Vzpomínky na Českotřebovský drážní dechový orchestrV archivu Českotřebovského deníku mně upoutala vzpomínka Jaroslava Doležala (*1911). Vlastně jich mám víc....
Když mě bylo deset roků, dal mě můj otec se učit hře na housle. Zvládnul jsem Malátovu školu a uvažoval, co dál. Uplatnění houslí při tanečních zábavách ubývalo. Upoutával mě druhý hlas a nahrávky trombonu. Vhodného učitele jsem si vybral pana Mikuleckého z Pudilky, který svou vojenskou službu strávil s muzikou. Byl to starý poctivák, malozemědělec a nesouhlasil s nastoupeným směrem k socialismu. Umínil si, že na protest tehdejší současnosti zanechá hraní a já bych mohl být jeho následníkem. Bylo to trochu riskantní, když jsem po čtyři zimní večery dojížděl na lyžích po zasněžené pláni mezi Zhoří a Pudilkou. Výhodou mi byly zvládnuté základy hry na housle. Po roce byla ve Zhoři Posvícenská zábava. Já jsem v pozadí sledoval svého učitele. Znělo právě trio valčíku "Hvězdička", když mě pan Mikulecký přistrčil trombon a řekl "Dohrej to". Zvládnul jsem to ku podivu pana kapelníka Mirka Hanuše z Vlčkova dobře. Byla to troufalost. na to můj učitel řekl: "Tu máš mého následníka, já končím..." V Hanušově kapele jsme v dechovce hrál na trombon. Následovalo i hraní v tanečním orchestru. Byla to doba stoupající popularity Hanušovy kapely, která měla v té době již ozvučení, zpěvák zpíval do mikrofonu. Do zaměstnání jsem jezdil do České Třebové na Krbcovu pilu, která však byla v roce 1958 zrušena. Přešel jsem do zaměstnání do dílen ČSD. Zde mého příchodu rádi využili a zapojili mě do nově zakládaného tanečního orchestru a později jsem hrál v kapele "Melodik" řízené Františkem Pirklem.
O působení českotřebovské dechovky v jejich nejlepších letech by se dala napsat celá knížka. Proto jsme se s Jaroslavem Doležalem dohodli na dalším pokračování jeho vzpomínek. I dnes je Jaroslůav Doležal stále známým, proto je správné jeho příběhy znovu oprášit a zveřejnit.... (mm)
|