ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM  NA ZÁŘÍ  2022
20 let od úmrtí Ing. Pavla BORŮVKY (26.3. 1945 – 2.9. 2002), učitele odborných ekonomických předmětů na českotřebovské průmyslovce , též vynikajícího hudebníka
Narodil se v České Třebové. Mládí prožil na Hřbitovní ulici, později se s rodiči přestěhoval na Skalku. Vystudoval českotřebovskou Střední průmyslovou školu železniční a po základní vojenské službě nastoupil do zaměstnání ve Východočeské armaturce. Pracoval zde v různých funkcích, při zaměstnání také vystudoval vysokou ekonomickou školu. Své ekonomické vzdělání pak mohl uplatnit i ve funkci ekonomického náměstka tehdejšího k.p. Sigma, ve který se mezitím Armaturka přeměnila. Po zániku českotřebovské Sigmy v roce 1992 přešel Ing. Borůvka na školu, kde po základní škole studoval – na SPŠŽ. Právě zde začínal první ročník nově se tvořícího vyššího odborného studia oboru logistika. Podílel se na vytváření nového profilu školy, pomohl vybudovat Vyšší dopravní akademii či dnešní VOŠ a SOŠ Gustava Habrmana. Na škole učil ekonomické předměty až do svého nečekaného skonu. Své ekonomické znalosti předával i mimo školu. Byl ekonomickým poradcem některých zdejších firem a také členem dozorčí rady společnosti TEZA s.r.o. Česká Třebová. Ve volném čase se věnoval muzice. Dobře zpíval a hrál na kytaru. Začínal v hudební skupině Miroslava Lehnfelda a pak dlouhá léta vystupoval s tanečním orchestrem Collegiál. Tento orchestr také delší dobu sám vedl. Od roku 2000 působil jako kytarista ve Velkém swingovém orchestru. Zemřel předčasně ve svých 57 letech, kdy měl ještě mnoho plánů ….
 
25 let od úmrtí Ing. Jiřího PREISLERA (10.3. 1923 – 14.9. 1997)
Narodil se v rodině českotřebovského kapelníka, hudebního pedagoga a ředitele kůru Františka Preislera. Měl ještě dva starší sourozence – Františka a Zdeňka. V místě rodiště vystudoval reálné gymnázium, v Pardubicích strojírenskou nástavbu. Koncem roku 1945 byl přijat na strojní fakultu Vysokého učení technického v Praze, kterou úspěšně ukončil v dubnu 1950. Po studiu nastoupil nejprve do služeb místní Koventy, od roku 1955 až do odchodu do důchodu se věnoval učitelskému povolání na Střední odborné škole pro studující při zaměstnání. Mimo této profese ještě v letech 1956 až 1959 externě přednášel na Vysokém učení technickém v Praze (fakulta strojního inženýrství) konstrukci obráběcích strojů. Od roku 1936 až do rozpuštění souboru byl členem symfonického orchestru Smetana, kde hrál na housle, violu a hoboj. Řadu let byl dokonce jeho předsedou. Dále působil v Osvětové besedě (1952 až 1976), v ústeckém Komorním orchestru a ve Východočeském orchestru v Pardubicích. Po smrti svého otce vedl sbor a orchestr v chrámu sv. Jakuba (1945 až 1967).
 
75 let od úmrtí Eugenie Zory RYBIČKOVÉ (11.11. 1879 – 7.9. 1947)
Narodila se v Karlovci v Chorvatsku v rodině hudebního skladatele, vojenského kapelníka a ředitele kůru V.V. Hausmana. V roce 1897 se provdala za obchodníka, výrobce lihovin a pozdějšího starostu města České Třebové Otto Rybičku. Spolu měli tři děti – Eugenii, Ottu a Jana. Po sňatku se E.Z. Rybičková stala nejváženější ženou našeho města. Pořádala dobročinné akce, bankety, večírky, byla místostarostkou nově založeného ženského odboru českotřebovského Sokola. Hrála na burze, jezdila po světových lázních, sbírala starožitnosti jako obrazy, sochařské výrobky, sklo, porcelán …. Otto Rybička měl na Trávníku velký pozemek, na kterém v roce 1911 nechal postavit zděnou jednoposchoďovou vilu čp. 957. Pojmenoval ji po své manželce Zoře. Rybičkovi v tomto reprezentačním příbytku ale nikdy nebydleli. Jejich sídlem byl velký dům čp. 74 u kostela. Ve vile trávila poslední týdny života paní Jiřina Hausmanová, vdova po hudebním skladateli a matka E.Z. Rybičkové. Při návštěvě rodičů zde také pobývala s rodinou Eugenie Heidlerová z Prahy, jediná dcera Rybičkových. V pozdějších letech Rybičkovi o vilu z finančních důvodů přišli. Po 2. světové válce byli manželé Rybičkovi obviněni z kolaborace s Němci a dožili v bídě a opuštěni.
                                                                                                                                                                  Jan Skalický
Otakar Heger, bývalý předseda MěNV - nedožitých 90 let  (10.7. 1932, + 23.7. 2016)  

V července se narodil, v loni červenci zemřel. Letos by mu bylo 85 let. V čele našeho města  byl devět let  od červnových voleb v roce 1981, kdy vystřídal v čele města Josefa Bártu do 9. února 1990, kdy předal řízení města Ing. Slavomíru Gabrhelovi.  Byl především ekonom, do práce nastoupil v České armaturce v České Třebové, kde pracoval již od padesátých let, postupně zaujal místo ekonoma a nakonec i ekonomického náměstka. Z této funkce odcházel v červnu 1981 na českotřebovskou radnici. Město Česká Třebová v té době nemělo zcela plnohodnotnou samosprávu, nemělo vlastní majetek, Mělo MěNV tzv. 2. kategorie jako 181 dalších měst v ČSR. Rozpočet tvořilo vlastně pouze a výhradně z dotací určených na konkrétní účely, vlastní rozhodování bylo možné vždy až tehdy, kdy účel použití a financování schválili "tam nahoře". Vést za těchto podmínek město tedy nebylo nic jednoduchého. Otakar Heger prožil v této funkci devět let a rozhodně nezahálel. Připomeňme tehdejší jedinou možnost jak něco ve městě vytvořit "podle vlastních not" - tedy Akci Z, akci Zadarmo. Bylo to možné pouze v úzké součinnosti  s českotřebovskými průmyslovými podniky, kteří na stavbu posílali své zaměstnance a pomohli i s financováním. Tehdy to nešlo jinak. Když jste chtěli dát dítě do školky, do jeslí - bylo třeba odpracovat brigádnické hodiny. velkou akcí Z byla stavba plaveckého bazébu. Akce se podařila a 10. května 1982 byl krytý bazén slavnostně otevřen. Výstavbu bazénu umožnila dodávka páry z blízké teplárny. Dnes tuto akci už současníci neocení, bazén byl na přelomu století rekonstruován, ale tehdy to bylo něco. Osmdesátá léta jsou také období výstavby českotřebovských sídlišť Trávník III a Lhotka, Česká Třebová tehdy byla  nekompromisně řízena z úrovně okresu, byla tehdy v plánech označena jako "sídlo místního významu" a o každý rozvojový záměr bylo třeba silně bojovat. Otakar Heger v čele města uměl především dobře spolupracovat s třebovskými podniky, bez toho by tehdy nic ve městě nedokázal . Na své funkci nelpěl, neboť po sametové revoluci předal řešení problémů města svému nástupci a odešel zpět do výrobní sféry, pracoval potom ještě v Kovárně J. Kupka - J. Jindra na Parníku. Byl ovšem  stále velký patriot našeho města.  (mm)

Josefa VAŇOUSOVÁ (1888 – 1977) – 45 let od úmrtí
Celý svůj život, všechny své síly a pedagogické schopnosti věnovala škole a lásce k dětem. Desítky let prožila v České Třebové, ale na svoji rodnou obec Přívrat nikdy nezapomněla. Již jako jedenasedmdesátiletá se zasloužila o odhalení pamětní desky řediteli pražské hudební konzervatoře Antonínu Bennewitzovi na hájovně v Přívratu. Na místě, kde stávala původní rodná Bennewitzova hájovna. Stalo se tak 7. června 1959 za spolupráce Osvětových besed z České Třebové a Přívratu. Josefa Vaňousová zemřela 14. září 1977. V té době byla nejstarší žijící učitelkou v našem městě.