Dne 23. dubna 2023 uběhlo 78 let od popravy českotřebovského partyzána, nadporučíka Františka Kalouse. Nadporučík zbrojní služby František Kalous se narodil 4. srpna 1903 v České Třebové čp. 284 v rodině průvodčího vlaku Fr. Kalouse a matky Marie, rozené Matyášové. Oba pocházeli z Nekoře. Když po rozbití Československa musel opustit aktivní vojenskou službu, přijal zaměstnání vedoucího chemického oddělení ve výrobě karbidu v Baťově (dnes Otrokovice). Přestože svlékl svoji uniformu, zůstal důstojníkem sloužícím věrně své vlasti i nadále.

Počátkem války vznikala na Holešovsku zpravodajská síť „Tajná vojenská a civilní organizace“ (TVCO), kterou z pověření předního ilegálního pracovníka profesora Skoumala zakládal poručík Jan Rolek. Celá budovaná síť byla velice rozsáhlá. V jednotlivých oblastech byli ustanoveni organizační důvěrníci, kteří danou oblast dobře znali a mohli do sítě zapojit spolehlivé lidi, kteří ve svém okolí sháněli zprávy všeho druhu, ale měli také přístup k vojenským informacím. Síť působila v oblasti Moravy a východních Čech. V oblasti Zlína tuto síť aktivně budoval právě nadporučík František Kalous. Když měli celou síť vybudovanou, nastal jeden zásadní problém, neměli totiž komu tyto informace předávat. Proto spustili pátrání po nějaké odbojové skupině s vysílací stanicí, které by získané informace mohli předávat.

Až 13. dubna 1944 vysvitla reálná naděje. Nedaleko obce Hostišová mezi Zlínem a Fryštákem došlo k výsadku spojeneckých parašutistů paraskupiny „Clay-Eva“ se zpravodajskými úkoly. Tříčlennou skupinu tvořili: velitel štábní kapitán Antonín Bartoš, radista podporučík Čestmír Šikola a šifrant Jiří Štokman. Až po čtrnácti dnech usilovného pátrání se jim podařilo se skupinou navázat spojení. Od začátku svého vysazení skupina vysílala vysílačkou Eva velmi cenné zprávy do Anglie, mezi které patřily informace o vojenské výrobě, o situaci na železnici, o pohybu a označení nepřátelských vojenských jednotek a podobně. Po navázání spolupráce s TVCO se mnohonásobně zvýšil počet odeslaných zpráv a také jejich hodnota stoupla. Za celou dobu spolupráce odeslal radista do Anglie na 800 depeší. Antonín Bartoš se stal historicky nejúspěšnějším velitelem paraskupiny se zpravodajskými úkoly. Během okupace byla celá organizace sledovaná gestapem a konfidenty a její členové se museli velmi často přemísťovat. Také činnost Františka Kalouse neunikla slídivému zraku gestapa, proto musel 15. října 1944 opustit svůj domov v Baťově a přejít do ilegality. V té době se zdržoval s parašutisty v Bystřici pod Hostýnem. Když gestapo zatklo jejich dvě spojky a nastala vlna zatýkání na Bystřicku a Hranicku, paraskupina Clay se urychleně přemístila na jižní Moravu, do místa bydliště jejího velitele. Spojení mezi oběma skupinami bylo z bezpečnostních důvodů na příkaz velitele TVCO poručíka Roleka přerušeno, a tím také spojení s Londýnem.

Když přešel 20. září 1944 ze Slovenska na Moravu „Partyzánský oddíl Jana Žižky“, vedený poručíkem Jánem Ušiakem a jeho zástupcem majorem Dajanem Bajanovičem Murzinem, spojila se TVCO s nimi. Spojením vznikla „I. čs. partyzánská brigáda Jana Žižky“ – největší partyzánská jednotka v Protektorátě. Vzhledem ke svým bohatým zkušenostem vykonával i zde partyzán František Kalous službu zpravodajce. Pronásledován gestapem, znovu a znovu podnikal náročné cesty za svými úkoly.

V osudný den 23. dubna 1945 došlo na cestě z Přílep do Lukovečka k přestřelce mezi partyzány a čtyřčlennou uniformovanou hlídkou německé policie Schupo z holešovské posádky 84. praporu. Během přestřelky byl zastřelen jeden německý policista a druhý byl těžce raněn a při převozu do nemocnice zemřel. Další dva němečtí policisté však vyvázli bez újmy, a to se stalo velkou tragédií, protože partyzáni z místa bojů uprchli. V ten okamžik se po této cestě vraceli na kolech dva občané z Baťových závodů ve Zlíně, pan Antonín Pala a Josef Janečka. V tuto osudovou chvíli se nacházeli v místě incidentu také pan Miroslav Šlechta z Fryštáku, František Kučera ze Všeminy a nadporučík František Kalous, který se vracel z jedné ze svých zpravodajských cest. Ze zvědavosti přišel na místo přestřelky také pan Rudolf Sovadina z Přílep. Další osud všech již byl společný. Nezranění němečtí policisté je zajali a nařídili panu Josefu Janečkovi, aby odjel na kole zavolat z blízkého pole rolníka pana Tomšíka s povozem. Janečka to zařídil, ale zpět se prozřetelně nevrátil, což mu zachránilo život. Pan Tomšík pak musel se všemi rukojmími a německými policisty zajet povozem k hlavní cestě do Martinic, kde již fungovala autobusová doprava. Poté všichni nastoupili a po přeložení zastřeleného a raněného policisty odjeli do kasáren, kde velitel hlídky nahlásil, že zatkli partyzány. Nastalo kruté vyslýchání a mučení nevinných lidí, kteří nemohli vyslýchajícímu zástupci velitele kasáren SS-Obersturmführeru Albertu Busselovi nic říci, protože až na Františka Kalouse, který nepromluvil, nic nevěděli. SS-Obersturmführer Albert Bussel vešel do podvědomí lidí svou protičeskou záští, gestapáckým běsněním a vraždami českých vlastenců i bezbranných a nevinných obyvatel. K výslechu byli také přivoláni příslušníci gestapa ze Zlína pod velením Hanse Supparitsche. Po neúspěšném výslechu trvajícím několik hodin byli zajatci odvlečeni k obci Třebětice, kde byli kolem 22. hodiny zastřeleni ranou do týlu. Popravu pravděpodobně provedl gestapák Johann Kraiger. Exekuci byl přítomen také řidič gestapa Friedrich Kiowsky. Stalo se to 13 dní před koncem války.

V tomto místě (dnes autobusová zastávka Holešov - Količín rozcestí) byl v roce 1949 vybudován pomníček s jejich jmény. Jména všech popravených včetně nadporučíka Františka Kalouse také najdeme na pomníku obětem druhé světové války v Otrokovicích. Nadporučík František Kalous je pravděpodobně pohřben ve Zlíně, v hromadném vojenském hrobě v parku Komenského, v němž je pohřbeno 46 padlých hrdinů (32 ostatků jsou rudoarmějci), kteří zahynuli při osvobozovacích bojích ve Zlíně a jeho blízkém okolí. Na tomto hrobě je uvedeno 304 jmen, mezi kterými je uveden také František Kalous.

Velitel kasáren, mezi partyzány známý antifašista major Josef Hübner, který byl toho dne nepřítomen, byl touto akcí svého zástupce zdrcen, protože s odbojovou skupinou „Tajná vojenská a civilní organizace“ spolupracoval a měl s ní dobré vztahy. Proto bylo po domluvě s partyzány rozhodnuto, že 2. května 1945 až bude německá posádka opouštět holešovská kasárna, předá Bussela partyzánům. Velitel Hübner nařídil toho dne svému řidiči Hansi Kocherovi, který sympatizoval s TVCO, že při odjezdu poveze Bussela a cestou odbočí z kolony a předá ho partyzánům. Z toho důvodu bylo jeho auto zařazeno ke konci kolony. Za nimi jely jen nákladní vozy řízené Rakušany, které měly být také partyzánům předány. Tato nákladní auta vezla zbraně, munici, oděvy, pohonné hmoty, archiv kasáren, seznam příslušníků schupo, gestapa a udavačů z řad českých obyvatel. Nadporučík Bussel se na zlost, že musel vyklízet kasárna, řádně opil a ve voze dřímal. Když řidič Kocher vybočil na odbočce na Přílepy z kolony, Bussel procitl a okamžitě rozkázal řidiči Kochovi, aby se vrátil do kolony. Když tak Kocher neučinil, sahal po pistoli. Kocher byl však rychlejší a střelil ho do prsou. I přes smrtelné zranění se za jízdy rval s Kocherem o volant. Potom Kocherovi selhala pistole, proto s ní Bussela bil do spánku tak dlouho, až už nejevil známky života. Jeho mrtvolu potom předal partyzánskému štábu i s nákladními auty na konci kolony. Když ostatní policisté z kolony spatřili, že odjíždějí jiným směrem, spustili na ně palbu. Řidič Hans Kocher úkol splnil.

Nadporučík František Kalous patří bezesporu mezi českotřebovské válečné hrdiny. Za odbojovou činnost získal válečný kříž. Bohužel měl velkou smůlu, že se jako představitel západního odboje nehodil do komunistické propagandy minulého režimu, takže není uveden na žádném českotřebovském pomníku a jeho příběh byl málem zapomenut. Téměř náhodou byl v Městském muzeu v České Třebové nalezen malý novinový výstřižek, který napomohl vypátrat tento zajímavý příběh statečného českotřebovského bojovníka za svobodu.

Vladimír Hampl ml.