105 let od bojů československých legionářů u Bachmače 

Skončil zde i českotřebovský legionář Karel Brouček

Během první světové války zemřelo deset českotřebovských legionářů (1914 - 1920)....

Někteří zemřeli během bojů, někteří na nemoci, ale také kvůli neopatrnosti druhého. Také jich několik zemřelo v následujících letech po válce na následky válečných zranění. S jedním z našich statečných bojovníků bych Vás chtěl seznámit v souvislosti s výročím bitvy u Bachmače. Letos v březnu si připomínáme 105. výročí bitvy u Bachmače, ale také výročí úmrtí našeho českotřebovského hrdiny, legionáře Karla Broučka.

Karel Brouček se narodil 23. srpna 1896 v České Třebové. Pracoval jako typograf. Na vojnu nastoupil k 28. zeměbraneckému pěšímu pluku, kde byl zařazen jako kulometčík. Během bojů na území Volyně byl 7. listopadu 1915 u Lucku zajat ruskou armádou. Do čs. vojska vstoupil v době po bitvě u Zborova 25. srpna 1917 ve Starém Oskolu v Kursku. Zařazen byl jako střelec kulometného oddílu kulometů Colt v 7. stř. pluku „Tatranském“.

Boje na východní frontě se po Brestlitevském míru uzavřeném 3. března 1918 mezi sovětskou vládou, Německem a Rakousko-Uherskem zastavily a čs. vojsko se ocitlo v nezáviděníhodné situaci. Ukrajina vyhlásila samostatnost a v obavě ze sovětské Rudé armády požádala německé jednotky o pomoc. Jediná ústupová cesta pro čs. vojsko tak vedla na východ. Proto v březnu roku 1918 byla zahájena operace k evakuaci čs. vojska z Ukrajiny. Ústup kryly pouhé dva pluky, 6. střelecký pluk „Hanácký“, 7. střelecký pluk „Tatranský“ a část 4. střeleckého pluku „Prokopa Velikého“, které obsadily 4. března 1918 Bachmač ležící asi 170 km východně od Kyjeva. Důležitý železniční uzel měl zásadní význam pro evakuaci 40 000 příslušníků československého vojska z Ukrajiny. Čs. vojsku se podařilo získat potřebný počet vlaků pro zajištění evakuace. Nikdo z legionářů v té době netušil, že se jim vagóny (ešalony) stanou obydlím na další dva roky. Podle plánu se měli přesunout po železnici do Vladivostoku a odsud lodí do Francie, kde by se připojili k čs. jednotkám bojujícím na západní frontě proti centrálním mocnostem. Tomu se však Němci snažili ze všech sil zabránit. V této době hrozilo nebezpečí zajetí čs. jednotek postupující německou armádou, po kterém by následovala poprava zastřelením nebo oběšením za velezradu. Po celou dobu od obsazení Bachmače probíhaly velmi tvrdé boje, kdy čs. vojsko bojovalo proti několikanásobné přesile.

K nejtěžším bojům došlo 10. března 1918, kdy asi 500 vojáků dostalo rozkaz k útoku ve směru Doč-Bondarevka-most přes řeku Desnu, který měl být zničen. Útoku se účastnil také Karel Brouček s oddílem kulometů Colt, kterému velel poručík Čermák. Velkým problémem při boji byl velice rozbahněný terén. Ztráty byly na obou stranách poměrně velké. Jenom 7. pluk přišel o 32 mužů a 16 pohřešoval. Podle pozdějších zpráv ruských železničářů, Němci tyto zajaté popravovali. Karel Brouček byl během bojů zajat a někdy po 10. březnu 1918 ve Velké Doči u Bachmače popraven a zde také pohřben. V seznamech pohřbených je pouze u Karla Broučka s jistotou uvedeno „popraven za velezradu“. Tím si čs. velení vysvětlilo, proč se nepřítel nepustil do pronásledování a následující dny nezahájil útočnou operaci. Ač tedy nebyl cíl splněn, operace byla nakonec vyhodnocená jako úspěšná, protože se Němci nepokusili o žádný rozsáhlejší protiútok.

Ještě 13. března museli Čechoslováci odrazit několik útoků a za přestřelek se nakonec k městu stáhly i zbývající oddíly. Po 22. hodině večer byly nicméně poslední strážní oddíly Čechoslováků staženy do vlaků a vydaly se za ostatními směrem na Kursk. Poslední vlak opustil Bachmač po půlnoci. Bachmač zůstala v rukou špatně organizovaných bolševických oddílů, které ji následující den vydaly do rukou překvapeným Němcům. Ti nechápali, kam se najednou vytratili tvrdě a disciplinovaně bojující vojáci, s nimiž od 8. března sváděli urputné boje.

Československé vojsko o síle 40 000 mužů vyklouzlo ze smrtící smyčky a uniklo na východ. Nebylo to zadarmo. Legionáři měli u Bachmače 145 mrtvých a 210 raněných, dalších 41 bylo nezvěstných, pravděpodobně zajatých. Ti byli později prohlášeni za mrtvé. Německé ztráty ale byly mnohem větší. Prameny uvádí kolem 300 zabitých a několik set raněných mužů.

V roce 1975 postavili místní občané na místě společného hrobu ve Velké Doči pomník s ležícím vojákem v bolševické rudoarmějské uniformě a zavádějícím textem, v roce 2002 ho ČR na svoje náklady upravila, změnila text a znovu odhalila. Pomník v průběhu let několikrát změnil barvu a začal se rozpadat. V den stého výročí bojů u Bachmače 10. března 2018 byl na stejném místě odhalen pomník nový. Tvoří ho třiapadesát kusů rezavých kolejí, které představují životy vojáků, kteří zde padli. Výška těchto kolejnic pak znázorňuje délku jejich služby v legiích. V prostoru Veliké Doči padlo 10.–11. března 1918 celkem 39 dobrovolníků, jeden zemřel na zranění, jeden byl popraven jako velezrádce a 13 se stalo v průběhu bojů nezvěstnými. Celkem tedy bylo do evidence k tomuto válečnému hrobu přiřazeno 53 jmen. Druhý společný hrob byl u nádraží v Bachmači. Také tam byla umístěna nová pamětní deska se jmény padlých.

Zdárné dokončení operace obrany oblasti Bachmače bylo čs. vítězstvím, neboť se podařilo ubránit evakuaci čs. vlaků a v pořádku provést stažení Čs. armádního sboru z Ukrajiny na východ. Význam bitvy u Bachmače spočívá především v tom, že zde poprvé v novodobých českých dějinách bojovala čs. armáda samostatně. Byla to armáda státu, který ještě neexistoval. Karel Brouček patřil k těm, kdo tehdy psali dějiny naší nové čs. armády a vznikající samostatné čs. republiky. Bohužel v České Třebové legionáře Karla Broučka na žádném pomníku nenajdeme.

Vladimír Hampl ml. FB Válečná historie České Třebové