To
je název sborníku, který v počtu pouhých 20 exemplářů pro členy své rodiny
vydala před dvaceti lety pro radost svou a svých přátel paní Jana
Vejdovská, chalupářka z Kozlova, která by však pro své zásluhy měla být
ještě dodatečně jmenována čestnou občankou této obce. Bydlela napůl
v Praze (zejména v zimě) a napůl v Kozlově (od května do října) v domě čp.
12, tzv. Vejrychově (Pecháčkově statku), který je všeobecně znám díky
sgrafitu Maxe Švabinského "Žnečka". Je to vnučka "pianisty" Karla Vejrycha
a uvedená publikace je právě o něm. Je sestavena ze sto čtyřiceti dopisů,
které Karel Vejrych posílal ze svých cest po Evropě domů rodině a
přátelům, a které se zachovaly ve staré truhle na půdě zmíněného statku.
Je to kouzelné čtení a paní Vejdovská o tom všem dokáže navíc kouzelně
vyprávět.... Pro dokreslení je třeba napsat, že Jana Vejdovská je
vnučkou v titulu knihy uvedeného Karla Vejrycha, pianisty, který učil na
konzervatoři v Kišiněvě, aby se pak vrátil domů k zemědělské práci. Díky
němu byla postavena dnešní kozlovská serpentina (v roce 1925, už to
bude 100 let...)
Jana Vejdovská již není mezi námi, vrátila se loni
v květnu do rodinné hrobky na kozlovském hřbitůvku. Byla duší v
Kozlově i v době pražského bydlení, a věřím, že i dnes nás
sleduje z kozlovského nebe. Její odkaz dál šíří její syn
akademický sochař Tomáš Vejdovský, který dál sídlí "napůl v Kozlově" na
Pecháčkově statku a navíc zde vybudoval ateliér. V sále u Sitařů pořádá
lze říci již pravidelně také letní výstavy Figurama, které obohacují
kulturní nabídku v celém regionu.
Vraťme se za Janou Vejdovskou a k její práci,
realizované před dvaceti lety. Tehdy o vzniku výše uvedené publikace
řekla:
"Teprve
po smrti svých rodičů jsem pořádně prohlédla všechny prostory na chalupě,
kam jezdí odpočívat i pracovat a čerpat sílu z přírody již pátá generace
naší rodiny. V těžké dřevěné truhle, plné starých českých, německých,
francouzských i ruských knih, jsem objevila odřenou koženou kabelu naditou
starými dopisy. Myši se dostaly do truhly jen odspodu a ne příliš daleko,
takže uchovaná korespondence zůstala zachována..." píše Jana Vejdovská v
úvodu uvedené zajímavé publikace. O to zajímavější, že neobsahuje pouze
zmíněné texty dopisů, ale spoustu obrázků a také významný "spojovací
text", který je popisem událostí, fakt a dat, důležitých pro pochopení
všech souvislostí v jednotlivých obdobích. V centru pozornosti dění je
Karel Vejrych "pianista", nazývaný autorkou "děda Karel", kterého Jana
Vejdovská nikdy osobně nepoznala, minula se s ním v životě o deset let...
Byla by velká škoda, kdyby se práce věnovaná
vytvoření této knížky neměla více využít. Byla snaha napomoci tomu, aby
tato knížka vyšla ve větším nákladu a byla dostupná např. v nové expozici,
která se otevře v rekonstruované Švabinského chaloupce, ale byla to snaha
marná, nepodařilo se.
Po rekonstrukci sousední Chaloupky Maxe
Švabinského lze pozorovat zvýšený zájem kulturní veřejnosti o to, "co se v
Kozlově děje" a také o tom, k čemu všemu se váže uvedená kulturní památka.
Zdaleka totiž nejde pouze o opakovaný letní pobyt Maxe Švabinského, ale i
o další členy pozoruhodné Vejrychovy rodiny a rodin Švabinských. Jak se
vůbec stalo, že, že se Vejrychovi octli v Kozlově? To je řada otázek,
které mnoho lidí nedokáže zodpovědět, přestože o Vejrychových a Maxu
Švabinském slyšel snad každý Jako materiál pro "samostudium" lepší
orientaci v rodině Vejrychových a Švabinských uvádím část rodokmene "Čtyři
generace rodu Vejrychů", kde jsou přehledně uspořádány základní informace.
Portože od vzniku nějaká doba uplynula, bylo by dobré obrázek
aktualizovat. Někteří členové rodiny žel zemřeli, další se narodili.....
(mm)
|