ČESKOTŘEBOVSKÉ
KALENDÁRIUM
DUBEN 2022
20
let od úmrtí známého regionálního fotografa Františka BROKEŠE (4.3. 1918 –
5.4. 2002)
Narodil
se na samotě u obce Horní Třešňovec. Jeho otec zde měl malé hospodářství,
matka se starala o početnou rodinu. Do školy malý František nejprve chodil
v německých Jakubovicích (obecná škola), na českou měšťanskou školu
docházel do Dolní Čermné. V roce 1933 se přestěhoval k bratrovi Rudolfovi
do České Třebové, aby se v jeho dílně vyučil kloboučnickému řemeslu.
Zároveň navštěvoval Živnostenskou školu pokračovací. V roce 1942 byl
nasazen na nucené práce do Německa (Magdeburk). Za dramatických okolností
se koncem války vrátil domů. Protože válka nebyla ještě u konce, byl
zatčen a měl být opět transportován do Německa. Ze záměru sešlo ukončením
2. světové války. Po válce ještě krátce pracoval u bratra než
kloboučnickou firmu znárodnili. Zaměstnání si našel v parnické textilce a
od roku 1953 v nově vzniklém n.p. Česká armaturka, kde působil nepřetržitě
až do odchodu do důchodu.
Jeho koníčkem
byla turistika a hlavně fotografování. První fotoaparát a zvětšovací
přístroj zakoupil u místního drogisty Josefa Bártů v roce 1937. Jako
samouk zvládl fotografickou techniku k téměř absolutní dokonalosti
(citlivý objektiv, malířský smysl pro kompozici, odpovědný až
profesionální přístup k danému tématu). V edici Osobnosti vyšla v roce
1992 drobná knížka Česká Třebová ve fotografii Františka Brokeše. Text
napsal a fotografie uspořádal Mgr. Milan Michalski. S fotografiemi
Františka Brokeše jsme měli možnost se také seznámit ve výstavní síni
tehdejšího Dělnického domu v březnu 1998. Výstava byla uspořádána k jeho
osmdesátinám. V posledních letech jej zdravotní potíže donutily odejít do
Domova důchodců v České Třebové, kde po kratší nemoci také zemřel.
35 let od úmrtí
uměleckoprůmyslového výtvarníka, malíře, grafika a ilustrátora Otto FUSKA
(9.4. 1909 – 6.4. 1987)
Narodil
se v Ostravě – Hrušově. Po studiu na Státní odborné škole textilní ve
Frýdku nastoupil do fy Lemberger v Místku. Pracoval zde postupně jako
textilní dělník, vedoucí kolekčního oddělení a vedoucí přípravny. V roce
1938 nastoupil po konkurzu do ateliéru firmy Hermann, Pollack a synové,
který se tehdy ze známých důvodů nacházel na Parníku u České Třebové. Když
došlo k znárodnění textilní továrny, vybudoval zde a dále řídil exportní
vzorkový ateliér, kde vychoval řadu mladých výtvarníků – návrhářů. Volný
čas věnoval výtvarnému umění – olejomalbě, akvarelu, kresbě a hlavně
grafice. Těžištěm jeho výtvarného zájmu je především krajina. Náměty ke
svým obrazům čerpal nejen doma, ale i na studijních a soukromých cestách
v zahraničí (Švýcarsko, Itálie, Francie, Anglie, Holandsko, Belgie, NDR,
Jugoslávie, Rakousko). Jako dlouholetý člen SČSVU vystavoval obsáhlý
soubor obrazů z cest ve Východočeském divadle v Pardubicích. Zúčastnil se
uměleckoprůmyslové výstavy východočeských výtvarníků v Pardubicích, kde
představil své textilní návrhy. Pořádal pravidelné výstavy ve výstavní
síni „Díla“ v Pardubicích. Byl pravidelným účastníkem Výtvarných salónů
v Poličce a všech členských výstav, pořádaných pobočkou SČSVU
v Pardubicích. V našem městě vystavoval společně s českotřebovskými
výtvarníky v aule reálného gymnázia (1949) a samostatně v městském muzeu
(1959, 1962, 1963) a v ZK ROH Perla 02 v roce 1965. Celý život se
sebevzdělával. Soukromě studoval u J.J. Filipiho, uměleckoprůmyslového
výtvarníka ve Frýdku a akademického malíře Bartovského. Mimoto navštěvoval
v Praze přednášky význačných umělců a teoretiků jako byli Kybal, Fišárek,
Chalupecký, architekt Honzík a další. V České Třebové žil a byl zaměstnán
32 let. V roce 1970 se vrátil zpět do rodného kraje. Usadil se ve Frýdku –
Místku, kde také po dlouhé a těžké nemoci zemřel.
160 let od
narození středoškolského profesora a významného botanika Františka MALOCHA
(24.4. 1862 – 13.1. 1940)
Narodil
se v Horní Sloupnici u Litomyšle v rodině zvěrolékaře. Vystudoval vyšší
reálku v Litomyšli a učitelský ústav v Kutné Hoře. Učil na obecné škole
v České Třebové (1887 až 1893), Třemešné u Plzně, v Plzni a od roku 1919
v Levicích a Štubnianských Teplicích. V obou slovenských městech působil
jako profesor učitelského ústavu. V roce 1925 byl penzionován. Vrací se do
Plzně, kde žil až do své smrti. Plných čtyřicet let se věnoval botanice.
Sbíral, lisoval, sušil a určoval rostliny. Cévnaté i bezcévnaté, jako
sinice, řasy, houby, lišejníky a mechorosty. Za svůj život nashromáždil
přes 25 000 rostlin. Jsou uloženy v mnoha pečlivě zpracovaných herbářích.
Najdeme je na Masarykově univerzitě v Brně, na katedře botaniky
přírodovědecké fakulty UK v Praze, v Národním muzeu v Průhonicích, ve
Východočeském muzeu v Pardubicích, v Západočeském muzeu v Plzni, nebo
v Městském muzeu v České Třebové, kde je 108 herbářových položek
z Malochovy sbírky. Za svého českotřebovského pobytu sbíral rostliny
z širokého okolí. Svědčí o tom názvy lokalit, která u jeho sběrů najdeme:
U Coufalovy studánky u Přívratu, Jelenice, Křivolík a Uhrovy doly, Na
Horách, Bukový les u Semanína, lesy v Zádolkách, Semanínský Borek …
Výsledky tohoto bádání zveřejnil v šesti botanických článcích pod názvem
Hrst kvítí od České Třebové v časopise Náš kraj. V polesí Háj nad řekou
Berounkou najdeme jeho pamětní desku, která zde byla slavnostně odhalena
23. září 1951. V roce 1967 bylo celé okolí (2,19 ha) vyhlášeno Chráněným
nalezištěm Malochova skalka. O třicetšest let později, v roce 2003, byla
v Plzni otevřena naučná stezka Po stopách Františka Malocha. Trasa je
dlouhá asi 9 km a má jedenáct informačních tabulí. Stezka prochází i přes
chráněné území Malochova skalka. Jan Skalický
90
let středoškolského profesora a dlouholetého kulturního pracovníka Josefa
SLAVÍKA, narozeného 22.4. 1932
Mládí
prožil ve svém rodišti v Pěčíně u Rychnova nad Kněžnou.
Gymnázium vystudoval v Králíkách, potom Filozofickou fakultu Univerzity
Palackého v Olomouci. Studoval zde český a ruský jazyk, později i němčinu.
Působil na středních školách v Jičíně, Hostinném a od roku 1960 až do
odchodu do důchodu učil na Střední průmyslové škole železniční v České
Třebové.
Jako češtinář se po svém příchodu do České Třebové rychle se zapojil do
kulturního života města, byl pravidelným návštěvníkem koncertů Kruhu
přátel hudby, jako spolupracovník svého kolegy Jaroslava Hosnedla byl také
velkým fandou ochotnického divadla, které mělo od padesátých let ve
Třebové dobrou úroveň. Stal se redaktorem studia rozhlasu po drátě,
externě také spolupracoval s Československým rozhlasem v Hradci Králové a
byl platným členem redakční rady Českotřebovského zpravodaje, pravidelně
přispíval do Jiskry Orlicka, Pochodně, Železničáře, později i do Orlických
novin a dalších listů. Pro tyto noviny napsal celou řadu medailonků,
věnovaných významným českotřebovským občanům – F.M. Klácelovi, Martinu
Broulíkovi, Miroslavu Škrabalovi, Josefě Kšírové, Anděle Kučerové, Olze
Markové, F.K. Zedínkovi, Jaroslavu Hosnedlovi, Janu Žáčkovi a dalším. Je
také autorem řady obsáhlejších studií, např. o dějinách ochotnického
divadla v České Třebové, o tradici sborového zpěvu, nebo o slavnosti
Putování za studánkami ve Vlčkově. Všechny tyto medailonky jsou dnes
rozptýlené v archivech různých časopisů.
Josef Slavík také spolupracoval na tehdy ojedinělém sborníku "Česká
Třebová 1278 – 1978", vydaném před 40 lety k 700. výročí první dochované
zmínky o České Třebové, ve kterém právě mapoval kulturní život města a
jeho vývoj. Má velký podíl také na prvních dvou svazcích edice Historie a
osobnosti města Česká Třebová pro Muzejní spolek. První knížka vyšla
koncem roku 2007, druhá o rok později. Velmi podrobně s přehledem zde
popsal osud a přínos českotřebovského hudebního pedagoga a skladatele,
čestného občana našeho města pana Františka Kajetána Zedínka a podobně se
s velkým nasazením a přehledem věnoval působení známého českotřebovského
kapelníka a hudebního skladatele Dobromila Keprta a také básníka Ing.
Jaromíra Šlemra
Nikdy nebyl členem žádné politické strany, hned po sametové revoluci se
stal mluvčím Občanského fóra na SPŠŽ a spolupracoval s městským Občanským
fórem v jeho tehdejším sídle v Nádražní ulici 876., bývalých kancelářích
"Sovětské vojenské komandatury". V prvních svobodných volbách v roce 1990
získal velkou důvěru a byl zvolen členem městského zastupitelstva a
městské rady. Při určování nominací pro volbu starosty získal dokonce
nejvíce hlasů, ale svou nominaci razantně odmítl, své místo viděl za
katedrou na střední škole, politická kariéra nikdy nebyla jeho cílem. I
tak měl jako člen rady města soustu práce, spolupodílel se např. na
organizaci malé privatizace. Naše město též zastupoval v okresní školské
radě.
Jeho vztah k osobnostem, tradicím i kulturnímu životu města a regionu byl
pozoruhodný. Škoda, že se mu již nepodařilo dokončit souhrnný sborník z
jeho prací dosud různě rozptýlených v archivech. Josef Slavík zemřel 8.
prosince 2019 ve věku 87 let. Čest jeho památce! Milan Mikolecký
|