ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM 

NA  KVĚTEN 2022

75 let od úmrtí děkana Františka BÍLKA (21.11. 1873 – 16.5. 1947)

Narodil se ve Světlé nad Sázavou. Navštěvoval pětitřídní obecnou školu ve Zruči nad Sázavou a dva roky reálné gymnázium v Kutné Hoře. Po té absolvoval státní gymnázium a bohosloví v Hradci Králové. Na kněze byl vysvěcen 25. července 1898 v místní katedrále sv. Ducha. V duchovní správě působil v Dolních Libchavách u Ústí nad Orlicí, v Teplicích u Broumova, opět v Dolních Libchavách, Třebovicích v Čechách, Lanškrouně, Žichlínku a České Třebové, kam přišel 1. října 1923. Současně byl jmenován děkanem. Za svého působení v České Třebové se intenzivně staral o zvelebení farnosti. Zajistil potřebný obnos peněz k odlití čtyř nových zvonů, které byly 4. září 1932 slavnostně vysvěceny kanovníkem Karlem Kepplem z Hradce Králové. Zasloužil se o modernizaci interiéru kostela sv. Jakuba, když byl pořízen elektrický pohon měchů varhan a elektrické osvětlení k oltářům a křížové cestě. V poutní kapli na Horách pořídil nový oltář a varhany. Až do své smrti hrával o nedělích na varhany, byl výborným zpěvákem, skládal duchovní písně. Sestavil Výbor kostelních písní, který byl vydán ve dvou svazcích nákladem A. Tomáše z České Třebové v roce 1939. Zásluhy děkana Františka Bílka o blaho farnosti byly oceněny nadřízenou církevní vrchností, když byl jmenován biskupským notářem a čestným konzistorním radou. Pro svoji povahu a pracovitost byl v České Třebové velice oblíben. Když zemřel, pohřben byl za početné účasti veřejnosti na českotřebovském hřbitově. Po Bílkově smrti byl jmenován administrátorem P. Rudolf  Haluza, českotřebovský kaplan a učitel bohosloví na gymnáziu. Novým děkanem se stal ThDr. František Jurák, dosavadní farář v Městci Králové.

Nedožitých 100 let PhMr. Josefa CHMELÍKA (20.5. 1922 – 27.10. 1995), známého lékárníka a mnohostranně nadaného sportovce

Narodil se v Chrudimi. Jeho otec byl nejstarším synem tamnějšího mlynáře. Na pražské Karlově univerzitě vystudoval farmacii a od roku 1925 začal podnikat v České Třebové. Dům, který si zde k tomuto účelu s manželkou postavili, stojí na Tyršově náměstí. Josef zde vychodil obecnou školu a také gymnázium (maturoval v roce 1941). Po té pracoval jako aspirant v lékárně. Vysokoškolské studium mohl zahájit až po 2. světové válce. Jako absolvent farmacie na Karlově univerzitě začínal „doma“ v otcově lékárně, kde navázal na tradici svého předčasně zemřelého otce. Od roku 1951 byl vedoucím lékárníkem, o dva roky později pracoval v lékárně na Starém náměstí. Když došlo v roce 1964 k otevření nové lékárny na Novém náměstí, působil zde jako vedoucí lékárník a odtud také odešel do zaslouženého důchodu. Byl dobrosrdečný, uctivý, kamarádský a také velký patriot našeho města. Největší zálibou PhMr. Josefa Chmelíka byl sport. Hrával závodně volejbal, kopanou a lední hokej, později pomáhal českotřebovskému sportu jako funkcionář. Další jeho láskou byla příroda. Znalost hub a léčivých rostlin vyplývala i z jeho profese. Patřil také k hlavním organizátorům oslav 75 let českotřebovského gymnázia a zasloužil se o znovuodhalení busty TGM na Farářství, které se uskutečnilo 7. března 1990.

120let od narození Antonína JASANSKÉHO (12.5. 1902 – 12.10. 1961), truhlářského mistra, veřejného činitele a člena odboje

Narodil se v chalupě čp. 97 na Parníku v dnešní Ústecké ulici. Po svém otci převzal truhlářskou živnost, kterou v dalších letech značně rozšířil. Přistavěl dílnu a byt, později pilu. Se svým bratrem zaměstnávali až dvacet zaměstnanců. Pracoval také veřejně. Zastával funkci v obecním zastupitelstvu, v obecní radě, byl místostarostou Sokola, jednatelem hasičského sboru, členem Okrašlovacího spolku, nájemcem honitby a mysliveckým hospodářem. Za války působil v protifašistickém odboji (1. čsl. partyzánská brigáda Jana Žižky). Po válce měl velké zásluhy na odpojení Parníka od České Třebové. Podařilo se mu to ale jen na krátkou dobu. Když se po roce 1948 museli drobní truhláři spojit v Lidové družstvo dřevozpracující se sídlem v České Třebové, vedl je jeden z nejschopnějších – Antonín Jasanský. Tehdy veškeré materiálové zásoby i strojní vybavení, které s bratrem vlastnili, museli odprodat družstvu. Místo vedoucího družstva zastával do roku 1958. Z funkce odstoupil po prodělané mozkové příhodě na doporučení lékaře. Jeho zdravotní stav se ještě zhoršil po lednu 1960, kdy došlo k vyvlastnění těžce přebudovaného rodného domu. Krátce na to zemřel na infarkt myokardu. Dnes je vyvlastněný majetek opět v držení rodiny.

110 let akademického malíře, grafika a restaurátora nástěnných maleb Jana MEHLA (19.5. 1912 – 22.5. 1990)

Narodil se v Nádražní ulici čp. 464 v neúplné rodině. Po ukončení čtyř ročníků měšťanské školy odešel na Veřejnou školu uměleckých řemesel do Brna, odkud v roce 1929 přišel do Prahy na Akademii výtvarných umění. Studoval zde na všeobecné a speciální škole pro portrétní malbu v ateliéru prof. Vratislava Nechleby a později na figurální škole u prof. Villiho Nowaka. Studium ukončil v roce 1935 diplomem. Velký vliv na jeho tvorbu měl také roční pobyt v Paříži u Františka Kupky (1935 až 1936). Jan Mehl velice rád vzpomínal i na ty, kteří stáli na samém začátku jeho dlouhé a úspěšné cesty, na F.V. Bělského a Františka Formánka. Když umělecká studia úspěšně dokončil, vrátil se do rodného města, kde pilně maloval a také se zde v roce 1940 oženil s Vlastou Šotkovou. Krátce po sňatku se spolu odstěhovali do Prahy.

Byl výborným portrétistou, maloval obrazy s figurálními motivy a také krajiny. Později se věnoval abstraktní malbě a grafice. Nástěnné malby Jana Mehla je možno spatřit v kulturních domech v Kraslicích a Nové Roli, jeden nástěnný obraz mají v hale státní tiskárny známek v Praze 7, Holešovicích. Na schodišti téže budovy jsou i jeho dva tepané a svařované měděné reliéfy. Spolupracoval s hudebním nakladatelstvím PANTON (obálky, frontispice, vazby a ilustrace), s loutkovou scénou ÚDA v Praze a Národním divadlem (návrhy kostýmů pro Verdiho operu Don Carlos). Byl členem tvůrčí skupiny B7 a SVU Aleš v Brně a Praze. S těmito organizacemi se zúčastňoval pravidelných členských a celostátních výstav (Zlínský salon, Jízdárna v Praze, Výtvarná úroda …). Mnohokrát vystavoval také v zahraničí (Sofia, Moskva, Budapešť, Rio de Janeiro, Paříž). Obrazy Jana Mehla vlastní Národní galerie (čtyři), řada oblastních galerií, ministerstvo kultury, Vojenský historický ústav a další instituce. Mnoho jeho děl je také v držení soukromých sběratelů. K těm nejznámějším patřil továrník J.A. Baťa a bývalý ministr školství Zdeněk Nejedlý. Řada olejových obrazů a také grafické listy jsou v depozitáři Městského muzea v České Třebové. Byl i dobrým restaurátorem nástěnných maleb. Snad nejznámější jeho prací byla rekonstrukce Alšových freskosgrafit a sgrafit na budově Smetanova muzea v Praze.

Poslední etapa jeho života byla smutná a nerad o ni hovořil. Nejenom v ní ztratil svoji milovanou manželku, ale i řadu uměleckých zakázek v době tzv. normalizace. Plné rehabilitace se již nedočkal. Zemřel po delší nemoci, poslední rozloučení s ním bylo 25. května 1990 ve Strašnicích.

Nedožitých 80 let Jiřího MUSÍLKA (18.5. 1942 – 18.9. 2014)

Narodil se v České Třebové – Parníku v rodině zaměstnance ČSD. Po absolvování českotřebovského gymnázia a pardubického Pedagogického institutu se stal učitelem. Plných 37 let učil na jediné „červené“ škole v Habrmanově ulici, kterou jen na dva roky vyměnil za poslaneckou lavici Federálního shromáždění ČSFR.

Než dlouhodobě onemocněl, veškerý volný čas věnoval městu a jeho obyvatelům. Byl zastupitelem a městským radním, předsedou kulturní komise, členem divadelního souboru Hýbl i pěveckého sboru Bendl. Jako divadelník nemohl chybět mezi „Jabkancovými umělci“, konferoval kulturní pořady, zahajoval výstavy, působil v městském vysílání rozhlasu po drátě. Dlouhou dobu také spolupracoval s Městským televizním studiem kabelové televize. Postupně si zde vytvořil vlastní pořad, ve kterém se setkával se zajímavými lidmi z regionu, nebo s hosty třebovských klubových setkání, např. s Miroslavem Donutilem, St. Zázvorkovou, I. Bartošovou nebo Jos. Zímou. A nesmíme zapomenout ani na jeho publikační činnost. Psal fejetony, které byly otištěny ve dvou ročenkách a vyšly i samostatně. Drobné literární práce psal i pro Českotřebovské noviny Karla Kubišty.

U příležitosti životního jubilea a za dlouholetou činnost pro město právem Jiří Musílek obdržel výroční cenu města „Kohout 2001“. Je také držitelem ceny starosty města v roce 2011. Jiří Musílek zemřel v orlickoústecké nemocnici. Bylo mu 72 let.

85 let od úmrtí Josefy VEJRYCHOVÉ – DAPECIOVÉ (19.2. 1851 – 9.5. 1937), lidové básnířky a spisovatelky

Narodila se ve Svitávce u Boskovic na Moravě (za svobodna Dapeciová), kde také chodila do školy. Matka ji měla za svobodna, stejně tak jako bratra Vincence. Ten se stal později inženýrem a působil v Lounech. Když jí bylo 19 let, provdala se za Rudolfa Vejrycha, vozmistra státní dráhy. Vychovali spolu tři děti – Karla, Elišku a Rudolfa. Byla skromná, romantická, citlivá a pracovitá. Svým mateřským citem brzy rozpoznala u svých dětí nadání a všemožně je podporovala. Od své italské tchyně se naučila italštině a to tak, že překládala do češtiny. Přeložila řadu povídek pro mládež i pro dospělé. Roku 1898 byla v Paříži za synem Karlem, který zde studoval hudbu. V roce 1914 navštívila Mantovu a Benátky. Psala jen pro své potěšení. Začala básněmi, prózu tvořila v pozdějších letech v Kozlově. Své literární práce otiskovala ponejvíce v Lidových novinách, Ženských novinách, Moravských novinách, Východočeském republikánu a Úsvitu. Hlavně ji ale proslavily dvě knížky – Jak bývalo v Kozlově a Ze starých časů. Náměty k druhé knížce čerpala ponejvíce z rodné Svitávky. Soustřeďovala se ponejvíce na drobné črty, příběhy. Podávala je tak, jak je slyšela nebo zažila, držíc se věcné pravdy. V jejích rozjímáních o životě se obrážela moudrost prosté ženy Když v Kozlově zemřela, uložili ji do rodinného hrobu na místním hřbitůvku.

170 let od narození PhMr. Adolfa Jana ZAPSKÉHO (28.5. 1852 – 23.9. 1928), lékárníka a veřejného činitele

Pocházel ze staročeské vladycké rodiny. Rodinným erbem byl červený štít se stříbrným klínem obráceným ostřím dolů. Narodil se v Chrudimi jako syn koželuha a tamního měšťana. Zde také vystudoval reálné gymnázium. Když se po maturitě rozhodl pro lékárnické povolání, nastoupil praxi v lékárně v Jevíčku a odtud odešel do Prahy, kde působil v Ditrichově lékárně na Malé Straně a dále ve Všeobecné nemocnici, kde pracoval do roku 1887. Odtud se vrátil do rodné Chrudimi do předem zakoupené lékárny. Po dvou letech lékárnu prodal a zakoupil novou v České Třebové. Nacházela se v domě čp. 48 na náměstí. Vedle svého povolání se také zapojil do veřejné činnosti. Pracoval v místní samosprávě a zasloužil se o založení městské spořitelny, kde byl i prvním předsedou (1904). Jeho záslužnou práci uznalo ředitelství Spořitelny města České Třebové, když k uctění památky svého předsedy založilo nadaci nesoucí jeho jméno. Nadace byla založena částkou 50 000 K a sloužila k podpoře nemajetných žáků místních vyšších škol. Byl i velice dobrým odborným spisovatelem. Za tuto činnost obdržel od lékárnické společnosti v Praze čestné uznání a zlatý prsten s věnováním. Když zemřel, byl mu vypraven pohřeb ze dvorany spořitelny (26. září 1928). O dva dny později se konal pohřeb žehem v Pardubicích. Urna s popelem A.J. Zapského společně s jeho bustou a pamětní deskou se dnes nachází nad schodištěm v budově městské spořitelny

                                                                                                                                            Jan Skalický