"Od klavíru ke pluhu aneb

Život Karla Vejrycha a jeho rodiny".

 To je název sborníku, který v počtu pouhých 20 exemplářů pro členy své rodiny vydala před dvaceti lety pro radost  svou a svých přátel paní Jana Vejdovská, chalupářka z Kozlova, která by však pro své zásluhy měla být ještě dodatečně jmenována čestnou občankou této obce. Bydlela  napůl v Praze (zejména v zimě) a napůl v Kozlově (od května do října) v domě čp. 12, tzv. Vejrychově (Pecháčkově statku), který je všeobecně  znám díky sgrafitu Maxe Švabinského "Žnečka". Je to vnučka "pianisty" Karla Vejrycha a uvedená publikace je právě o něm. Je sestavena ze sto čtyřiceti dopisů, které Karel Vejrych posílal ze svých cest po Evropě domů rodině a přátelům, a které se zachovaly ve staré truhle na půdě zmíněného statku. Je to kouzelné čtení a paní Vejdovská o tom všem dokáže navíc kouzelně vyprávět.... Pro dokreslení je třeba napsat, že  Jana Vejdovská je vnučkou v titulu knihy uvedeného Karla Vejrycha, pianisty, který učil na konzervatoři v Kišiněvě, aby se pak vrátil domů k zemědělské práci. Díky němu byla postavena dnešní kozlovská serpentina  (v roce 1925, už to bude 100 let...) 

Jana Vejdovská již není mezi námi, vrátila se loni v květnu do rodinné hrobky na kozlovském hřbitůvku. Byla duší  v Kozlově i v době pražského bydlení,   a věřím, že i dnes nás sleduje z kozlovského nebe.  Její odkaz dál šíří její syn  akademický sochař Tomáš Vejdovský, který dál sídlí "napůl v Kozlově" na Pecháčkově statku a navíc zde vybudoval ateliér. V sále u Sitařů pořádá  lze říci již pravidelně také letní výstavy Figurama, které obohacují kulturní nabídku v celém regionu.

Vraťme se za Janou Vejdovskou a k její práci, realizované před dvaceti lety. Tehdy o vzniku výše uvedené publikace řekla:

 "Teprve po smrti svých rodičů jsem pořádně prohlédla všechny prostory na chalupě, kam jezdí odpočívat i pracovat a čerpat sílu z přírody již pátá generace naší rodiny. V těžké dřevěné truhle, plné starých českých, německých, francouzských i ruských knih, jsem objevila odřenou koženou kabelu naditou starými dopisy. Myši se dostaly do truhly jen odspodu a ne příliš daleko, takže uchovaná korespondence zůstala zachována..." píše Jana Vejdovská v úvodu uvedené zajímavé publikace. O to zajímavější, že neobsahuje pouze zmíněné texty dopisů, ale spoustu obrázků a také významný "spojovací text", který je popisem událostí, fakt a dat, důležitých pro pochopení všech souvislostí v jednotlivých obdobích. V centru pozornosti  dění je Karel Vejrych "pianista",  nazývaný autorkou "děda Karel", kterého Jana Vejdovská nikdy osobně nepoznala, minula se s ním v životě o deset let...

Byla by velká škoda, kdyby se práce věnovaná vytvoření této knížky neměla  více využít. Byla snaha napomoci tomu, aby tato knížka vyšla ve větším nákladu a byla dostupná např. v nové expozici, která se otevře v rekonstruované Švabinského chaloupce, ale byla to snaha marná, nepodařilo se.

Po  rekonstrukci sousední Chaloupky Maxe Švabinského lze pozorovat zvýšený zájem kulturní veřejnosti o to, "co se v Kozlově děje" a také o tom, k čemu všemu se váže uvedená kulturní památka. Zdaleka totiž nejde pouze o opakovaný letní pobyt  Maxe Švabinského, ale i o další členy pozoruhodné Vejrychovy rodiny a rodin Švabinských. Jak se vůbec stalo, že, že se Vejrychovi octli v Kozlově?    To je řada otázek, které  mnoho lidí nedokáže zodpovědět, přestože o Vejrychových a Maxu Švabinském slyšel snad každý  Jako materiál pro "samostudium" lepší orientaci v rodině Vejrychových a Švabinských uvádím část rodokmene "Čtyři generace rodu Vejrychů", kde jsou přehledně uspořádány základní informace. Portože od vzniku nějaká doba uplynula, bylo by dobré obrázek aktualizovat. Někteří členové rodiny žel zemřeli, další se narodili..... (mm)