Ing. Jaromír Barták byl dnes slavil 111 let

Domov U fontány jsem našel v Přelouči velmi snadno. Je skutečně pěkný a rozlehlý, s krásnou zahradou. Tu však mnoho zdejších obyvatel plně nevyužije jen proto, že jsou to vozíčkáři. Jaromíra Bartáka zde znají snad všichni. "Ten bude určitě nahoře v knihovně," říkali téměř všichni,  na které jsem se obrátil.  "Knihovna je skutečně prakticky jen pro mně, hlavně dopoledne, povídal po přivítání  pan Barták. Jen odpoledne sem přijde sem tam nějaká návštěva.  Mám tu knihy, noviny a hlavně počítač s internetovým připojením. Nemohu jej sledovat dlouho, unavuje to, sleduji jej však pravidelně. Podmínky pro život v Přelouči, kde má svého syna, si pochvaluje, je o něho  postaráno o všech stránkách.  Jsem tady již pátým rokem, ze Třebové jsem se stěhoval, když se dokončovala přestavba prostoru před nádražím. Jak si tam ve Třebové žijete, co je nového?"  Povídám  o nových investicích, nové úpravě Nádražní ulice kde Jaromír Barták bydlel, o novém muzeu.

Ve vysokém věku se ing. Jaromír Barták začal zajímat o uživatelské využití počitače, plně se věnoval digitalizaci fotografií a dokumentaci materiálů a jejich třídění, soupisu. Byl si vědom, že v elektronické podobě se fotografie zachovají bezpečně a v dobré kvalitě i pro budoucí generace. V době, kdy mnoho lidí  jen užívá klid, stále pravidelně a systematicky pracoval.  Proto si také nedokáže představit den bez počítače  i ve 101 letech. Zajímal se však také o lidi, významné Třebováky, sousedy  v ulici, o Františka Zedínka. "Jeho opera Obrázky z Hor na mne udělala velký dojem, z opery jsem připravil na tehdejší dobu pěkné fotoalbum. Ono to bylo před 53 lety, krátce po tom, co jsem přišel do České Třebové..."  Tak jsme postupně probrali všechno možné,  poměry v České Třebové si pak vybavoval stále přesněji.  Po hodině jsme se rozloučili. "Přivezte hlavně nějaké fotografie, to si vždy lépe vzpomenu, řekl na rozloučenou".   

Stovky se  dnes  opravdu každý nedočká, a Jaromír Barták má ještě o rok více a těší se dobrému zdraví  Mimo jeho 101. narozenin jsme oslavila ještě  stovku paní Marie Cupalová, která žel krátce na to zemřela. V prosinci si však budeme moci připomenout další  stoletou jubilantku paní Annu Vydrovou, která bude mít narozeniny 14. prosince.                                                                  (mm)

---

Vzpomínky na Ing. Jaromíra Bartáka

Podařilo se mi najít moje zápisky z vyprávění pana Ing. Jaromíra Bartáka, jsou ale hodně stručné - vyprávěl toho mnohem víc. Posílám jak jsem to zapsala, také některé fotografie:   "V almanachu o fotografování jsem se dočetla, že byl autorem první poválečné pohlednice Liberce z července 1945 a tak jsme se dostali k té době. Byl povolán k výkonu služby a asistoval v pohraničí u "divokých odsunů". Bylo to zajímavé vyprávění a je škoda, že to nehodil na papír. Líčení scén, jak odsouvali  Němce, kteří tu celou dobu žili a za to, co se dělo nemohli, jejich okrádání o cenné věci atd. A další a další. Jemu se  občas dařilo situaci zvládnout jen díky samopalu. Ocitl se se u nádraží, kde na otevřeném vagonu stály většinou ženy s rukama nahoru  a nějaký kluk - gardista, na ně mířil. Zeptal se co se děje a on že se dívá, jestli ještě nemají na rukách prsteny. Tak na něj zařval co blbne a blbeček toho nechal, jinak by ho prý asi zastřelil, jak se naštval.  Byla tam i žena, která držela nad hlavou asi dvou měsíční dítě. Tomu pak šel pro mléko. Nebo měl podepsat fakturu na vymalování, kde bylo, že malovali 3x, ač to bylo jen jedenkrát a pod papírem byla stovka. Takže to nepodepsal a stovku nevzal. Další scéna, která v něm udělala nezapomenutelný dojem byl z hospody, kam přišli Rusové. Byl tam i klavír a jeden Rus. Když ho uviděl, tak bylo jasné, že to je klavírista. Očima se domluvili jestli si smí zahrát. Nejdřív si umyl  ruce a pak dobu hrál na klavír. Jiní Rusové si zase nezadali s našinci a taky kradli. Ale když je chytili, tak následoval většinou krátký proces - kulka. Do Bystřice u Benešova se dostal také coby voják a fotograf k likvidaci internačního tábora, který tam byl a kde byl i Jára Pospíšil....  Škoda, že to nemůže pan Barták dovyprávět sám.....   (VV) Jaromír Barták čtyřiadvacetiletý - fotografie z Itálie  (rok 1936) Jaromír Barták při oslavě svých 94. narozenin 24.8. 2007

Z životopisu Jaromíra Bartáka 

Životopis obsahuje zajímavé informace o jeho působení při rekonstrukcích železniční trati v okolí České Třebové  Ing. Jaromír Barták (*24.8. 1912 Nymburk, + březen 2015 Pardubice)

Jaromír Barták – nar. 24.08.1912 v Nymburce, kde ještě za císaře pána začal chodit do obecné školy. V roce 1930 jsem tam maturoval na reálce. V Praze na Českém vysokém učení technickém jsem získal titul stavebního inženýra. Vojenskou presenční službu ukončil jako četař aspirant při pálení dokumentace na ministerstvu obrany a zažil odevzdávání zbraní okupantům v kasárnách na Invalidovně v Praze dne 15. března 1939. Stavební zkušenosti jsem začínal sbírat za okupace na stavbě chirurgického pavilonu v Nymburce. Potom jsem se věnoval železnici na stavbách ve Vlašimi a v Bystřici .Po skončení války jsem absolvoval mimořádné vojenské cvičení v pohraničí a ukončil je na Stavební správě v Milovicích. K železnici jsem se vrátil u Železniční stavební správy v Ustí nad Labem, kde jsem měl na starost zdvoukolejnění trati Žernoseky – Litoměřice město.výstavbu velkogaráží v Předlicích pro ČSAD a zemní práce pro rozšíření seřaďovacího nádraží v Üstí n.Labem. Odtud jsem byl na jaře roku 1951 převelen na Železniční stavební správu do České Třebové/ŽSS/, abych v rámci přestavby uzlu dostal na starost traťový úsek do Dlouhé Třebové.V něm před mým nástupem došlo na Farářství k vykolejení a srážce nákladních vlaků a na delší dobu byl tím přerušen průjezd na hlavní trati. Ministerstvo proto vyslalo do ŽSS nejdříve mého bývalého přednostu železniční stavební správy v Ústí n.l. Ing. Ročka, kterého vystřídal dr.ing. Kaválek dojíždějící až z Chebu a doplnil Ing. Regner, který pro nemoc brzo skončil a přešel na ministerstvo. Lepších odborníků na dráze tehdy nebylo .Nový přednosta Železniční stavební správy Ing. Dr. Kaválek, prosadil v tomto traťovém úseku přerušení stavebních prací a žádal projektové změny s ohledem na svážlivý terén.Toho jsem využil a podal návrh na zvýšení rychlosti pro úsek před stanicí a na narovnání trati před Dlouhou Třebovou. Obojí bylo na ministerstvu odmítnuto jen proto, že přiznáním vad v projektu znamenalo tehdy výhazov z ministerstva.a dosazení dělnického kádru. Že k výhazovu došlo, potvrdil mi podpis bývalého čišníka kterým zamítl za ministerstvo můj návrh na zvýšení rychlosti před stanici. Na práci v Č. Třebové nejvíce doplatil Dr. Kaválek, kterého ještě dlouho, kdy již byl mimo Českou Třebovou, vyslýchalo STB pro zastavení stavebních prácí na několik týdnů. Dostal jsem za úkol zajistit v mém úseku geologický průzkum s ohledem na svážlivý terén. Prováděl jej Geologický ústav v Praze pomoci ruční vrtné soupravy vlevo trati nad Tykačovou ulicí a potom vlevo na svazích před stanicí Dlouhá Třebová. Tento průzkum vyhodnocoval Ústav mechaniky zemin při ČTUV v Praze, prof. Myslivce. Průzkum potvrdil nebezpečí ujíždění svahů vlevo trati, což se projevilo nejdříve za bývalým silničním mostem do Přívrat.Také svahy pod Tykačovou ulicí musely se jednak zploštit, ale i odvodnit hlubokými drenážemi. Průzkum byl tehdy předčasně ukončen jednak pro jiné důležitější stavby, ale také proto, že se tímto oborem tehdy u nás skoro nikdo nezajímal. Proto zjištění, že po Němcích zůstala ve skladu na trati u Tišnova zahálet nevyužitá ruční vrtací souprava, vedlo vedení ŽSS na můj návrh k rozhodnutí, tuto soupravu převést do České Třebové a co nejdříve zprovoznit.To se stalo a z málo dosud využívaných dělníků ŽSS byla sestavena první vrtací četa v čele s Luštinou, Zerzánem a dalšími třemi jejichž jména si již nepamatuji. Jmenovaní se asi týden zaškolovali při hloubení posledního vrtu na svahu před Dlouhou Třebovou u vrtařů Geologického ústavu z Prahy. Následovalo doplňování vrtací soupravy o válce na odebírání neporušených vzorků zemin, beden na uskladnění vzorků a lahví na vodu z vrtů a různých doplňků. Zde je třeba dodatečně poděkovat tehdejšímu vedení dílen ČSD v České Třebové za mnohaletou spolupráci při opravách a doplňcích k vrtacím soupravám. V té době se připravovaly rozsáhlé změny při projektování i drážních staveb. Byl převzat sovětský model a železniční projektování bylo z ředitelství drah nejdříve převedeno na SUŽELPROJEKT, který byl později přejmenován na Státní ústav dopravního projektování, (SUDOP) jako součást Ministerstva dopravy. Nové směrnice o projektování tehdy požadovaly, aby součástí každého projektu pozemní stavby byl i posudek o geologických poměrech, včetně výskytu a jakosti spodních vod. Provoz první vrtací čety u ČSD jsem si u ŽSS vzal na starost sám za pomoci traťmistra Kubizňáka. Kancelář jsme měli v dnešní Sadové ulici č. .. Práci s provozem soupravy jsme oba dělali zdarma mimo vlastní práci dozoru nad stavbou, kterou tehdy prováděla Baraba n.p z Prahy. V České Třebové měla kanceláře a stav. dvůr v Pražské ul.č.     v domě kde jsou nyní dva obchody Vietnamců. První provozní zkoušky vrtací soupravy byly prováděny v létě 1951 na stavbě nového seřaďovacího nádraží v České Třebové. Popis a vyhodnocování vzorků půdy z hlediska únosnosti prováděl jako brigádník Ing. Škopek z Ústavu mechaniky zemin v Praze. Vyhodnocování neporušených vzorků zemin z kovových válců a rozbor spodních vod prováděl Hydrologický ústav v Podbabě v Praze. Vyznačení polohy vrtů a kompletaci zprávy dělal traťmistr Kubizňák.

Fotografie Bartákovi slaví 90 let v r. 2002 společně. Před Vánoci 2003 paní Eliška Bartáková zemřela.

Eliška Bartáková vychodila obecnou školu na Parníku a studium na zdejší reálce zakončila maturitou v roce 1930. Zvolila si lékařské povolání a působila na řadě míst. Dostala také nabídku na vynikající asistenstské místo na dětském oddělení fakultní nemocnice Ke Karlovu nebo místo primáře dětského oddělení v ústecké nemocnici. Přesto nastoupila do dětské ordinace ve svém rodném městě, kde působila od roku 1951 až do svého odchodu do důchodu. Vždy se snažila, aby její ordinace byla dobře vybavena a pracovala na dobré úrovni. Po odchodu do důchodu se velmi dobře starala o svou maminku, která se tak dožila vysokého věku 102 let. Paní doktorka Bartáková spolu se svým manželem patřila dlouhá léta mezi pravidelné návštěvníky kulturních akcí, chodívala zpívat do pěveckého sboru Bendl, do svého vysokého věku sledovala dění v našem městě. Ještě v roce 2002 při oslavě svých devadesátin projevovala při návštěvě představitelů města velký zájem o další rozvoj města

MUDr. Eliška Bartáková, manželka - životní data

---

         Datum narození ,,,,,,,,,,, 22.5.1912 na Parníku

         Otec Josef Záleský  –  obuvník, matka Cecilie Záleská – porodní asistentka

         Obecná škola na Parníku -   Reálka v České Třebové s maturitou v roce 1930

         Přírodovědecká fakulta university Masarykovy v Brně plus latina 1930-31

         Lékařská fakulta university Masarykovy v Brně 1931 až do uzavření za okupace

         Ambulance Česká Třebová …………………. 01.04.1941 – 31.10.1942

         Nemocnice v Litomyšli ……………………… 15.11.1942 – 30.11.1943

         Nemocnice v Benešově ……………………. .10.01.1944 – 22.05.1945

         Dokončení studia v Brně……………………...MUDr. od…...14.12.1946

         Nemocnice v Benešově……………………….01.02.1947 – 30.05.1948

         Zemský úřad pro tuber.děti v Košumberku …   01.06.1948 – 30.11.1948

         Fakultní nemocnice Praha 2 – Ke Karlovu …    01.12.1948 – 30.04.1951

         Dětská lékařka od ,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,.   15.04.1951           

         OÚNZ v České Třebové ………………………01.05.1951 – 15.06.1971

         Odchod do důchodu …………………………..15.06.1971

         Zemřela v prosinci roku 2003

---