Českotřebovský deník 98

Českotřebovský deník 98/2023 (7/4)

Vzpomínka na Jaromíra Šlemra - 8.4. by oslavil 100. narozeniny
Dne 8. dubna by Jaromír Šlemr oslavil sté narozeniny. Divadelní ochotník, nositel zlatého odznaku J.K. Tyla, pedagog, spisovatel a básník, ale také rybář, myslivec a nositel skautských myšlenek.
Na Kubelkově ulici jsou práce v plném proudu - i na Velký pátek
Tempo, se kterým se dodavatelská firma dala do práce je zatím obdivuhodné. Přesto je je kratší velikonoční týden, tak to pro dodavatele stavby neplatí a také dnes se zde pracovalo. Celou stavbu mají realizovat za 4 měsíce a tak nesmí otálet Uvidíme, zda jim tempo vydrží i při očekávaných komplikacích..

Uzavírka hřebečského tunelu v datech
Kdy bude zavřený tunel v Hřebči:
1. etapa: 11. 4. nastane úplná uzavírka tunelu; provoz bude obousměrně veden po staré silnici
2. etapa: 11. 4. - 11. 6. (začátek etapy bude v odpoledních hodinách po dokončení úpravy svodidel a dopravního značení)
částečná uzavírka tunelu, kdy provoz ze směru Svitavy bude veden pouze v jednom jízdním pruhu; provoz ze směru Moravská Třebová bude veden objízdnou trasou
3. etapa: 12. 6. - 30. 6. úplná uzavírka tunelu; provoz bude obousměrně veden po staré silnici.
Zdroj: ŘSD
České Velikonoce po australsku (Marta Pelikánová 2009)
Velikonoce se v Austrálii slaví jako všude jinde v komerčním, křesťanském světě - čokoládová vajíčka firmy Nestle, zajíčci jako mladší bratři krávy Milky, pátek a pondělí volno z práce, školáci mají dva týdny prázdnin. A to je asi tak všechno. Přidělené volno tráví lidé na pláži, v přírodě, doma nebo v obchodních střediscích. Což si myslím ponejvíce, protože poslední dobou je rozšířená zábava, adrenalín a největší potěšení utrácet peníze v těch obrovských stodolách plných nepotřebných věcí Made in China. Takhle si představují příjemné prožití svátků velikonočních nebo vánočních Australané zrovna tak jako Američané. Ostatní národnosti nemohu posoudit, zažila jsem sváteční dny jen v těchto zemích.
A tak jsem si tady předvelikonoční týden hrála na kombinaci Dobrovského a Palackého, prostě obroditel šířící osvětu. Vysvětlovala jsem, proč je symbolem Velikonoc vajíčko a králík. Hlavně ten králík se vysvětluje těžko v zemi, kde jsou zdivočelí králíci přemnožení, takže jsou nejen stříleni na potkání, ale i hubeni ve velkém třeba nasazenou myxomatózou. No, ale zvládla jsem to - vajíčko a malý králíček jako logo nového života na jaře po předcházející tuhé zimě jsem vylíčila co nejpestřeji, jak jen mi moje slovní zásoby v angličtině dovolily.
Pak jsem ale začala popisovat české zvyky a oči naslouchajících se postupně rozšiřovaly zděšením. Začala jsem zlehka - jak si u nás chlapi natrhají proutí a pletou z něj pomlázku. My Češi víme o tom, že je někdy těžké najít zelený proutek, když jsou Velikonoce brzo a ještě leží sníh. Ale vysvětlujte to někomu, kdo má zeleno a slunce celý rok a neustále brble, že musí každé dva týdny sekat trávu bez ohledu na roční období! Postupně jsem přešla na sdělení, co s tou pomlázkou chlapi dělají na ženských zadnicích. Tento zvyk považovali vykulení Australané za barbarství úplně stejné úrovně jako třeba lidožroutství. Že při tom chlapi recitují koledy na celé hrůze nic nezměnilo. Stejně jako nepomohlo barvité líčení jarní mízy a síly, které přechází ze zeleného proutku do těla mrskané ženy, dávají jí sílu, zdraví a plodnost na celý další rok. To všechno jim připadalo jen jako obkecávání nepřístojné hrubosti. Vůbec se nesmáli mému veselému líčení, kterak manželé a snoubenci a přítelové vstávají časně ráno, aby zastihli své partnerky v noční košili, protože na holou to teprve proutek krásně přilehne. Australanům lezly oči z důlků, jako kdybych popisovala nějaké strašlivé praktiky sado-maso. Ženské mi většinou řekly: „Vítej v Austrálii, máme tě rády, ale tohle tady nerozšiřuj!“ Mužští se uculovali a možná se báli dát najevo, co si opravdu myslí. Vyprávění o darování malovaných vajíček a pentlí, jakožto projev díků za ten nářez, už nic nemohlo zachránit. Spíš naopak, občas někdo udiveně povzdechl: „Vony jim ještě děkujou?!“
Manžel tento zvyk odmítal pochopit a prohlásil, že mě nedokáže uhodit, byť by to mělo být jen symbolicky a v zájmu mého zdraví. Na pomoc jsem si byla nucena telefonicky přizvat bráchu, který Davidovi potvrdil, že mě prostě seřezat musí. Navíc mu zákeřně nakázal, ať přidá pár ran i za něj a za mého taťku.
Na Velikonoční pondělí David s povzdechem uřízl tři proutky popínavého jasmínu a ušmodrchal z nich něco, co se při dostatku fantazie dalo prohlásit za pomlázku. S dalšími hlubokými povzdechy přikročil k nakázané exekuci. Jelikož jsem byla přesvědčená, že v žádném případě nepřitlačí, nepojistila jsem se polštářem na příslušné partie. Óóó, jak jsem toho litovala! David se opravdu nenapřáhl, ani nepřitlačil, ale pružný jasmínový proutek svištěl a štípal jako ďas. Začala jsem se smíchem výskat. Davida moje zvukové projevy příšerně vyděsily. Ne snad kvůli mému nebohému pozadí, ale proto, že kdyby mě slyšeli sousedi, zavolají neprodleně policii. A ta by kašlala na to, že jde o českou tradici.
Po celém obřadu David s obrovskou úlevou hodil pomlázku do odpaďáku a byl rád, že má na rok pokoj. Přijal ode mě vyfouknutá vejce, nastříkaná zlatou a stříbrnou barvou na auto a pomalovaná fixem. I přes tuto improvizaci byly moje kraslice nejkrásnější v celém kraji, hlavně proto, že tady byly jediné, a sklízely u Australanů zasloužený obdiv.
Tak proběhlo naše velikonoční ráno. Odpoledne jsme s manželem cosi řešili a já jsem se projevila, jak je občas/často u mě zvykem - jako tvrdohlavá a paličatá česká povaha. Navíc drzá. David křepce vyskočil ze židle a s výkřiky, že v Čechách máme naprosto úžasné zvyky, které se hodí nejen na Velikonoce ale pro každodenní použití, utíkal k odpaďáku. Na to, jak vytáhl pomlázku zpět na světlo denní, už jsem nečekala a úprkem v prk jsem prchala na zahradu, kde mě sousedi můžou slyšet mnohem líp.
Myslím, že jsem s obrodou a šířením českých tradic v Austrálii skončila. Možná jim ještě tak na Vánoce prozradím, jak lijeme olovo a krájíme jablko, toho snad nelze zneužít.
Z podzimní Austrálie Vám všem do České Třebové přeje krásné jaro Na polštáři sedící Marta 2009

FOTOGRAFIE PRO PAMĚTNÍKY
Stavba fotbalové tribuny Pod Jelenicí probíhala v letech 20065 a 2007. Byla spojena s milionovou dotací města sponzorskou účastí firem, ale také s úvěrem. Stavba byla zahájena na jaře 2006:

2007

Přidávám další dva snímky ze stejné doby. Kde taky o tribunu tehdy opuštěného stadionu na Skalce, který se v té době dostal zase zpátky do majetku města. Město vyměnilo starou budovu Habrmanovy školy práce za pozemky na Skalce, které patřily nejdříve ČSD, tedy střednímu odbornému učilišti, pak přešly na školství a tím tedy na Pardubický kraj. Město se po získání moc nestaralo, svědčí o tom následující dvě fotografie:

V sobotu v 17 hodin je vernisáž výstavy PRIMAVERA 80