Českotřebovský deník 111

Českotřebovský deník 111/2023 (20/4)


Základní umělecká škola připravuje
26.4. I. absolventský koncert (Malá scéna v 18 hodin)
2.5. 14. hudební besídka (Malá scéna 18:00 hodin)
15.5. Vystoupení tanečního oboru (v 16 a 17:30 ve velkém sále KC)
17.5. 15. hudební besídka (Malá scéna v 18 hodin)
24.5. II. absolventský koncert (Malá scéna v 18 hodin)
31.5. 16. Hudební besídka (Malá scéna v 18 hodin)
1. 6. III. absolventský koncert (Malá scéna v 18 hodin)
Již deset let trvá spolupráce Pardubického kraje a Zakarpatské oblasti na Ukrajině.
Prvním společným projektem bylo v roce 2013 vybavení jedné ze tříd základní školy v Koločavě. Právě na oblast školství, ale také zdravotnictví se společné projekty zaměřují i nadále. O další spolupráci jednal ve středu v Užhorodě se svým protějškem Volodymyrem Čubirkem hejtman Pardubického kraje Martin Netolický.
„Od samého počátku naší spolupráce se zaměřujeme na oblasti školství, ale také zdravotnictví či integrovaného záchranného systému. Kromě dílčích finančních prostředků na vybrané projekty se snažíme poskytnout na Zakarpatí také techniku, která je u nás v rámci průběžné modernizace vyřazována, ale o pár set kilometrů na východ může ještě dlouhá léta sloužit. Jedná se například o vybavení zdravotnických zařízení, nemocniční lůžka či sanitní vozy Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje. Například v Karpatech, které byly před válkou hojně navštěvovány také českými turisty, proto jezdí dva naše sanitní vozy a další využívá město Perečín, které je partnerským městem Svitav,“ uvedl hejtman Martin Netolický, který také připomněl krajskou pomoc od počátku válečného konfliktu. „Naší hlavní úlohou byla koordinace humanitární pomoci na území našeho kraje. Od počátku války jsme proto v centrálním skladu nashromáždili a následně převezli pomoc čítající přes 350 tun a 33 kamionů. Jedná se o pomoc, kterou mezi sebou vybrali naši spoluobčané, a my jsme následně díky spolupráci se Zakarpatskou oblastní radou zajistili, že se dostala k těm, kteří ji opravdu potřebovali,“ sdělil hejtman Martin Netolický.
Ten také se svým protějškem projednal prohloubení spolupráce mezi městy obou regionů. „Velmi dobře funguje spolupráce Svitav a Perečína, Dolní Čermné a Velkého Berezného či Jevíčka a Kortyňan. Oslovili jsme proto starosty a již nyní jednáme o dalších přibližně čtyřech možných partnerstvích, která mohou pomoci další projektům v oblasti kultury, školství či předávání příkladů dobré praxe,“ řekl hejtman Netolický.
V Rybníku připravili zajímavou výstavu kronik, starých dokumentů a fotografií
V zasedačce v I. poschodí budovy Obecního úřadu v Rybníku byla několik dnů připravena zajímavá výstava starých fotografií, kronik, pamětních knih,. pohlednic i dokumentů, které umožnily nahlédnout do starší i novější historie obce, spolků, školy v Rybníku. Nejsou zde však obecní kroniky, které byly odevzdány do oblastního archivu. Je to zajímavé prohlížení a pro znalce by bylo možné zde strávit celé hodiny. Rybník byl německou obcí, za I. republiky jde byla v budově vedle kostela německá škola, česká menšinová škola byla postaven a otevřena v roce 1928 v budově dnešní mateřské školy v Rybníku. Český živel v rybníku byl za I. republiky posilován působením vycházek českotřebovských spolků, např. pěveckého sboru Bendl. Německé obyvatelstvo po II. světové válce v r. 1945 bylo nejdříve soustředěno v tzv. lágru na Parníku za Vilami (ale i jinde) a na jaře 1946 odsunuto do Německa. Popis dění, které se odehrávalo v letech 1945/46 je zmíněn v jedné pamětní knize psané odsunutým obyvatelem Rybníka Kniha má také připravený český překlad. Je nyní v soukromém vlastnictví, ale její majitel přislíbil spolupráci tak, abychom mohli konfrontovat dosud publikovaný český přístup k poválečné situaci s pohledem odsunutých obyvatel . Jsou zde např. popisovány povinnosti rybnických obyvatel, drancování zdejších domů a odvážení kořisti nejprve do českotřebovské cihelny a potom i sovětskými vojsky.
Popis je dosti podrobný a adresný, vyjadřuje změnu chování někdejších českých obyvatel Rybníka po válce, ale i mnohých občanů českotřebovských. Popsán je také život v parnickém lágru. Tato pamětní kniha byla zřejmě psána dodatečně a dopisována i s větším časovým odstupem. Ukazuje i na postavení odsunutých v Německu a jeho postupné zlepšování v padesátých letech. Mnozí z odsunutých se toho již ovšem nedožili.
Na výstavě byly vystaveny i faksimile starší německé kroniky popisující období od přelomu století do konce I. republiky. Zde nebyl k dispozici český překlad, proto je studium obsáhlého velmi precisně vedeného dokumentu obtížnější.
Poučné jsou i školní kroniky z padesátých a šedesátých let, kde je do nebe volající spojení ideologie a školního života. Když to porovnám z kronikami starší "německé doby", kde jsou přesné statistiky o vyučování, žácích a učitelích, tak od padesátých let jde již především o fotografie pionýrských skupin a jejich akce. Jsou zde také některé kroniky fotbalového oddílu. Listování v kronikách z ne tak dávné historie je jistě zajímavé především pro samotné občany Rybníka.
Pro mne byla tato výstava především prvním seznámením s dokumentem popisujícím dění v letech 1945/46 z pohledu odsunutých obyvatel a to, že jejich osudy byly velmi úzce spjaty s působením řady Českotřebováků, jejichž chování si s drancováním sovětů v mnohém údajně nezadalo.. Je to pro mne současně podnět k novému posouzení pohledu na rok 1945/46 v našem regionu. (mm)
Na Rychmburku jsou zatím řemeslníci, prohlídky začnou 19. května
Hrad Rychmburk, který je v majetku Pardubického kraje, je úspěšným příkladem transformace sociálních služeb. Klienti Domova na cestě, kterými byli v posledních letech zejména lidé s duševním onemocněním, žijí v nyní v komunitních domácnostech a v mnoha případech se urychlilo jejich zotavení a návrat do domácího prostředí s různou míry podpory sociálních nebo zdravotních služeb. A středověký hrad ve správě Regionálního muzea v Chrudimi se stal novým oblíbeným cílem návštěvníků. Vloni jich za letní sezónu přišlo na 13 tisíc.
Díky tomu, že hrad byl do poslední chvíle obýván, byl jeho stav poměrně dobrý. Postupná rekonstrukce pouze navrací bývalé pokoje pro klienty sociálních služeb do hradní podoby a vybavuje je mobiliářem, který bude zajímavý pro návštěvníky. „Od odboru sociálních věcí převzala hrad kultura a máme štěstí, že jsme našli výborného kastelána Petra Tejkla a také paní ředitelka chrudimského muzea Klára Habartová si novou lokalitu s velkým entusiasmem vzala pod svá křídla. Pardubický kraj uvolnil na začátku každé z těchto tří sezón po pěti milionech korun pro úpravy místností a vznik expozic. Letos byly také osazeny nové okapy, vyspraveny části mostku a dovybaveny prostory ve druhém podlaží,“ uvedl náměstek hejtmana Pardubického kraje pro kulturu a investice Roman Línek.
Kuchyň a koupelna doplní domácnost
Přes zimu již hotové expozice spaly zakryté plachtami. Týkalo se to jak historie hradu, tak i idylické domácnosti správce hradu, nebo výstavy panenek a historické audiotechniky. Útrpné právo ve sklepních prostorách přežilo bez úhony, ale pracuje se na dalších místnostech.
Zedníci, údržbáři, elektrikáři a další profese se střídají ve druhém patře na dokončení idylické domácnosti. Vzniká tu zatím chybějící kuchyň a koupelna. „Na hradě se nikdy ve skutečnosti nežilo, panstvo sem jezdilo jen příležitostně, například na hony. Ale sbírky našeho muzea, ale i různé dary soukromníků nám umožnily zde vytvořit dobře vybavenou idylickou domácnost datovanou do přibližně 20. - 40. let 20. století,“ prozradila Klára Habartová.
Pivovarnictví bývalo i v minulosti důležitým odvětvím
Na zahájení sezóny bude v květnu otevřena zcela nová expozice o pivovarnictví v pardubickém regionu. „Využijeme na tuto expozici bývalou jídelnu a velkokapacitní kuchyň bývalého ústavního zařízení. S pivovarem je konečně už od dob renesance spojen i hrad Rychmburk. Bohužel místní areál pivovaru hned před hradem je v poměrně tristním stavu a obec Předhradí, která ho vlastní, hledá cesty, co a jak s ním udělat. Ovšem pivo Rychmburk bude možné v sezóně na pokladně zámku opět zakoupit,“ dodal Roman Línek.

Připomeňme i předchozí využití této budovy - je známé především v souvislosti s Lidovou školou umění, později základní uměleckou školou. V šedesátých letech zde sídlil ale také Osvětový dům a v době normalizace byla zřízen profesionálně vedený "Památník revolučních tradic", který nahrazoval orlickoústecké městské muzeum, které bylo již v padesátých letech zrušeno (1952). V budově také sídlila část okresního kulturního střediska. Do pohybu se vše dalo po sametové revoluci, kdy rodina původního majitele požádala o majetek v restituci. Hudební škola zde (a asi na dalších čtyřech místech ve městě) byla v pronájmu a prostory nutně potřebovaly úpravy. Díky tomu získalo město peníze na stavbu nové Základní umělecké školy, která má nyní pro svou práci ideální podmínky. Město Ústí nad Orlicí od devadesátých let (oficiálně od dubna 1990) obnovilo městské muzeum, které sídlilo provizorně v Duškově vile čp. 932 na ulici ČSA v zatáčce pod nemocnicí. Budova měla poškozenou statiku a její úprava pro výstavní prostory nebyla reálná. Depozitáře mělo ústecké muzeum také v suterénu kulturního domu, výstavní prostory byly v domě čp. 7 na Mírovém náměstí.. Městské muzeum pak našlo svoje výstavní prostor v Hernychově vile, podařilo se zajistit financování její opravy také díky fungující spolupráci s polským městem Bystrica Klodska. Podmínkou využití pro rekonstrukci bylo rozšířit činnost muzea o činnost Kulturně společenského centra česko-polského příhraničí zde zahájilo svou výstavní činnost.

Vydejte se po brněnských stopách Kurta Gödela