Úplně
zbytečná polemika na sociálních sítích
"V pátek jsem s kolegou vyvážel harampádí z chaty. Železo do sběrny a
zbytek do sběrného dvora v České Třebové . I když měl kolega
patřičný čip opravňující vjezd do sběrného dvora, stala nás
likvidace igelitu, umakartu, gumových pasů a dvou ztvrdlých pytlů
cementu o celkové hmotnosti 300 kg, necelých 1400 Kč. Mylně jsem si
myslel, ze občan České Třebové má 500 kg zdarma. Vedeni města
“přehodnotilo” minula rozhodnuti a tak se za každé kilo platí. Z
mého pohledu se jedna o špatné rozhodnuti, které bude znamenat černé
skladky - likvidace bude Město stát ještě vice. Jsem rád, ze už mám
trvalé bydliště jinde. U nás v Dobrouči je vedeni obce prozíravějši."
(FB Ing. Jiří Vencl)
 O co tedy jde:
o poplatek za stavební odpad odevzdaný na našem sběrném dvoře.
Až do roku 2021 se mohl stavební odpad do hmotnosti 500 kg
odevzdávat bezplatně, podle poslední vyhlášky je třeba za odkládání
stavebního odpadu poltit dle stanoveného ceníku.
Úplně stejně to je
v mnoha dalších městech. Důvod je ten, že stavební odpad není
odpadem komunálním, nejde o odpad obce a město nemá povinnost tento
odpad likvidovat zdarma, ale podle stanoveného ceníku. Na
likvidaci stavebního odpadu jsou specializované firmy. Podle staré
vyhlášky bylo velmi běžné, že při malých stavebních úpravách
stavební firma ponechala likvidaci odpadu na soukromníkovi,
který to měl přece zdarma a "ušetřila". Přitom likvidace
její činností vzniklého odpadu byla ale její povinnost. Limit 500
kg byl stanoven až v několika posledních letech, nejdříve
zde limit nebyl určen a tak se dokonce stalo, že se našli "výtečníci",
kteří odevzdali ve sběrném dvoře desítky tun materiálu!
Na úkor ostatních, samozřejmě.
Ti občané, kteří bydlí v bytových domech, žádný stavební materiál
neodkládají a platí za odpad stejné poplatky, jako ti v rodinných
domcích či chataři, kteří k tomu mají pro to častější potřebu. Vniklá
nerovnost se řešila vyhláškou, která je plně spravedlivá a odpovídá
zákonu o odpadech. Proto se za odložený stavební odpad musí platit.
Mrzí mne, že toto v diskuzi k
problému nevysvětlil Martin Netolický, který zato přispěl objemným
balíkem dokumentů s textem odpadové vyhlášky. Diskutující na FB si z toho
ovšem vzali
jen to, kdo vyhlášku v roce 2021 vydal, tedy předchozí
zastupitelstvo. (A tedy "My nic my muzikanti".) Copak vytvořit optimální
model řešení odpadového hospodářství nebylo a není závažným úkolem
každé městské reprezentace? To musíme ve všem dělat
politiku? Právě v letech 2021 a 2022 (a starosta Zdeněk
Řehák mně to potvrdí, viděl všechno zblízka) Česká Třebová
intenzivně bojovala s velmi vysokým objemem odpadu ukládaného na
skládku (na občana města) a kdy se zaváděl nový systém, díky
kterému se podařilo toto množství omezit pod ekonomicky stanovený
limit. Místo systému "všechno do jedné či více popelnic odvážených
každý týden začalo třídění odpadu a tento systém se stále
zdokonaluje. Je vybudována městská kompostárna. Zvyšuje se odpovědnost občanů při třídění odpadu i za
cenu nárůstu nákladů. A za této situace si město nemůže dovolit
platit za občany likvidaci odpadů stavebních, není to totiž ani
jeho povinností.
Ještě o tom, jak je vedení obce Dolní
Dobrouč prozíravější. Opravdu?
Také v Dolní Dobrouči mají přijatou svoji
vlastní "odpadovou vyhlášku", pro rok 2023 byla novelizována.
"Prozíravě" zde stanovili výši poplatku za zapojení do systému odpadového
hospodářství na 840 Kč (V České Třebové jsme "méně prozíravě"
stanovili nižší částku 720 korun). Také vyhláška v Dolní Dobrouči je určena
pouze pro komunální odpad a nikoliv pro odpad stavební, který zde nijak
neřeší, protože to opravdu není jejich povinností. Stavební opad
likvidují přece podnikatelské subjekty k tomu určené.
Takže se domnívám,
že ve skutečnosti jde v prvním odstavci tohoto textu jen o nespokojenost s tím, že za likvidaci
stavebního odpadu musíme (stejně jako všude jinde) platit. Současně mně
mrzí, že tento věcný problém se stal předmětem politických debat typu
"to jsme my nezařídili". Moc mi to připomíná diskuzi Fiala
versus Babiš. Až tam jsme se ve Třebové dostali. (mm)
Promítá "letní kino" na Starém náměstí
Promítá se druhý večer, počasí
letní a dobré, lidí málo. Pivo také dobré, nálada super. Hraje se
Dědictví, aneb Kurvahošigutntag a diváci znají filmové hlášky a hlásí
je dopředu.... Zítra zase, tak přijďte, ať vás je tu víc!
O tom, kam mohou člověka dovést
motivační hesla, natáčí Jan Musil celovečerní film v Pardubicích
Novináři se tento týden mohli
podívat na jednu z filmových lokací nově vznikajícího
celovečerního filmu podle scénáře herce Východočeského divadla
v Pardubicích Jana Musila, který je zároveň režisérem a
koproducentem filmu. Štáb s produkční společností Troy Horse film
právě natáčel v Pohádkové zahradě, což je ukázková farma
s domácími zvířaty nedaleko areálu hřbitovů. Setkání zorganizovala
krajská filmová kancelář East Bohemia Film Office, která pomáhá
produkci například s ubytováním herců nebo výběrem některých
lokací.
 Hlavní hrdina filmu právě odklízí
vidlemi hnůj a vede dialog s kolegou, který se nepředře. Kamera
snímá detaily, pak znovu celek. Pracovníci Pohádkové zahrady sypou
krmení zvířatům tak, aby tvořila pozadí záběru. Čeká se, až
v dálce přejede sanitka. Kokrhá kohout, kolem se motají kozy,
ovce, beran, jeden pašík, slepice a kachny. Drzá husa občas hercům
rozváže tkaničky u bot.
Název se řeší, téma je
jasné
Jak se bude film jmenovat, je zatím
otázkou, původní název „Magor“ a pracovní název „Ovce žerou první“
byly zavrhnuty a tvůrci počítají s tím, že ten správný nápad
vznikne až během natáčení. Každopádně téma filmu je jasné:
„Hrajeme si s motivačními hesly, kterými jsme v dnešním světě
obklopeni od triček, nápisů, značek až po online prostor. Neděláme
si legraci z lidí, kteří něco dokázali, ale z těch, kteří svůj
byznys vybudovali na všeobecných poučkách o životě,“ říká
autor Jan Musil, který nad scénářem strávil pět let. Za tu dobu
přečetl množství motivačních knih, zhlédl stovky videí a navštívil
i některé živé akce tohoto druhu, které trochu připomínaly sektu.
Herci jsou nadšení ze
scénáře
Hlavního hrdinu filmu hraje Michal
Balcar. „Dušan pracuje v minizoo, ale snaží se změnit svůj
osud, takže píše scénář, se kterým se chce prosadit. To se mu
nedaří, stejně jako není úspěšný v lásce. Proto začne svoje
problémy řešit podle po svém pochopených rad různých motivátorů a
manipulátorů. Víc už nemůžu prozrazovat, řeknu jen to, že ten
scénář je božskej a pokud se podaří film natočit jen z poloviny
tak, jak bych si přál, tak bude skvělej,“ konstatuje
představitel hlavní role.
„Rozhodně je to netypický scénář,
v českém i mezinárodním prostředí,“ prozrazuje představitel
vedlejší role Kryštof Bartoš. Jeho postava je Dušanův kolega,
pomocník v minizoo, takový typický nemakač. V dalších rolích uvidí
diváci například Jana Dolanského, Alenu Dolákovou nebo Gabrielu
Mikulkovou.
Nízký rozpočet má
regionální podporu
Nízkorozpočtový film vzniká především
díky nadšení tvůrců a podpoře v regionu. Do ní se zapojil i
Pardubický kraj. „My se hlásíme k podpoře audiovizuální tvorby
jak dokumentární, tak hrané, která vzniká na území kraje. Má to
ekonomický přínos pro místní subjekty a pomáhá to k propagaci
kraje i filmové turistice. Tento film dostal ve dvou letech po
sobě na přípravu dohromady půl milionu korun od Pardubického
kraje,“ uvádí radní pro cestovní ruch, sport a volnočasové
aktivity Alexandr Krejčíř.
Další filmové záběry vznikají
například ve Východočeském divadle, kde mají filmaři také významné
technické a materiální zázemí, v pardubické nemocnici, v bytě na
Dašické ulici, v pardubickém baru nebo v prostorách firmy enteria,
která film také podpořila. Film má 13 natáčecích dnů v kuse, aby
využil divadelních prázdnin a také se vešel do rozpočtu. Natáčí se
v Pardubicích, většina štábu je z Pardubic a dává také příležitost
mnoha pardubickým umělcům. V kinech se objeví po postprodukčním
dokončení zřejmě v roce 2024 a premiéra bude samozřejmě
v Pardubicích.
Scénář: Jan Musil
Kamera: Kamera: Lukáš Kratochvíl Zvuk: Sype studio
Produkce:
David Kopecký a Troy Horse Film, s.r.o. Režie: Jan Musil
PODCAST S ŘEDITELKOU GOČÁROVY GALERIE
Dalším hostem podcastu Pardubického
kraje Zaostřeno na… byla ředitelka Gočárovy galerie ve
Winternitzových automatických mlýnech Klára Zářecká. Ta si s
tiskovým mluvčím Pardubického kraje Dominikem Bartákem povídala
mimo jiné o náročnosti přesunu galerie do nových prostor, tvorbě
zcela nové vizuální identity, komunikaci s rodinou architekta
Josefa Gočára či prvních týdnech provozu a přípravách na
zářijový grand opening celého areálu automatických mlýnů.
Komunikace s rodinou Josefa
Gočára
 Již v rámci přijímacího řízení jsem
byla informována, že existuje plán na přejmenování galerie, a že
se očekává, že se budu podílet na celém procesu přeměny.
Komunikace s rodinou byl už takový bonus, kdy jsme viděli, že
potomci Josefa Gočára se vším souhlasí. Navíc jsem rodačka
z Hradce Králové, kde je vazba k Josefu Gočárovi velmi vřelá a
najednou jsem viděla, že i rodinná vazba k Pardubicím je velmi
pevná. Měli jsme navíc možnost nahlédnout i do rodinné
korespondence, kde byly zmínky o tom, že Josef Gočár měl
k Pardubicím opravdu pevný vztah.
Zájem návštěvníků v prvních
týdnech provozu
Snažili jsme se v prvních dnech co
nejvíce uspokojit zájem návštěvníků, aby viděli budovu po
rekonstrukci. Obyvatelé Pardubic znali objekt v průběhu minulých
desetiletí a přicházeli se podívat především kvůli tomu, že tady
pracovali, že nějakým způsobem někdo z rodiny zde pracoval.
V prvních dnech jsme zaznamenali především zájem o komentované
prohlídky o historii mlýnů, což je v zásadě připomínka toho, k
čemu budova sloužila původně. Určitě se chceme historii budovy
věnovat i do budoucna a chceme rozvíjet vazbu na osobnost Josefa
Gočára, udržovat styky s jeho rodinou a dál se věnovat
prezentaci i umělecké tvorby Josefa Gočára.
Hlavní prázdninové lákadlo
Gočárovy galerie
Ve druhém nadzemním podlaží mohou
návštěvníci zabrousit do paměti mlýnů. Jedná se o výstavu, která
je dorůstající. Chtěli bychom, aby i návštěvníci přinesli
nějakou svoji vzpomínku, přilepili nějakou fotku nebo nějakým
způsobem zareagovali na to, co tady uvidí. V současné době navíc
probíhá projekt dvou autorů, inicioval ho bývalý kurátor
Gočárovy galerie Viktor Čech a dokončil ho a zrealizoval nový
kurátor Filip Jakš. A je to projekt, který reflektuje mlýny v
jiném kontextu. Je to projekt, který je primárně ve formě nových
médií a můžeme se zde potkat s autory jak českými, tak se
zahraničními, kteří toto téma v minulosti zpracovávali. My jsme
záměrně dávali do prostoru výstavních projekty s cílem nezahltit
ten prostor, aby si návštěvník dokázal ten prostor nasát jako
samostatnou architekturu.
Celý díl podcastu Zaostřeno na…, ale i ty předchozí si můžete
poslechnout na
https://www.pardubickykraj.cz/podcast
|
