Příběh pilota Kaupy ze Semanína        

Od února minulého roku můžeme sledovat ruskou vojenskou agresi na Ukrajině. Podpora ruské veřejnosti této „speciální vojenské akce“ byla ze začátku veliká. Udává se, že asi 80 % Rusů s napadením Ukrajiny souhlasilo. Vše se ovšem změnilo, když armáda začala mobilizovat nové brance, kteří od sledování vojenské akce v teple obýváku u televize, museli narukovat do vojenské reality na bojišti a začali se vracet první mrtví v pytlích nebo zinkových rakvích. Jak v současné době vše prožívá více než 100 000 ruských matek, kterým ve válce padl syn si můžete představit podle podobného příběhu, který se odehrál před 80 lety v Semaníně u České Třebové. (Zdroj informací David Smyčka – Semanín).

Příběh pilota nacistické Luftwafe Emila Kaupy ze Semanína

Dne 20. prosince 1943 zahájila britská RAF a americké vzdušné síly USAAF (armádní letectvo Spojených států) nad Německem sérii těžkých náletů na strategické cíle nacistického Německa. V rámci dělby práce mělo letectvo USAAF denními nálety napadat průmyslové cíle, kdežto RAF měla pokračovat v nočních plošných útocích na městské obytné čtvrtě. Pilot nacistické Luftwaffe český Němec Emil Kaupa ze Semanína čp. 19 měl ten den za úkol bránit vzdušný prostor Brém proti masivnímu dennímu bombardování bombardéry USAAF. Létal ve stavu stíhací perutě JG 27, na strojích Messerschmitt Bf 109 F. Během bojů 20. prosince 1943 byl ale zasažen. Letadlo se po zásahu zřítilo severně od Brém poblíž Ritterhude do bažiny a vřesoviště Teufelsmoor. Letadlo se po pádu ani nerozlomilo a mohlo být opraveno.

Jeho matka dostala ráno před Štědrým dnem 23. prosince 1943 z poštovní stanice v Semaníně telegram tohoto znění: „Dnes převoz vašeho syna na nádraží v České Třebové”. Matce hned bylo jasné – musí být mrtev. Podle vyprávění jejich příbuzného Fritze Kempse vyndala svůj mateřský kříž (Čestný kříž německé matky), který dostala po narození svých čtyř synů po připojení k německé Říši a hodila ho do popelníku u kamen. Proklela Hitlera a válku, zhroutila se a stěžovala si na silné bolesti hlavy. Nastalo silné krvácení z nosu, které nepřestávalo. Ztráta krve byla tak velká, že jen stěží přežila. Ulehla a byla velice slabá. Přes Vánoce bylo v rodině ticho, vůbec se nemluvilo. Až po vánočních svátcích přijel rodinu informovat o úmrtí Emila důstojník z jeho útvaru.

Po vánočních svátcích byla přivezena rakev s Emilem Kaupou v pohřebním voze do Semanína, kde mu lidé na ulici vzdávali poctu, protože byl známý po celé vesnici a byl u všech velmi oblíbený pro svou veselou povahu. Podle starého zvyku byl před pohřbem uložen ve svém domě. K tomu rodina využila nově postavenou stodolu, která byla v prvních dnech nového roku s pomocí mnoha přátel upravena jako márnice. Matce se nelíbila říšská vlajka na rakvi. Silně protestovala, až dosáhla svého. Při smutečním průvodu na hřbitov ale příslušníci jednotky SA v Semaníně znovu nacistickou vlajku přes rakev natáhli. Oči matky se zatemnily a byly plné slz, že to celé nejspíš ani nevnímala. Podle zvyku byla součástí průvodu bílá nevěsta (zvyk u svobodných zesnulých). Emilova přítelkyně kráčela za rakví jako černá nevěsta.

Vladimír Hampl ml. (Zveřejněno na facebookovém profilu Válečná historie České Třebové)