Před 135 lety vznikla 26. února 1888 myšlenka založit českotřebovské městské muzeum

Rozhodnutí založit v České Třebové muzeum padlo na schůzi konané v neděli 26. února 1888 na radnici, kde se sešlo několik příznivců této myšlenky. Ke shromážděným promluvil Jan Tykač. Již tenkrát byla doba charakterizována  jako ta, která na jedné straně propadá materialismu a touze po blahobytu a na straně druhé jsou přinášeny oběti pro ústavy jako například nemocnice, sirotčince a školy. Vývoj  tehdejší doby směřoval od soukromého sběratelství šlechty, která sbírala umělecké či historické památky a tvořila neveřejné sbírky s malým významem pro veřejnost, k muzeím veřejným. Teprve ta prospívají veřejnosti a mají význam. Tykač při Zakládající schůzi mluvil také o tom, že donedávna jediné takové muzeum bylo „proslulé národní muzeum pražské“a nastala doba, kdy je žádoucí, aby existovaly i malé sbírky zvláště na venkově. Proto tehdy vznikalo mnoho městských muzeí. Tyklač odhadoval,  že vývoj půjde tak daleko, že „po některém desítiletí nebude důležitější obce české, která by nechtěla míti svého vlastního muzea... Jan Tykač již tehdy také definoval něco jako sbírkotvorný program muzea: „Do muzea našeho budou se ukládati všecky pamětihodné věci. Zvláště jest žádoucno, aby muzeum poskytovalo obraz zdejšího i okolního obyvatelstva a krajiny, jinými slovy, aby návštěvovatel spatřil kus historie, jednak i výrobky lidu zdejšího i okolního, jeho kroje i časové choutky, pokud se týče věcí ozdobnických, dále pak aby přírodniny vůkolní zde tak zastoupeny byly, že by poskytly hostu snadnou příležitost seznámiti se s tím, co zdejší příroda všech tří říší poskytuje.“.
Myšlenky Jana Tykače byly přijaty s nadšením a přítomní se usnesli tehdy založit „Muzejní spolek v České Třebové“. Tykač předložil stanovy již existujících muzejních spolků v Hradci Králové a Pardubicích a doporučil, aby za vzor stanov zakládaného českotřebovského muzejního spolku byly vzaty stanovy muzejního spolku pardubického. Tyto pak byly čteny a přítomní se dohodli na změnách. Jako účel muzejního spolku bylo stanoveno zřídit v městě České Třebové muzeum. Z návrhu stanov vyplývá, že  muzeum a předměty jím shromážděné se mají stát majetkem města, které se  muzea nikdy nesmí vzdát.
Předsedou spolku musel být dle stanov vždy starosta města, což se v průběhu let neukázalo jako šťastné, protože starosta, který nebyl muzeu příznivě nakloněn, dokázal z titulu své funkce doslova ochromit chod muzea. Předseda zastupoval spolek navenek. Za své jednání byl odpovědný valné hromadě, která byla volena na tři roky a měl ji jednou ročně svolávat předseda spolku. Valná hromada ze svého středu volila pokladníka, kontrolora, revizora účtů a osmičlenný výbor spolku. Ten volil místopředsedu, jednatele, zapisovatele a správce muzea. Českotřebovské muzeum vzniklo jako jedno z prvních v širším regionu; starší - založené roku 1871 - bylo např. ve Vysokém Mýtě. Ačkoliv se město Česká Třebová nestavělo k nově zakládanému muzeu negativně, nebylo ochot- no založit,  spravovat a zejména financovat muzeum samo. Toto břímě musel nést k tomu účelu založený muzejní spolek. Tato forma založení a spravování muzea byla v době vzniku českotřebovského muzea již méně obvyklá - byla užita jen u pětiny muzeí založených mezi lety 1878 - 1890.

Jako červená nit se dějinami českotřebovského muzea v letech 1888 - 1921 a vlastně dosud  táhne problém nedostatku vyhovujících prostor pro umístění sbírek a výstavní účely. A musím bohužel konstatovat, že tento problém není vyřešen dodnes. Dodnes nemá muzeum vlastní budovu, kde by mohlo nashromážděné doklady minulosti vystavovat!
Dalším problémem muzea byl nedostatek porozumění na straně města České Třebové coby vlastníka sbírek. Svou roli zde jistě sehrály osobní sympatie a antipatie mezi vedením muzea a vedením města, což bylo často nakonec ke škodě muzea a v důsledku toho i návštěvnické veřejnosti.

Přes tyto a další potíže dokázal Jan Tykač vybudovat solidní muzeum. Podařilo se mu pro něj získat celou řadu cenných předmětů, které by jinak skončily třeba v rukou zmíněných „agentů“  (překupníků), a byly by tak pro veřejnost ztraceny. Jeho zásluhou byla budována muzejní knihovna, odebírány odborné časopisy, které si zájemci mohli číst v čítárně anebo i absenčně vypůjčit. Jan Tykač, sám učitel, samozřejmě spolupracoval se školami. Návštěvy byly dopředu objednávány, Tykač měl pro dětského návštěvníka připraven i výklad k snadnějšímu pochopení vystavených předmětů. Později vypracoval dokonce katalog muzea, který se zachoval v rukopise (viz poznámku č. 8). Seznamoval v něm návštěvníky muzea s okolnostmi vzniku této instituce, provázel je po expozici a podával stručné informace o jednotlivých předmětech. Vedle toho Tykač publikoval své studie z historie České Třebové, utřídil městský archiv, spolupracoval s jinými muzei a vyvíjel řadu dalších aktivit.
Všechny snahy Jana Tykače i jeho pokračovatelů nebyla původní Tykačova myšlenka vytvořit v České Třebové skutečně fungující muzeum (tedy takové, které nejen tvoří a uchovává své sbírky, ale v důstojných prostorách je též nabízí veřejnosti k využití) byly naplněny až v roce 2012 otevřením nové výstavní budovy městského muzea v Klácelově ulici, postavení díky dotaci z Evropských fondů. Loni na podzim jsem si tedy připomínali 5. výročí otevření expozic městského muzea a naplnění vize zakladatele Jana Tykače. Kdyby se tak mohl alespoň na chvíli Jan Tykač vrátit a posoudit dílo jeho následovníků. Myslím, že by byl s Městským muzeem a péčí o jeho sbírky spokojen nebo dokonce nadšen. Pokud by měl hodnotit také zájem veřejnosti o historii (zejména tu lokální) a vztah hodnotám vytvořeným našimi předky (zejména u mladší generace), jeho spokojenost by už tak veliká nebyla.

S využitím článku  Mgr. Jany Voleské POCTA JANU TYKAČOVI 
(Vznik a vývoj Městského muzea v České Třebové v letech 1888 - 1921 ve světle záznamů v zápisnících muzejního spolku)