80 let od tragické smrti plukovníka Miloslava Štusáka    

Dne 27. února 2023 uběhlo 80 let od tragického úmrtí českotřebovského stíhacího pilota RAF plukovníka In memoriam Miloslava Štusáka, DFC. Po ukončení všech leteckých kurzů byl 27. srpna 1941 převelen k 313. čs. stíhací peruti, kde létal s letouny Spitfire. Jeho úkolem bylo provádět pozorovací lety nad nepřátelská území, doprovázel konvoje lodí v kanálu La Manche, doprovázet spojenecké bombardéry nad nepřátelská území, hlídkování nad Anglií a tzv. sweepy - hloubkové lety hluboko nad evropskou pevninu.

  Dne 26. června 1942 se stal dosavadní velitel 313. čs. stíhací perutě S/Ldr. Karel Mrázek novým velitelem československé stíhací skupiny pluku (Wing Commander Flying), sestaveného z 310., 312. a 313. čs. stíhací perutě. Tento důstojník velel své peruti s nevšední energií a zápalem, a vždy projevoval mimořádné nadšení dostat se do křížku s nepřítelem.

Svou peruť vedl ve 35 operacích nad nepřátelská území. Jeho peruť pod jeho vedením a výcvikem skvěle bojovala ve všech útočných operacích a dosahovala značných úspěchů. Mezi jeho oblíbené kamarády piloty se kterými neváhal jít do jakéhokoliv souboje s nepřítelem patřili jedni z nejzkušenějších stíhacích pilotů Miloslav Štusák a František Dostál, oba původem z České Třebové.

V roce 1943 pokračovaly tuhé boje na všech frontách, ale Němci začínali ustupovat a jejich panství nad Evropou se zmenšovalo. Po nočním americkém bombardování přicházely na řadu denní nálety nad německá města a přístavy. V osudný den 27. února 1943 doprovázela 313. peruť v akci „Ramrod 54“ anglické bombardéry B-17 na německou námořní základnu v Brestu. Peruť odstartovala ve 13 hodin 50 minut a nasadila kurs k Francii. Za nimi letěla 310. peruť. Miloslav Štusák letěl ve svém Spitfire VC AR520 v tříčlenném roji s Jaroslavem Slepicou pod velením velitele roje Karla Mrázka.

Při přiblížení k Brestu spustily palbu flaky protiletecké obrany. Bomby sice zasáhly určené cíle, ale smůlu měl velitel letky „B“ 310. čs. stíhací perutě F/Lt František Burda, kterému palba vážně poškodila letadlo, takže musel nouzově přistát. Po přistání byl zajat a vězněn, ale válku přežil. Na zpáteční cestě byly letouny nad Francií ve výšce 18 000 stop napadeny německými stíhači na nejmodernějších Focke-Wulfech Fw 190. Zatímco 310. peruť vystoupala, aby kryla 313. peruť a bombardéry shora, 313. peruť zahájila střetnutí s nepřítelem. V zuřivém souboji byl tříčlenný roj Karla Mrázka napaden dvojnásobnou přesilou německých strojů. Všichni tři zkušení stíhači velmi statečně bojovali, aby ubránili chráněné bombardéry. Boj byl celkem úspěšný. Němci museli ustoupit a bombardéry zůstali v bezpečí. Třem čs. stíhačům se podařilo zahnat šest německých stíhačů až na jednoho.

Ten se schoval do mraku a stal se zlým osudem poručíka Štusáka, kterého napadl využívaje momentu překvapení, rychlosti a stoupavosti. Po činu unikl tak rychle, že nemohl být ztrestán. Karel Mrázek ještě po něm duchapřítomně vystřelil dávku z kulometu, ale letoun nezasáhl. Stroj Miloslava Štusáka byl těžce poškozen. Když tlak motoru hrozivě stoupal, rozhodl se, že vyskočí.

Miloslav Štusák opouštěl letadlo asi 15 mil severně od ostrova Isle de Batz ve výšce přibližně 100 m. Padák se otevřel až těsně před dopadem do moře a poručík Štusák se pravděpodobně zabil prudkým nárazem o vodní hladinu. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Proto byl anglickými úřady prohlášen za nezvěstného. Všichni u perutě doufali v jeho návrat, ale po půl roce marného čekání jej RAF prohlásila za mrtvého. Takto popsal poslední okamžiky života Miloslava Štusáka perutní kronikář a letec, pozdější spisovatel a novinář Hugo Jindřich Slípka.

Velitel roje generálmajor Ing. Karel Mrázek při osobním setkání se synovcem Miloslava Štusáka, Bohuslavem Štusákem, po roce 1989 vše ještě doplnil. Popsal, že viděl, jak německý stíhač náhle vylétl z mraku. Viděl, jak směřuje na Jaroslava Slepicu. Proto ho okamžitě do vysílačky varoval. Bohužel si nevšiml, že Štusák se Slepicou si během boje vyměnili místo ve formaci. Slepica šel do obrany a Štusák mu letěl na pomoc a přitom byl napaden. Po jeho dopadu do moře se jim zdálo, že ještě plave, a doufali, že se zachrání.

Miloslav Štusák je uveden na panelu 121 v památníku letců Runnymede Air Forces Memorial Surrey v Anglii, kde je jeho jméno uvedeno zlatým písmem mezi 20 455 spojeneckými letci, mezi nimiž je 150 našich českých.

V pozůstalosti po Miloslavu Štusákovi se našla také fotografie jeho přítelkyně. Bylo by zajímavé zjistit, o koho se jednalo. Jeden tip je, že to byla radistka u RAF Edita Hermannová Sedláková, jedno z Wintonových dětí.

Vladimír Hampl ml.  FB Válečná historie České Třebové

Narodil se v českotřebovské čtvrti U kostelíčka v rodině železničního zaměstnance. Po základní škole odešel v roce 1927 do Bratislavy na státní školu pro výchovu učitelů. Jako absolvent školy působil na různých slovenských školách. V roce 1936 nastoupil povinnou vojenskou službu. V tomto období absolvoval Letecké učiliště v Prostějově a obdržel hodnost poručíka – letce. V civilu se opět věnoval pedagogické činnosti. Učil ve Zvolenu a potom v Bratislavě. Když došlo k rozbití republiky, odešel přes Maďarsko, Jugoslávii, Turecko, Sýrii a Alžír do Francie. Po vojenské přísaze, kterou složil v československém vojenském táboře v Agde jej převeleli k 1. letecké skupině pod vedením štkp. Schejbala. Zde se přecvičoval na francouzskou leteckou techniku (letouny MS – 230 a MS – 406) až do kapitulace Francie. V polovině roku 1940 odjel anglickou lodí z přístavu Bardeaux do Anglie. Zde vystřídal řadu vojenských základen, až byl převelen k 313. československé stíhací peruti RAF. Jejím úkolem byla bojová činnost, která spočívala v hlídkování nad konvoji v Kanále, doprovod bombardérů nad územím nepřítele a hlídkování nad Anglií.