Dne 2. července 2023 jsme si připomněli 82 let od tragické smrti českotřebovského bombardovacího pilota, plukovníka i. m. Antonína Plocka. Narodil se přes 111 lety

Antonín Plocek se narodil 11. dubna 1912 v České Třebové v rodině železničního zaměstnance. Rodina žila v hospodářském stavení pod Jelenicí, kde vyrůstali společně se sestrou a bratrem. Po ukončení měšťanské školy navštěvoval řemeslnickou školu v Litomyšli, kterou ukončil v roce 1929. Po studiu pracoval ve firmě Jindra – Šrefl. Dne 1. října 1930 nastoupil do Školy leteckého dorostu v Prostějově, kterou ukončil 30. června 1932. Po ukončení školy nastoupil prezenční službu u 3. leteckého pluku M. R. Štefánika v Žilině u 15. letky. Zde byl jmenován polním pilotem a byl povýšen do hodnosti četař. Služba trvala od 31. července 1932 do 31. ledna 1934, ale v armádě setrval až do okupace jako voják z povolání.

Dne 2. května 1933 asi v 9:20 hod. se stal účastníkem nezaviněné letecké nehody na letišti v Nitře, při které utrpěl těžké popáleniny 2. stupně obličeje a rukou. Při cvičném leteckém souboji (střelba pozorovatele fotokulometem) ve výšce asi 1 000 m se srazili dva dvoumístné letouny Aero a došlo k explozi, která Antonína Plocka popálila. Pilotem prvního letounu Aero Ap-32.74 byl četař Gejza Mravec (Čadca) a pozorovatelem byl nadporučík Karel Čtvrtečka (Kostelec nad Ohří). Pilotem druhého letounu Aero APb-32.97 byl desátník Antonín Plocek (Česká Třebová) a pozorovatel četař Bohumil Jirout (Pardubice). Podle svědků katastrofy pilot Gejza Mravec udělal zatáčku doprava směrem k útočícímu letounu, místo nařízené zatáčky směrem od letounu. Ke srážce došlo přesto, že byl před letem prokazatelně poučen o směrech létání. Antonín Plocek a Bohumil Jirout se zachránili na padáku. Gejza Mravec zahynul v troskách letounu. Karel Čtvrtečka dokázal vyskočit, ale padák se mu neotevřel a na místě zemřel.

Další nehodu měl Antonín Plocek 9. října 1933, kdy mu u letounu Aero A-32.65 při přeletu Karpat vysadil motor a musel nouzově přistát v lese. Po dlouhodobém léčení se stal leteckým kurýrem prezidenta Beneše, kdy mu doručoval poštu do jeho letního sídla v Luhačovicích. Od října 1935 byl převelen do Boky Kotorské v Jugoslávii, kde vlekl za letadlem vzdušné terče na střelnici našeho protiletadlového dělostřelectva. Zde sloužil pět měsíců a nalétal přes 600 hodin. Po návratu byl poslán do kurzu nočního létání, který dokončil 30. května 1937. V té době už měl nalétáno 1 340 hodin denního létání a 200 hodin nočního létání, celkem 3 500 letů. Po kurzu byl převelen do služby v Žilině. V té době byl účastníkem další letecké nehody u Bratislavy, při které si poranil nos. V roce 1939 pracoval jako úředník na Ministerstvu vnitra v Praze.

Tak jako mnozí jeho kamarádi, tak i on se rozhodl počátkem německé okupace pro ilegální odchod do zahraničí. Do zahraničního odboje odešel tzv. „Balkánskou cestou“, kterou mu zajistila odbojová skupina Karla Votroubka a vojenská odbojová skupina Obrana národa. Dne 5. března 1940 přijel do shromažďovacího tábora v jihofrancouzském Agde. Antonín Plocek setrval v táboře do 5. června 1940, kdy zde vykonával mimo jiné i funkci výkonného rotmistra letecké skupiny. Po kapitulaci Francie odešel 6. června 1940 s ostatními příslušníky letecké skupiny do francouzského přístavu Bordeaux. Zde se jim 18. června 1940 podařilo nalodit na polskou nákladní loď Robur 3, která v rámci lodního konvoje směřovala k britským břehům. Během plavby se německým ponorkám a minám podařilo potopit dvě lodě z tohoto konvoje. Do britského přístavu Falmouth dorazil konvoj 22. června 1940. Po nutné karanténě následoval přesun do Innsworth Lane při Gloucesteru, kde se v polovině července 1940 vytvořila tzv. „Bombardovací skupina“. Na letecké základně v Cosfordu byl Antonín Plocek 12. července 1940 přijat k Royal Air Force a zde také 25. července 1940 složil přísahu. Po čase nutném k seznámení se s novým prostředím a výukou anglického jazyka byl 29. srpna 1940 převelen na leteckou základnu v Hendone u Londýna. Zde se v rámci 24. perutě vytvořila výcviková letka pro čs. letce s nedostatečným výcvikem nebo s malým počtem nalétaných hodin na bombardérech Wellington. Po skončení kurzu 13. prosince 1940 byl převelen k čsl. 311. bombardovací peruti RAF v Honingtnu. Zde prováděl další zdokonalovací lety, které probíhaly až do března, kdy byl povýšen do hodnosti seržant. Dne 3. března 1941 byl jmenován operačním pilotem a byl zařazen k 311. bombardovací peruti v East Wrethame k operačnímu létání, kde hned první den zažil nálet Luftwaffe. V následujících měsících létal s různými osádkami pod dohledem zkušených pilotů na cíle nad Německem a okupovanou Evropou. Až 28. června 1941 byl jmenován 2. pilotem v osádce kapitána Helmy.

K jeho prvnímu, ale i bohužel k poslednímu samostatnému operačnímu letu byl Antonín Plocek vyslán v noci z 1. na 2. července 1941, kdy mělo osm z dvanácti bombardérů 311. perutě za cíl zaútočit na Brestský přístav a zbylé čtyři nováčkovské stroje na doky v Cherbourgu. Sgt. Antonín Plocek s posádkou vedenou Sgt. Helmou odstartoval ve 22:02 hod. a účastnil se úspěšného bombardování Cherbourgu. Celá posádka byli nováčci, až na Františka Helmu, který již absolvoval 18 operačních letů. Přestože již od startu neměla základna se strojem spojení, pokračoval kapitán Sgt. Helma v započatém operačním letu. Letoun měl nefunkční radiostanici i radiové identifikační zařízení IFF (Identification Friend or Foe, „identifikace přítel – nepřítel“), což dokazuje, že měl zřejmě závadu v elektrické instalaci. Když se po bombardování posádka vracela zpět domů, zachytily je britské radary. V důsledku nefunkčního IFF nebylo možno Wellington identifikovat jako vlastní. Při pohledu na radar tak důstojník GCI (kontrola pozemního řízení stíhání) nemohl riskovat, že se nejedná o vlastní letoun a podle předpisů musel tento letoun považovat za nepřátelský bombardér. Proto na něho navedl nočního stíhače, který měl právě službu. Protože si zřejmě posádka byla vědoma tohoto problému, snažila se vyhnout přísně střeženému Londýnu a vlétla do dalšího neméně přísně střeženého prostoru Southamtonu. Zde byl Wellington Mk.IC R1516 (KX-U) „The Broughton Wellington“ v 1:46 hod. ve výšce 12 000 stop sestřelen přesnou dávkou z kulometu britským nočním Beaufighterem Mk.IF, startujícího z Middle Wallop a asi ve 2:00 hod. dopadl na zem a shořel. Wellington byl sestřelen samotným velitelem noční 604. sq., jímž byl Rhodesan W/C Charles H. Appleton, DSO, DFC. Appelton prý při střelbě vůbec neváhal, protože Wellingtonu údajně nesvítila ani identifikační světla, což opět potvrzovalo závadu v elektrické instalaci bombardéru. Při náletech se tato světla vypínala, aby letadlo nebylo ve tmě vidět.

Prakticky po celou dobu druhé světové války se obě soupeřící strany na západní frontě potýkaly s problémem, jak bezpečně odlišit nepřátelská letadla od vlastních strojů. Siluety mnoha typů stíhaček i bombardérů si byly velmi podobné, což při snížené viditelnosti nebo za špatných klimatických podmínek mohlo vést ke katastrofě. Jsou evidovány desítky omylů, při nichž stroje RAF (Britského královského letectva), respektive nacistické Luftwaffe, poslaly k zemi své letouny.

Zasažený Wellington se zřítil na pozemek Lower Park Farm, 3 km jihovýchodně od města Mere v hrabství Wiltshire. Celá posádka přitom uhořela. Trvalo tři dny, než se letecké inspekci podařilo pozitivně identifikovat některá těla, a inspektoři mohli 311. peruti poslat zprávu o havárii. Z náletu se nevrátili kapitán Sgt. Oldřich Helma, druhý pilot Antonín Plocek, navigátor a bombometčík P/O R. Richard Hapala, radiotelegrafista Sgt. Antonín Dolejší, přední střelec Sgt. Jaroslav Petrucha a zadní střelec Sgt. Jaroslav Lančík. Společný pohřeb se konal 7. července 1941 ve stanici RAF Old Sarum. Sgt. Antonín Plocek byl pohřben společně s navigátorem P/O Richardem Hapalou do společného hrobu číslo 6-123, Helma, Dolejš a Petrucha byli také pohřbeni společně do jednoho hrobu číslo 6-121 na hřbitově Devizes Road v Salisbury. Pouze Lančíkovo tělo bylo zpopelněno v krematoriu v Salisbury a pohřbeno v Southamptonu. Později byly hroby přemístěny na hřbitov Devizes Road v Salisbury [Číslo VH: GBR-01375].

Wellington Mk.IC R1516 (KX-U) jednotka převzala v březnu 1941. Jednalo se o stroj zakoupený ze sbírek zaměstnanců leteckého závodu Broughton firmy Vicker Armstrong Ltd. Na levé přední části trupu, pod pilotní kabinou, měl proto světle šedou barvou ozdobně namalovaný nápis „The broughton Wellington“ a jednoduchou kresbu postavičky šviháka v cylindru. Zničen byl při patnáctém bojovém nasazení.

Rotmistr Antonín Plocek byl v roce 1947 povýšen in memoriam do hodnosti poručík letectva. Za své bojové zásluhy byl oceněn Čs. medailí zahraniční armády a britskou Star 1939–45 a Air Star. Informace o dalších vyznamenáních nejsou známé, ale jejich obdržení je velmi pravděpodobné. Antonín Plocek dosáhl hodnosti plukovník in memoriam.

Vladimír Hampl ml.

Facebook: Válečná historie České Třebové