Zajímá Vás, kdo udával za války českotřebovské občany gestapu?

Pardubické gestapo mělo v počátcích okupace 29 příslušníků, pro kontrolu přibližně 450 000 obyvatel pardubického kraje. Je jasné, že bez pomoci kolaborantů a zrádců z řad domácího obyvatelstva by okupační moc nemohla ovládnout tak velký počet obyvatel. Vždyť na sledování jedním členem gestapa připadalo více než 15 500 obyvatel. Proto si gestapo, konkrétně referát IV N, vybudovalo síť konfidentů, která měla pokrýt celou oblast pardubického kraje. Konfidenti byli získáváni nejenom z řad českého obyvatelstva, ale i z německého, ruského i jiného. Ze všech dostupných materiálů vyplývá, že při získávání konfidentů gestapo stále více využívalo osob, které ukázaly po zatčení morální slabost a zradou si vykupovaly ohrožený život. Konfidenti tohoto typu způsobili našemu odboji nejtěžší ztráty. Je ovšem nutno uvážit, jaké kruté donucovací prostředky gestapo k tomu používalo, když se jim ze zatčených loajálních Čechů podařilo získat zrádce, schopné udat své kamarády. Mnohdy to bylo nelidské mučení nebo vyhrožování likvidací jejich rodiny. Z poválečných výslechů členů gestapa je zřejmé, že od konfidentů dostávali tolik udání, že většinu z nich neměli čas prošetřit. Nejčastěji ale docházelo k postupnému udávání bez další spolupráce s gestapem. Zatkli jednoho, ten nevydržel tvrdý výslech a udal několik dalších, a tak to šlo stále dál. Je známo mnoho případů, že tito lidé, kteří poznali nelidskost gestapáckých výslechů, pokud přežili, se po válce sešli, podali si ruku a vše si odpustili.

Silně negativní roli během okupace také sehrála část českých policejních úředníků, kteří velmi ochotně, a mnozí také aktivně, pomáhali gestapu. Předali jim svoje kartotéky obyvatel s vyznačením politické příslušnosti a převedli do jeho sítí i svoje konfidenty a informátory. Právě oni jim napomohli překlenout období prvního tápání.

Pro naše město byl nejzákeřnějším konfidentem gestapa komunistický funkcionář Jaroslav Fiala z Oseku v okrese Duchcov. Byl to komunistický funkcionář, který také bohužel působil v České Třebové. Právě pro tuto činnost byl gestapem zatčen. Z hlášení pražského gestapa je zřejmé, že hned po zatčení se přiznal k ilegální činnosti a funkcím které zastával. Od 5. května 1943 byl veden jako agent s měsíčním platem 2 500 K. Po propuštění Fiala pokračoval v odbojové činnosti, ale už pod vedením gestapa, které ho úkolovalo. Svou službu gestapu bral velice vážně a ani mrknutím oka nikomu nenaznačil, že je sledován. Jaroslav Fiala spolupracoval na odhalení komunistického i nekomunistického odboje v České Třebové. Pro Českou Třebovou bylo nejbolestivější odhalení odbojové organizace Mladý východ, řízené jeho kolegou ve straně Filipem Žabou a z Prahy právě Jaroslavem Fialou. O tom, že Fiala byl agentem se ještě dlouho po válce nevědělo, proto mnoho lidí se mylně domnívalo, že vše vyzradil právě Filip Žaba. Jaroslav Fiala se dále postaral o odhalení celého vedení III. ilegálního ÚV KSČ, jehož byl členem (jedním ze členů byl také Josef Molák, který žil v České Třebové). Dále měl na svědomí 51 velmi mladých členů pražské komunistické odbojové organizace Předvoj, aktivně pomohl odhalit četnickou odbojovou skupinu Maršála Timošenka, která byla rozvětvená od Prahy až do Tábora a měla své členy i v Chocni. Jako agent provokatér působil v Praze, v Brně, na Plzeňsku, Berounsku, Příbramsku, Hořovicku, Kladensku, Lounsku, Pardubicku atd. Jistě je mnoho odbojových skupin, u kterých se dodnes ani netuší, že je vlastně Fiala vyzradil. Za necelé dva roky své konfidentské činnosti uvrhl Jaroslav Fiala přímo i nepřímo do rukou gestapa téměř 1 500 osob. Bohužel velmi mnoho jich bylo právě z České Třebové. Když se blížil konec války, potřeboval Fiala získat nějaké alibi. Proto v březnu 1945 navázal skutečnou spolupráci s odbojáři, o kterých gestapo nevědělo, a upozornil je na svého kolegu, konfidenta Václava Dvořáka. Václav Dvořák udal gestapu např. slavného Julia Fučíka. To se ale gestapo dozvědělo. Proto byl zatčen za velezradu a 2. května 1945 v Terezíně, společně s odbojáři z organizace Předvoj, které udal, zastřelen.

Dalším placeným agentem, který se podílel na odhalení českotřebovského odboje byl Zdeněk Pečenka, který pracoval pro gestapáky Waltera Krögra a Josefa Kuchlera a poštovní zaměstnanec z Chrudimi Rudolf Michálek, který nevydržel tvrdý výslech na gestapu. Ti působili v řadách Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ) a udali ty, kteří pracovali v Pošťácké i Železničářské složce PVVZ (např. Karla Votroubka, Antonína Šonku). V řadách Domácího odboje (Prstýnkáři) působil placený agent Antonín Nerad. Udal manžele Boudovi.

Jediným, kdo byl po válce v České Třebové českými úřady souzen a popraven, byla Marie Dvořáková. Odsouzena byla za udání Karla Housera, který později zemřel v koncentračním táboře, k trestu smrti oběšením a propadnutí veškerého majetku státu. Trest byl také téhož dne vykonán.

Do udávání našich spoluobčanů byl také zapojen nájemce nádražní restaurace v České Třebové Otto Löppen, který byl v kontaktu s gestapem, které k němu chodilo na obědy, pokud mělo práci v České Třebové. Předával jim udání, která mu donášeli čeští udavači. Koncem války byl zatčen a než mohl být vyslechnut, podařilo se mu z vazby vyšetřovací komise v budově gymnázia uprchnout. K útěku mu pomohl jeho přítel, strážmistr Oldřich Šeps (po válce pracoval jako instruktor policejního výcvikového střediska v Litoměřicích).

Bohužel vznikaly také udavačské organizace, které již ve stanovách měly zakotvenou udavačskou činnost. V královéhradeckém a pardubickém kraji to byla Árijská pracovní fronta (APF) a Vlajka. V každém městě se našli jednotlivci, kteří byli ochotni vstoupit do některé z těchto organizací a vystupovat proti vlastním lidem. V České Třebové byli členy Vlajky Otto Siegl narozen ve Slaném, Jaroslav Vaníček, Ing. Jan Unzeitig a Josef Čermák.

Získané informace o odboji předávala gestapu také německá bezpečnostní služba Sicherheitsdienst (SD), která to měla v pracovní náplni a měla své vlastní agenty. Zaměstnancem německé bezpečnostní služby SD v Pardubicích byl za Českou Třebovou český Němec Bedřich Jandl. Jeho nadřízeným krajským vedoucím SD byl Dr. Walter Kurz, kterému každý týden podával hlášení o celkové situaci v České Třebové, Parníku a okolí. Walter Kurz ho proto každé pondělí navštěvoval při své cestě po kraji, kdy sbíral a projednával hlášení od svých spolupracovníků. Každou středu a pátek projížděl zase jinými místy v kraji. Bezpečnostní služba SD tyto informace zpracovávala, třídila a rozesílala patřičným institucím. Nejdůležitější informace a celkové přehledy z celého Protektorátu dostával pravidelně vyšší vůdce SS a policie a státní ministr K. H. Frank, který SD dával ke své činnosti potřebné instrukce, které diskutoval s H. Himmlerem. Některé informace se přes SD posílaly také gestapu. Informace pro Kurze dodávaly přes Jandla všechny nacistické organizace ve městě, včetně některých Čechů. O těchto lidech se nedá jednoznačně říci, že to byli udavači. Tito lidé podávali informace o pracovní morálce ve firmách, o množství zmetků při vojenské výrobě, o náladě lidí ve městě, ale také informace z oblasti hospodářství, kultury, ale i běžného života. Samozřejmě informace o zbraních, sabotážích a odboji měly nejvyšší prioritu. Podle údajů svědků podal Jandl bezpečnostní službě SD na 500 hlášení, na základě kterých gestapo zatklo asi 60 lidí. Odsouzen byl k trestu těžkého žaláře na doživotí. Zemřel 19. července 1947 v nemocnici v Jičíně na následky výkonu trestu.

Vladimír Hampl ml.