ČESKOTŘEBOVSKÉ
KALENDÁRIUM
NA ŘÍJEN
2022
155 let od
narození Františka Václava KREJČÍHO (4.10. 1867 – 30.9. 1941),
literárního, divadelního a hudebního kritika, spisovatele, překladatele a
významného politika
Podle
MUDr. Františka Laška „ Největší Třebovan“ se narodil v domě čp. 11
v dnešní Klácelově ulici. V té době zde byla škola a jeho otec tu nejen
učil, ale i s rodinou bydlel. Prostředí školy i otcův příklad mu patrně
předurčili další životní cestu – povolání učitele. Po maturitě na
učitelském ústavu v Hradci Králové (1886) nastoupil na školu v nedaleké
Lhotce, potom v České Třebové. Vedle učitelské činnosti se hned zapojil
také do veřejného života. Byl jednatelem Sokola, členem výboru Občanské
besedy, režisérem divadelního spolku Hýbl. Zde mezi ochotníky našel
budoucí manželku Zdeňku Vostárkovou z domu na nádraží. Po konfliktu
s úřady (1895) odešel ze školství a věnoval se žurnalistice. Krátce byl
redaktorem Českých novin, přispíval do Naší doby a kulturně politické
revue Rozhledy. Teprve roku 1897 pevně zakotvil v sociálně demokratickém
deníku Právo lidu, kde vedl více než 30 let rubriku Literatura a umění.
Patřil mezi přední představitele sociálně demokratické strany, která ho
pověřovala politickými i reprezentativními úkoly. Např. v roce 1919 vedl
poselství prezidenta Masaryka k československým legiím na Sibiř. V období
vytváření československé samostatnosti byl velice hodnocen jeho podpis na
známém Manifestu spisovatelů z května 1917, jímž se čeští spisovatelé
přihlásili k protirakouskému odboji a k aktivní účasti na veřejném životě.
Od roku 1920 byl senátorem Národního shromáždění.
F.V. Krejčí vystupoval jako literární, divadelní i hudební kritik,
psal romány i dramata, překládal z němčiny, francouzštiny a švédštiny.
Mezi jeho nejlepší a nejznámější literární práce patří knižní monografie o
významných českých básnících (J. Zeyer, J. Neruda, K.H. Mácha, Jar.
Vrchlický ) a romány U protinožců, Červenec a Zlatá hvězda. Z divadelních
her vynikají Půlnoc (dějiště na Výprachticku), Povodeň (hrála se na
prknech ND v Praze) a Žena a vlast. Tečkou za jeho spisovatelskou činností
byly dvojsvazkové Paměti z konce století, které napsal již téměř slepý
v letech 1938 a 1939. Kompletně nebyly nikdy vydány. F.V. Krejčí zemřel
v Praze, pochován byl podle vlastního přání na hřbitově v České Třebové.
Českotřebovští na svého rodáka nezapomněli. Při příležitosti 130.
výročí jeho narození mu byla na rodném domě čp. 11 v Klácelově ulici
odhalena pamětní deska. Po známém novináři, spisovateli a politikovi byla
také pojmenována jedna z českotřebovských ulic. V průběhu září 2001 vydalo
Město Česká Třebová ve spolupráci s Městským muzeem v České Třebové první
vydání sborníku Za F.V. Krejčím (1867 až 1941). Sborník uspořádal PhDr.
Antonín Januška.
Nedožitých 90
let Mgr. Marie PECHANCOVÉ (12.10. 1932 – 8.1. 2016), středoškolské
profesorky a městské kronikářky
Narodila
se v Kamenných Sedlištích u Budislavi v rodině rolníka. Po absolvování
Gymnázia v Poličce vystudovala Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity
v Praze, obor biologie, chemie, zeměpis. Později si své odborné znalosti
ještě rozšířila studiem chemie a botaniky na Přírodovědecké fakultě
Palackého univerzity v Olomouci. Po jedenácti letech pedagogické praxe v Lanškrouně
přišla v roce 1966 na Gymnázium do České Třebové, kde vyučovala chemii a
biologii. Ekologie a ochrana životního prostředí se pro ni staly součástí
její profese i životního stylu. Ochraně životního prostředí věnovala
veškerý svůj volný čas. Byla nejen aktivní členkou místní organizace
českého svazu ochránců přírody, ale i její okresní předsedkyní. Pracovala
také v Okrašlovacím a Mineralogickém klubu. Napsala populární formou řadu
odborných článků, některé známe i z Českotřebovského zpravodaje. A aby
toho nebylo málo, v roce 1997 si přibrala ke svým aktivitám
českotřebovskou městskou kroniku. Psaní kroniky ukončila v roce 2010.
V České Třebové na Křibě bydlela do roku 2015. Poslední rok života
strávila v penzionu v Poličce.
20 let od úmrtí
Jaromíra ROLLERA ml. (13.3. 1943 – 9.10. 2002), hudebníka a fotografa
Narodil
se a vyrůstal v České Třebové – Parníku. V rodném městě vystudoval reálné
gymnázium a nástavbu na Střední průmyslové škole železniční. Jeho koníčkem
byla nejprve hudba. Hudební nadání pravděpodobně zdědil po rodičích, oba
byli aktivní houslisté. Jaromír hrával na lesní roh v místní dechovce a
v symfonickém orchestru. Po vojně, již ženatý, se usadil v Šumperku
(1964), kde pracoval u železničních podniků ŽOS a později HSŽ jako
technik. V té době se začal vážně zajímat o fotografování. Ze začátečníka
se postupně propracoval ve špičkového fotografa, známého i za hranicemi
našeho státu. Od roku 1966 se zúčastňoval fotografických soutěží a výstav
(převážně kolektivních) doma i v zahraničí, získal četné ceny a čestná
uznání. V letech 1969 až 1971 si svoje odborné znalosti ještě doplnil na
Lidové konzervatoři v Ostravě (vyučující : doc. Ján Šmok, Bohuslav
Růžička, dr. Petr Holý …), kde absolvoval obor výtvarné fotografie. Na
fotografiích Jaromíra Rollera lze vystopovat okruhy témat : Jazz + blues,
Portréty, Cikáni, Ulice, Cesty, Moderní gymnastika. Měl ještě mnoho plánů,
které neuskutečnil. Zemřel předčasně v brněnské nemocnici ve věku 59 let.
Pochován je v Brně – Líšni.
180 let
od narození Jana TYKAČE (30.10. 1842 – 13.11. 1921), učitele, kulturního
pracovníka a spisovatele
Narodil
se v Čelákovicích u Prahy. Přes farní dvojtřídku v místě rodiště, německou
piaristickou školu v Brandýse nad Labem a nižší reálku tamtéž, dostal se
mladičký Tykač do Prahy na učitelský ústav Budeč. Po studiu vykonával
praxi ve Stochově u Peruce, Toušeni u Čelákovic a na farní škole
v Čelákovicích. V té době již začal psát do odborných pedagogických
časopisů. Do České Třebové přišel v roce 1868. V roli učitele a později
ředitele školy vychoval několik generací žáků. S chutí se pustil i do
veřejné práce. Působil v pěveckém spolku Lumír, čtenářském spolku,
zasloužil se o vznik divadelního spolku Hýbl. Založením knihovny Občanské
besedy položil základy k pozdějšímu otevření městské knihovny. Zájem o
historii a národopis města, sběratelská činnost a objev velmi vzácných
listin v českotřebovském městském archivu, to vše jej přivedlo na myšlenku
založit v České Třebové městské muzeum. To se mu podařilo v roce 1888.
Stal se také prvním jeho správcem. Současně založil Muzejní spolek, který
vedl nepřetržitě až do své smrti. Činný byl i literárně. Napsal drobné
dílko České povídky. Kromě odborných pedagogických článků vydal dvě větší
práce – Hry a zábavy a Hry tělocvičné. Mnoho článků věnoval vývoji řemesel
a cechů, lidovému umění, lidové hudbě, starým zvykům a pověrám na
Českotřebovsku a ve východních Čechách. Velmi cenné jsou jeho zápisy ve
školní kronice a muzejních knihách. Neodpočíval ani v důchodu. Dokladem
toho je kniha Paměti, kterou začal psát v roce 1915 a dokončil v roce
1920.
110 let Karla VOLESKÉHO st. (28.10. 1912 – 8.8. 1998), uznávaného odborníka na dráze a
fotografa
Narodil
se v rodině textilního mistra Antonína Voleského v dnešní Ústecké ulici na
Parníku. Měl ještě šest starších sourozenců. Po základní škole se jeden
rok učil strojním zámečníkem a pak nastoupil na Vyšší průmyslovou školu
strojnickou v Pardubicích, kterou dokončil v roce 1932. Následovala
tříletá bezplatná praxe v parnické textilce odkud odešel na jeden rok do
Škodových závodů v Hradci Králové. Zbytek aktivních let spojil
s železnicí, kde byl zaměstnán téměř čtyři desítky let. Nejprve jako
výpravčí, později technik v lokomotivním depu a na Provozním oddíle. Všude
byl znám jako poctivý a svědomitý pracovník. Uměl se postavit ke každé
práci, ať se jednalo o elektrikářskou, zámečnickou, truhlářskou či
zednickou. Byl i dobrým řezbářem ( loutkové hlavičky, betlém). Doma
s manželkou obhospodařovali malé hospodářství a když zbyl čas, věnoval se
hlavně fotografování a turistice. Jeho reportážní fotografie mají pro nás
cenu dokumentu. Zachytil rozvodněnou Třebovku, rozmanitou práci
železničářů, život v našem městě. Zvláštní kapitolou jsou jeho snímky ze
sportovního prostředí. Byly otištěny v novinách a časopisech, získaly řadu
ocenění. Své fotografické vědomosti si nenechával pro sebe. Naučil
fotografovat stovky zájemců o tento ušlechtilý koníček, vedl kurzy, byl
předsedou fotoodboru závodního klubu.
Jan Skalický
|