Ing. Miroslav Dostálek dnes (29/3) slaví 85. narozeniny

Ač tomu možná nebude mnoho lidí věřit, tak 29. března 2018 připisuje další kulaté jubileum Ing. Miroslav Dostálek . Je stále velmi vitální, celoživotní sportovec, sleduje dění ve městě, ve svém oboru a aktivně se zapojuje i v oblasti ochrany přírody. Je to tělem i duši Českotřebovák, také chcete-li Bezděkovák. O každé z jeho aktivit bychom mohli napsat dlouhé litanie. Při příležitosti jeho jubilea se nyní alespoň stručně věnujme tomu nejznámějšímu. Již jsme připomněli působení v oblasti ochrany přírody, ale to byl jen malý zlomek jeho všestranného působení.

Podle mých znalostí lze tvoje sportovní aktivity rozdělit  na dvě části. V pečlivých tabulkách a výsledcích sportovního komentátora a statistika Jiřího Hetfleiše lze najít řadu pozoruhodných atletických výkonů, také spojených s Tvým jménem.

Atletiku jsem pěstoval především v mládí, padesátých a šedesátých letech. Bylo to možné jen mezi atlety v Ústí nad Orlicí, kde byli soustředěni z celého okresu. Měl jsem zde (a dosud ještě mám) mnoho kamarádů, připomenu Bojda a Zdejda Langovi, Jan Mrkos, Zdeněk Barvínek, Saňák, Hrdlička a mnoho dalších ...) Takovým tátou a jistě i morálním vzorem (dnes šéftrenérem) nám všem byl Václav Čevona. Moje disciplíny byly především dálka, trojskok a sprinty.

 Další sportovní kapitolou, která navazovala, byl volejbal

Tato kapitola není dosud přes můj věk stále uzavřena. Pořádný volejbal jsme hráli  na kurtech na Skále od sedmdesátých let. Kurty jsme si vlastně sami vybudovali a zvláště vždy po zimě zdokonalovali. Volejbal je kolektivní sport, proto musím uvést i své spoluhráče, alespoň některé: Karel Chrastil, Jarda Šichan, Ing. Jiří Kadlec, Jiří Ploc, bratři Fišerovi, Míra Urbanec, Zdeněk Rejman, Ing. Luděk Chmelař a další. Měl jsem možnost sledovat výkonnostní růst českotřebovského volejbalu, ze kterého vyšla řada reprezentantů a trenérů. Připomeňme alespoň Marka Pakostu, současného předsedu Českého volejbalového svazu.  Nesmím ještě vynechat existenci našeho klubu pro volejbalové veterány VVSC, kam patřili např. František Doležal, Jaroslav Trunec, Jiří Ploc, Václav Sojka, Josef Falta, Bohuslav Kvasnička, Milan Michalski....  Nebyla to jen sportovní parta, společně jsme prožívali řadu významných společenských událostí, pořádali celé víkendové akce. VVSC samozřejmě stále existuje a funguje doplňován mladšími...

Život není jen sport, ale především práce. Vstup do života dají člověku školy, Tobě třebovské gymnázium a především Lesnická fakulta v Brně. Pak přišel povolávací rozkaz na (tehdy dvouletou) vojnu a neúprosný umístěnkový systém....

Umístěnku jsem dostal do Agroprojektu Pardubice. Když jsem tam zaťukal na dveře, tak mi přišel otevřít kamarád Ing. Bohuslav Lang: "Myslím, že se ti v Pardubicích dlouho neohřeješ, v Ústí nad Orlicí zakládají nové středisko zemědělských investic, budou tě tam potřebovat". A bylo to skutečně tak. To  byl rok 1962 a v ústeckém okrese se začal realizovat poměrně velkorysý pilotní projekt pro podhorské okresy, založený na budování zemědělské velkovýroby a melioracích pozemků. Kupodivu ne podle sovětských, ale např. kanadských vzorů, užívala se švédská a švýcarská technologie. Ústecké středisko se během let přeměnilo na sdružení Agrostav, který působil na celém okrese a byl jedním z největších okresních podniků v tehdejším Československu. Připomeňme si, že ve Třebové do něho patřilo tzv. mechanizační středisko v Bezděkově u Rambouskova mostu, na jehož místě je dnes provoz společnosti Böhm plast. Do roku 1970 jsem zastával funkci hlavního inženýra.  Protože jsem dobře nepochopil, proč nás přijela sovětská vojska zachránit před kontrarevolucí, tak mě ti "rozumnější" přeložili až do Králík. Dostal jsem za úkol dokončit v krátkém termínu velkokapacitní zemědělské stavby. Nesplnění úkolu by pro mne mělo další následky... Nakonec jsem se na podnik vrátil a pracoval jako vedoucí provozu meliorací, vodohospodář a k tomu jsem měl ještě mnoho dalších povinností.  Mým úkolem bylo např. budování snad první sušky obilí (v Damníkově), jinde dosud žádné nebyly. V roce 1992 pak Agrostav skončil.

Potom se uskutečnil důležitý "přestup" na českotřebovskou radnici, kde se formoval nový odbor městského stavitele, dnešní odbor rozvoje města a investic. Po létech práce "venku" návrat domů do Třebové.

Naskočil jsem tehdy do rozjetého vlaku, na rozkoukání nebyla čas. Zanedbané město volalo pro investicích, peněz nebylo nazbyt, na novém odboru byli jen tři pracovníci. Před námi byla velká hromada úkolů se kterým jsme se potýkali, jak nejlépe jsme uměli. Za nejúspěšněji zvládnuté investice povazuji rekultivaci skládky v Borku po "aktivitách" sovětské posádky realizovanou za minimum prostředků, přestavbu tzv. "kachláku" na 54 sociálních bytů se 100% dotací státu,  rekonstrukci  Starého náměstí se všemi sítěmi včetně přemístění pomníku Sbratření a stavbou kašny za 9 milionů (kolik by to asi stálo dnes?), nebo I. etapu přestavby tehdy nefunkčního Dělnického domu (odstranění balkonů, stupňovité uspořádání hlediště, šaten, úprava jeviště, nová střecha, sítě elektroinstalace, nové vytápění, malá výstavní síň v poschodí, rekonstrukce kavárny Esperanto), tehdy jen za 16 milionů korun. Také se začalo s postupnými úpravami budovy gymnázia..... O tom bude lépe napsat zvláštní článek.  Byla to ovšem zajímavá práce, který završila mou profesní kariéru v r. 2000 odchodem do důchodu. Mým nástupcem se na radnici stal Ing. Karel Švercl, který již nyní právě odešel do důchodu.

Znovu se přece jenom vrátím k ochraně přírody, protože to je velmi blízko od tvého vystudovaného oboru.Jiož jsem také napsal, že jsi v této oblasti získal i ocenění ČSOP 

To bylo vlastně již od šedesátých let, když jsem se angažoval ve funkci dobrovolného pracovníka státní ochrany přírody – jako "konzervátor přírody". K tomu mne přivedl pan učitel František Vrbický. Dostal jsem se do party lidí, kteří měli k přírodě a její ochraně úzký vztah. Od osmdesátých let jsme vytvořili poměrně aktivní českotřebovskou organizaci Svazu ochránců přírody. Připomenu v této souvislosti např. Marii Pechancovou, Ing. Stanislava Fendrycha, RNDr. Vladimíra Hladíka, Ing. Václava Bříška, Ing. Václava Sojku, Janu Černou nebo Dr. Hanu Grundovou nebo Ing. Karla Tomše.  Od té doby se ochránci přírody jistě změnili, mají jiné možnosti, došlo ke generační výměně. V roce 2014 spočítali, že do ochrany přírody dělám již 50 let, za což mi bylo předáno ocenění ČSOP. Jsem členem ZO ČSOP Zlatá Studánka a podle mých možností se účastním její činnosti, dělím se zde o moje zkušenosti. Tu aktivní ochranu přírody by měli dělat především mladí lidé. Jsem rád, že takové v České Třebové máme.

Děkuji za rozhovor, hodně zdraví ( a štěstí )  do dalších let !                                                                  Milan Mikolecký