Jde o akci plynařů, která má vyřešit problémy distribuce plynu v této lokalitě včetně úprav přípojek. Neobešlo se to bez narušení a uzavření komunikace. Nic proti tomu, ale zdá se mi, že práce jdou velmi pomalu a uzavírka trvá hodně dlouho. Přitom si uvědomujeme, jak moc jsou nyní uzavřené komunikace potřeba a to  čeká se na rekonstrukci  jak Hřbitovní ulice, tak Zámostí, kde proběhne kabelizace NN a rekonstrukce chodníku a veřejného osvětlení. Hřbitovní ulice pak má být obousměrná. Až na to (někdy) přijde řada, tak to bude podobně a jistě ještě déle.  Myslím totiž, že by se dalo zařídit, aby byl na dokončení akce  určen kratší termín, aby firmy musely posílit partu, která akci zajišťuje. Jinak mají občané problémy zbytečně dlouho. Je jasné, že to bez nějakých omezení nejde, ale někdy se i malé věci vlečou celou věčnost. Podobně to bylo v Kubelkově ulici. Úřad, který povolení vydává, by měl na občany více myslet. (mm)

Stav, který ukazuji na fotografii,  je zde obdobně špatný již delší dobu. Schodiště mezi parkovištěm na tzv. "Hrdličáku" a Nádražní ulicí je používané často např. návštěvníky Kulturního centra a také večer při horším osvětlení. Volné nebo i chybějící betonové díly schodiště mohou být příčinou nepříjemných úrazů, zvláště při námraze nebo v zimě. Myslím tedy, že požadavek na jeho úpravu je  na místě. Oprava by se neměla odkládat. (mm)

Říká se tomu dar od pánaboha – Max Švabinský už jako malé dítě skvěle kreslil a maloval tak, jako jiný dýchá. Okolní svět k němu promlouval jako exploze fascinujících barev a tvarů. Neodolal nutkání, že všechno to úžasné, co jej obklopuje, je třeba dostat na papír. Ale stát se už v mládí všeobecně uznávaným umělcem a zůstat jím až do konce dlouhého života, to se poštěstí málokomu. Max toho dosáhl neuvěřitelnou pracovitostí, odříkáním a vášnivým zaujetím pro tvorbu. Možná proto se mohl zdát sebestředným člověkem, který neváhá svému umění obětovat život svůj i životy svých blízkých bez ohledu na ztráty.

 

40 let od úmrtí Jaroslava HOSNEDLA (4.2. 1925 – 2.10. 1983)

Dětství prožil ve Velkém Boru u Horažďovic, gymnázium vystudoval ve Strakonicích a Filozofickou fakultu na UK v Praze. Po studiích začal učit na pedagogické škole v Pardubicích, do České Třebové přišel za zaměstnáním v roce 1953. Učil zde na Gymnáziu a později na Střední průmyslové škole železniční. Jeho velkým koníčkem byla poezie a divadlo. V místním divadelním spolku Hýbl působil ve funkci režiséra a dramaturga, byl také divadelním lektorem, recenzentem a kritikem. Pro divadlo dokázal získat řadu mladých českotřebovských talentů Básně nejen rád četl, ale i psal. A úspěšně. Na počátku 60 tých let svou básnickou sbírkou zvítězil v soutěži, kterou vyhlásil odbor kultury ONV v Ústí nad Orlicí. Nezanedbatelná byla i jeho práce vedoucího rozhlasového kroužku, který zajišťoval vysílání ze studia rozhlasu po drátě v České Třebové a spoluredaktora časopisu Hlas Osvětové besedy, který vycházel v našem městě v letech 1955 až 1958. V době normalizace byl označen za představitele pravicového oportunismu na ústeckém okrese a jeho osud byl zpečetěn. Ještě krátce učil na SPŠŽ a na Gymnáziu v Lanškrouně. Na konci prázdnin roku 1971 dostal propouštěcí dekret. Žádný podnik ho nesměl zaměstnat na pracovišti, kde by byl ve styku s lidmi. Nakonec nastoupil jako expedient v n.p. Strojtex v České Třebové. Později zde pracoval i jako knihovník a archivář. (Jan Skalický)

15 let od úmrtí Jana ŠKEŘÍKA (30.7. 1925 – 30.9. 2008),

Narodil se v Českých Heřmanicích. V místě rodiště absolvoval obecnou školu a ve Sloupnici  školu měšťanskou. Následovala Průmyslová škola stavební v Hradci Králové. Do našeho města se přistěhoval v roce 1952, aby se podílel na stavbě VČE, kasáren, teplárny na Parníku, drážní polikliniky a celé řady bytovek. Maloval od studentských let. Pro velké zaneprázdnění asi ve třiceti letech s malováním skončil. Ke své lásce – barvám a štětcům se vrátil s odchodem do důchodu. Jan Škeřík svá díla představil na 16 společných a 3 samostatných výstavách. Byl i výborným muzikantem. Hrál velice dobře na klarinet a mnoho let působil i jako kapelník (taneční orchestr Armaturky, českotřebovská železničářská dechovka). Kromě těchto velkých „ koníčků“ měl zásluhy i na společenském životě města. Několik let byl pokladníkem bývalého Autoklubu Česká Třebová a podílel se na pořádání terénních závodů „ Motocyklem po lyžařských steskách“, byl členem stavební komise tehdejšího Měst.NV, předsedou organizace chatařů a členem kulturní komise ZK železničářů. Zemřel ve věku třiaosmdesáti let a je pochován na hřbitově v Morašicích.

Pardubický kraj ve spolupráci se Senior Pasy, které poskytují seniorům řadu zajímavých slev a výhod, připravil seniorům z celého kraje odpoledne plné hudby a dobré nálady.  Návštěvníci, kteří na akci přijeli ze všech koutů Pardubického kraje, vytvořili skvělou atmosféru a užili si bohatý program. Na začátku akce je přivítal radní Pardubického kraje zodpovědný za sociální péči a neziskový sektor Pavel Šotola: „Pardubický kraj každoročně podporuje aktivity pro seniory. Víme, že setkávání a společné trávení volného času dobře působí nejen na duši, ale i na celkový zdravotní stav. Kromě toho myslíme i na ty, kteří už aktivní být nemohou a potřebují terénní péči, aby mohli zůstat ve svém domácím prostředí. Dostupnost těchto služeb je jednou z priorit Pardubického kraje,“ dodal Pavel Šotola.

„Shodli jsme se na tom, že naše organizace přesto, že byla novela Zákoníku práce schválena ve velmi krátkém čase, budou dělat vše pro to, aby nedošlo k omezení poskytované zdravotní péče pro obyvatele Pardubického kraje. Nebude to však nejlehčí úkol, neboť legislativa zamezuje našim zaměstnancům pracovat déle než 12 hodin. Dosud se lékařům plánovaly služby tak, aby výkon jejich práce mohl být delší než 12 hodin. To však již Zákoník práce neumožňuje a v zařízeních s 24hodinovým provozem je velmi složité udržet rozdělení směn se stejným počtem lékařů tak, abychom mohli plně vyhovět zmiňované novele. Limitujícím je jak rozsah poskytovaných výkonů, které rozhodně nemohou být navýšeny, což by pomohlo v ekonomické oblasti, tak i nedostatek lékařského personálu. Řešením by byla možnost výkonů služby na 24 hodin,“ uvedla Michaela Matoušková.