- Dne 28. listopadu 2023 si připomínáme 82 let od
popravy českotřebovského komunistického odbojového pracovníka Dr. Ing.
Otakara Runy.
-
 Otakar
Runa se narodil 26. července 1915 v České Třebové, Staré náměstí čp. 20
v rodině železničního zaměstnance Artura Runy. Otec mu v šesti letech
zemřel. Matka Miloslava, rozená Matzková, se s malým Otakarem krátce na
to přestěhovala do domu čp. 1103 v Masarykově ulici. Po ukončení obecné
školy studoval na zdejším gymnáziu. Byl mimořádně nadaným studentem. Při
studiu se naučil tři světové jazyky, které bezvadně ovládal. Ve studiích
pokračoval na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství v
Praze. Během studií byl členem Jednoty nemajetných a pokrokových
studentů (JPS), kde se také seznámil s Oldřichem Štanclem, Jiřím
Strickerem, Václavem Sinkule, Kalmykem Sandzo Unkurovem, Evženem
Rosickým a dalšími. Ve svých třiadvaceti letech se stal inženýrem a
zároveň jako vynikající žák školy také asistentem svého bývalého
profesora Dr. Ing. Viktora Felbera. Později přešel do Ústavu teoretické
a experimentální elektroniky a od října 1939 nastoupil do Ústavu
technické mechaniky a termomechaniky. Po uzavření vysokých škol učil
jeden rok na Druhé průmyslové škole strojnické v Praze, odkud v roce
1941 odešel pracovat jako inženýr plzeňských Škodových závodů s ústředím
v Praze. Protože znal několik světových jazyků, pracoval v exportním
oddělení.
- Otakar Runa byl aktivním členem KSČ. Patřil mezi
první organizátory odbojové činnosti na Českotřebovsku. O prázdninách
roku 1939 se u Ely Švabinské a Marie Vytlačilové v Kozlově začala
scházet komunistická mládež k debatám o politice, kultuře a umění, ale i
o odbojové činnosti. Scházeli se zde např. Otakar Runa, Alois Podvala,
Albína Unzeitigová (později Podvalová), Karel Sršeň (byl spojkou mezi
KSČ v České Třebové a Prahou, později byl redaktorem Rudého práva),
Jaroslav Hájek, Jarka Indrová a její bratr Vladislav Indra, Sandzo
Unkurov, Františka Paukrtová, Ladislav Müller a Božena Dapeciová. Otakar
Runa byl vedoucím komunistické buňky v Hlávkových kolejích. Postupně se
propracoval na předního komunistického činitele pro práci mezi studenty.
Po zákazu KSČ přešla i tato kolejní buňka do ilegality a připravovala se
na další období v ní. Po 15. březnu 1939 se tato buňka stala jedním z
hlavních středisek odporu proti okupantům. Její členové se scházeli
nadále, avšak začali také rozšiřovat protinacistické letáky a
připravovali různé akce, které měly udržet vysokou morálku a
protiněmecký postoj mezi vysokoškoláky. Vrcholnou akcí této buňky bylo
organizování pohřbu Jana Opletala 17. listopadu 1939, který bydlel na
stejné koleji jako O. Runa. Za organizací pohřbu stál právě Otakar Runa.
Protože však byl v této době již vystudovaný inženýr, bydlel mimo
koleje, a proto ho nepostihlo následné zatýkání.
-
- Byl také členem vedení Štancl-Strickerovy
odbojové skupiny se sídlem v Praze, která vznikla po porážce Francie v
roce 1940, spojením Štanclovy a Strickerovy skupiny. Jejich vedoucími
byli továrník Oldřich Štancl z Týnce nad Sázavou a typograf Jiří
Stricker z Prahy Žižkov. V letech 1939–1940 skupiny prováděly
zpravodajskou činnost ve prospěch Sovětského svazu, shromažďováním
materiálů o činnosti okupantů a tyto zprávy zasílaly vysílačkou
zpravodajskému oddělení generálního štábu Rudé armády. Vysílačku měli na
starost manželé Jiří a Věra Strickerovi, kteří organizačně zajišťovali
její provoz a umístění. Vysílačku jim přivezl ve druhé polovině roku
1940 vedoucí zpravodajské skupiny Sovětského svazu v Praze V. R. Mochov
– Medveděv. Na přelomu let 1940 a 1941 došlo k navázání kontaktů
odbojové skupiny Stricker-Štancl-Runa se skupinou Tří králů.
- Víkendové návštěvy u maminky v České Třebové
využíval Runa k udržování kontaktů s vedoucím sovětské zpravodajské
skupiny Voloďa, kterou vedl českotřebovský vysokoškolský student Václav
Dědek, který Štanclovi dodával informace o železničních transportech z
českotřebovského železničního uzlu. Štancl-Strickerova skupina se také
věnovala opatřování ilegálních bytů, falešných dokladů, převádění
ohrožených obyvatel do zahraničí a podpoře rodin, kde byl někdo zatčen.
Od června 1941 se stala hlavní náplní její aktivity výroba výbušnin,
příprava a provádění diverzí. Její příslušníci vyráběli zápalné a trhavé
náplně, které dodávali různým odbojovým skupinám. Jedním z odběratelů
byl Komunistický svaz mladé generace (KSMG) a přes Otakara Runu
českotřebovská ilegální KSČ a odbojová skupina mládeže Mladý východ.
Výbušniny a ilegální materiál, který převážel do České Třebové, si
schovával u své učitelky cizích jazyků Johany Pohanové, která mu je
přinášela k vlaku. Výroba probíhala ve firmě Oldřicha Štancla, která
měla mnoho zakázek pro německý zbrojní průmysl, a tato činnost se zde
snadno zamaskovala. Technologický postup výroby sestavil Otakar Runa.
- V říjnu roku 1941 přišlo gestapo na stopu
Štanclovy skupiny a tím i na Ing. Otakara Runu. Pátrání šlo po linii
výroby náloží a budování diverzních skupin. K vyzrazení došlo při
odhalení jedné ze skupin KSMG, které dodávali zápalné a výbušné nálože a
kterou se gestapu podařilo pozatýkat během srpna a září. Zatčeno bylo 52
osob. Gestapo v této souvislosti zjistilo i napojení Otakara Runy na
tuto organizaci.
- Zatýkání pěti vedoucích činitelů Štancl-Strickerovy
odbojové skupiny začalo 15. října 1941. Jako první byl v dopoledních
hodinách zatčen Otakar Runa. Přesto, že mu přátelé připravili úkryt mimo
Prahu již 14 dnů před zatčením, této možnosti nevyužil. Do kanceláře,
kde pracoval, vešli tři příslušníci gestapa v kožených kabátech v čele s
gestapákem Fridrichem a obklopili zatýkaného kolem stolu. I když se ho
spolupracovníci ihned zastávali, bylo na Runovi vidět, že je na tuto
chvíli připraven. Vyžádali si od něho klíče. Jeden gestapák ho hlídal a
další dva odešli prohlédnout jeho pokoj v penzionu Pod Slovany proti
tehdejšímu ministerstvu spravedlnosti ve Vyšehradské ulici, kde
přespával. Po návratu následovala prohlídka jeho stolu na pracovišti a
jeho zapečetění. Před odchodem zabavili jeho aktovku a v poutech ho
odvedli k autu. Na dotaz svých spolupracovníků, jak to má s prací,
odvětil, že všechnu má hotovou. Na další dotaz, zda mají někoho
pozdravovat, řekl, že nikoho. Tentýž den v 19:30 hod. byl na ilegální
schůzce v Praze – Karlín zatčen Oldřich Štancl. Gestapu se tak dostaly
do rukou usvědčující materiály o jeho výrobě trhavin. Ty měl také u
sebe, připravené na diverzní akci, kdy členové jeho skupiny chtěli
zničit výbušninou elektrický sloup vedení velmi vysokého napětí na břehu
řeky Vltavy u Sedlce, po které měla být polovina Prahy bez elektrického
proudu. To se ale gestapo nedovědělo. V noci z 15. na 16. října 1941
byli doma v Praze 12 Královské Vinohrady, Soběslavova čp. 2250 zatčeni
manželé Jiří a Věra Strickerovi a 20. října byl zatčen Emil Kobrle,
který pracoval v továrně u Oldřicha Štancla. V té době byl na
neschopence a ráno si přišel pro výplatu, kde na něho již čekalo
gestapo. Téhož dne byl také zatčen Bohumil Kuchař, který patřil mezi
vedoucí pětku skupiny. Gestapáci do jeho vilky v ulici Pod Altánem ve
Strašnicích vnikli potichu v noci. Protože zatčení očekával, tak oba s
manželkou nespali a zamkli se v bytě. Když se gestapáci začali bez
zvonění do bytu dobývat, oba se pokusili o sebevraždu. Ta se podařila
pouze Magdě Kuchařové. Jejího manžela odnesli do vězeňského vozu ve
vážném stavu na nosítkách a snažili se ho zachránit, aby od něho mohli
získat alespoň nějaké informace. Při prohlídce bytu u nich gestapo
nalezlo usvědčující materiál, který již Kuchařovi nestihli odstranit.
Bylo objeveno více než 100 většinou již dohotovených náloží, 52 roznětek
a mnoho materiálu a chemikálií na výrobu zápalných náloží. V dalších
hodinách bylo zatčeno také několik řadových členů. Celkový počet
zatčených byl 18.
-
- Všichni zatčení byli gestapem převezeni do
Petschkova paláce v Praze, kde byli gestapáky Fridrichem a Böhmem velmi
krutě vyslýcháni. V prvních hodinách výslechů se zaměřili na O. Runu a
O. Štancla, kdy byli konfrontováni s dalšími zatčenými. Štancl se z
těchto výslechů vracel v bezvědomí a Runa se pokusil 17. října 1941 v
cele o sebevraždu. Protože ani jeden nechtěl mluvit, došlo na zostřené
výslechy. Byly jim vráženy dřevěné třísky za nehty, za neustálého bití
rákoskou, ocelovým prutem nebo kusem kabelu. Výslechy museli často
absolvovat zavěšeni za nohy, hlavou dolů. O přestávkách museli dělat
dřepy. Když už Runa nemohl, pokusit se o další sebevraždu. Přiskočil k
Fridrichovi, kde mu na stole sebral těžkou sešívačku na papír a udeřil
se s ní vší silou do hlavy. Výslechy trvaly do 28. října 1941. Nikdo z
nich nepromluvil. Vinu brali pouze na sebe a tím zachránili ostatní
členy této odbojové skupiny. Nikdo další již zatčen nebyl.
- Stanný soud pracoval rychle. Přednostně a
exemplárně byli potrestáni ti, kdo po 22. červnu (příprava na příjezd R.
Heydricha do Prahy) svoji činnost ještě zesílili. Po nedlouhém věznění
na Pankráci byl Otakar Runa společně s Oldřichem Štanclem, Jiřím
Strickerem, Emilem Kobrlem a Bohumilem Kuchařem 28. listopadu 1941
odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán okamžitě po rozsudku stanného
soudu v Praze Ruzyni. Runu museli na popravu odnést, protože nebyl
schopen po předchozích výsleších chůze, a navíc měl proraženou hlavu.
Otakar Runa, Oldřich Štancl, Emil Kobrle a Bohumil Kuchař byli
zastřeleni. Jiří Stricker byl kvůli svému židovskému původu téhož dne
oběšen. Ostatních třináct spolupracovníků bylo odvezeno do různých
koncentračních táborů. Domů se vrátili pouze někteří. Nezatčení členové
skupiny ve své činnosti pokračovali.
- Matka Otakara Runy se po popravě dostavila do
Petschkova paláce a žádala o vydání ostatků svého syna. Byla z budovy
doslova vyhnána s pohrůžkou, že „bude zastřelena jako pes, bude-li
obtěžovat“. Celou záležitost odbyl referent gestapa slovy „Váš syn je
tam, kam patří a dostal, co si zasloužil.“ Jen pro úplnost lze doplnit,
že nacisté byli názoru, že zrádci nemají nárok na hrob. Proto po popravě
byl jistě spálen a popel byl vysypán do řeky.
-
-
- Dne 26. listopadu 1993 byla Otakaru Runovi na
jeho rodném domě čp. 20 na Starém náměstí v České Třebové odhalena
pamětní deska, věnovaná nadací J. a M. Hlávkových. Hlavní projev při
této příležitosti přednesl Ing. František Kord, jeden z mnoha přátel
Otakara Runy z Hlávkovy koleje a ze Štanclovy odbojové skupiny, za
německé okupace také politický vězeň. Pamětní deska mu byla také
odhalena společně s Janem Opletalem na budově Hlávkovy koleje v Praze,
kde oba studovali. Na této desce je však datum jeho narození nikoliv 26.
červenec 1915, jak je uváděno v rodných materiálech, ale 15. červenec
1915. Dále je uveden jako popravený učitel na pamětní desce v hale Druhé
průmyslové školy strojnické v Praze.
-
- Po válce byla Otakaru Runovi udělena tato
ocenění: ČVUT v Praze mu 8. května 1948 udělilo čestný doktorát „Doktor
věd technických in memoriam“, který převzala při promoci v Zengerově
síni ČVUT jeho matka. Dne 28. října 1950 obdržel Pamětní odznak druhého
odboje, dále obdržel Československý vojenský řád za svobodu,
Československý válečný kříž 1939 a 10. prosince 1981 Medaili Josefa
Hlávky. Na českotřebovském hřbitově má Ing. Runa svůj náhrobek v urnovém
háji v horní části hřbitova, ale jeho tělesné ostatky zde uloženy
nejsou. Na hrobě je jeho fotografie s nápisem „Nezradil jsem“. Byl by to
velice dlouhý seznam jmen lidí, které v odboji znal, ale i přes kruté a
nelidské mučení nikoho nevyzradil. Jeho přátelé považovali Otakara Runu
za ryzího člověka mimořádných kvalit, který měl všechny předpoklady stát
na předních politických místech rodící se socialistické společnosti.
-
- Z knihy
„Zemřeli abychom žili – Váleční hrdinové a oběti válek na
Českotřebovsku“,
ISBN
978-80-270-5300-1,
autor Vladimír Hampl ml.
|