Ludmila Šlemrová (Huráňová)
15.9. uplyne už 15 let, kdy nás opustila a 7. listopadu by
se dožila věku 95 let
Vystudovala českotřebovské gymnázium, ale protože měla starší
rodiče, dál už nestudovala. Celý život pracovala jako úřednice, hlavně v
Kovovýrobě, později tedy v Koventě jako sekretářka ředitele. Její
hlavní vášeň (dnes by se napsalo "volnočasová aktivita"bylo divadlo a to
divadlo amatérské, (tehdy se říkalo ochotnické). Zde se právě divadlo
promítlo do jejího životního osudu Hned první inscenace, kterou v České
Třebové uvedl Jaromír Šlemr jako režisér, se mu stala osudnou. Jednu z
ženských rolí obsadil půvabnou studentkou gymnázia a nadanou herečkou
Ludmilou Huráňovou, ve které našel spřízněnou duši nejen pro divadelní
prkna, ale i pro soukromý život. Brzy po její maturitě v červnu 1948
svou vzájemnou náklonnost stvrdili 5. března 1949 sňatkem. V r. 1952 se
pak manželům Šlemrovým narodila dcera Yvonna. (Po studiu na ČVUT - obor
pozemní stavby žije v Liberci.)
Měla také slavné osobnosti v rodokmenu. Josef Toušek, starosta
města v době I. republiky, byl její dědeček. Bratranec paní Ludmily
Šlemrové - Huráňové byl synem českotřebovského podnikatele Emanuela
Kargera, majitele cihelny a výrobny limonád v domě čp. 7 (dnešní pivovar
Faltus) a také veřejného činitele.
Psát o Lídě Šlemrové není možné jen v souvislosti s divadlem. Byla
středem pozornosti v každé společnosti, ve které se ocitla. Byla veselá,
vtipná, inteligentní, okouzlující. Dvořili se jí staří gentlemani,
dotírali na ni její vrstevníci, obdivovali ji mládenečci. Ona vší tou
přízní, obdivem a pozorností proplouvala s neuvěřitelnou lehkostí a svou
dráždivou náklonnost s úsměvem a šarmem spravedlivě rozdělovala tak, aby
všichni byli po zásluze odměněni a nikdo nedostal nic. Tak píše ve své
specifické vzpomínce její kolega z DS Hýbl - herec i režisér Lubomír
Hýbl. (mm)
Při blížícím se datu výročí jsem požádal o svoji vzpomínku na
maminku paní Ing. Yvonnu Čapkovou a tady ji předkládám:
Vzpomínka na
maminku Ludmilu Šlemrovou
Na popud
Českotřebovského deníku vzpomíná Yvonna Čapková, dcera
Myslím, že vzpomínání dětí na své rodiče se skládá z mnoha a mnoha
drobných okamžiků, chvilek, pocitů i útržků rozhovorů. Ač jedináček,
nebyla jsem v rodině středobodem. Tím byla maminka a já jsem za to
vděčná. Byla jsem milována, ale maminka byla velmi silná osobnost, ve
společnosti byla veselá a své případné starosti na nikoho nepřenášela.
Byla velmi dominantní, obětavá, ale debaty nepřipouštěla.
Nade vše milovala naše děti, svá vnoučata Markétku a Michala. Jako
malé si je vždy brala do Třebové na prázdniny a zlobila se, že nemají
čas pobýt déle, když už sportovaly a měly o prázdninách i jiné aktivity.
S našimi dětmi prožívala všechny jejich radosti. Neváhala zajet fandit
volejbalovému mužstvu, kde dcera hrála. Trenér často vzpomínal, že když
projížděli Českou Třebovou někam dál za zápasem, na nádraží je čekala
"babička" s krabicí napečených buchet pro všechny. V Hradci fandila
synovi při jeho tenisovém utkání tak vehementně, že jsme ji takticky
museli odvést na kávičku.... Nenechala si ujít jedinou promoci dětí....
Přidám ještě jednu vzpomínku. Maminka v rámci možností sportovala.
Měla ráda turistiku, její "procházky" tak byly vždy několikakilometrové
a brávala na ně i svá vnoučata. V zimě lyžovala. A tak se stalo, že při
jednom takovém lyžařském úsilí si v Čenkovicích zlomila nohu. Bylo to
krátce před narozením našeho syna, jehož příchod na svět si taky
nechtěla nechat ujít a plánovala mi přijet pomoci. Dostala však na pár
dní nechodící sádru a psala mi zoufalý dopis (rychlejší komunikace v té
době nebyla, o zřízení telefonu jsme v Liberci v té době velmi
bojovali;-)). Jenže syn příchod na svět neodkládal, a tak jsem dopis
četla až v porodnici s miminkem v náruči: " prosím Tě, teď nesmíš
porodit, počkej, až mi dají chodící sádru".....
Často se zamýšlím nad tím, co by asi říkala tomu, že máme 7
vnoučat;-). Dožila se bohužel jen prvního. Malý Samuel ji udělal
prababičkou a ona na to byla patřičně hrdá.
Jak už jsem Vám psala, Třebovou milovala, nikdy ji nechtěla opustit,
byla obklopena řadou přátel a vždy zdůrazňovala, že takové okolí jen tak
nějaké město nemá. Občas jsem ji škádlila srovnáním s Litomyšlí. Byla
jsem ráda, že pro mé narození zvolila právě porodnici v Litomyšli a taky
se mi líbilo, jak Litomyšl dbá o své památky a kulturně roste. Ale
maminka ve svém obdivu zůstala věrná Třebové a měla pro to spoustu
argumentů....
Yvonna Čapková
-
|