Světoznámý stavitel ing. Josef Poštulka by se dožil 6. ledna 100 let

Po dvaceti letech jsme v archivu Českotřebovského deníku objevil  rozhovor , který byl také otištěn v únorovém vydání Českotřebovského zpravodaje 2003. Představuje Českotřebovákům člověka sice malého postavou, ale velkého patriota našeho města. Určitě stojí za to si znovu po tolika letech rozhovor pročíst. Za uplynulá léta se leccos v našem městě změnilo, můžeme zkontrolovat, zda to je v souladu s předpoklady a přáním Ing. Jozefa Poštulky.  Rozhovor ponechávám bez úprav.

V pondělí 6. ledna se náš rodák Ing. Josef Poštulka, žijící dnes trvale ve slovenské  Bratislavě, dožívá významného životního jubilea 80 let. Pochází z železničářské rodiny a je absolventem českotřebovského gymnázia. To vše v době II. světové války.  Vysokoškolská studia  byla v té době v Čechách a na Moravě zcela nemožná, proto studoval po maturitě na fakultách inženýrského stavitelství v Darmstadtu a v Bratislavě a studia dokončil v roce 1950.  V Bratislavě potom zůstal vlastně po celý život a to je už půl století. Do České Třebové však po celou dobu stále jezdil nejdříve za rodiči, potom zase  za rodinou svého syna, který zde nyní provozuje advokátskou praxi. Při jeho návštěvě o letošních Vánoce jsme si dali schůzku a vytvořili následující rozhovor.

Jaká byla Vaše profesní dráha.po ukončení vysokoškolského studia? Byl jste v cizím prostředí…

Nastoupil jsem jako projektant konstrukcí v Bratislavském Stavoprojektu. Pod vedením svých kolegů jsem se naučil pracovat v týmu a postupně jsem získával nové odbornosti. Dostal jsem se k řešení odborných problémů a kupodivu jsem si vždy dokázal originálně poradit. Výsledkem bylo autorství sedmi vynálezů. Snad nejznámější je vynález kruhové lanové střechy, který se pak realizoval na desítkách staveb po celém světě.  Sám jsem jich realizoval 108. nejznámější je možná střecha sportovní haly v Bratislavě nebo lanové zastřešení olympijských stadionů v Mnichově.

Dalším zajímavým tématem bylo zpevňování starých historických dřevěných stropů.

I zde se jsem použil originální způsob, který byl uznán jako vynález a nakonec i použit právě v České Třebové při návrhu rekonstrukce domu čp. 11 pro Městské muzeum. V odborných časopisech se píše i o tzv. „Poštulkových nosnících“dalším z mých vynálezů. Týká se typové řady příhradových ocelových nosníků, široce využívaných na stavbách.

Jistě jste se nezabýval jen zastřešením. Co další stavby?

Byly to jednak  výrobní haly (Snina), velkogaráže (Bratislava, Žilina, Ostrava), kruhová výstavní hala pro automobily v Augspurgu (SRN), víceúčelová hala Békescsaba (Maďarsko), bytové domy s více než 1000 byty, nezi nimi např. experimentální věžový dům v Krasňanech nebo v Partizánskem, podílel jsem se na dalších projektech v cizině: hala v Kábulu (Afganistan), divadlo v Györi (Maďarsko),sportovní hala Bewerwijk (Holandsko), elektrárna v Nankingu (Čína), výstavní hala ve Welsu (Rakousko) a dalších.  O svých konstrukcích jsem absolvoval desítky přednášek po celém světě a publikoval desítky článků v odborném tisku.

Celý život jste však nezůstal ve Stavoprojektu.

Bylo to celých 16 let do roku 1966. Pak se poměry uvolnily a tak jsem byl šéfem projektového družstva Experta. Snažil jsem se být podnikavý a průbojný, ale nevyplatilo se to. V následné době normalizace jsem byl obviněn  pro zastrašení druhých z nedovoleného podnikání a v letech 1971 – 74 byl dokonce držen ve vazbě. I v této těžké  době mě však režim potřeboval. Po propuštění pak pracoval jako projektant – statik v Projektovém ústavu kultury v Bratislavě.  Z té doby mohu připomenout projekty divadla v Nitře, různé tribuny stadionů, spolupracoval jsem na záchraně památek (Trenčínský hrad, zámek Bojnice, Červený kameň).

Pamatuji si z této doby na Váš dopis, kterým z Bratislavy nabízíte jako projektant mému otci jako správci muzea pomoc a spolupráci při rekonstrukci či výstavbě budovy pro Městské muzeum .

Skutečně jsem cítil ke svému městu určitý dluh. Projektoval jsem stavby po celém světě, ale pro Českou Třebovou to byla tehdy jen jediná rekonstrukce střechy v tehdejším Strojtexu. Připravil jsem tehdy projekt rekonstrukce budovy čp. 11 i se studií přístavby ve vedlejší proluce.  Proto se celou dobu také zajímám o to,  kdy se  podaří tento dům, již více než 15 let rozestavěný, dokončit a jak to nakonec dopadne se zástavbou vedlejší proluky. 

V posledních letech jste však nesložil ruce v klín, ale pokračujete v práci ve svém oboru samostatně.

Práce mám stále dost i v mém věku. Dokonce se mi zdá, že více než předtím. Obracejí se na mne instituce s řadou zajímavých zadání, provádím nejen projekty, ale i audity a znalecké posudky. Před dvěma lety v roce 2000 jsem např zajistil přesun celého kostela v obci Koš u Prievidze, který stál nad uhelnými zásobami odhadovanými na milion tun. Realizoval jsem přesun kostela o hmotnosti cca 400 tun (šířka 9,2m, výška 14 m) na nové místo do vzdálenosti 1700 metrů. Přesun na speciálním podvozku po silnici trval tři hodiny a nedošlo k žádnému narušení budovy kostela. Byl to husarský kousek.  Realizace se  podařila 6. 12. 2000 (viz fotografie).

Přesto že žijete více než půl století  na Slovensku, cítíte se stále Třebovákem. Připomínám tak Vaši výstavu celoživotního díla, která se uskutečnila ve výstavní síni Dělnického domu před pěti lety v lednu 1998. Jak často k nám do Třebové jezdíte?

Do České Třebové se i s manželkou rád vracím, pravidelně jezdím k synovi do Javorky o prázdninách i na Vánoce, ale často také i v době mezi tím. Vždy se rád projdu městem, abych  zaregistroval co se tu změnilo. Musím říci, že se město v posledních letech opravdu změnilo k lepšímu, má opravené centrum, nové fasády, informační systém, krásné okolí, pečuje o park v Javorce. Dovedu si představit co to stojí peněz a že povznést město z dřívější podoby bylo nesmírně těžké.

Přesto jistě také jako stavitel vnímáte i místa, která ještě potřebují změny a úpravy.

Jistě i i těchto míst  je ještě dost, ale ubývají. Rozhodně to je nešťastná restaurace v Javorce. Co platné budou drahé úpravy parku, bude-li zde  restaurace v současné podobě. Myslím, že by si úpravy zasloužil i prostor před vlakovým nádražím, který je bránou do města a mohl by být lepší a nemuselo by to být ani tak drahé. Těším se také, až dostanou všechny budovy ve „čtverci“ na Farářství nové fasády  takové, jako má již první dům  na roku  ul. J. Drobného a že to nebude dlouho trvat.

Nyní se v České Třebové staví dvě velké investice Dům s pečovatelskou službou a Domov důchodců. Někteří občané říkají, že hlavně stavba DPS je zbytečně drahá.

Bez prostudování projektu je to těžko soudit. Jistě byl projekt odborně posuzován a kontrolován. Cena se však odvozuje také od zadání a zvoleného řešení. Není velkým uměním postavit pěkný a funkční dům za velké peníze, ale také levně a jednoduše. To mi právě zdůrazňovali investoři z Rakouska, když si vybírali moje projekty, kterým dali přednost před jinými dražšími alternativami. 

V lednu 2003  oslavujete své osmdesátiny. Jak je oslavíte v Bratislavě?

Samozřejmě v rodině a mezi svými přáteli. K mému jubileu  také uspořádá Spolek architektů v Bratislavě (jehož jsem čestným členem)  v sídle této organizace v Bratislavě koncem ledna výstavu z životního díla a Slovenská technická univerzita a Slovenská komora stavebních inženýrů uspořádá na škole k mým osmdesátinám odborný seminář.

Dovolte mi, abych vám k Vašemu životnímu jubileu popřál hodně zdraví, rodinného štěstí a další úspěchy ve vašem oboru.

Milan Mikolecký 2. ledna 2003