil na Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Pardubicích, kterou dokončil v roce 1932. Následovala tříletá bezplatná praxe v parnické textilce odkud odešel na jeden rok do Škodových závodů v Hradci Králové. Zbytek aktivních let spojil s železnicí, kde byl zaměstnán téměř čtyři desítky let. Nejprve jako výpravčí, později technik v lokomotivním depu a na Provozním oddíle. Všude byl znám jako poctivý a svědomitý pracovník. Uměl se postavit ke každé práci, ať se jednalo o elektrikářskou, zámečnickou, truhlářskou či zednickou. Byl i dobrým řezbářem ( loutkové hlavičky, betlém). Doma s manželkou obhospodařovali malé hospodářství a když zbyl čas, věnoval se hlavně fotografování a turistice. Jeho reportážní fotografie mají pro nás cenu dokumentu. Zachytil rozvodněnou Třebovku, rozmanitou práci železničářů, život v našem městě. Zvláštní kapitolou jsou jeho snímky ze sportovního prostředí. Byly otištěny v novinách a časopisech, získaly řadu ocenění. Své fotografické vědomosti si nenechával pro sebe. Naučil fotografovat stovky zájemců o tento ušlechtilý koníček, vedl kurzy, byl předsedou fotoodboru závodního klubu.

                                                                                                                                                            Jan Skalický