ČESKOTŘEBOVSKÉ KALENDÁRIUM

ČESKOTŘEBOVSKÉ KALENDÁRIUM
NA DUBEN 2023

NEDOŽITÁ STOVKA ING. JAROMÍRA ŠLEMRA
Dne 8. dubna 2023 by oslavil sté narozeniny. Ing. Jaromíra Šlemra, si připomínáme jako významnou osobnost působící zejména v oblasti kultury. Divadelní ochotník, nositele zlatého odznaku J.K. Tyla, pedagog, spisovatel a básník, ale také rybář, myslivec a nositel skautských myšlenek.
Narodil se v Očelicích u Opočna, mládí prožil ve Skutči, kde rodina trvale bydlela. Otec Jan Šlemr byl drobným živnostníkem – radiomechanikem, matka Marie úřednicí na poště ve Skutči, později vedoucí poštovního úřadu. Navštěvoval reálné gymnázium v Chrudimi, odkud z kvinty přešel na obchodní akademii, kde maturoval v roce 1944. Vysokou školu obchodní v Praze (učitelství ekonomických předmětů) vystudoval hned po válce. Jako mladý středoškolský profesor začínal svoji praxi v České Třebové (gymnázium, obchodní akademie). V pozdějších letech ještě učil na SEŠ v Šumperku, ve Svitavách a nakonec v Chocni, kde končil jako ředitel školy. Do důchodu odešel v roce 1985. Nikdy neměl žádné závazky k jakékoliv politické straně či policejní instituci. Měl celou řadu koníčků – mimo ochotnické divadlo, vystupoval na recitačních večerech, ve spolupráci s Františkem Navarou a F.K. Zedníkem sestavoval a režíroval pořady v Divadle hudby ve skautském domově v Javorce, aktivně pracoval v MO Českého rybářského svazu, v mysliveckém sdružení, skautingu, byl literárně činný. Je spoluautorem odborných učebnic pro střední ekonomické školy, je autorem povídek, básniček, rozhlasové hry, divadelní jednoaktovky a libreta dětské opery Budulínek.S některými články a hlavně básničkami jsme se mohli seznámit i na stránkách Českotřebovského zpravodaje. jsem velmi rád, že se podařilo Jaromíra Šlemra ocenit cenou Kohout 2011, vždyť právě to svědčí o jeho velké aktivitě i ve svém vysokém věku. Nikdy nesložil ruce v klín, do poslední chvíle se zajímal o veškeré místní dění. Rád jsem také společně s prof. Josefem Slavíkem spolupracoval na publikaci "Česká Třebová historie a osobnosti 2", která vyšla v roce 2007 a kde jsme životu, práci, dílu i odkazu Jaromíra Šlemra věnovali téměř 40 stránek. Měl jsem také velkou radost z jeho knížky Čas je jako kůň s jezdcem, který vydal ve spolupráci s českotřebovskými výtvarníky v roce 2011. Věřím, že kdy by mu přálo ještě zdraví, jistě by to nebyla jeho knížka poslední. Smekám před osobností Jaromíra Šlemra.

Na fotografii ze křtu poslední knihy Čas je jako kůň s jezdcem, který se konal ve Skautském domově, je na snímku Magdaléna Peterková, Jaromír Šlemr, Jiří Musílek a Otakar Dobrovský Milan Mikolecký
110 let Jaroslava BENÁTSKÉHO (17.4. 1913 – 3.7. 1995), významného loutkáře
Narodil se v České Třebové jako nejmladší ze šesti dětí strojvedoucího Viléma Benátského. Vyučil se zámečníkem u firmy Josef Štarman v místě rodiště a v letech 1930 až 1932 absolvoval průmyslovou školu strojnickou v Kolíně nad Labem. S ukončením studia se vrátil domů a nastoupil místo zámečníka ve Šreflově továrně na armatury. Následovala vojenská služba a po ní práce konstruktéra elektrických strojů a přístrojů v Brně. Po návratu nastoupil do českotřebovských dílen a následně do výtopny, kde zastával místo strojního topiče a později strojvedoucího.V roce 1961 byl ze zdravotních důvodů přeřazen do funkce personálního strojmistra lokomotivního depa, kterou vykonával až do odchodu do důchodu.
Jeho velkou láskou bylo loutkové divadlo, kterému věnoval veškerý volný čas. Byl nejen loutkohercem, ale i režisérem a vedoucím souboru. V roce 1943 začínal s malým rodinným divadlem. Po rozšíření souboru o další členy a zhotovení scén pro závěsné loutky o výšce 50 cm, hrál nejprve v malém sále Dělnického domu a od roku 1947 v nově postaveném dřevěném divadélku Úsvit na Trávníku. V té době slavil soubor největší úspěchy a to jak na krajských, tak celostátních loutkářských přehlídkách a soutěžích. Později hrával i v nově vybudované Malé scéně. Za celoživotní činnost u loutkového divadla obdržel řadu ocenění. Asi tím nejdůležitějším byla čestná medaile Ministerstva kultury ČSR Za rozvoj amatérského loutkářství. Jaroslav Benátský byl činný i ve svazu invalidů. V posledních letech života se také zabýval stavbou parních lokomotiv.
135 let od narození Františka FORMÁNKA (1.4. 1888 – 5.4. 1964),
akademického sochaře, štukatéra a vynálezce
Narodil se v rodině chudého českotřebovského tkalce Jana Formánka. Rodná chalupa čp. 294 stávala Na Skalce při dnešní ulici Dr. E. Beneše. Po ukončení školní docházky odešel na radu oblíbeného učitele modelování Vokála na studia do Prahy. Nejprve se zde vyučil sochařem a štukatérem u firmy Jindřich Říha na Smíchově a po večerech , sobotách a nedělích se připravoval k dalšímu uměleckému studiu. S výučním listem nastoupil nejprve na Uměleckoprůmyslovou školu a později (po 1. svět. válce, které se aktivně zúčastnil) na Akademii výtvarných umění (prof. Jan Štursa). Studia si převážně financoval sám. Pracoval jako fasádní dekoratér a také navrhoval rozmanité drobné předměty pro keramické závody. Ještě si chtěl prodloužit studia návštěvou třídy Otakara Španiela, ale do tohoto oddělení docházel jen krátce. Otcova vážná nemoc jej ještě roku 1923 přiměla k návratu do rodného města. Když otec skutečně 1. dubna 1924 zemřel, stal se tento návrat trvalým.
Ještě za studií s prof. Wurzelem zdobil jeden z vltavských mostů a budovu hlavního nádraží. S prof. Kloučkem spolupracoval na výzdobě kláštera Křížovníků, který se tehdy u Karlova mostu stavěl. Po studiu na UMPRUM v roce 1911 zakládá F. Formánek samostatnou štukatérskou a sochařskou živnost a pronajímá si v Náplavní ulici ateliér. Ve spolupráci s architekty Josefem Sakařem a Ladislavem Skřivánkem se podílel na výzdobě celé řady architektonických realizací (obecná a měšťanská škola v Uherském Hradišti, škola v Nové Pace, spořitelna v Hlinsku …). Ve svém pražském ateliéru se zabýval i konstrukcí helikoptéry s kolmým vzletem a jakýmsi plachtovým letadlem s mávavými křídly. Po návratu do České Třebové byl pověřován jen drobnými zakázkami. Známé jsou jeho umělecky hodnotné sošky, ozdobné předměty, pamětní desky rodáků, náhrobní kameny, plastiky na fasádách některých domů, betlémy, portál nad vchodem Habrmanovy školy práce. Portrétoval také celou řadu českotřebovských občanů. Byl i dobrým malířem, kreslířem a fotografem. Krátce také učil na místní reálce a Pokračovací živnostenské škole. Rád cestoval (Dalmácie, Německo, Francie, Anglie, Tunis). Kratší vzdálenosti kolem České Třebové absolvoval na kole. Od studentských let se zabýval vědeckým studiem letectví, hlavně problematikou helikoptér. V jeho ateliérech, jak v Praze tak v České Třebové, byly desítky vlastnoručně zhotovených modelů. V listopadu 1928 provedl úspěšný veřejný let s modelem helikoptéry na louce v Benátkách za účasti novinářů a filmařů. Ještě než zemřel, uměleckou pozůstalost odkázal Městskému muzeu v České Třebové, výsledky celoživotní badatelské práce Národnímu technickému muzeu v Praze.
František Matouš KLÁCEL (7.4. 1808 – 17.3. 1882) – 215 let od narození
Známe jej jako filozofa, spisovatele, básníka, pedagoga a také přítele Boženy Němcové. Byl nejmladším ze šesti dětí českotřebovského ševce Antonína Klatzla. V pozdějších letech si své jméno plně počeštil. Národní školu navštěvoval ve svém rodišti, normální školu, gymnázium a filozofická studia absolvoval v Litomyšli. Potom odešel studovat na Moravu. Jako člen augustiniánského řádu vystudoval v Brně bohosloví, studoval také na univerzitě v Olomouci. Ještě než školu dokončil, byl povolán zpět do Brna, aby se sám stal profesorem filozofického ústavu. Po devíti letech byl pro svoje svobodomyslné názory z pedagogických služeb propuštěn. Krátce se objevil v Praze, následoval Liběchov s pracovním místem bibliotekáře zámecké knihovny. Ale ani zde dlouho nevydržel. Musel se vrátit zpět do brněnského kláštera. V revolučním roce 1848 se horlivě účastnil politického dění jako člen Národního výboru a organizátor Slovanského sjezdu. Založil Českomoravské bratrstvo, prodchnuté myšlenkou celosvětového sbratření, do kterého také patřila Božena Němcová. Vyučoval dívky ze zámožných rodin a sám se zabýval vědeckým studiem astronomie a kosmogonie. V srpnu 1869 odejel do Ameriky. Zde psával pod jménem Ladimír. Štěstí které očekával ale nenalezl. Žil v bídě, odkázán na pohostinství milosrdných krajanů. Zemřel v městečku Belle Plaine v rodině Františka Záleského. K dvoustému výročí F.M. Klácela uspořádalo Městské muzeum Česká Třebová celou řadu akcí (výstava, koncertní provedení opery F:K. Zedínka Obrázky z Hor, třídenní sympozium, odhalení pamětní desky na domě čp. 66 v Hýblově ulici).
25 let od úmrtí Felixe KŘÍŽKA (10.7. 1912 – 27.4. 1998), populárního a oblíbeného hostinského restaurace na Horách
Narodil se v Sedlci u Kutné Hory. Když se jeho otci vyučenému soustružnickému řemeslu naskytlo dobré zaměstnání u dráhy v České Třebové, rodina se sem přestěhovala. Křížkovi bydleli ve vlastním rodinném domku v ulici Krále Jiřího pod Habeší na Parníku. Felix se vyučil v nádražní restauraci u Arnošta Egerta, odkud odešel „do světa“ na zkušenou. Praxi vykonával v lázeňském městě Teplicích a Plzni. Po návratu do našeho města ještě krátce působil jako vrchní v nádražní restauraci. Potom na dlouhých 32 let se stal hostinským výletní restaurace na Horách. Postupně zde byl národním správcem, majitelem, zaměstnancem, po restituci opět vlastníkem. Jako hostinský patřil do staré školy v tom nejlepším slova smyslu. Zdobila jej slušnost, poctivost, ochota a serioznost. Všude měl čisto a čepoval dobré pivo. Po druhé světové válce, kdy bylo málo uzenin, zavedl místní specialitu – olomoucké tvarůžky. Kromě pohostinství obstarával i menší hospodářství. Samozřejmě, že nepracoval sám, ale s celou rodinou včetně dětí. Po odchodu na odpočinek se Křížkovi z Hor odstěhovali do domku čp. 117 v Litomyšlské ulici. Ve šlépějích otce jde i jeho syn JUDr. Felix Křížek. Vystudoval školu veřejného stravování a postupně se propracoval do vedoucích funkcí ( ředitel hotelu Holiday Inn v Praze Dejvicích, ředitel soukromé školy hotelnictví a gastronomie).
15 let od úmrtí Oldřicha TOMEŠE (24.12. 1921 – 3.4. 2008), kulturního pracovníka a vynikajícího sportovce
Narodil se na Parníku u České Třebové v čp. 1. Bylo to menší hospodářské stavení, které muselo v 70. tých letech ustoupit výstavbě nového úseku silnice do Ústí nad Orlicí. Ve válečných letech 1942 až 1945 byl Oldřich totálně nasazen v Berlíně v Německu. Po válce patřil k prvním absolventům českotřebovské železniční průmyslovky. Zaměstnán byl po celý profesní život v místní Armaturce jako technik.Prožil zde všechny její formy a změny až do současné podoby, kdy na tradice Armaturky navazovala firma LDM.
Volný čas snad ani neměl. Ve svých mladých letech byl velice dobrým sportovcem. V hokeji úspěšně reprezentoval Lhotku a Českou Třebovou. Jako lehký atlet byl svého času nejrychlejším sprinterem Východočeského kraje. Jeho zájem o kvalitní kulturu jej přivedl do řad dobrovolných spolupracovníků v českotřebovské Osvětové besedě. Od roku 1957 zde působil jako předseda. Podílel se na obnovení tradice českotřebovských kulturních čtvrtků, založil koncertní předplatné a v roce 1965 vytvořil jeden z prvních Kruhů přátel hudby v České Třebové. Je také iniciátorem družby sboru Bendl a italského mužského pěveckého sboru Il Rifugio v roce 1968. Měl také největší zásluhu na vytvoření vztahu Eduarda Hakena k našemu městu, který vyvrcholil udělením čestného občanství Eduardu Hakenovi. Zasloužil se také o vznik Hudebního festivalu Antonína Bennewitze.
Za obětavou práci v kultuře obdržel řadu ocenění. Např. Čestné uznání Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, Poděkování ministra kultury , nebo Zvláštní uznání Nadace Českého hudebního fondu za obětavou a zasvěcenou péči o krásnou hudbu z roku 1999. Je také držitelem Pamětního listu, který obdržel od Pardubického kraje za nezištnou a dobrovolnou službu ve prospěch obyvatel regionu (2006).
Jan Skalický