Proběhlo největší zatýkání gestapem během II. sv. války na Českotřebovsku 

Dne 20. února letošního roku uběhlo 80 let od začátku největšího zatýkání gestapem během druhé světové války na Českotřebovsku. Gestapo vyhodnotilo, že v tuto dobu nastal vhodný okamžik pro zatýkání místních vedoucích činitelů a členů odbojových skupin, protože již mělo k dispozici mnoho jmen a údajů od svých konfidentů a doposud zatčených odbojářů, kteří nevydrželi tvrdé výslechy. Hlavním důvodem spuštění těchto zatýkání byla zvýšená odbojová aktivita, příprava generální stávky a narůstající počet diverzních akcí a sabotáží na Českotřebovsku, o kterých se gestapo dozvídalo od dosud zatčených lidí. Tato probíhající odbojová činnost začala vážně ohrožovat vojenské plány nacistického Německa. Proto v sobotu večer 20. února 1943 přijelo do České Třebové gestapo pod velením SS Hauptscharführera Franze Banacha, který měl na pardubickém gestapu na starost potírání komunistického odboje, a začala rozsáhlá vlna zatýkání. Gestapáci se usídlili v přízemí staré radnice. Tento večer také přijeli tehdejší velitel pardubické služebny gestapa Gerhard Clages a jeho zástupce Walter Lehne. Ve dne i v noci v ulicích České Třebové jezdila černá auta gestapa a neustále se zatýkalo. Podle výpovědí zatčených probíhalo zatýkání většinou klidně, i když všichni tušili, že jde o život. Před domem nebo v blízkosti zastavil černý mercedes z něhož vystoupili gestapáci a místní strážník, který je dovedl na požadovanou adresu. Ten obviněnému oznámil, ať se ustrojí, že pojede s nimi. Pokud dotyčný nebyl doma, nechali mu vzkaz, kdy a kam se má dostavit. Některé zatčené přiváděl samotný strážník, který se zatčeným mnohdy omlouval, že to musí udělat, protože mu nic jiného nezbývá. Nikdo neměl pouta, nikdo nebyl svázán. Ve staré radnici se mnohdy setkávali lidé, kteří ani netušili, že jsou společně zapojeni v odboji. Často se stávalo, že místnost se zatčenými střežil pouze jeden četník. Byli také českotřebovští četníci, kteří se při této práci moc nevyznamenali. Odpírali zatčeným jídlo a vodu, nebo jim zakazovali spolu mluvit, i když gestapáci v budově nebyli. Pokud byl přítomen některý gestapák, byla situace úplně jiná. Nikdo se nesměl bavit, každý seděl odděleně, aby se nemohli domlouvat. Padaly první facky, kopance a hrubé nadávky.

V této době se gestapo snažilo kompletně zlikvidovat všechna ohniska odporu v České Třebové. Prvními zatčenými byli v sobotu 20. února 1943 kolem 21. hodiny čelní představitelé ilegální KSČ a jejich rodinní příslušníci. Skupinky gestapáků zatkly předsedu II. ilegálního OV KSČ v České Třebové Antonína Krause, pokladníka Františka Pácla a mnoho dalších. První dny gestapo zatýkalo především v řadách čelných představitelů ilegální KSČ. Protože činnost komunistického a nekomunistického odboje byla propojena, došlo i na zatýkání sokolů, členů Obrany národa, Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ), Národního sdružení čs. vlastenců, Domácího odboje a dalších. Každý, kdo byl zapojen v odboji, prožíval v této době bezesné noci. Veškerá odbojová činnost byla zastavena, ukrývali se zbraně a sabotážní prostředky, ničilo se vše, co by mohlo dokázat spojení s odbojovou činností, pálily se dokumenty a ilegální tiskoviny. Nikdo nevěděl, pro koho a kdy si gestapo přijede.

Po přivedení zatčených do staré radnice na Starém náměstí byly provedeny první předběžné výslechy a zatčení byli postupně předvoláváni zástupcem pardubické služebny gestapa Walterem Lehne do vedlejší místnosti, kde gestapák českého původu Hubert Hanouske sepisoval jejich nacionále. Padaly první facky, rány, kopance a údery hlavou o zeď. Pozdě v noci dává zástupce velitele pardubické služebny Walter Lehne rozkaz, aby všichni zatčení byli seřazeni před radnicí a celý průvod se vydal na pochod k nádraží, kde byli všichni nahnáni do vlaku směr Pardubice. V Pardubicích celý průvod pochodoval do věznice gestapa umístěné v jednom křídle donucovací pracovny, kde se všichni museli postavit na chodbě do řady čelem ke zdi a mnoho hodin čekat. Když se někdo ohlédnul, nebo dokonce promluvil, následovalo prudké přiražení hlavy ke zdi, nebo následovaly facky a kopance. Potom došlo k sepsání evidence a rozdělení na cely. V tuto dobu si přebírali zatčené sadističtí dozorci.

Následující dny probíhaly v budově gestapa výslechy. Výslech většinou započal poklidně. Pokud vyslýchaný nechtěl vypovídat, nebo vyšetřovatel usoudil, že vyslýchaný nemluví pravdu, došlo k takzvanému „zostřenému výslechu“. Ty byly velmi brutální a mnohdy za přítomnosti rodinných příslušníků, kteří museli sledovat, jak jsou vyslýchaní biti. Vzhledem k tomu, že práce gestapáků byla posuzována podle toho, zda byl výslech úspěšný, či nikoli, nikdo se nezabýval myšlenkami, zda je oběť již týrána nad míru nebo ne. Vyslýchaný byl zkrátka mučen, dokud se gestapáci nedozvěděli to, co potřebovali.

V dalších dnech po 20. únoru bylo zatčeno dalších asi 200 lidí z různých odbojových skupin na Českotřebovsku, Pardubicku, Litomyšlsku a v dalších městech. V druhé polovině roku jich přibylo dalších 250. V této době začaly probíhat první soudy a popravy. Popraveni byli vedoucí činitelé odbojových organizací, vedoucí jednotlivých buněk (pokud gestapo nezjistilo kdo to byl, popravilo toho nejstaršího), držitele zbraní, nábojů a výbušnin, organizátory sbírek pro rodiny zatčených, lidi zabývající se špionáži a sabotážemi apod. Statisticky vychází, že bylo popraveno asi 10 % zatčených. Proto dvacátý únor 1943 patří mezi nejčernější dny naší českotřebovské historie.

Vladimír Hampl mladší  - FB Válečná historie České Třebové