Českotřebovský rodák a významný geolog RNDr. Miroslav Malkovský DrSc. zemřel ve věku nedožitých 96 let Narodil se 2.října 1927 v České Třebové – Parníku, kde také navštěvoval obecnou školu. V době druhé světové války od 1. září 1939 studoval na reálném gymnáziu v České Třebové, kde v roce 1947 maturoval s výborným prospěchem. Na základě toho byl bez přijímacích zkoušek přijat na Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Podle doporučení univ. prof. Radima Kettnera první dva roky věnoval širšímu studiu přírodopisu a zeměpisu a přírodním vědám vůbec, aby v případě existenčních potíží mohl být profesorem na středních školách. V době vysokoškolského studia byl od druhého roku vědeckým pomocníkem a od třetího roku asistentem na Geologicko-paleontologickém ústavu u prof. Dr. Odolena Kodyma, kde setrval až do roku 1953. Téměř po celou dobu byl členem profesorského sboru fakulty až do jejího rozdělení (1952). Po obhájení doktorské dizertační práce a složení rigorózních zkoušek byl mu v témže roce udělen titul doktora přírodních věd (RNDr.). V době vysokoškolských studií spolupracoval se Zemským Národním výborem v Praze pod vedením MUDr. Rašky při řešení zásobování pitnou vodou Prahy a okolí (okresy Praha-sever a Praha-jih) v rámci vymýcení výskytu paratyfu (1949), s Vodohospodářským rozvojovým střediskem na státním vodohospodářském plánu pro Čechy (1951 až 1953) a se Státním geologickým ústavem Československé republiky na geologickém mapování na speciální mapě Česká Lípa, sekce Druhá a na vyhledávání ložisek křemenců pro hutní výrobu na Mostecku. Pro Geologický průzkum Praha se zúčastnil vyhledávání ložisek kaolínu na Kadaňsku. Byl také externím učitelem geologického mapování na Geologické průmyslovce v Praze. V roce 1953 nastoupil řádnou tříletou vědeckou aspiranturu v oboru sedimentární petrografie. Všestranné studium všech druhů usazených hornin prováděl nejen na materiálu z dosavadních výzkumů. Především se zaměřil na přesné určení základních typů hornin ostravských vrstev karbonského stáří. Materiál získal na dole Petr Bezruč ve Slezské Ostravě v hloubce 1000 m pod povrchem. Výsledky předložil v kandidátské dizertační práci a po jejím obhájení mu byl udělen titul kandidáta věd (C.Sc. – v zaměstnání samostatný vědecký pracovník). V roce 1980 po úspěšné obhajobě doktorské dizertace mu byla udělena vědecká hodnost doktora věd (DrSc. – zařazení vedoucí vědecký pracovník). V letech 1957 až 1990 pracoval v Ústředním Ústavu Geologickém v Praze. Nastoupil do oddělení sladkovodního terciéru, kde se nejprve podílel na edici Geologických generálních map. V krátké době se stal vedoucím tohoto oddělení, do něhož byla včleněna i hydrogeologie. Hlavním vládním úkolem byla na současné úrovni těžby hnědého uhlí ochrana lázeňských léčivých vod Teplic, Karlových Varů a Františkových lázní. V roce 1964 převzal po prof. Dr. J. Vachtlovi vedení velmi rozsáhlého úkolu „Výzkum české křídové pánve a jejího podloží.“ Úkol byl v r. 1972 úspěšně oponován a současně byla připravena do tisku monografie přinášející souhrnné zpracování získaných poznatků. V dalších letech pracoval zejména v severočeské hnědouhelné pánvi. Výzkumy byly s kolektivem autorů shrnuty v rozsáhlé publikaci „Geologie severočeské hnědouhelné pánve a jejího okolí“ (1985). V letech 1986 až 2001 inicioval a geologicky vyhodnocoval ve spolupráci s Geofyzikálním ústavem AVČR paleomagnetické datování sladkovodního sedimentů a v terciéru podkrušnohorských pánví a karpatské předhlubně, v letech 1993 až 2008 s Archeologickým ústavem AVČR zdroje surovin pro artefakty doby kamenné a železné rudy pro počátky doby železné v okolí Prahy (hutnický materiál Říčansko). Již od studentských let se díky prof. Valouchovi věnoval publikační činnosti. Stál u kolébky dnešního nakladatelství Academia, tehdy Přírodovědeckého vydavatelství (založeno 1949), kde byl několik let externím odborným redaktorem. Spolupracoval s nakladatelstvím Naše vojsko při vydávání populárních titulů. V ústavu vedl v letech 1973 až 1983 odbor vydavatelství. Rovněž od roku 1949 díky akademiku V. Zoubkovi se zajímal o činnost Mezinárodního geologického kongresu. Když bylo v roce 1964 na kongresu v Indii rozhodnuto konat XXIII. MGK v Praze v roce 1968, byl jedním z organizátorů jeho přípravy. Měl na starosti hlavně zahraniční vztahy a tisk. Kongres byl v evropském měřítku mimořádný. Jeho exkurze probíhaly napříč Evropou, od Spolkové republiky Německo až po Rumunsko. A k tomu zajišťoval vydání publikací a jednotnou úpravu exkurzních průvodců v zúčastněných zemích. Vydáno bylo více než 70 titulů během tří let. K výše uvedeným funkcím, které v Ústředním ústavu geologickém zastával, je ještě nutné uvést: v letech 1966 až 1970 byl náměstkem ředitele ústavu pro koordinaci a zahraniční vztahy. V této funkci byla navázána spolupráce ústavu nejen s okolními státy, ale i obdobnými ústavy severských států, Francií a Sovětským Svazem. Zajišťoval též vysílání odborníků do zahraničí pro podniky zahraničního obchodu, ministerstva zahraničí, požadavků jednotlivých států i OSN. Od roku 1983 byl vědeckým tajemníkem ústavu. Byl členem četných komisí a rad, a to i mimo ústav (ČSAV apod.). Mimo ústav je od roku 1948 členem Československé společnosti pro mineralogii a geologii (dnes Česká geologická společnost). Od roku 1960 pracoval po dobu 30 let v Komisi pro Geologickou mapu světa při UNESCO v Paříži. V rámci této komise se podílel na vypracování Geologické mapy Evropy v měřítku 1: 1 500 000 a na 2. vydání tektonické mapy Evropy 1 : 2 500 000. Krmě toho pracoval na Tektonické mapě Karpatsko – balkánské Geologické asociace 1 : 1 000 000. Byl členem československé delegace ve Stálé geologické komisi RVHP. V letech 1973 až 2003 byl členem Evropské asociace vydavatelů vědecké literatury (European Association of Science Editors, Londýn).

RNDr. Miroslav Malkovský žil v posledních letech v Praze u svého syna a udržoval stálý kontakt  i se svými českotřebovskými spolužáky. (Syn Ing. Zdeněk Malkovský, PhD. je generální ředitel Výzkumného ústavu kolejových vozidel v Praze a pravidelně  se účastnil mezinárodní konference uspořádané Dopravní fakultou  Jana Pernera , která se pořádá každé dva roky v České Třebové, dříve v Národním domě, naposledy v Kulturním centru. Naposledy přijel  do České Třebové na setkání se svými spolužáky ze zdejšího gymnázia v květnu roku 2017.  Je také jedním z evidovaných dárců publikací pro naše českotřebovské Městské muzeum. Není proto divu, že jeho cesta při návštěvě rodného města vedla  právě do nové expozice českotřebovského muzea v Klácelově ulici.  A Vladimír Malkovský  měl toho nejen o sobě a vztahu k rodnému městu tolik říci ! Vzhledem ke svému požehnanému věku  musel v posledních letech často navštěvovat také lékaře, věřil v jejich moc a sílu, byl aktivní. Na svou vědeckou kariéru stále rád vzpomíná. Vždyť aktivně pracoval  na Geologickém ústavu až do svých v 76 let.  Na fotografii je při setkání se svými spolužáky Jiřím Mazánkem a Janou Páleníkovou na zahradě pivovaru Faltus. Setkání jsem se zúčastnil a rád jsem naslouchal jeho vyprávění. Měl tehdy devadesát a byl plný optimismu, pil tmavou čtrnáctku a kvalitu piva si pochvaloval... Až nyní v červnu přišla smutná zpráva o jeho úmrtí. Vzpomeňme na život našeho rodáka s úctou a pokorou, dokázal toho hodně a je jistě příkladem i pro dnešní studenty. Čest jeho památce! Milan Mikolecký