|
Válečná historie
České Třebové
|
|
Vladimír Hampl ml. Dne 15. března 2023 uplyne 80 let od tragické smrti radisty paraskupiny Iridium Bohumíra Kobylky.
V květnu roku 1941 začal řízený nábor dobrovolníků z řad československé smíšené brigády, jenž měl vybrat potřebné množství vojáků schopných k nasazení v týlu nepřítele, ať už v Protektorátu nebo v jiné okupované zemi. Bohumír Kobylka byl jako radista vybrán pro zvláštní úkoly ve vlasti a zařazen do výcvikového programu. Každý adept byl podroben velmi přísnému konkurzu, v němž byly hodnoceny aspekty kázeňské, morální, mravní, fyzické, zdravotní a státně bezpečnostní. Výcvik parašutistů byl velmi náročný a obtížný. Obsahoval prakticky všechno, co parašutisté potřebovali přímo v akci. Samotný výcvik se dělil na základní, zdokonalovací a speciální. Instruktorský sbor byl vysoce kvalifikovaný a výkonný, jednotliví instruktoři měli velmi úzkou specializaci. Výcvik probíhal ve Special Traning Schools (specializovaná výcviková střediska) ve Skotsku a Anglii. Samotný základní výcvik měl dva kurzy – Assault Course (kurz útočného boje) a Para Course (parašutistický kurz). Jako instruktor telegrafie zde působil špičkový radista Josef Süsser, také z České Třebové. Každý, kdo úspěšně zakončil výcvik, mohl na pravém rameni uniformy (pod nášivkou CZECHOSLOVAKIA) hrdě nosit odznak absolventa výsadkového kurzu – bílý hedvábný padáček, sevřený modrými perutěmi. Nešlo ale jen o tento viditelný symbol – drtivá většina frekventantů, vedena národním cítěním a neokázalým vlastenectvím, byla rozhodnuta splnit stanovené úkoly se ctí a odpovědností vojáka. Vysoká morálka a bojový duch těchto mužů byly nepřehlédnutelné.
Naše vláda v Londýně potřebovala v roce 1942 znát situaci v našem domácím odboji a jeho stav. Proto připravovala operaci s názvem Iridium. Cílem operace bylo kontaktovat a organizovat domácí odboj, provádět zpravodajství a udržovat radiové spojení s Londýnem. V prosinci roku 1942 byl Bohumír Kobylka vybrán pro tuto akci, byl vybaven občanskou legitimací Protektorátu na jméno Bohumír Kovařík a 19. ledna 1943 byl vyslán jako radista této skupiny do Čech. Paraskupina Iridium sestávala ze čtyř mužů. Velitelem byl npor. Miroslav Špot, npor. M. Křičenský byl jeho zástupcem, dále pak rotný Vladislav Soukup a radistou byl četař Bohumír Kobylka, který měl obsluhovat radiostanici Anna. Skupina měla operovat v Čechách, v prostoru mezi Plzní a Rokycany. Skupina podnikla postupně šest nezdařených pokusů o výsadek. Problém neúspěchu byl vždy ve špatném počasí a malé viditelnosti.
Letouny se zřítily, na zemi explodovaly a začaly
hořet. Ve 23:43 hod. dopadl první letoun se skupinou Bronse na palubě u
Neubibergu, 10 kilometrů od Mnichova. Druhý se skupinou Iridium na palubě
v 00:08 hod. u Riemu, 12 kilometrů od Mnichova. Všichni členové osádek a
přepravovaní parašutisté v troskách zřícených letadel zahynuli, až na
četaře aspiranta Františka Vrbku ze skupiny Bronse, který se ještě před
explozí stačil vypotácet v hořícím oděvu z trosek letadla a byl zadržen
německým leteckým personálem. Dále přežil ještě palubní mechanik Sgt.
Malcolm John Hudson z téhož letounu jako Vrbka. Vrbka byl velmi vážně
popálen a byl odvezen do německé vojenské nemocnice Luftwaffe v Mnichově.
V troskách letadel pak němečtí vojáci nalezli mnoho důkazů, podle kterých
usoudili, že letadla měla za úkol vysadit vojáky, parašutisty-agenty.
Nalezeny byly mapy, peníze, radiostanice a oběti
Padlí letci i parašutisté byli pochováni na vězeňském hřbitově v Perlachovském lese u Mnichova. Tyto hroby se podařilo objevit teprve někdy v roce 2008, protože zde byli pohřbeni pod svými krycími jmény uvedenými v protektorátních legitimacích. Parašutisté paraskupin Iridium a Bronse svou možnost dokázat své odhodlání a připravenost nedostali. Těžko můžeme uvažovat, jak by v okupované vlasti dokázali plnit přidělené úkoly. Ale již jen uvědomělost přeživšího Vrbky, který ač byl ve špatném zdravotním stavu, vyslýchajícím příslušníkům gestapa nic neprozradil, nám vypovídá, že připraveni byli. Je velice smutné, že tento českotřebovský hrdina, který pro naši vlast obětoval vše co mohl, není ani po 80 letech uveden na žádném pomníku v České Třebové. Proč si nevážíme našich hrdinů?
V letech 1941 až 1945 bylo do Protektorátu posláno 36 západních paraskupin. Z devadesáti devíti nasazených vojáků se konce války dožilo pouze čtyřicet devět. Speciálním přípravným výcvikem prošlo na 300 vojáků, ze kterých se tyto paraskupiny vybíraly. Vladimír Hampl ml. FB – Válečná historie České Třebové
Dne 20. února 1940 Bohumír Kobylka bez rozloučení opustil rodinu a přes
Slovensko, Maďarsko a Bejrút se dostal do Francie, kde se již 16.3. 1940
prezentoval u československé branné moci a byl zařazen k velitelské rotě
pěšího pluku 1. Bojů na francouzské frontě se ale nezúčastnil. V létě
1940 připlul lodí Rod el Farag do Anglie a byl zařazen k pěšímu praporu,
absolvoval kurz radiofonie a radiotelegrafický kurz pro zvláštní určení,
cvičil se ve střelbě a konspiraci na československé výcvikové stanici
Chicheley Hall, kde prodělal také parašutistický výcvik. Jeho výcvik ho
předurčoval pro zvláštní účely. V prosinci 1942 byl vybrán pro akci
Za jeho odbojovou činnost získal in memoriam tato ocenění: 7. 3. 1944 mu byla udělena Československá pamětní medaile se štítkem F-VB. 22. října 1945 byl vyznamenán československým válečným křížem 1939 in memoriam a 1. prosince 1945 byl jmenován podporučíkem pěchoty in memoriam. Podle knihy Dr. Martina Reichla "Cesty osudu", vydalo nakladatelství letecké literatury Svět křídel Cheb v březnu 2004 (ISBN 80-86808-04-1) Na vydání této knihy spolupracoval i další českotřebovský rodák Josef Süsser, žijící v Londýně.
|
Poručík
pěchoty in memoriam Bohumír Kobylka se narodil 23. září 1920 v České
Třebové 
V
noci ze 14. na 15. března 1943 se měla skupina opět pokusit o výsadek. V
osm hodin večer 14. března 1943 odstartovaly z anglického letiště Tempford
tři letouny Halifax. V jednom letounu letěla paraskupina Iridium (letoun
Handley Page Halifax Mk V DG245 s imatrikulací MA – W), ve druhém letounu
paraskupina Bronse a ve třetím paraskupina Mercury, později redukovaná a
přejmenovaná na Sulphur. Halifaxy patřily ke 138. a 161. peruti RAF pro
zvláštní účely (Special Duty Squadron). Z britských ostrovů letadla
směřovala přes Francii a Německo na jihovýchod k Bodamskému jezeru. Zde se
stočila na severovýchod a přes Bavorsko doletěla až nad Protektorát Čechy
a Morava. Podmínky pro výsadek by sice byly tentokrát příznivé, ale mlha
neumožňovala s jistotou určit doskokovou plochu. Proto se nad Sušicí
letouny otočily k návratu na základnu. První se vracel letoun se skupinou
Mercury. Ačkoliv byl ostřelován německým protiletadlovým dělostřelectvem i
nočním stíhačem, podařilo se mu se štěstím vrátit zpět do Anglie.
Zbývající dva stroje však takové štěstí neměly. V oblasti Mnichova byla
letadla s celkem sedmi československými parašutisty na palubě zachycena
protiletadlovou
obranou. Baterie Flakgruppe München vedly na letouny přesnou, soustředěnou
palbu, k čemuž jim pomáhalo celkem 96 protiletadlových světlometů. Obě
letadla byla sestřelena. 
měly
na sobě civilní oděvy. Proto byla uvědoměna pražská řídící úřadovna
gestapa. Šéf referátu SBF komisař W. Leimer odletěl okamžitě s Dr.
Hornischerem do Mnichova, vyslechnout raněného Vrbku. S sebou vzali i
dříve zadržené parašutisty, zrádce svobodníka telegrafistu Viliama Gerika,
člena paraskupiny Zinc a zrádce rotmistra Karla Čurdu, člena paraskupiny
Out Distance, kteří mrtvé parašutisty identifikovali. Po konzultaci s
lékařem přikázal Leimer naložit těžce popáleného Františka Vrbku a
nalezené materiály do připraveného vojenského letadla a celá skupina se
vrátila do Prahy. Po návratu byl Vrbka přepraven do SS-lazaretu v Praze
Podolí a lékaři mu na příkaz gestapa věnovali maximální péči, aby byl
schopen výslechu. Když po několika dnech poznal, kde se nachází a co se
stalo, omezil svoje sdělení pouze na ta, která přikazuje Ženevská konvence
o válečných zajatcích. Také nebyl více schopen vzhledem k vážnosti svého
zdravotního stavu. Vrbka zanedlouho 23. března 1943 na následky zranění a
popálenin zemřel. Sgt. Hudson byl v troskách nalezen s proraženou lebkou a
zemřel 11. dubna 1943 v zajateckém lazaretu. Takto zahynulo 22 členů
posádek obou letounů.
Otec
Libor Kobylka se narodil 25.6. 1883, byl zaměstnán jako vlakvedoucí ČSD v
České Třebové ve dvacátých letech ovšem měnil díky svému zaměstnání u
státní dráhy místo svého pobytu, od roku 1922 se rodina např. odstěhovala
na Slovensko do Nových zámků. zde také Bohumír Kobylka začal navštěvovat
obecnou školu a měšťanku. Potom dále studoval na obchodní akademii v
Nitře. Po vyhlášení Slovenského štátu se však rodina musela vrátit v dubnu
1939 do Protektorátu. Obchodní akademii proto dokončil v Uherském
Hradišti. Hovořil německy, anglicky, maďarsky, byl římskokatolického
vyznání, hrál výtečně na klavír a jěště v době, kdy rodina bydlela na
Slovensku vystoupil jako student několikrát na koncertech. Do České
Třebové se rodina již nevrátila.
Iridium,
vybaven občanskou legitimací Protektorátu č. 2172 na jméno Bohumír
Kovařík, nar. 15.5. 1916. 14. 3. byl vyslán jako radista skupiny ale na
území Protektorátu se ani nedostal. 15. 3. spolu s celou osádkou zahynul v
troskách sestřeleného letadla u Mnichova. zde, v Perlacherském lese u
Mnichova byl také pohřben. Oba rodiče i bratr byli již od listopadu 1942
až do konce války internováni ve Svatobořicích. O vojenské činnosti
Bohumír Kobylky se dochovala řada písemných záznamů.