Smutná zpráva přišla dnes 2. ledna 2023 v ranních hodinách. Byla také
ihned publikována v celostátních médiích.Vasil
Timkovič se do posledních
dnů "držel", ještě 11. listopadu se zúčastnil slavnostní vzpomínkové
akce ke Dni veteránů v areálu škol.
Před rokem v pátek 21. ledna 2022 měla českotřebovská radnice vzácnou
návštěvu. Starostka města Magdaléna Peterková a místostarosta Josef
Kopecký přijali válečného veterána Vasila Timkoviče u příležitosti
udělení čestného občanství města.
 Čestné
občanství bylo uděleno již v podzimním období a schváleno zastupitelstvem
města v říjnu 2021, ale pro zhoršený zdravotní stav se udělení odložilo až
na dnešní termín. "Udělení občanství města je pro mne velkým svátkem, moc
si jej považuji," řekl válečný veterán a znovu připomínal dobu na kterou
ale vlastně nerad vzpomíná, protože to byly hrůzné okamžiky jeho života.
"Zažil jsem toho mnoho, ale snad nejhorší byly byly boje v Dukelském
průsmyku, tam padla velká spousta našich vojáků, byla to doslova jatka,"
řekl v besedě s vedením města. přišla ovšem také řeč na příjemnější témata
ze současnosti. Po podzimní hospitalizaci a následné rekondici se nyní
Vasil Timkovič v dobrém zdravotním stavu, i když věk 99 roků jistě znamená
řadu handicapů. Je zřejmě nejstarším žijícím vojákem, který přišel se
Svobodovou armádou přes Dukelský průsmyk. Proto se mluvilo i o tom, že by
si zasloužil udělení generálské hodnosti.Všichni jsme doufali, že se to
nakonec toto ocenění jeho zásluh podaří prosadit.
Vasil Timkovič se také při své návštěvě podepsal do pamětní knihy města a
převzal plaketu stvrzující udělení čestného občanství. Českotřebovský
deník o této události také připravil videosnímek, který připomínáme stejně
jako video natočení díky iniciativě studentů českotřebovského gymnázia
-
Vasil Timkovič se narodil 21. března 1923 ve vesnici Skotarskoe na
Podkarpatské Rusi jako nejmladší ze čtyř dětí v rodině lesního správce.
Studoval na gymnáziu v Mukačevě. Po německé okupaci Československa, kdy
republika přišla také o Podkarpatskou Rus, se Vasil spolu se dvěma
spolužáky z gymnázia rozhodl pro útěk za hranice. Chlapci věřili, že je
slovanští bratři přijmou přátelsky a dovolí jim bojovat za osvobození
své vlasti. Sovětský svaz ale patnáctiletému Vasilovi otevřel bránu
gulagu. Chlapce chytili hned za hranicí a dopravili do polského města
Skole. Následně je přesunuli do věznice v Charkově, kde byli odsouzeni
na tři roky za nelegální přechod hranice. Vasil si je odpracoval v
táboře Pečorlag (Pečorský nápravně pracovní tábor), kde stavěl
železniční trať Vorkuta – Moskva. Po skončení trestu dostal nabídku
odjet do Buzuluku, kde se tou dobou formovala československá vojenská
jednotka. V Buzuluku prodělal základní výcvik, účastnil se osvobozování
Kyjeva a přes Duklu přešel na Slovensko. Tam ho zastihl konec války.
Jako občan předválečné Československé republiky viděl hlavní město Prahu
poprvé v květnu 1945 při slavnostní vojenské přehlídce. Bylo mu 22 let.
Na Podkarpatskou Rus, která se po válce stala součástí Sovětského svazu,
se natrvalo už nikdy nevrátil. Rodina ve Skotarském o něm neměla žádné
zprávy, a tak ho nechala vyhledat Červeným křížem. Vasil Timkovič se po
tomto kontaktu do Skotarského vydal. Bohužel už nezastihl svého otce,
kterého dva dny před jeho příjezdem odvedla NKVD.
-
Bratr i tři sestry zůstali na Podkarpatské Rusi, Vasil Timkovič se
vrátil do Československa. Dostudoval střední školu a dostal nabídku, aby
zůstal u armády. V československé armádě sloužil celý život. Jako
válečný veterán stál u zrodu místní jednoty Československé obce
legionářské v Ústí nad Orlicí a dlouhá léta byl jejím předsedou.
|