Výsledky srovnání byly také v předstihu předloženy vedení města... K tématu přidávám podrobnější rozbor.

V současné době se vedení města intenzivně zabývá potřebou snížit režijní náklady města. Jako základní informace v této věci sloužilo srovnání jednotlivých ORP v rámci Pardubického kraje. Zde Česká Třebová jako úřad s rozšířenou pravomocí nevychází dobře. Má pro to ovšem také nějaká zdůvodnění. Městský úřad musí spravovat řadu agend, kterým nemohou členové zvolené samosprávy detailně rozumět, před příchodem do zastupitelstva města nebo rady takové problémy neřešili a je těžké požadovat rozhodnutí a realizaci úsporných úprav. Snad proto ten audit, i když stojí 400 tis. korun. Zaměřil se především na aparát městského úřadu, má doporučit  realizaci nějakých opatření. Rozhodnutí však bude stejně na vedení města a tajemníkovi, který je vlastně ředitelem úřadu.

Město však může optimalizovat také vlastní zřizované příspěvkové organizace. Nákladovost škol a školských zařízení je předložena zastupitelům v detailně zpracovaném položkovém rozpočtu, mzdové náklady jsou ze státní pokladny. Nic takového se ovšem nepředkládá pro příspěvkové organizace jako je Kulturní centrum, městská knihovna, městské muzeum a Sociální služby. Zde si musí zastupitelé vystačit s jedním jediným číslem, byť není nijak malé. Bylo to tak dříve a nic se na tom nezměnilo. Zájem o vysvětlení nákladů vznikl zejména v minulých covidových letech, kdy nařízená omezení do činnosti organizace v kultuře velmi zasáhla. Nakonec byly informace na požadavek radních poskytnuty. Nejsou však součástí veřejně prezentovaného rozpočtu nebo jeho komentáře. Na rozdíl od jiných měst se komentář k rozpočtu nezveřejňuje, jinde to je samozřejmostí  a dokonce  na desítkách stran.  (Litomyšl, Ústí nad Orlicí, Moravská Třebová...)

Proč tedy se nepokusit o srovnání nákladovosti městem zřizovaných organizací? Zejména pak těch, které jsou plně financovány z městských zdrojů. Srovnávat nákladovost kulturních zařízení a muzeí se ovšem prakticky nedá. V některých městech (Vysoké Mýto, Litomyšl, Chrudim a Pardubice) jsou navíc regionální muzea zřizována krajem  a městské rozpočty nevyužívají. Záleží na tradicích a možnostech. Zbývají knihovny, kde je porovnávání činnosti nejsnadnější. Nejde vždy také o snadné srovnávání, ale určitý výsledek získat lze. Informace k tomu poskytuje Monitor ministerstva financí. Šlo by jít dál a porovnávat  např. nákladovost ve vztahu k výši daňových příjmů příslušného města atd. Takové porovnání jsem  provedl, zjistil, že máme vyšší náklady než jinde. Myslím, že se na náklady nikdo dosud podrobně nezamýšlel. Proto jsem se se svým zjištěním obrátil (již v únoru t.r.)  i na vedení města, konkrétně místostarostku Mgr. Petru Válkovou a také na zastupitele Martina  Netolického, který se problematikou optimalizace režijních nákladů zabývá. Zjištěný materiál jsem pak po upřesnění  některých hodnot publikoval. 

To přece nemůže být nějaké tabuizované téma, snaha optimalizovat vynakládané prostředky ze svého rozpočtu by měla být trvalou snahou města a samospráva má za provoz svých zřizovaných organizací odpovědnost. Potvrzuje to nakonec i nově odsouhlasené znění zřizovacích listin příspěvkových organizací města, kde je také zaveden mechanismus rekonkurzů na ředitele, podobně jako to je obsaženo ve školském zákoně pro ředitele škol. V případě městské knihovny v České Třebové se nyní bude plnit letitý sen,  - po desetileté snaze se konečně připravuje stavba nové budovy. Na to se všichni těšíme. Na druhé straně by tato skutečnost mohla v dalších letech vést  k neúměrným požadavkům a k podstatnému zvýšení provozních nákladů.

Lze to dokumentovat na výši provozních nákladů, které byly vynaloženy pro Městské muzeum po výstavbě jeho budovy expozic v roce 2012. Také zde jsme měli z výstavby budovy po dlouholetém úsilí velkou radost, ale provozní náklady se po otevření expozic zvýšily na dvojnásobek (částky 2650 tis. v r. 2011 na 5840 tis. v r. 2013)

Povozní náklady naší městské knihovny bude také zřejmě zvyšovat provozování pobočky na Parníku. To jistě zůstane i v dalším období. Nicméně zde připomenu možnost, která se projednávala v nedávné době po té, když pošta 03 v domě čp. 205 opustila prostory (o velikosti cca 140 m2)  přiléhající k Havlíčkově ulici. Jejich využití bylo navrženo pro městskou knihovnu , která by zde získala (díky přístupu ze zahrady) bezbariérové dostatečně velké prostory v městském objektu v centru Parníka a současné sídlo v rodinném domku čp.161 by  bylo možné  nabídnout k prodeji. Město by se tak nemuselo o dům starat a prodejem by se získaly prostředky na financování úprav prostor po knihovnu v domě čp. 205.  Návrh neprošel, především rozhodla argumentace z knihovny v tom smyslu, že  vnitřní zařízení pobočky v domě čp. 161 je precisně provedeno "na míru" a nebude zde potřeba vkládat žádné prostředky, kdežto . po stěhování by bylo třeba vynaložit peníze na nové zařízení pobočky v prostorách bývalé pošty. Už je rozhodnuto, bude to jinak, na bývalé poště se buduje s krajskou dotací ve výši 1,5 milionu korun Teraupetické centrum Parník a pobočka knihovny zůstane tam kde je. Nicméně do pobočky Parník však další prostředky půjdou. Dodatečně se zjistilo, že tento dům pro pobočku není stále kolaudovaný jako nebytový prostor a je třeba realizovat další dodatečné úpravy objektu tak, aby zde mohla knihovna nadále zůstat. Škoda, že tato informace nebyla poskytnuta současně při rozhodování o využití opuštěných prostor po poště v roce 2021.

Snaha o optimalizaci je patrná i jinde, např. určitým spojením zařízení působících v kultuře do jednoho celku. Snaha o to již byla např. za starosty Jiřího Čepelky v Ústí nad Orlicí, nepodařila se, ale např. ve Vysokém Mýtě vznikla obecně prospěšná společnost "Vysokomýtská kulturní", sdružující městskou knihovnu, M klub, městskou galerii, Vysokomýtský zpravodaj a infocentrum. Zde je ředitelkou Ing. Dagmar Sekaninová, MBA, která je současně šéfredaktorkou Vysokomýtského zpravodaje.  Zde  to mají jednodušší v tom, že Muzeum v Mýtě zřizuje Pardubický kraj. I v této formě může dojít k významné úspoře nákladů díky např. společnému zajištění ekonomické problematiky, spojením propagace a optimálním využitím prostor pro kulturní akce. Navíc to jistě prohloubí spolupráci kulturních zařízení ve městě a projeví se zlepšením a koordinací kulturní nabídky. Ne každému ze současných ředitelů příspěvkových organizací by to ovšem muselo vyhovovat.  Bylo by ovšem správné se zamyslet i nad touto cestou, která by pak mohla vést  k další optimalizaci provozních nákladů, zvláště ve spojení s novou budovou pro městskou knihovnu..

Milan Mikolecký