Přestože nemá žádné kulaté výročí, vzpomeňme na MUDr. Pavla Štěpánka, odborného lékaře a váženého českotřebovského občana.  

Narodil se 5. října 1939 jako starší syn v rodině lékařů Otakara a Ludmily Štěpánkových. Po absolvování zdejší jedenáctileté střední školy nastoupil na lékařskou fakultu brněnské univerzity, kde byl v roce 1962 promován doktorem všeobecného lékařství. Na tehdy povinnou “umístěnku” nastoupil pracovat do léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí v Žamberku jako sekundární lékař. V roce 1965 přešel na ústeckou polikliniku, kde nastoupil jako odborný lékař pro nemoci vnitřní, plicní a současně po kratší dobu jako závodní lékař Perly 01 v Ústí nad Orlicí. Neustále se zdokonaloval v několika medicínských oborech a postupně získal specializaci pro obor TRN, vnitřní lékařství a posudkové lékařství. Svému základnímu oboru - lékař pro choroby plicní - věnoval celých 35 let. V devadesátých letech využila jeho odborných kvalit také Všeobecná zdravotní pojišťovna pro funkci svého revizního lékaře.

MUDr. Pavel Štěpánek byl lékař, který si byl velmi dobře vědom své role a který ji dokázal uplatnit, ať již šlo o člověka známého, významného, nebo o člověka osamoceného či bezbranného. Své odborné zkušenosti také předával po založení Střední zdravotnické školy v Ústí nad Orlicí, kde od roku 1979 téměř dvacet let externě vyučoval. Podílel se tak na výchově nové generace středního zdravotnického personálu, kterého si vždy velmi vážil. Za dlouholetou kvalitní a obětavou práci ve prospěch Střední zdravotnické školy obdržel k 20. výročí založení SZŠ pamětní plaketu městské rady v Ústí nad Orlicí.

V lékařském prostředí vyrostl a zdravotnické prostředí jej provázelo po celý život. Společně se svou manželkou, kolegyní ze studií, vychoval čtyři děti. Lze říci, že všechny se ve svém životě věnují zdravotnictví a jdou v otcových šlépějích. Ve výchově svých dětí byl všemožně laskavý, podporoval jejich zájmy a jejich všestranný rozvoj, Přes svoje pracovní a mimopracovní zatížení se plně věnoval své vlastní rodině a nacházel u ní oporu a lásku, kterou tolik potřeboval zvláště v posledních těžkých týdnech života.

MUDr. Pavel Štěpánek se nevzdělával pouze ve svém oboru, jehož vývoj samozřejmě velmi pečlivě sledoval, ale byl člověkem všestranně vzdělaným. Zajímal se o kulturu, umění, byl vzdělaný v hudbě a literatuře, sečtělý, rád cestoval. Za to, aby mohl cestovat, byl ochoten obětovat mnoho. Navštěvoval a podporoval široké spektrum kulturních aktivit v našem městě, byl častým návštěvníkem koncertů, výstav a dalších kulturních a společenských akcí.

Pavel Štěpánek byl hluboce věřící člověk, za své přesvědčení v době minulého režimu to znamenalo počítat s ústrky a neoblíbeností v horních patrech tehdejšího establishmentu. U jeho tehdejšího zaměstnavatele  OÚNZ mu to rozhodně k úspěšnému hodnocení nepřispělo. To však pro něho nebylo nikdy důležité, Jeho úkolem bylo pomáhat lidem. Uvědomuji si, že musel být pro režim opravdu nepostradatelný, aby mohl působit v rámci svého poslání tak, jak také činil. Potvrdily to události po roce 1989, kdy se společnost přeměnila.

MUDr. Pavel Štěpánek byl významnou osobností i ve veřejném životě našeho města. Na výsluní veřejného života jej vynesl výsledek prvních svobodných voleb do městského zastupitelstva v roce 1990, kdy obdržel jako kandidát za Občanské fórum rekordních, od té doby nikdy nedosažených, více než 6000 hlasů, a mohl se tak klidně stát starostou města. Jenže to by musel pověsit na hřebíček své lékařské povolání, což by na rozdíl od mnohých jiných nikdy neudělal. Zůstal však aktivním členem městské rady a i v dalších volbách vždy získal velkou důvěru voličů. Dokázal působit jak v oblasti zdravotnictví, kde bylo právě v devadesátých letech v České Třebové mnoho co napravovat, tak i v dalších oborech. Bylo málo takových měst, které byly totalitním režimem ve svém vývoji poškozeny tak, jako Česká Třebová.

Uplatnil se především jako dobrý člověk s ryzím charakterem. Jeho dobře míněná rada, věcná poznámka, přátelský a chápavý úsměv, mu zjednávaly přirozenou autoritu v jakémkoliv společenství.  Měl jsem tu čest poznat Pavla Štěpánka jednak jako jeho kolega na orlickoústecké střední zdravotnické škole. Zde pomohl s dalšími kolegy lékaři škole od jejího začátku vytvářet právě odbornou část studia, specializoval se na výuku patologie tak aby zajistil odbornou fundovanost absolventek školy. Přemýšlím někdy co by asi řekl na další úpravy  zaměření školy, kdy absolventy byli místo zdravotních sester zdravotní asistenti. Nyní se výuka všeobecných sester na zdravku opět vrátila ve formě vyššího odborného studia.  Je to důležité pro zajištění kvalitního středního zdravotnického personálu v  regionu.

Měl jsem ale možnost poznat Pavla Štěpánka i jako zastupitele města v devadesátých letech v době, kdy byl tolik potřeba i v této funkci. Ani tu neodbýval, přestože od roku 1997 začal bojovat s vážnou chorobou. Bojoval s ní do posledního dne svého života. Bohužel smrt byla silnější než všechny nejmodernější metody lékařské vědy.  Zemřel 2. října 2000 před 23 lety.

Za všechno už musíme Pavlu Štěpánkovi poděkovat tam "nahoru" do českotřebovského lékařského nebe.  Jeho práce by neměla být zapomenuta. Pavel Štěpánek právem patří do galerie osobností našeho města.

Milan Mikolecký