Českotřebovské kalendárium na únor 2022                           90 let malíře, grafika a ilustrátora Václava BERÁNKA, narozeného 8.2 1932                                                                            Narodil se ve vesničce Zhoř u České Třebové První tři roky chodil malý Václav do školy v místě rodiště, obecnou a měšťanskou školu dokončil na Parníku, kam se rodina přestěhovala. Otec byl zaměstnán jako soustružník v místní Armaturce pana Jindry. Následovala studia na českotřebovském gymnáziu a na výtvarné katedře Univerzity Palackého v Olomouci. Měl štěstí na učitele výtvarné výchovy. Ve Zhoři jej učil pan řídící Mareček (malého Václava také portrétoval), na gymnáziu prof. Jirout a na studiích v Olomouci mj. sochař Vladimír Navrátil, žák Kafkův a grafik František Bělohlávek, žák Cyrila Boudy. Ten jej naučil nejen grafickým technikám. Sdílel s ním také obdiv k velkému umělci – Františku Tichému.      Jeho cesta k umění vedla přes pedagogickou a vydavatelskou praxi. V letech 1954 a 1956 učil na ZDŠ v Havířově. V padesátých a šedesátých letech spolupracoval jako výtvarný redaktor s legendárním ostravským kulturním časopisem ČERVENÝ KVĚT a více než třicet let formoval výtvarnou podobu knižní produkce ostravského nakladatelství PROFIL. Vedle užité grafiky se věnuje také volné grafice (linoryt, dřevořez, suchá jehla, akvatinta a kombinované techniky), kresbě a malbě. V osmdesátých letech objevil nový způsob sebevyjádření, jakousi malovanou koláž, kterou nazval FOTOPLÁTNEM. Své práce reprodukoval v KVĚTNU, KULTUŘE, VÝTVARNÉ PRÁCI, ČERVENÉM KVĚTU aj. Na studijních cestách navštívil Polsko, NDR, Belgii, Holandsko, Řecko a na stipendium SČSVU Maďarsko. Vedle členství ve Svazu výtvarných umělců byl také členem umělecké skupiny KONTRAST. Během let se propracoval mezi přední výtvarníky Ostravska. Dvojí letošní výročí – 130 let od narození a 95 let od tragické smrti Jaroslava HÝBLA (24.2. 1892 – 2.7. 1927), učitele a hrdiny od Zborova Narodil se v rodině hostinského a rolníka v České Třebové. Základní školu vychodil v místě rodiště, učitelský stav v Poličce. Učil na Lhotce, na Parníku, v Čermné a v České Třebové. Ihned po vypuknutí 1. světové války v roce 1914 narukoval k 98. pěšímu pluku do Vysokého Mýta. Pro své protirakouské smýšlení byl poslán místo do důstojnické školy na ruskou frontu. V bojích v Karpatech padl do zajetí a byl odvezen do Kyjeva. Zde vstoupil do čsl. legií. Jako desátník 5.roty 1. pluku Mistra Jana Husa se zúčastnil památné bitvy u Zborova. Při přestříhávání drátěných překážek byl střelen nepřátelskou kulkou a na místě zemřel. Odpočívá ve společné mohyle u Cecové v Polsku. Při příležitosti legionářského sjezdu v České Třebové v roce 1930 mu byla odhalena pamětní deska od akademického sochaře Františka Formánka. Najdeme ji ve vestibulu školy v Nádražní ulici. Dvojí letošní výročí – 150 let od narození a 70 let od úmrtí Jiřího PICHLA (18.2. 1872 – 28.12. 1952 ), významného žurnalisty a politika Narodil se ve starém měšťanském domě s barokním průčelím (čp.11) poblíž dnešního Starého náměstí. Dnes se budova přestavuje na městské muzeum. Otec Pichl pracoval na dráze jako strojvedoucí a Jiří byl jedním z jeho pěti dětí. Základní školu absolvoval v rodné České Třebové, gymnázium v Hradci Králové. Z těchto studií odešel přímo k žurnalistice. Začal jako redaktor Hlasů východních Čech (vycházely v Chrudimi), pokračoval v Pelclových Rozhledech, Českých novinách, České demokracii a Českém slově. Ve dne pracoval v redakci, večery trávil na schůzích a přednáškách. Organizoval Ústřední školu dělnickou a poté i Dělnické gymnázium. Za 1. republiky byl dvakrát zvolen do Senátu a také za prvního popřevratového starostu na Královských Vinohradech. Působil také v novinářských organizacích – ve Spolku českých žurnalistů, Jednotě českých novinářů a hlavně v Syndikátu československých novinářů. V roce 1920 byl zvolen syndikem a v této vysoké funkci setrval do 11. června 1939. Za německé okupace byl pod dozorem německé policie a v ústraní zůstal i po 2. světové válce. 60 let od úmrtí Karla POKORNÉHO (18.1. 1891 – 14.2. 1962, akademického sochaře a vysokoškolského pedagoga, autora sousoší SBRATŘENÍ  Patří mezi hlavní představitele novodobého realistického umění v českém sochařství. K uměleckému povolání se dostal přes pražskou UMPRUM (prof. Drahoňovský) a Akademii, kde byl žákem J.V. Myslbeka. První Karlovy kroky ale vedly do Vídně, kde se vyučil zámečnictví. Po absolvování AVU v roce 1917 byl ještě nějakou dobu Myslbekovým pomocníkem. Dokončovali spolu např. sousoší sv. Václava určené pro Václavské náměstí v Praze. V Pokorného díle se objevovaly převážně sociální motivy. Vytvořil také řadu podobizen. Po 2. světové válce se věnoval převážně monumentální tvorbě (sousoší Sbratření, pomníky Boženy Němcové a Aloise Jiráska…). S jeho jménem je také spojena výzdoba svatovítské katedrály a Národního památníku na vrchu Žižkově. Od roku 1936 učil na Vysokém učení technickém a od roku 1945 až 1961 na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho speciální školou prošlo 79 žáků, např. Miroslav Pangrác, Ludvík Kodym a Karel Hladík. Za svá díla obdržel řadu státních cen a v roce 1956 titul národního umělce.   Sousoší Sbratření nemělo být jedinou prací tohoto umělce pro Českou Třebovou. V překrásném prostředí na Horách měla stát i socha spisovatelky Boženy Němcové. Z realizace sešlo, zůstal sádrový model spisovatelky v životní velikosti, uložený v depozitáři českotřebovského muzea. 60 let od úmrtí malíře, grafika a výtvarného pedagoga Maxe ŠVABINSKÉHO (17.9. 1873  - 10.2. 1962) Byl příslušníkem generace, která vstoupila do našeho umění kolem roku 1890. Narodil se v Kroměříži, jeho kolébka stávala v malém zahradním domku v Jánského ulici. Jak psala paní Zuzana Švabinská: „Přišel na svět bez jakýchkoliv příprav, bez svatby, jen tak, nevolán“. Přesto byl zahrnován tou nejleší péčí. Vedle mladičké maminky se o něho staral její otec František Švabinský, matka Pavlína a dvě neprovdané otcovy sestry, Máry a Nany. V místě rodiště navštěvoval německou reálku, kterou nedokončil. Odešel do Prahy na Akademii výtvarných umění, kde byl okamžitě přijat. Malbu studoval u prof. Pirnera, grafickou techniku se učil u Julia Mařáka. Umělecký obzor si ještě rozšiřoval studijním pobytem v Paříži a cestami po Francii, Německu, Itálii, Holandsku a Belgii. Od roku 1910 byl profesorem na pražské Akademii, kde vedl řadu let grafickou školu a také speciální školu pro figurální malbu, kterou převzal po Vojtěchu Hynaisovi. Patřil mezi zakladatele Spolku výtvarných umělců Mánes, byl členem a později předsedou Sdružení českých umělců – grafiků Hollar.      Mistrovsky ovládal kresbu tužkou, uhlem a perem. A od kresby bylo jen kousíček ke grafice. Vyvrcholením kreslířského a grafického projevu jsou podobizny tvořící jedinečnou galerii význačných osobností (František Palacký, Jan Neruda, Jiří Wolker, F. X. Šalda, Antonín Dvořák …). V užité grafice vytvořil četné návrhy na poštovní známky, bankovky a plakáty. Ilustroval také řadu knih a básnických sbírek. Z třicátých let jsou jeho kartony pro tři barevná okna svatovítského chrámu a mozaika pro Národní památník na vrchu Žižkově. Po 2. světové válce byl autorem návrhu lunet pro Národní divadlo. V našem kraji je znám především svým tvůrčím pobytem v nedaleké vesničce Kozlov. Vznikla zde spousta obrazů, kreseb, grafických listů a rodinných portrétů.  Právem se mu dostalo mnoha poct a uznání, ať to byl čestný doktorát filozofie (1933) či jmenování národním umělcem (1945), V roce 1951 byl vyznamenán Československou cenou míru, o rok později Státní cenou. Zemřel  ve svých 89 letech a byl pochován na vyšehradském hřbitově.     Jan Skalický