|
(Nejen) botanici z Českotřebovska |
Je záslužné připomínat sportovce vzešlé z našeho města stejně jako osobnosti pracující pro místní nebo i hranice přesahující kulturu v celé šíři jejích aktivit. O vědcích či těch, kteří pracují v aplikovaných odbornostech a mají kořeny nebo jiný hlubší vztah k regionu a zároveň jsou jeho dobrými reprezentanty v ČR, Evropě, případně ve světě, se příliš nepíše. Dovolím si některé, mému vlastnímu oboru blízké, připomenout. Leo Bureš V minulém měsíci se v Literární kavárně knihkupectví Academia odehrál křest už druhého dílu výpravné knihy (Fenomén Velká kotlina 2: Geodiverzita, biodiverzita, ochrana přírody) našeho rodáka Leo Bureše (1947), který vystudoval zdejší gymnázium a se svou ženou Zuzanou po univerzitním absolutoriu specializace geobotanika na PřF UK v Praze strávili od studií po současnost obdivuhodnou životní dráhu v Jeseníkách. Leo pracoval po absolvování VŠ tři roky na Správě CHKO Jeseníky, odkud ho místní komunistická věrchuška vyhodila. Zaměstnán byl poté u zedníků a dalších patnáct let pásl u státních statků jalovice. Teprve od roku 1989 pracoval jako živnostník ve svém oboru, zpracovával expertízy týkající se životního prostředí a vegetace jak ve svém domovském Českomoravském mezihoří, tak v Jeseníkách, ale i jinde. Výzkumu jedné z našich floristicky nejbohatších lokalit Velké kotlině (kar v pohoří Hrubý Jeseník) a vysvětlování podmíněnosti mimořádné biologické bohatosti věnoval drtivou proporci své kariérní energie. Není náhoda, že je držitelem ceny Rady Agentury pro ochranu přírody a krajiny ČR (za r. 2018, s manželkou Zuzanou). Onoho večera, 9.11. hojně navštíveného zájmovou veřejností, se kromě knižního křtu konalo také zahájení výstavy Leových fotografií (odborně zaměřená fotografie se stal jeho koníčkem přinejmenším v posledním čtvrtstoletí). Výstavu na stěnách knihkupectví Academia ve Wiehlově domě na Václavském náměstí lze shlédnout do konce prosince.
Jan Štursa
Ještě starším českotřebovským rodákem je někdejší ředitel našeho nejznámějšího národního parku, toho Krkonošského (KRNAP), Jan Štursa (1943) – letos slavil 80-tiny. Také křtí knihu (Boj o Krkonoše, 14.12. ve Vrchlabí), svědectví o životě z velké části investovaném do péče o unikátní ekosystémy, které na našem území nenajdeme nikde jinde. Ani se mi tomu nechce věřit, kterak jsem jako kluk občas zakočil do tátovy kanceláře na Stavební správě třebovského železničního uzlu, kterou po jistou dobu sdílel s otcem Honzy Štursy, inu, čas běží… RNDr. Jan Štursa vystudoval geobotaniku na PřF UK v Praze, věnoval se ekologii a ochraně přírody především v horských ekosystémech. Je autorem dlouhé řady odborných a popularizačních článků, také knih (často spolu s fotografem J. Havlem), spolupracoval na scénářích četných výstav a filmových dokumnetů s přírodovědnou a ekologickou problematikou. Působí ve Federaci evropských přírodních a národních parků (EUROPARC Federation, od r. 1990), od které v roce 2000 obdržel prestižní medaili Alfreda Toepfera za dlouholetou činnost v evropské ochraně přírody. Společně s fotografem Jiřím Havlem uskutečnil mnoho přírodovědných a fotografických expedic (fotoilustrace v knize Svět hor nebo v předchozích společných knižních titulech Horské opojení - 1996, Zelené katedrály – 1999 , Přírodní ráje světa - 2005). Mgr. Vlastík Rybka, Ph.D Je potěšující, že tu máme už zase další generaci celostátně významných přírodovědců. Mgr. Vlastík Rybka, Ph.D. (1966) má sice za rodiště Litomyšl, ale dětství prožil v Č. Třebové. Vystudoval svůj obor na Palackého univerzitě v Olomouci a nyní je náměstkem pro odbornou činnost Botanické zahrady v Praze-Tróji. Jak se zpovídá v zajímavém rozhovoru pro rozhlas (stanice Vltava: https://vltava.rozhlas.cz/vlastik-rybka-a-vysilani-plne-botanickych-zajimavosti-5011062) nejprve se zajímal o ornitologii, ale nakonec ho zaujala botanika, v jejímž rámci se věnoval a věnuje především rostlinám vázaným na vodu (na půdě České botanické společnosti se angažuje především v pracovní skupině studující tzv. makrofyta tedy rostliny vázané na mokřadní a vodní stanoviště). V souvislosti se svým současným zaměstnáním v proslulé Trojské botanické zahradě hodně jezdí po světě, publikoval řadu popularizačních knih a košatá je též jeho přednášková činnost. V Tróji postupně buduje terénní expozice hlavních světových biomů a podílí se na výstavách v velkém skleníku Fata Morghana, zejména na těch, které „in vivo“ ukazují interakce rostlin a hmyzu (motýli, mravenci), o čemž dovede poutavě vyprávět. Ve Třebové ho můžeme občas potkat. Ing. Pavel Lustyk Ing. Pavel Lustyk (1964) je sice spíše Svitavák, ale v Č. Třebové pobývá i s rodinou na chatě nepříliš daleko od míst Na horách, kde se v dávných časech kontaktovala Božena Němcová s Matoušem Klácelem. Pavel zná po přírodovědné, zejména botanické stránce celé Českomoravské mezihoří „jak své boty“ a nejen tento kraj. Pracuje na Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR jako metodik a koordinátor mapování biotopů. Dlouhodobě se zabývá mapováním vegetace, monitoringem biotopů a rostlinných druhů. Jedná se o jednu z nejrozsáhlejších odborných aktivit ochrany přírody v měřítku státu, navíc s přesahem do okolní Evropy ( jde o vymězování a sledování evropsky významných lokalit, tzv. EVL pro přírodní stanoviště v soustavě Natura 2000). Po nedávno předčasně zemřelém Dr. Vítu Grulichovi se stal vedoucím floristické sekce České botanické společnosti, která každoročně organizuje napříč republikou floristické kursy pro mladé adepty a další zájemce o obor. V naší blízkosti se Pavel zasloužil o vyhlášení unikátní lokality NPR Rohová – píše se o ní jako o přírodním klenotu Svitavska a Moravskotřebovska ( na malé ploše se současně vyskytují rostlinné i živočišné druhy se zcela odlišnými nároky; některé zde dosahují hranice areálu svého rozšíření). Mgr. Michal Andrle, Ph.D Vedoucím Odboru vnějších vztahů Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy je Mgr. Michal Andrle, Ph.D. (*1977), narozen ve Dvoře Králové, který má v popisu práce především tiskový servis a PR a medializaci výsledků VaV fakulty. Odbor např. pravidelně vydává tištěné i elektronické periodikum pro studenty Přírodovědci.cz, které populární formou v monotématických blocích informuje o oborech na fakultě akreditovaných. Michal Andrle má za sebou zkušenost novináře, historika vědy a popularizátora (např. ve vzabě na časopis National Geographic Česko) a rád se vrací do svého domovského kraje, např. údolí Tiché Orlice (je spolu s dalšími pozdějšími absolventy vysokoškolské přírodovědy „odchovancem“ někdejších ochranářských a poznávacích zájezdů Hany Fialové-Klenčíkové, která v 60. letech minulého století rovněž absolvovala českotřebovské gymnázium v jeho tehdejší podobě). Na obrázcích text Michala Andrle v časopise ŽIVA z roku 2019 je velmi vypovídající. (Po kliknutí se stránka otevře v novém okně.)
Paed.Dr. Hana Grundová V tradici úspěšné výchovy adeptů přírodovědy dodnes na místním gymnáziu pokračuje Paedr. Hana Grundová, aktivizující na půdě ČSOP přednáškovou osvětu ohledně někdy přehlížených přírodních pokladů našeho kraje. Na ústeckooorlickém gymnáziu činí totéž absolvent PřF UK Mgr. Pavel Holásek a donedávna také Mgr. Hynek Skořepa, dnes se věnující muzejní a archivářské práci.
Pavel Kovář |
