ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM 

DUBEN  2022

20 let od úmrtí známého regionálního fotografa Františka BROKEŠE (4.3. 1918 – 5.4. 2002)


Narodil se na samotě u obce Horní Třešňovec. Jeho otec zde měl malé hospodářství, matka se starala o početnou rodinu. Do školy malý František nejprve chodil v německých Jakubovicích (obecná škola), na českou měšťanskou školu docházel do Dolní Čermné. V roce 1933 se přestěhoval k bratrovi Rudolfovi do České Třebové, aby se v jeho dílně vyučil kloboučnickému řemeslu. Zároveň navštěvoval Živnostenskou školu pokračovací. V roce 1942 byl nasazen na nucené práce do Německa (Magdeburk). Za dramatických okolností se koncem války vrátil domů. Protože válka nebyla ještě u konce, byl zatčen a měl být opět transportován do Německa. Ze záměru sešlo ukončením 2. světové války. Po válce ještě krátce pracoval u bratra než kloboučnickou firmu znárodnili. Zaměstnání si našel v parnické textilce a od roku 1953 v nově vzniklém n.p. Česká armaturka, kde působil nepřetržitě až do odchodu do důchodu.

Jeho koníčkem byla turistika a hlavně fotografování. První fotoaparát a zvětšovací přístroj zakoupil u místního drogisty Josefa Bártů v roce 1937. Jako samouk zvládl fotografickou techniku k téměř absolutní dokonalosti (citlivý objektiv, malířský smysl pro kompozici, odpovědný až profesionální přístup k danému tématu). V edici Osobnosti vyšla v roce 1992 drobná knížka Česká Třebová ve fotografii Františka Brokeše. Text napsal a fotografie uspořádal Mgr. Milan Michalski. S fotografiemi Františka Brokeše jsme měli možnost se také seznámit ve výstavní síni tehdejšího Dělnického domu v březnu 1998. Výstava byla uspořádána k jeho osmdesátinám. V posledních letech jej zdravotní potíže donutily odejít do Domova důchodců v České Třebové, kde po kratší nemoci také zemřel.

 

35 let od úmrtí uměleckoprůmyslového výtvarníka, malíře, grafika a ilustrátora Otto FUSKA (9.4. 1909 – 6.4. 1987)


Narodil se v Ostravě – Hrušově. Po studiu na Státní odborné škole textilní ve Frýdku nastoupil do fy Lemberger v Místku. Pracoval zde postupně jako textilní dělník, vedoucí kolekčního oddělení a vedoucí přípravny. V roce 1938 nastoupil po konkurzu do ateliéru firmy Hermann, Pollack a synové, který se tehdy ze známých důvodů nacházel na Parníku u České Třebové. Když došlo k znárodnění textilní továrny, vybudoval zde a dále řídil exportní vzorkový ateliér, kde vychoval řadu mladých výtvarníků – návrhářů. Volný čas věnoval výtvarnému umění – olejomalbě, akvarelu, kresbě a hlavně grafice. Těžištěm jeho výtvarného zájmu je především krajina. Náměty ke svým obrazům čerpal nejen doma, ale i na studijních a soukromých cestách v zahraničí (Švýcarsko, Itálie, Francie, Anglie, Holandsko, Belgie, NDR, Jugoslávie, Rakousko). Jako dlouholetý člen SČSVU vystavoval obsáhlý soubor obrazů z cest ve Východočeském divadle v Pardubicích. Zúčastnil se uměleckoprůmyslové výstavy východočeských výtvarníků v Pardubicích, kde představil své textilní návrhy. Pořádal pravidelné výstavy ve výstavní síni „Díla“ v Pardubicích. Byl pravidelným účastníkem Výtvarných salónů v Poličce a všech členských výstav, pořádaných pobočkou SČSVU v Pardubicích. V našem městě vystavoval společně s českotřebovskými výtvarníky v aule reálného gymnázia (1949) a samostatně v městském muzeu (1959, 1962, 1963) a v ZK ROH Perla 02 v roce 1965. Celý život se sebevzdělával. Soukromě studoval u J.J. Filipiho, uměleckoprůmyslového výtvarníka ve Frýdku a akademického malíře Bartovského. Mimoto navštěvoval v Praze přednášky význačných umělců a teoretiků jako byli Kybal, Fišárek, Chalupecký, architekt Honzík a další. V České Třebové žil a byl zaměstnán 32 let. V roce 1970 se vrátil zpět do rodného kraje. Usadil se ve Frýdku – Místku, kde také po dlouhé a těžké nemoci zemřel.

 

160 let od narození středoškolského profesora a významného botanika Františka MALOCHA (24.4. 1862 – 13.1. 1940)


Narodil se v Horní Sloupnici u Litomyšle v rodině zvěrolékaře. Vystudoval vyšší reálku v Litomyšli a učitelský ústav v Kutné Hoře. Učil na obecné škole v České Třebové (1887  až 1893), Třemešné u Plzně, v Plzni a od roku 1919 v Levicích a Štubnianských Teplicích. V obou slovenských městech působil jako profesor učitelského ústavu. V roce 1925 byl penzionován. Vrací se do Plzně, kde žil až do své smrti. Plných čtyřicet let se věnoval botanice. Sbíral, lisoval, sušil a určoval rostliny. Cévnaté i bezcévnaté, jako sinice, řasy, houby, lišejníky a mechorosty. Za svůj život nashromáždil přes 25 000 rostlin. Jsou uloženy v mnoha pečlivě zpracovaných herbářích. Najdeme je na Masarykově univerzitě v Brně, na katedře botaniky přírodovědecké fakulty UK v Praze, v Národním muzeu v Průhonicích, ve Východočeském muzeu v Pardubicích, v Západočeském muzeu v Plzni, nebo v Městském muzeu v České Třebové, kde je 108 herbářových položek z Malochovy sbírky. Za svého českotřebovského pobytu sbíral rostliny z širokého okolí. Svědčí o tom názvy lokalit, která u jeho sběrů najdeme: U Coufalovy studánky u Přívratu, Jelenice, Křivolík a Uhrovy doly, Na Horách, Bukový les u Semanína, lesy v Zádolkách, Semanínský Borek … Výsledky tohoto bádání zveřejnil v šesti botanických článcích pod názvem Hrst kvítí od České Třebové v časopise Náš kraj. V polesí Háj nad řekou Berounkou najdeme jeho pamětní desku, která zde byla slavnostně odhalena 23. září 1951. V roce 1967 bylo celé okolí (2,19 ha) vyhlášeno Chráněným nalezištěm Malochova skalka. O třicetšest let později, v roce 2003, byla v Plzni otevřena naučná stezka Po stopách Františka Malocha. Trasa je dlouhá asi 9 km a má jedenáct informačních tabulí. Stezka prochází i přes chráněné území Malochova skalka.  Jan Skalický

 

90 let středoškolského profesora a dlouholetého kulturního pracovníka Josefa SLAVÍKA, narozeného 22.4. 1932


Mládí prožil ve svém rodišti v Pěčíně u Rychnova nad Kněžnou.

Gymnázium vystudoval v Králíkách, potom Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Studoval zde český a ruský jazyk, později i němčinu. Působil na středních školách v Jičíně, Hostinném  a od roku 1960 až do odchodu do důchodu učil na Střední průmyslové škole železniční v České Třebové.
Jako češtinář se po svém příchodu do České Třebové rychle se zapojil do kulturního života města, byl pravidelným návštěvníkem koncertů Kruhu přátel hudby, jako spolupracovník svého kolegy Jaroslava Hosnedla byl také velkým fandou ochotnického divadla, které mělo od padesátých let ve Třebové dobrou úroveň. Stal se redaktorem studia rozhlasu po drátě, externě také spolupracoval s Československým rozhlasem v Hradci Králové a byl platným členem redakční rady Českotřebovského zpravodaje, pravidelně přispíval do Jiskry Orlicka, Pochodně, Železničáře, později i do Orlických novin a dalších listů. Pro tyto noviny napsal celou řadu medailonků, věnovaných významným českotřebovským občanům – F.M. Klácelovi, Martinu Broulíkovi, Miroslavu Škrabalovi, Josefě Kšírové, Anděle Kučerové, Olze Markové, F.K. Zedínkovi, Jaroslavu Hosnedlovi, Janu Žáčkovi a dalším. Je také autorem řady obsáhlejších studií, např. o dějinách ochotnického divadla v České Třebové, o tradici sborového zpěvu, nebo o slavnosti Putování za studánkami ve Vlčkově. Všechny tyto medailonky jsou dnes rozptýlené v archivech různých časopisů.
Josef Slavík také spolupracoval na tehdy ojedinělém sborníku "Česká Třebová 1278 – 1978", vydaném před 40 lety k 700. výročí první dochované zmínky o České Třebové, ve kterém právě mapoval kulturní život města a jeho vývoj. Má velký podíl také na prvních dvou svazcích edice Historie a osobnosti města Česká Třebová pro Muzejní spolek. První knížka vyšla koncem roku 2007, druhá o rok později. Velmi podrobně s přehledem zde popsal osud a přínos českotřebovského hudebního pedagoga a skladatele, čestného občana našeho města pana Františka Kajetána Zedínka a podobně se s velkým nasazením a přehledem věnoval působení známého českotřebovského kapelníka a hudebního skladatele Dobromila Keprta a také básníka Ing. Jaromíra Šlemra 
Nikdy nebyl členem žádné politické strany,  hned po sametové revoluci se stal mluvčím Občanského fóra na SPŠŽ a spolupracoval s městským Občanským fórem v jeho tehdejším sídle v Nádražní ulici 876., bývalých kancelářích "Sovětské vojenské komandatury".  V prvních svobodných volbách v roce 1990 získal velkou důvěru a byl zvolen členem městského zastupitelstva a městské rady. Při určování nominací pro volbu starosty získal dokonce nejvíce hlasů, ale svou nominaci razantně odmítl, své místo viděl za katedrou na střední škole, politická kariéra nikdy nebyla jeho cílem. I tak měl jako člen rady města soustu práce, spolupodílel se např. na organizaci malé privatizace. Naše město též zastupoval v okresní školské radě.
Jeho vztah k osobnostem, tradicím i kulturnímu životu města a regionu byl pozoruhodný. Škoda, že se mu již nepodařilo dokončit souhrnný sborník z jeho prací dosud různě rozptýlených v archivech. Josef Slavík zemřel 8. prosince 2019 ve věku 87 let. Čest jeho památce! Milan Mikolecký