ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM  NA  LISTOPAD  2017                   RNDr. Jiří Demel - 80 let RNDr. Jaroslav Demel, nar. 4. 11. 1942 v České Třebové, učitel, dlouholetý ředitel  střední průmyslové školy textilní v Ústí nad Orlicí, zasloužil se o její nové směrování na umělecko průmyslovou školu. , dlouholetý předseda Kruhu přátel hudby Česká Třebová. Ženatý, manželka Mgr. Marta Demelová, učitelka v.v. ( ZŠ Nádražní, gymnázium, SŠ uměleckoprůmyslová Ústí n.O.). Má dvě děti.  Ing. Jaroslava Demela, proděkana  ekonomické fakulty Technické univerzity Liberec, dceru Ing. Markétu  Demelovou, pracovnici finančního úřadu Ústí n.O. a pět vnoučat,  Jana , Markétu, Karolínu, Jakuba a Matěje. Podrobnější připomínku k životnímu jubileu RNDr, Jaroslava Demela připravujeme.   30 let od úmrtí Milady GZÍLOVÉ (29.12. 1898 – 20.11. 1992), manželky obchodníka, aktivní členky českotřebovského Sokola, dárkyně domu čp. 11 v Klácelově ulici za účelem vybudování sídla městského muzea Narodila se v rodině majitele Podbranského mlýna a truhlářské živnosti Víta Fialy. Měla ještě pět sourozenců. V roce 1925 se provdala za spolumajitele velkoobchodu ovocem, zeleninou a drůbeží firmy Gzíl a Krása, pana Josefa Gzíla mladšího. Manželství Gzílových bylo bezdětné. V letech 2. světové války se manželé starali o chlapce Františka Pácla, jehož rodiče byli uvězněni v koncentračním táboře. Po válce jej vrátili matce. Manželé Gzílovi byli činní v českotřebovském Sokole. V roce 1918 se Milada stala dokonce náčelnicí. Sokolské ideje ji provázely po celý život. Jejím posledním přáním bylo, aby po smrti byla pochována v sokolském stejnokroji. Když v roce 1965 ovdověla, žila nadále ve svém bývalém domě čp. 11 v Klácelově ulici, který byl už před lety znárodněn. Skromné živobytí si zajišťovala zaměstnáním v prodejně mléčných lahůdek na Starém náměstí. V roce 1981 se přestěhovala do českotřebovského domova důchodců. Ještě než zemřela v ústecké nemocnici, odkázala svůj restituovaný podíl na domě čp. 11 za účelem zřízení městského muzea městu.   150 let od narození MUDr. Františka LAŠKA (22.11. 1872 – 4.5. 1947), lékaře a veřejného činitele Narodil se v České Třebové jako jedno ze šesti dětí strojvedoucího Rudolfa Laška. Rodný dům čp. 68 najdeme v horní části Hýblovy ulice, je ale celý přestavěn. Po základní škole a s maturitním vysvědčením z litomyšlského gymnázia odešel studovat medicínu na českou univerzitu do Prahy. Promoval zde 25. ledna 1898. Když vystudoval, sbíral praktické zkušenosti v Zemské všeobecné nemocnici. V roce 1900 praxi ukončil a přesídlil do Litomyšle, kde převzal zavedenou lékařskou ordinaci a současně externoval ve zdejší všeobecné veřejné nemocnici. Po konkurzu v témže roce se stal v tomto ústavu nejprve sekundářem prozatímním a od března 1902 definitivním. První světovou válku prožil ve vojenských nemocnicích na ruské a italské frontě jako šéflékař chirurgického oddělení. S ukončením války se vrátil do Litomyšle a v roce 1921 se stal řídícím primářem tamní nemocnice. V této funkci setrval až do 30 září 1935, kdy odešel do důchodu. Nadále však vykonával soukromou praxi, které se vzdal až v roce 1939. Působení MUDr. Laška v litomyšlské nemocnici přineslo nebývalou její modernizaci. Nechal postavit nové budovy, stávající renovoval. Došlo na nový vodovod, kanalizaci, parkovou úpravu, přístrojové dovybavení jednotlivých oddělení. Plně se také zapojil do společenského a politického života. V letech 1919 až 1941 s úspěchem zastával úřad purkmistra politické obce Litomyšle. Pod jeho vedením nastal dynamický rozvoj města. Společně s manželkou Josefou se také výrazně angažoval ve spolcích podporujících chudé děti a studenty. Byl uznávaným znalcem výtvarného umění a regionálních dějin. Organizoval kulturně osvětové akce, přednášel a publikoval. V roce 1937 vydal v Litomyšli svoji první kulturně – historickou knihu Zapadlí osvícenci F.E. Welz a dr. František Rybička s podtitulem Dva životopisné obrazy s kulturně dobovými črtami z Litomyšle, České Třebové a Kozlova. Druhé opravené vydání s rozšířenou pasáží o F. M. Klácelovi vyšlo v roce 1946 u českotřebovského knihkupce a nakladatele Františka Lukavského. Velký úspěch měly i knížky Oživené litomyšlské paměti (Litomyšl, 1940) a Litomyšl v dějinách a výtvarném umění (Litomyšl, 1946). Zasloužil se o pamětní desku Boženy Němcové odhalenou před íé lety v r. 1932 na budově restaurace Hory u Č. Třebové Za celoživotní práci, kterou vykonal nejen pro zdravotnictví, ale i pro město Litomyšl a jeho kulturu, obdržel při příležitosti svého šedesátiletého jubilea titul zdravotního rady a čestná občanství měst Litomyšle a České Třebové. Když před 75 lety zemřel, byl zpopelněn a popel uložen na litomyšlském hřbitově.   190 let od úmrtí Emanuela MŰLLERA (9.1. 1808 – 16.11. 1832) Pocházel z českotřebovské měšťanské rodiny. Jeho otec provozoval řeznickou živnost v domě čp. 40. Mladý Emanuel při studiu na litomyšlském gymnáziu náležel k užšímu kroužku posluchačů učitele Bonifáce Buzka. S těmito žáky se Buzek scházel mimo učební dobu a vyslovoval před nimi názory, které z katedry přednášet nemohl. Emanuel Műller na svého oblíbeného učitele často vzpomínal. Po litomyšlských studiích následoval krajana F.M. Klácela do augustiniánského kláštera na Starém Brně. Vydržel zde ale jen rok a odešel na práva. Jeho dobrodružná povaha jej v letech 1830 až 1831 přivedla do Polska, kde se zúčastnil bojů proti ruské armádě za svobodu polského národa. Po návratu do České Třebové jej čekala slibná kariéra a také sňatek. Smrtelné zranění při lovu vše zhatilo.                                                                                                                                                                    Jan Skalický