Devadesáté výročí narození Prof. PhDr. Vladimíra Kostřici

(21. 2. 1933 Petrovice u Karviné – 21. 7. 1998 Česká Třebová)

Nebyl sice českotřebovským rodákem, avšak v našem městě, které si velmi zamiloval, prožil více než čtyřicet let.

Narodil se 21. února 1933 v Petrovicích u Karviné. V roce 1939 se rodina stěhuje nejprve do Ostravy, kde Vladimír začíná chodit do školy, avšak ještě na podzim toho roku nastává stěhování další, do Hranic na Moravě. Tam absolvuje obecnou školu a gymnázium. Je též oporou žákovského i dorosteneckého fotbalového týmu Spartaku Hranice, a když dosáhne plnoletosti, přichází nabídka z prvoligových Vítkovic, aby šel hrát za jejich A mužstvo. Vladimír však chce pokračovat ve studiu, s nímž nebylo možné vrcholový fotbal skloubit.

Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci začíná s oborem čeština-ruština, avšak již během studií zřetelně vykrystalizuje jeho hluboký zájem o ruskou literaturu devatenáctého století, a proto využije možnosti studovat jednooborově ruskou filologii.

Studium v první polovině padesátých let se neobešlo bez drobných incidentů. Mohly dopadnout tragicky; řízením osudu však Vladimír Kostřica neskončil ani u PTP, ani v uranových dolech, naopak – dostudoval. Když se ale jako čerstvý absolvent, v roce 1956, ucházel o místo asistenta na katedře rusistiky, byly mu tyto záležitosti připomenuty a nebyl přijat. Stejný průběh měl i konkurs na totéž místo o dva roky později.

Kostřica několik let vyučuje na středních školách, nejprve na gymnáziu v Rýmařově; po svatbě s Třebovačkou Janou Quellovou, svou spolužačkou z filozofické fakulty, a po přesídelní do České Třebové, na SZTŠ v Litomyšli. Bytostný zájem o klasickou ruskou literaturu ho však neopouští – dále ji studuje, píše recenze a stati do tisku odborného i denního, v roce 1965 získává na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy doktorát filozofie a o rok později tehdejší vědeckou hodnost CSc. – na základě monografické práce Vsevolod Michajlovič Garšin a ruské malířství, která později vychází i knižně.

Tou dobou již přednáší na vysokých školách v Pardubicích a v Hradci Králové. Na jaře roku 1968, v období částečného uvolnění politických poměrů, přichází nabídka z olomoucké filozofické fakulty, aby působil na tamní katedře rusistiky.

S olomouckou fakultou spojí Vladimír Kostřica následujících třicet let svého profesního života.

Hned v roce 1968 má zahájeno habilitační řízení, které je však s počínajícím obdobím tzv. normalizace v následujícím roce zastaveno. Dr. Kostřicovi je tzv. pozastaven služební růst, na dalších dvacet let zůstává oficiálně odborným asistentem, ačkoli vykonává práci docenta. Je zván na četné mezinárodní vědecké konference (Petrohrad, Moskva, Berlín, Varšava, Budapešť, Lublin…); dostává i nabídky stáží na univerzitách v Glasgow, Leedsu a Lublani – to mu však je znemožněno z politických důvodů.  

Přednášky a semináře dr. Kostřici jsou od samého začátku mezi studenty velice oblíbeny – nejen pro vysokou odbornou fundovanost, ale též díky akademicky svobodnému duchu, jejž se dr. Kostřicovi podařilo udržet i v dobách nesvobodných. A právě to přispělo k faktu, že olomoucká rusistika neztratila po roce 1989 své renomé a zájem studentů.

V roce 1990 se dr. Kostřica nejprve řádně habilituje docentem, následuje titul DrSc., o rok později je jmenován profesorem. Je též jedním ze čtyř prvních svobodně zvolených prorektorů univerzity. Po skončení funkčního období je jmenován vedoucím katedry slavistiky.

Tři hlavní knižní studie prof. Kostřici jsou věnovány třem autorům z „druhé řady v ruské klasické próze“ – jak je sám nazval: Vsevolod Garšin a ruské malířství; Próza N. S. Leskova; Literární odkaz N. G. Pomjalovského. Díla těchto autorů promýšlel dále a nakonec vše shrnul a doplnil ve své stěžejní knize Studie z ruské klasické literatury. Je také spoluautorem Malého slovníku česko-ruských literárních vztahů; podílel se i na četných publikacích dalších. – Je též autorem zhruba stovky odborných studií a statí; jeho práce jsou obsaženy v mnoha evropských i zámořských univerzitních publikacích (např. v Petrohradě, Oxfordu, Lublani, Lublinu, Bernu, New Yorku). Zájem o jeho práce je též v Japonsku a v Jižní Americe.

Nemalé úsilí věnuje dr. Kostřica také recenzentské činnosti – publikuje na pět set recenzí v odborném i denním tisku.

Vladimír Kostřica si po celý život udržel i svůj vztah ke sportu – věnoval se kondičnímu běhu, rád chodil též na dlouhé vycházky do přírody. Velice si oblíbil nádherné českotřebovské okolí, sžil se i s městem samotným natolik, že ho nechtěl opustit a přestěhovat se do svého odborného působiště Olomouce. V České Třebové také v červenci 1998 umírá.     

Současný vedoucí katedry slavistiky na olomoucké filozofické fakultě a bývalý student prof. Kostřici, prof. PhDr. Zdeněk Pechal, CSc., uzavřel svůj nekrolog v roce 1998 takto: „Mimořádně velký zájem věnoval prof. Kostřica studentům. Ti se v jeho pracovně scházeli i mimo povinnou výuku a jeho působení lze hodnotit jako soukromé semináře, které řadu let výrazně ovlivňovaly generace rusistů olomoucké univerzity. (…)

Prof. Kostřica byl přátelský, velkorysý a tolerantní člověk se svébytným humorem a darem působit na lidi a sdělovat jiným své myšlenky. Snad hlavním jeho charakteristickým rysem byl jeho zájem o lidi.“

Milan Mikolecký ve spolupráci s Blankou Kostřicovou