Jiří Pásek slaví osmdesátiny                      

Kdo by neznal bývalého starostu Jiřího Páska. Léta přibývají a letos koncem července oslaví osmdesátku. Určitě je to čas k ohlédnutí, téma k rozhovoru o radnici, o městě, ale v případě Jiřího Páska také o fotbalu....

Co Vás přivedlo před dvaadvaceti léty na radnici a jak se na těch 12 roků ve funkcích nyní díváte?

Jednoznačně to byly listopadové události  roku 1989 a jejich další pozitivní vývoj. Bez těchto zásadních změn bych se do čelných funkcí ve městě nikdy nedostal. Komunismus a totalitní režimy v celém světě se hroutily. Po více než čtyřiceti létech se u nás změnil socialistický systém na demokratický. Získali jsme svobodu a důstojnost. V té době byl ten vývoj nečekaný. Ještě na počátku roku 1989 jsem si myslel, že tak výrazných změn se už ani nedočkám. S nesmírnou radostí jsem je přivítal. Jediné co mne mrzelo, že se toho nedožili moji rodiče.

Když se připravovaly nové městské orgány, byl jsem požádán, zda bych chtěl aktivně vstoupit do komunální politiky. Moje rozhodnutí bylo okamžitě kladné a ve svobodných volbách jsme se společně s ing. Zdeňkem Langem (první starosta) a Lubomírem Hýblem dostali do vedení města. Ty začátky nebyly vůbec jednoduché. Bylo nutné se postupně tyto věci učit. Rychle se měnila legislativa, měnilo se hospodářství, zajišťovalo se fungování těch základních služeb ve městě, na příklad malou privatizací, dostat do města peněžní ústavy, vytvořit městské   společnosti a zkvalitňovat zanedbanou infrastrukturu, jako byla plynofikace, komunikace a také školství. Na tuto dobu prvních dvou volebních období a dobrou spolupráci s ing. Langem a Lubomírem Hýblem rád vzpomínám. Trochu jiná situace nastala v létech 1998-2002, kdy jsem se stal starostou. Úplně zásadní bylo, že se po zrušení okresů, stala Česká Třebová  městem s pověřeným úřadem. Nebylo to tehdy jednoduché to prosadit. Začalo se s výstavbou Domova důchodců a Domu s pečovatelskou službou, provedla se rekonstrukce krytého plaveckého bazénu, rekonstrukce Kulturního centra a s přípravou pozemků pro výstavbu rodinných domů za Starým hřbitovem, ale také byly zahájeny kulturně-sportovních akce, jako třeba Hudební festival Antonína Bennewitze, udělování cen města, Týden sportu, vydávání roční Ročenky a podobně. Zde musím zmínit osmiletou výbornou spolupráci s Františkem Čechem. V každém případě na 12  roků strávených na radnici vzpomínám rád. Mohl jsem být u toho, kdy se město měnilo k lepšímu. Vážím si toho, že jsem měl kolem sebe mnoho dobrých spolupracovníků a přátel a také udělení ceny starosty města za celoživotní práci pro město a Fotbalový klub v roce 2007.

Po skončení činnosti na radnici jste se vrátil k fotbalu. V čem spočívala Vaše práce?

Již před odchodem na radnici jsem chtěl navázat na vynikající práci, kterou na fotbalové kronice vykonával až do roku 1983 Jiří Zeman. To se mi vcelku podařilo, ale došlo k přerušení po dobu funkce na Městském úřadě i když potřebné podklady jsem si průběžně zajišťoval. V současné době je fotbalová kronika zpracována do konce roku 2012 a je v ní zaznamenána celá historie fotbalu v České Třebové. Podle ohlasu lidí, kteří měli možnost se s ní nebo s jejími částmi seznámit, je hodnocena velice kladně.

Mimo práce na kronice sleduji ještě statistickou evidenci všech mužstev klubu za posledních zhruba třicet roků, což obnáší hodně přesnosti a také trpělivosti. Na druhé straně je v této evidenci množství zajímavých údajů a faktů.

Bohužel už jsem ve věku, kdy nevím, jak dlouho to budu ještě dělat. Dělám si starosti, aby v tom někdo pokračoval, poněvadž,  jakékoliv přerušení této práce nebo dokonce ukončení, by byla veliká škoda.

V roce 2008 byla mimořádná akce 100 let fotbalu v České Třebové. Váš podíl na oslavách nebyl vůbec malý.

Oslava 100 let fotbalu v České Třebové v roce 2008 byla po všech stránkách výborná a důstojná k této mimořádné události. Hlavními částmi těchto oslav byla slavnostní schůze Fotbalového klubu v Národním domě a celodenní  sportovně-společenský program v areálu stadionu, kterému hlavně přálo počasí. Ve výstavní síni Kulturního centra byla výstava z historie fotbalu a na ní jsem se podílel její přípravou  a zajištěním podkladů a exponátů. Samostatnou kapitolou bylo vydání knihy „100 let fotbalu v České Třebové“. To se nakonec podařilo a je to první publikace takového rozsahu za uplynulých 100 roků. Na její zpracování jsem vynaložil spousty a spousty času. Musím poděkovat redaktoru zpravodaje Milanu Mikoleckému, bez  jeho  technické pomoci by nemohla být vydána. S odstupem času je velká škoda, že bylo na její zpracování tak málo času (8 měsíců). Potřebovala by určité korektury a opravy některých nedostatků, ale skutečně čas byl neúprosný.

V tomto vysokém věku na místě otázka, jak se cítíte, jak je to s Vaším zdravím?

Já používám rčení „přiměřeně ke svému věku“. Ale tím si vůbec nestěžuji, ba možná naopak. Snažím se být co možná nejvíce aktivní. Dopoledne chodím na stadion dělat na kronice, využívám počítač, kde hledám různé informace, řídím auto na což mám platnou lékařskou prohlídku, pravidelně jezdím na rotopedu, starám se o dům, včetně zajišťování oprav, nájemních smluv a účetnictví. Rád čtu, ale na to mi zbývá poměrně málo času. Snažil bych si i zdravě jíst, ale s tím je to daleko horší, chybí mi pevnější vůle. Dokonce na sebe prozradím, která jídla patří k mým nejoblíbenějším. Tak na příklad: vepřový řízek z krkovice, sladkosti, čerstvý chléb se škvarkovým sádlem, pečený bůček. Zeleninu mám nejraději na zahrádce v záhonu. Samozřejmě ráno, když vstanu, trvá mi chvíli, než srovnám záda a ostatní klouby. Používám někdy nějaký ten prášek a mazání, ale to k tomuto věku patří. Jinak jsem celkově spokojený.

Podle mého názoru to jsou dvě události, které k této spokojenosti  výrazně přispěly. Do svých 69 roků a to je prakticky 9 roků důchodového věku,  jsem byl vrcholně vytížen svoji funkci ve vedení města a při tom nebylo možné si stěžovat na nějaké, třeba i banální zdravotní problémy a mít dlouhé chvíle. V roce 2002 těsně před koncem volebního období, mi byla zjištěna rakovina tlustého střeva. Podrobil jsem se operaci a následné léčbě. Chodím na pravidelné  lékařské kontroly a to mi hodně pomáhá i psychicky.

Tak, kéž by to ještě nějaký rok vydrželo. Nevím,  jestli to není přání až moc neskromné.

Určitě sledujete dění v našem městě, ale i v celostátním měřítku. Můžete nám říci Váš názor na tyto oblasti?

Bylo by asi nelogické být úplně imunní k událostem kolem nás a které se nás bezprostředně dotýkají. Mám však naprosto odlišné názory na obě oblasti. Co se týká našeho města, sleduji dění sice z povzdálí v médiích, ale mám přece jenom hodně zkušeností, abych mohl být trochu objektivní. Za těch posledních 11 roků vznikly objekty, které nám musí závidět mnohá města, ať už se jedná o lyžařské středisko „Peklák“, zimní stadion, terminál před nádražím a konečně nově otevřené Městské muzeum. To jsou všechno věci, které se realizovaly pomocí různých dotací. Vím z doby, kdy jsem se účastnil tvorby městského rozpočtu, jak je těžké rozhodnout a jak využít volné, vlastní finanční prostředky. Zda opravit chodníky, nebo parčík na Chmelnici a nebo třeba upravit všechny špatné komunikace na úkor postavení letního koupaliště. To jsou pouze namátkově vybrané příklady. Peněz však bude vždycky málo.

V posledním desetiletí se udělalo hodně pro sport a tělovýchovu a to je dobře. V tomto směru je vybavení města na úrovni, snad do budoucnosti by to chtělo víceúčelovou sportovní halu. Celkové hodnocení je určitě kladné, orgány města jsou stabilizovány, na rozdíl od jiných měst, kde různé změny jsou velmi časté.

Co se týká celostátního pohledu, tak je to děs a hrůza. Kam jsme to až došli od té doby, kdy jsme získali tak vysněnou svobodu. Poslední události nás tlačí až na samý okraj evropské civilizace. Slušnost se kloubí s anarchií, korupci, nenávisti a hrubosti a to vše  má navrch před morálkou, politickou kulturou a toleranci. A můžeme se divit, když v televizi slyšíme mluvit, jak v hospodě 4. cenové skupiny? Vymahatelnost práva pokulhává. Demokracie se vytrácí, poněvadž její principy někdo násilně a nezákonně pošlapává na úkor slušných lidí. Možná to ode mne vyznívá hodně pesimisticky, ale s tou naší politickou situací by se mělo radikálně něco udělat. Nějaké „stojedničkové“ a podobné koalice to nevyřeší. Vždyť i ty přímé prezidentské volby nás dokázaly pořádně rozhodit. Ale na závěr chraňme si a upevňujme svoji svobodu a demokracii. Žádné návraty do krutých minulostí.

Co přejete městu, ale i sobě do dalších let?

Městu a jejím občanům přeji, aby vzkvétalo a jeho vedení a zastupitelstvu, které vzejde z voleb v příštím roce, navázalo na všechno dobré, co se za minulé čtvrtstoletí udělalo. Aby se jeho obyvatelům v něm dobře žilo. Vůči sobě budu skromný. Přeji si ještě nějaký čas relativního zdraví a celé rodině pohodu a spokojenost.

S blahopřáním k jubileu a přáním pevného zdraví se připojuje i  redaktor Českotřebovského zpravodaje.