Tak trochu to
mají na svědomí. Architekti Josef Pleskot, Ladislav Lábus a Petr
Všetečka spolupracují s Pardubickým krajem na rozvoji národní kulturní
památky Zámek Pardubice pravidelně od roku 2017. Když je na začátku
pozval náměstek hejtmana Roman Línek na první odborné posouzení projektů
na zámku, byl jejich hlavní závěr – uvolnit všechny historické prostory
paláce a zpřístupnit je. Některé provozy a aktivity mohly přejít do
areálu v Ohrazenicích, některé do hospodářských budov. Ale kam potom
s galerií?
 „Tenkrát byli celkem nově majiteli
areálu Automatických mlýnů manželé Smetanovi. Nabídl jsem našim
architektům, že jim domluvím v této ikonické Gočárově stavbě prohlídku.
A právě tady padlo – no a proč tu galerii nedáte sem? Znělo to trochu
jako science fiction a nabízely se desítky důvodů, proč to tak jednoduše
nejde. Pak se ale sešlo několik příznivých okolností včetně možnosti
čerpat evropské dotace na národní kulturní památky. Manželé Smetanovi
návrh partnerství uvítali a souhlasili s odprodejem hlavní budovy. Od té
doby se fikce začala díky úsilí mnoha a mnoha lidí zhmotňovat,“
popsal krátce nejednoduchou cestu Roman Línek.
Gočárova galerie tak letos přestěhuje
své hlavní sídlo z levého břehu Chrudimky na pravý. Pomyslný Rubicon
překročí i novým stylem prezentace umění, kterému napomůže právě
prostředí budovy Automatických mlýnů. Podobu galerie pro 21. století
vyprojektoval ateliér TRANSAT v čele s Petrem Všetečkou: „Přijali
jsme monumentální hru horizontál a vertikál Gočárovy stavby, ve které se
snoubila architektonická kompozice s mlynářskou technologií. Podpořili
jsme její vnitřní gradaci směrem vzhůru, což má dát galerii rozlet.
Navrhli jsme šetrné technologie zabezpečení, vnitřního klimatu i
osvětlení. Snažili jsme se neporušit pravdu materiálů, typickou pro
industriální stavby i zrod české moderny. Snad bude dům silnou galerií,
jako byl silným mlýnem." Na prohlídku budovy se veřejnost dostane
od zahájení zkušebního provozu 23. června. To ještě sice nebudou
nainstalovány klasické výstavy, ale galerie tu nabídne vlastní
předstartovní program.
 Fascinace
prostorem i blízkostí řeky
Architekt Josef Pleskot se vrátil na
„místo činu“ po pěti a půl letech a vzdal hold Petru Všetečkovi,
investorovi i stavbařům: „Transformace industriální architektury do
podoby občanské stavby není úplně jednoduchou záležitostí, i když se to
tak může zdát. Jsme už z principu fascinování velkými prostory, kterými
disponuje industriální architektura. Někdy se sází na to, že už něco
výjimečného v těch stavbách je a adoruje se to více než užitkovost pro
současníka, který sem jde už za jiným účelem než přenášet pytle mouky.
To se ale v tomto případě rozhodně nestalo. Je potřeba poděkovat, že se
rekonstrukce povedla výborně. Panu Línkovi, celému zastupitelstvu,
kraji, stavbařům a Petru Všetečkovi, že to s celým jeho týmem udělali
citlivě, skvěle, úžasně.“
Podle architekta Pleskota by měl objekt
co nejvíce využít splynutí s řekou: „Je to dům u cesty a u řeky. A
domnívám se, že ta blízkost k řece by se měla v budoucnu ještě více
potvrdit, zviditelnit a ukázat. Máte tady krásné nábřeží a kontakt
s řekou by měl být co nejtěsnější.“
Místo které
bude opět přinášet užitek – Automatické mlýny
 V areálu celém se nyní k závěru chýlí i
další stavby, které budou společně dotvářet novou městskou čtvrť
s názvem Automatické mlýny. Do nich mohli architekti nahlédnout
s Lukášem Smetanou, iniciátorem konverze celého brownfieldu a
zakladatelem Nadace Automatické mlýny. Nejprve si prohlédli budoucí
prostory Galerie města Pardubice s odpočinkovou terasou a schodištěm,
které se může tvořit amfiteátr pro kulturní akce, nahlédli do budoucích
dílen a sálů nové vzdělávací instituce s názvem Sféra, které se tyčí nad
původními sklady obilné mouky a seznámili se s budoucí expozicí v
násypkách obilného sila, které patří k části architektury Josefa Gočára.
Architekti ocenili spolupráci kraje,
města a Nadace Automatické mlýny, která podle nich přinese ohromný
užitek nejen městu a regionu, ale i celé republice. „Je úžasné, že se
tady koncentrovala taková energie tří různých architektů a několika
investorů. Je dobře, že každá část mlýnů je svým využitím i pojetím
jiná. Chráněné sbírky umění se budou dobře cítit v Gočárově galerii,
zatímco přístup sila zanechal stavbu ve více surovém stavu a nabízí až
takové squatterské využití,“ konstatoval Ladislav Lábus.
 Obnovené
mlýny vrací do hry zlatý trojúhelník města
„V roce 2017 vznikl při schůzce se třemi
architekty nad mapou krajského města rychle načrtnutý urbanistický
koncepční trojúhelník. Spojoval Pernštýnské náměstí, Zámek a Automatické
mlýny. Začali jsme mu říkat zlatý trojúhelník Pardubic a jasně nám
ukázal, že mlýnský areál může být důležitou součástí centra města,
jedním ze zásadních bodů na hlavních pěších osách. Ten rychlý obrázek
jsem si schoval a teď, když se tato vize už naplňuje, jsem si ho nechal
od architektů podepsat na památku. Věřím, že správnost těchto
předpokladů se po celkovém otevření potvrdí v praxi a lidé sem budou
rádi chodit,“ řekl na závěr
náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek.
AUTOMATICKÉ MLÝNY
Areál
Automatických mlýnů aspiruje na novou kreativní Mekku východních Čech a
jeho celkové otevření veřejnosti se plánuje na září 2023. Své sídlo tu
najdou celkem čtyři instituce, z toho se jedná o dvě klíčové pro oblast
výtvarného a vizuálního umění: Gočárova galerie (sbírkotvorná instituce
Pardubického kraje) a Galerie města Pardubic (GAMPA). Ty doplní nové
vzdělávací centrum a kreativní hub statutárního města Pardubice s názvem
Sféra se specializací na neformální a celoživotní vzdělávání. Čtvrtou
zdejší institucí je Nadace Automatické mlýny, která je iniciátorem
konverze areálu Automatických mlýnů, ke které její zakladatelé, manželé
Mariana a Lukáš Smetanovi, přizvali kraj a město.
|