90. VÝROČÍ NAROZENÍ JANY KOSTŘICOVÉ

Jana Kostřicová, rozená Quellová, se narodila 19. 3. 1933 v rodinném domě v České Třebové. Pocházela z jednoho z nejstarších českotřebovských rodů, z rodu Honlů – její babička byla rozená Honlová. Jana – řečená celý život Hana – byla velkou českotřebovskou patriotkou. Studovala na zdejším gymnáziu, kde zažila ještě alespoň tři poválečné předúnorové roky; vzpomínala na ředitele Václava Plachta i na mnoho dalších profesorů (Zdeňka Moravcová, Eva Kopičková, Alois Vokas, Eduard Spirman…), na studentské divadlo, v němž působila, na plesy v aule, na mnoho příhod i na celkového ducha „gymplu“, který velmi připomínal knihy Jaroslava Žáka (Janu ostatně velmi mrzelo, že tento spisovatel, středoškolský profesor latiny a češtiny, se na českotřebovské gymnázium v konkursu nedostal, ačkoli se o to ucházel; vyhrál tehdy již zmíněný Alois Vokas).

Po maturitě v roce 1951 odchází Jana-Hana studovat na Filosofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor čeština – němčina. Navštěvovala též semináře a přednášky z dějin umění, estetiky a angličtiny. Po absolvování učila několik let na českotřebovském gymnáziu, které měla tolik ráda již jako studentka. Ačkoli její působení zde nebylo dlouhé, stále na ni vzpomínají desítky bývalých gymnazistů – na její mimořádně všestranné vzdělání, kvalitní fundovanou výuku, smysl pro humor a dobré lidské vlastnosti.

V roce 1957 se Jana provdala za svého spolužáka z ročníku na FF Vladimíra Kostřicu. V roce 1961 odchází na mateřskou dovolenou a na gymnázium se již nevrací. Působí na několika středních školách, vede i semináře na tehdejším Pedagogickém institutu v Pardubicích, avšak českotřebovský „gympl“ je pro ni už navždy srdeční záležitostí (ostatně stejně jako olomoucká FF).

Jana Kostřicová byla též velmi muzikální, výborně hrála na klavír a měla i značné teoretické hudební znalosti. Ráda také cvičila v Sokole, hrála volejbal a její velkou vášní bylo plavání. Plavat chodila i poté, co v 62 letech úplně ztratila zrak – to už samozřejmě pouze s doprovodem. Své postižení nesla obdivuhodně statečně; neztratila živý zájem o svět, literaturu a umění, ani smysl po humor; často to byla ona, kdo svému okolí ještě dodával sílu a chuť do života…

 Zemřela 19. 9. 2012, přesně půl roku před svými osmdesátinami, v domě, v němž se narodila.

Milan Mikolecký s příspěním Blanky Kostřicové