Českotřebovský deník 111/2023 (20/4)

Základní umělecká škola připravuje

26.4.    I. absolventský koncert (Malá scéna v 18 hodin)
2.5.      14. hudební besídka (Malá scéna 18:00 hodin)
15.5.    Vystoupení tanečního oboru (v 16 a 17:30 ve velkém sále KC)
17.5.    15. hudební besídka (Malá scéna v 18 hodin)
24.5.    II. absolventský koncert (Malá scéna v 18 hodin)
31.5.    16. Hudební besídka (Malá scéna v 18 hodin)
1. 6.     III. absolventský koncert (Malá scéna v 18 hodin)

Již deset let trvá spolupráce Pardubického kraje a Zakarpatské oblasti na Ukrajině.

Prvním společným projektem bylo v roce 2013 vybavení jedné ze tříd základní školy v Koločavě. Právě na oblast školství, ale také zdravotnictví se společné projekty zaměřují i nadále. O další spolupráci jednal ve středu v Užhorodě se svým protějškem Volodymyrem Čubirkem hejtman Pardubického kraje Martin Netolický.
„Od samého počátku naší spolupráce se zaměřujeme na oblasti školství, ale také zdravotnictví či integrovaného záchranného systému. Kromě dílčích finančních prostředků na vybrané projekty se snažíme poskytnout na Zakarpatí také techniku, která je u nás v rámci průběžné modernizace vyřazována, ale o pár set kilometrů na východ může ještě dlouhá léta sloužit. Jedná se například o vybavení zdravotnických zařízení, nemocniční lůžka či sanitní vozy Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje. Například v Karpatech, které byly před válkou hojně navštěvovány také českými turisty, proto jezdí dva naše sanitní vozy a další využívá město Perečín, které je partnerským městem Svitav,“ uvedl hejtman Martin Netolický, který také připomněl krajskou pomoc od počátku válečného konfliktu. „Naší hlavní úlohou byla koordinace humanitární pomoci na území našeho kraje. Od počátku války jsme proto v centrálním skladu nashromáždili a následně převezli pomoc čítající přes 350 tun a 33 kamionů. Jedná se o pomoc, kterou mezi sebou vybrali naši spoluobčané, a my jsme následně díky spolupráci se Zakarpatskou oblastní radou zajistili, že se dostala k těm, kteří ji opravdu potřebovali,“ sdělil hejtman Martin Netolický.
Ten také se svým protějškem projednal prohloubení spolupráce mezi městy obou regionů. „Velmi dobře funguje spolupráce Svitav a Perečína, Dolní Čermné a Velkého Berezného či Jevíčka a Kortyňan. Oslovili jsme proto starosty a již nyní jednáme o dalších přibližně čtyřech možných partnerstvích, která mohou pomoci další projektům v oblasti kultury, školství či předávání příkladů dobré praxe,“ řekl hejtman Netolický.

V Rybníku připravili zajímavou výstavu kronik, starých dokumentů a fotografií

V zasedačce v I. poschodí budovy Obecního úřadu v Rybníku byla několik dnů připravena zajímavá výstava starých fotografií, kronik, pamětních knih,. pohlednic i dokumentů, které umožnily nahlédnout do starší i novější historie obce, spolků, školy v Rybníku. Nejsou zde však obecní kroniky, které byly odevzdány do oblastního archivu. Je to zajímavé prohlížení a pro znalce by bylo možné zde strávit celé hodiny. Rybník byl německou obcí,  za I. republiky jde byla  v budově vedle kostela německá škola, česká menšinová škola byla  postaven a otevřena v roce 1928 v budově dnešní mateřské školy v Rybníku. Český živel v rybníku byl za I. republiky posilován působením vycházek českotřebovských spolků, např. pěveckého sboru Bendl. Německé obyvatelstvo po II. světové válce v r. 1945  bylo nejdříve soustředěno v tzv. lágru na Parníku za Vilami (ale i jinde)  a na jaře 1946 odsunuto do Německa. Popis dění, které se odehrávalo v letech 1945/46 je zmíněn v jedné pamětní knize psané odsunutým obyvatelem Rybníka   Kniha má také připravený český překlad. Je nyní v soukromém vlastnictví, ale její majitel přislíbil spolupráci  tak, abychom mohli konfrontovat dosud publikovaný český přístup k poválečné situaci s pohledem odsunutých obyvatel . Jsou zde např. popisovány povinnosti rybnických obyvatel, drancování zdejších domů a odvážení kořisti nejprve do českotřebovské cihelny a potom i sovětskými vojsky.
Popis je dosti podrobný a adresný, vyjadřuje změnu chování někdejších českých obyvatel Rybníka po válce, ale i mnohých občanů českotřebovských. Popsán je také život v parnickém lágru. Tato pamětní kniha byla zřejmě psána dodatečně a dopisována i s větším časovým odstupem. Ukazuje i na postavení odsunutých v Německu a jeho postupné zlepšování v padesátých letech. Mnozí z odsunutých se toho již ovšem nedožili.
Na výstavě byly vystaveny i  faksimile starší německé kroniky popisující období od přelomu století do konce I. republiky. Zde nebyl k dispozici český překlad, proto je studium obsáhlého velmi precisně vedeného dokumentu obtížnější.
Poučné jsou i školní kroniky z padesátých a šedesátých let, kde je do nebe volající spojení ideologie a školního života. Když to porovnám z kronikami starší "německé doby", kde jsou přesné statistiky o vyučování, žácích a učitelích, tak od padesátých let jde již především o fotografie pionýrských skupin a jejich akce. Jsou zde také některé kroniky fotbalového oddílu. Listování v kronikách z ne tak dávné historie je jistě zajímavé především pro samotné občany Rybníka.
Pro mne byla tato výstava především prvním seznámením s dokumentem popisujícím dění v letech 1945/46 z pohledu odsunutých obyvatel a to, že jejich osudy byly velmi úzce spjaty s působením řady Českotřebováků, jejichž chování si s drancováním sovětů v mnohém údajně nezadalo.. Je to pro mne současně podnět k novému posouzení pohledu  na rok 1945/46 v našem regionu. (mm)

Na Rychmburku jsou zatím řemeslníci, prohlídky začnou 19. května

Hrad Rychmburk, který je v majetku Pardubického kraje, je úspěšným příkladem transformace sociálních služeb. Klienti Domova na cestě, kterými byli v posledních letech zejména lidé s duševním onemocněním, žijí v nyní v komunitních domácnostech a v mnoha případech se urychlilo jejich zotavení a návrat do domácího prostředí s různou míry podpory sociálních nebo zdravotních služeb. A středověký hrad ve správě Regionálního muzea v Chrudimi se stal novým oblíbeným cílem návštěvníků. Vloni jich za letní sezónu přišlo na 13 tisíc.
Díky tomu, že hrad byl do poslední chvíle obýván, byl jeho stav poměrně dobrý. Postupná rekonstrukce pouze navrací bývalé pokoje pro klienty sociálních služeb do hradní podoby a vybavuje je mobiliářem, který bude zajímavý pro návštěvníky. „Od odboru sociálních věcí převzala hrad kultura a máme štěstí, že jsme našli výborného kastelána Petra Tejkla a také paní ředitelka chrudimského muzea Klára Habartová si novou lokalitu s velkým entusiasmem vzala pod svá křídla. Pardubický kraj uvolnil na začátku každé z těchto tří sezón po pěti milionech korun pro úpravy místností a vznik expozic. Letos byly také osazeny nové okapy, vyspraveny části mostku a dovybaveny prostory ve druhém podlaží,“ uvedl náměstek hejtmana Pardubického kraje pro kulturu a investice Roman Línek.
Kuchyň a koupelna doplní domácnost
Přes zimu již hotové expozice spaly zakryté plachtami. Týkalo se to jak historie hradu, tak i idylické domácnosti správce hradu, nebo výstavy panenek a historické audiotechniky. Útrpné právo ve sklepních prostorách přežilo bez úhony, ale pracuje se na dalších místnostech.
Zedníci, údržbáři, elektrikáři a další profese se střídají ve druhém patře na dokončení idylické domácnosti. Vzniká tu zatím chybějící kuchyň a koupelna. „Na hradě se nikdy ve skutečnosti nežilo, panstvo sem jezdilo jen příležitostně, například na hony. Ale sbírky našeho muzea, ale i různé dary soukromníků nám umožnily zde vytvořit dobře vybavenou idylickou domácnost datovanou do přibližně  20. - 40. let 20. století,“ prozradila Klára Habartová. 
Pivovarnictví bývalo i v minulosti důležitým odvětvím
Na zahájení sezóny bude v květnu otevřena zcela nová expozice o pivovarnictví v pardubickém regionu. „Využijeme na tuto expozici bývalou jídelnu a velkokapacitní kuchyň bývalého ústavního zařízení. S pivovarem je konečně už od dob renesance spojen i hrad Rychmburk. Bohužel místní areál pivovaru hned před hradem je v poměrně tristním stavu a obec Předhradí, která ho vlastní, hledá cesty, co a jak s ním udělat. Ovšem pivo Rychmburk bude možné v sezóně na pokladně zámku opět zakoupit,“ dodal Roman Línek.


15 LET OD OTEVŘENÍ ZREKONSTRUOVANÉ HERNYCHOVY VILY

Po rekonstrukci ukončené v r. 2008 byla otevřena zrekonstruovaná Hernychova vily v Ústí nad Orlicí a otevřeny zde výstavní prostory Městského muzea. Při této příležitosti se ve středu 19. dubna ve vile konalo podvečerním setkáním pro širokou veřejnost spojené s představením fotoknihy, kterou pro tuto příležitost nechala vyrobit rodina Bortolin za použití fotografií Petra Wagenknechta. V rámci programu proběhla také komentovaná prohlídka Hernychovy vily.
Nejen na rekonstrukci zavzpomínal také starosta Petr Hájek, který k době rekonstrukce Hernychovy vily působil jako vedoucí investičního odboru městského úřadu. Starosta Hájek vzpomenul na Jiřího Čepelku, který s nápadem celkové rekonstrukce budovy s využitím evropských dotací přišel. Zároveň starosta také ocenil kvalitu rekonstrukce, která probíhala v letech 2006 – 2008 a vyšla na 42 milionů korun.  (Slavnostní otevření se konalo 28. dubna 2008)
Připomeňme i předchozí využití této budovy - je známé především v souvislosti s Lidovou školou umění, později základní uměleckou školou. V šedesátých letech zde sídlil ale také Osvětový dům a v době normalizace byla zřízen profesionálně vedený "Památník revolučních tradic", který nahrazoval orlickoústecké městské muzeum, které bylo již v padesátých letech zrušeno (1952). V budově také sídlila část okresního kulturního střediska. Do pohybu se vše dalo po sametové revoluci, kdy rodina původního majitele požádala o majetek v restituci. Hudební škola zde (a asi na dalších čtyřech místech ve městě) byla v pronájmu a prostory nutně potřebovaly úpravy. Díky tomu získalo město peníze na stavbu nové Základní umělecké školy, která má nyní pro svou práci ideální podmínky. Město Ústí nad Orlicí od devadesátých let (oficiálně od dubna 1990) obnovilo městské muzeum, které sídlilo provizorně v Duškově vile čp. 932 na ulici ČSA v zatáčce pod nemocnicí. Budova měla poškozenou statiku a její úprava pro výstavní prostory nebyla reálná. Depozitáře mělo ústecké muzeum také v suterénu kulturního domu, výstavní prostory byly v domě čp. 7 na Mírovém náměstí.. Městské muzeum pak našlo svoje výstavní prostor v Hernychově vile, podařilo se zajistit financování její opravy také díky fungující spolupráci s polským městem Bystrica Klodska. Podmínkou využití pro rekonstrukci bylo  rozšířit činnost muzea o činnost Kulturně společenského centra česko-polského příhraničí zde zahájilo svou výstavní činnost.


SETKÁNÍ STAROSTŮ A POSLANCŮ V ÚSTÍ NAD ORLICÍ

17. dubna se v Ústí nad Orlicí konalo setkání starostů správního obvodu obce s rozšířenou působností a poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky zvolených v Pardubickém kraji. Setkání se zúčastnili poslanci Karel Haas, Pavel Svoboda, David Šimek a Marek Výborný.
Před samotným setkáním se starosty navštívili poslanci, v doprovodu starosty našeho města Petra Hájka, výrobní haly společnosti Orličan v Kerharticích. Společnost se zde zabývá výrobou větroňů a malých motorových letadel. Společnost ORLIČAN s.r.o. navazuje na tradici malé letecké výroby původní společnosti z roku 1935.
Cílem setkání v Hernychově vile bylo umožnit volnou diskusi mezi starosty a poslanci a poskytnout tak prostor pro sdílení obecních starostí a případné žádosti o pomoc s řešením problémů. Tento druh setkání může být pro místní samosprávy velmi užitečný, protože umožňuje přímou komunikaci a spolupráci mezi starosty a poslanci.

 

Vydejte se po brněnských stopách Kurta Gödela


Vycházíme ve čtvrtek 27. dubna 2023 v 15 hodin.
Půjdeme pěšky na Špilberk a ulici Pekařskou, vše zakončíme v hospůdce U Alberta (Einsteina).
Společnost Kurta Gödela, Katedra filozofe FF Masarykovy univerzity a Hvězdárna a planetárium Brno zvou na komentovanou procházku po brněnských stopách Kurta Gödela. Sraz je ve čtvrtek 27. dubna 2023 v 15 hodin na ulici Opletalova 5. Půjdeme pěšky na Špilberk a ulici Pekařskou, vše zakončíme v hospůdce U Alberta (Einsteina). Procházka je zdarma, na počest Kurta ale pije každý za své.
„Hvězdárna a planetárium Brno navíc připravuje poctu tomuto géniovi v podobě magazínu nesoucího jeho jméno,“ dodává Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno, velitel stroje na zázraky. „Volně tak navazuje na třídílný časopis, který vznikl před rokem jako dárek k narozeninám pro muže s podobným renomé: zakladatele genetiky Johanna Gregora Mendela. V magazínu Kurt Gödel se můžete těšit nejen na komiksový příběh génia, který ztvárnilo výtvarné duo Vendula Chalánková a Ján Obyšovský. Můžete si také zkusit vyluštit hned několik logických hádanek. Zjistíte, jak se odkazem autora vět o neúplnosti nechali inspirovat nejlepší řečoví analytici světa sedící v brněnském Králově Poli. A samozřejmě, ani v tomto magazínu si nezapomeneme položit otázku: Existuje Bůh? A je dobrý? I na to jsou vědecká fakta. Už brzo po celém Brně.“
Kurt Gödel (28. dubna 1906 – 14. ledna 1978) je největším logikem všech dob po Aristotelovi, který zásadně prohloubil spojení logiky se základy matematiky. „Ajťáci“ o něm hovoří jako o otci programovacího jazyka. Pro obor logika mají Gödelovy objevy obdobný význam jako Mendelovy zákony pro genetiku.
Kurtův otec se díky svým schopnostem a píli vypracoval na ředitele a později i spolumajitele brněnské textilní továrny Friedricha Redlicha. Kurt se narodil v nájemním domě na Bäckergasse, dnes Pekařská 5, v bytě o sedmi místnostech a s prosklenou verandou do dvora. V něm bydlel s rodiči, o čtyři roky starším bratrem Rudolfem a dvěma českými služkami.
Když bylo Kurtovi 9 let, rodina se přestěhovala na Spielberggasse, dnešní Pellicově 8a, do vily, kterou nechal postavit Kurtův otec. Dobré finanční zajištění rodiny umožnilo dopřát chlapcům kvalitní vzdělání na německých školách, soukromé lekce klavíru a výlety vlastním autem. Jako dítě byl Kurt Gödel velmi vnímavý a jindy zase plně zaměstnán vlastními myšlenkami. „Jen časté záchvaty revmatické horečky jej sužovaly a činily nejistým,“ vzpomíná jeho bratr Rudolf. Kromě matematiky a fyziky jej zajímaly také jazyky a náboženství.
Nejdříve chodil na základní školu na dnešní ulici Opletalova. Na německém gymnáziu (Hybešova 15) se pak učil latinsky, francouzsky a anglicky, později i italsky a holandsky. Světová válka ani následná inflace se rodiny Gödelových příliš nedotkly, takže rodiče mohli poslat oba syny studovat na univerzitu do Vídně. A když mu v únoru 1929 zemřel otec, byl na jeho pohřbu v Brně naposled.
V roce 1939 emigroval do Spojených států, kde se usadil v Princetonu. V Americe se odehrál vrchol jeho kariéry i života po boku přítele Alberta Einsteina. Jeho teorii relativity Gödel obohatil nalezením nových řešení rovnic, které mimo jiné umožňují uvažovat o časových smyčkách (vč. návratu do vlastní minulosti). Jeho dvě slavné věty o neúplnosti z roku 1931 odpovídají na otázky týkající se mezí logických systémů, bezespornosti matematických teorií a vztahu mezi pravdivostí a její dokazatelností.
V poslední dekádě Gödelova života měla jeho manželka zdravotní potíže a její dlouhodobý pobyt v sanatoriu se silně odrazil na jeho zdravotním stavu. Celoživotní úzkost a paranoia se stupňovaly a vyústily ve strach z otravy. Přestal téměř jíst. Po krátké hospitalizaci umírá 14. ledna 1978 na podvýživu způsobenou poruchou osobnosti.