Právě Rusalka takto provedená udělala desátý ročník našeho hudebního festivalu Antonína Bennewitze v roce 2008 vskutku zajímavým, neopakovatelným. Kdyby se hrála v Lïtomyšli v rámci  tamního operního festivalu, byla by vyprodána do posledního místa, ačkoliv by byly ceny vstupenek trojnásobné. Stejně tak je již nyní vyprodáno stejné představení téhož orchestru s poněkud obměněnými sólisty na open air představení v květnu v Rychnově nad Kněžnou. Vyprodáno sice nebylo, ale ostuda to také nebyla. dvě stovky diváků velmi ocenilo výkony  zpěváků i orchestru a také našeho pěveckého sboru Bendl, který si velmi považuje, že spolupracuje i s operou Národního divadla. Stalo se tak po nabídce doc. Mgr. Františka Preislera, která byla uměleckým vedením opery ND akceptována. Bendl byl při přípravě podroben samozřejmě přezkoušení, které dopadlo ke spokojenosti  všech. Třebováci viděli úplné tříhodinové představení,  zpěváci své role hráli, pouze nebyla divadelní scéna a příslušné kostýmy.  Ale o to možná byl hudební prožitek ještě větší. Orchestr na jevišti byl ve středu všeho dění, posluchači měli hráče i dirigenta pod kontrolou, mohli dobře sledovat precisní souhru a pro zpěváky byl dostatečný prostor na to, aby vyjádřili své role nejen pěvecky, ale také herecky. V centru dění byla krásná hudba Antonína Dvořáka, zněly známé árie a písně, vysoce profesionální výkony sólistů a také našeho pěveckého sboru. Ten bylo vidět jenom uprostřed druhého jednání, kdy předstoupil do dobře provedeném antré před orchestr. Jinak byl dle scénáře "za scénou" a s omezeným kontaktem s dirigentem. Posluchači se ptali na osvětlení scény, které jim připadalo chudé. Jenže na přání orchestru nebylo možné používat žádné světelné efekty, šlo především o kvalitní hudební prožitek. Přesto např. právě sboristé Bendla byli při jejich vystoupení před orchestrem velmi nerovnoměrně osvětleni jak při "Květinách  bílých na cestě", tak i při jejich "děkovačce" po druhém jednání.  Ta byla tak upřímná, že zmátla několik diváků, kteří už mysleli, že je konec představení. (Sbormistr Josef Menšík si pak po představení na velké děkovačce zapomněl přijít pro svoji květinu a tak zbyla)...

Úvodem večera zazněl velmi emotivní  úvodní projev uměleckého ředitele Smetanovy Litomyšle Vojtěcha Stříteského, vzpomínka na předčasně zesnulého dirigenta Františka Preislera a Rusalku.  Rusalka byla věnována zesnulému dirigentovi a to ne náhodou, ale naprosto po zásluze. Naprosto po zásluze se tato vzpomínka uskutečnila také v České Třebové, neboť František Preisler byl také Třebovákem, tak se k tomu doznal právě před rokem, když mu starosta města právě na místě, kde stál Vojtěch Stříteský, předával Cenu města, také po zásluze.  Už jen to, že závěrečný koncert  Bennewitzova festivalu uváděl  Vojtěch Stříteský, šéf daleko většího festivalu a také Pardubické filharmonie, předznamenává, že se po deseti ročnících dere náš festival na světlo světa. Svým obsahem má na to, aby se stal navštěvovaným. To ovšem za předpokladu, že bude trpělivě oslovovat média a také cestovní kanceláře, pořádat tiskové konference a to ne ve Třebové, ale aspoň v Pardubicích nebo třeba i v Praze. Snad by mu k cestě na výsluní mohla přispět i Litomyšl, třeba spoluuspořádáním některého z koncertů... 

Druhá "bendlovská" Rusalka byla v Rychnově nad Kněžnou

Toto nastudování využil Bendl potom i podruhé na představení Rusalky dne 30. května 2008  na zámku v Rychnově nad Kněžnou. To bylo jako součást hudebního svátku s názvem "Mezinárodní hudební slavnosti Gabriely Beňačkové, sólistky, která  poprvé představila Rusalku na scéně slavné Metropolitní opery v New Yorku v roce 1993. Zde se jednalo o spolupráci s Filharmonií Hradec Králové a dirigentem Davidem Švecem.