-
Jiří Pásek oslaví v červenci 90 let
|
Na
českotřebovskou radnici přišel před 32 lety a byl zde 12 roků ve
vedení města, z toho 4 roky ve funkci starosty. Podle toho, co
bylo publikováno, byly hlavní příčinou listopadové události roku
1989. "Bez polistopadových zásadních změn ve
společnosti bych se do čelných funkcí ve městě nikdy nedostal.
Komunismus a totalitní režimy v celém světě se hroutily. Po více než
čtyřiceti létech se u nás změnil socialistický systém na demokratický.
Získali jsme svobodu a důstojnost. V té době byl ten vývoj nečekaný.
Ještě na počátku roku 1989 jsem si myslel, že tak výrazných změn se už
ani nedočkám. Přes všechny potíže, které město dostalo do vínku na
dobu prvních volebních období n tuto dobu a dobrou spolupráci s ing.
Langem a Lubomírem Hýblem rád vzpomínám," říká dnes bývalý starosta
našeho města.
Hodnotí se především doba "starostování"
Zde měl Jiří Pásek výhodu, že ve vedení města spolupracoval od
samotného začátku tvorby nové samosprávy, takže se v problematice
města dovře vyznal.- Bylo to ovšem v době, kdy byly daňové příjmy
města proti současnosti podstatně menší, město po komunistické
době zaostalé, potřebovalo posunout dopředu v mnoha oblastech. Dnes po
letech se ovšem můžeme ohlédnout zpět a konstatovat, že se
podařilo nastartovat rozvoj města a to v řadě oblastí. Úplně zásadní
bylo, že se po zrušení okresů, stala Česká Třebová městem s pověřeným
úřadem. Nebylo to tehdy jednoduché to prosadit. Začalo se s výstavbou
Domova důchodců a Domu s pečovatelskou službou, provedla se
rekonstrukce krytého plaveckého bazénu, rekonstrukce Kulturního centra
a s přípravou pozemků pro výstavbu rodinných domů za Starým hřbitovem,
ale také byly zahájeny kulturně-sportovní akce, jako třeba Hudební
festival Antonína Bennewitze, udělování Cen města, Týden sportu,
vydávání roční Ročenky a podobně. Je třeba také připomenout
spojení Jiřího Páska a fotbalového klubu, pro který byl
nepostradatelným např, při zajištění kronikářské práce (úlohu
kronikáře zdědil po Josefu Zemanovi) a zejména při přípravě oslav 100.
výročí českotřebovského fotbalu v roce 2008, které se stalo událostí
celého města. Za svou práci pro město byl Jiří Pásek oceněn
udělením ceny starosty města. L červencové devadesátce přejeme hodně
zdraví! (mm) |
40 let od úmrtí
Josefa CÍSAŘE (4.10. 1894 – 10.7. 1983),
hudebního
pedagoga a skladatele, ředitele kůru
Narodil
se v České Třebové v rodině zednického mistra a stavitele. Jeho rodný dům
čp. 5 se nachází v Klácelově ulici vedle kostela. Později se rodiče
přestěhovali do vlastního domu čp. 809 v ulici Komenského.
Hudební
nadání zdědil po otci. Otec hrál na housle a citeru a k hudbě vedl i svého
syna. Prvním učitelem hudby malého Josefa byl známý českotřebovský
spisovatel a básník, ředitel školy K.O. Hubálek. Od něho získal základy
hry na housle. Klavírní začátky si odbyl u jeho choti, paní M. Hubálkové a
ředitele kůru Josefa Hommera. Po absolvování obecné a hlavní školy odešel
na učitelský ústav do Hradce Králové. Odtud v roce 1911 přešel na varhanní
oddělení pražské konzervatoře. Školu úspěšně zakončil v roce 1914.
V letech 1920 až 1925 ještě studoval koncertní hru na klavír u prof.
Adolfa Mikeše.
Byl
varhaníkem v Počátkách (1914), ředitelem kůru v Žirovnici (1914 až 1916),
odborným učitelem na městské hudební škole v Pardubicích (1919 až 1925).
V tomto období absolvoval řadu koncertů se svým přítelem, houslistou
Stanislavem Ondříčkem, kterého doprovázel na klavír. V Pardubicích měl
také svoji soukromou klavírní školu, pracoval jako hudební referent
časopisu Bratrství, dirigoval ženský sbor zpěváckého spolku Suk a působil
ve funkci ředitele kůru arciděkanského kostela. Napsal řadu písní,
mužských sborů, církevních a houslových skladeb. Zemřel v Rybitví.
170 let od
narození a 105 let od úmrtí Josefa GLŰCKSMANNA
(25.7. 1853 –
14.4. 1918), starosty města a veřejného činitele
Rodáka
z Nymburka přivedlo do České Třebové povolání poštovního úředníka.
Postupem času se stal c. k. vrchním poštmistrem na českotřebovské hlavní
poště. V této funkci se plně zapojil do veřejného života. Starostenský
úřad zastával dvakrát. Nejprve krátce, podruhé neuvěřitelných devatenáct
let (1893 až 1912). Za jeho starostování došlo k velkému rozvoji města.
Vznikaly nové veřejné budovy, úřady, školy, postavil se kovový vodovod,
vodojem na Robově kopci, nový hřbitov Na Pazderce, došlo k regulaci řeky
Třebovky, postavila se městská elektrárna, sokolovna, hasičská zbrojnice
v Chorinově ulici a také izolační nemocnice v Bezděkově. Pro nevyhovující
podmínky byla využívána bohužel jen krátce. Došlo také na přestavbu
vlakového nádraží. Město trvale usilovalo o své zviditelnění. Např.
třikrát žádalo zemský sněm o zřízení c.k. okresního soudu, což ovšem
nebylo nikdy vyslyšeno. Pouze od roku 1903 zde byly organizovány soudní
dny, které trvaly i v době první republiky. Město mělo v té době tři
obecní strážníky, které do funkce jmenovala městská rada, stejně jako
městského hajného, obecního cestáře, správce lesů, ředitele kůru a
kapelníka, městského lékaře, školníka, vodáka a ponocného.
Josef
Glűcksmann se také stal prvním předsedou nově založeného Družstva pro
umělý chov ryb a pěstování ušlechtilé vrby košíkářské. Jeho jméno se
objevilo i v první inventární knize českotřebovského městského muzea. Byl
čestným občanem města České Třebové, členem obecního výboru, působil také
jako úřadující náměstek okresního starosty. Jeho chotí byla Olga
Štěpánková z Kozlova. Zemřel ve věku nedožitých 65 let v sanatoriu v Praze
– Podolí.
110 let od
narození Miroslava CHUDÉHO (7.7. 1913 – 5.11. 2001),
středoškolského
pedagoga, divadelníka, sbormistra, sportovce a malíře
Narodil
se v rodině krejčího v České Třebové. Měl ještě dva bratry. V místě
rodiště vystudoval reálku a v pozdějších letech při dálkovém studiu
Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. To již měl za sebou
zkoušky způsobilosti pro povolání učitele pro školy obecné a měšťanské.
Jako učitel matematiky, deskriptivní geometrie, kreslení a hudební výchovy
působil na školách nejen v České Třebové, ale i na venkovských školách
v blízkém i vzdáleném okolí. Po ukončení vysokoškolských studií nastoupil
na místo středoškolského profesora na českotřebovské gymnázium a své
povolání zde vykonával až do odchodu do důchodu. Při svém náročném
povolání měl řadu koníčků. Hrál a režíroval divadlo, byl sbormistrem
pěveckého sboru Bendl, sportoval a velice dobře maloval. S jeho obrazy
jsme se mohli setkat jednak na výstavě k 75. výročí českotřebovského
gymnázia v bunkru na Novém náměstí, nebo na výstavách Třebováci vystavují
(stará radnice, září 1996, nebo výstavní síň Dělnického domu, květen
2001). Za svou kulturní a pedagogickou činnost byl mnohokrát oceněn – na
Jiráskově Hronovu, na pěveckých festivalech i na matematických olympiádách
prostřednictvím svých žáků. Když ovdověl, zbytek života prožil u své dcery
v Hradci Králové.
30
let od úmrtí
Ing. Jindřicha CHUDÉHO (22.2. 1929 – 17.7. 1993),
odborníka na
železnici, středoškolského pedagoga a známého loutkáře
Jako
odborník pracoval v Praze na Ministerstvu dopravy, kde se věnoval
elektrifikaci hlavních železničních tratí. Byl také jedním z těch, kteří
v roce 1957 přivezli do České Třebové první vlak tažený elektrickou
lokomotivou.
V té době se
připravovala přestavba místního železničního uzlu a zřizoval se zde
Investorský úsek. Ing. Chudý využil situace a na toto pracoviště se nechal
přeložit. Po několika letech se Investorské pracoviště z České Třebové
stěhovalo do Pardubic.
Nechtěl nikam
dojíždět, proto začal učit odborné předměty na zdejší Střední průmyslové
škole železniční, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1989.
Pracoval v kulturní komisi, jako loutkář pomáhal při realizaci výstavby
nové českotřebovské Loutkové scény, která se tehdy stavěla v akci Z. Velké
úsilí, coby českotřebovský patriot, věnoval také výstavbě železničního
skanzenu. Podařilo se mu zajistit pozemek na místě dnešního závodu Korado,
po základních úpravách byly instalovány první exponáty. Narazil však na
nepochopení na rozhodujících místech a tak celé toto snažení jak rychle
začalo, tak skončilo. A realizace se nepodařila ani po roce 1989.
65 let od úmrtí
Aloise Břetislava MALICHA
(24.3. 1899 –
13.7. 1958), středoškolského profesora
Narodil
se v Litomyšli v rodině krejčího Alexandra Malicha. Vystudoval místní
gymnázium a v Praze Filozofickou a Přírodovědeckou fakultu Karlovy
univerzity. Studia zakončil promocí v roce 1923. Nejprve byl zaměstnán
jako pomocná vědecká síla při Mineralogickém ústavu Přírodovědecké fakulty
UK, po roce nastoupil dráhu středoškolského pedagoga. Začínal jako
suplent, definitivní profesuru získal od 21. května 1929. Učil na
gymnáziích v Litomyšli, v Českých Budějovicích, Užhorodě a nakonec v České
Třebové. Zde působil v letech 1937 až 1958. Prof. Malich vyučoval převážně
zeměpisu a přírodopisu. Přírodní vědy byly jeho velkou láskou a předmětem
celoživotního studia. Věnoval se zejména ornitologii a z geologických věd
pak mineralogii a paleontologii. Výsledky ze sběratelské činnosti
zveřejňoval v odborném tisku. Své hluboké vědomosti si nenechával pro
sebe. Přenášel je nejen do vyučovacího procesu, ale i na širokou veřejnost
svými poutavými přednáškami. Oblíbené bývaly i jím pořádané přírodovědecky
zaměřené exkurze po okolních lokalitách. Na gymnáziu spravoval
přírodovědecké sbírky.
Jan Skalický
Ještě avízo na srpen:
Fotograf Karel VOLESKÝ
(28.10. 1912 – 8.8. 1998) 25 let od úmrtí
Narodil
se v rodině textilního mistra Antonína Voleského v dnešní Ústecké ulici na
Parníku. Měl ještě šest starších sourozenců.
Po základní škole se jeden rok učil strojním zámečníkem a pak nastoupil na
Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Pardubicích, kterou dokončil v roce
1932.
Následovala tříletá bezplatná praxe v parnické textilce odkud odešel na
jeden rok do Škodových závodů v Hradci Králové, kde pracoval jako
konstruktér.
Zbytek aktivních let spojil s železnicí, kde byl zaměstnán téměř čtyři
desítky let. Nejprve jako výpravčí (Lichkov, Kyšperk, Ústí nad Orlicí,
Česká Třebová), později technik v lokomotivním depu a na Provozním oddíle.
Všude byl znám jako poctivý a svědomitý pracovník. Uměl se postavit ke
každé práci, ať se jednalo o elektrikářskou, zámečnickou, truhlářskou či
zednickou. Doma s manželkou obhospodařovali malé hospodářství a když zbyl
čas, věnoval se hlavně turistice a fotografování. Jeho reportážní
fotografie mají pro nás cenu dokumentu. Zachytil rozvodněnou Třebovku,
rozmanitou práci železničářů, život v našem městě. Zvláštní kapitolou jsou
jeho snímky ze sportovního prostředí. Byly otištěny v novinách a
časopisech, získaly řadu ocenění. Své fotografické vědomosti si nenechával
pro sebe. Naučil fotografovat stovky zájemců o tento ušlechtilý koníček,
vedl kurzy, byl předsedou fotoodboru závodního klubu. Jan Skalický
Právě v červnu 2023
zemřel na Slovensku Prof. Ing. Karel
Voleský,
jeho syn, vedoucí
katedry železniční dopravy
VŠDS
Žilina
Ve
věku 81 let zemřel 22. června na Slovensku ve Vrútkách jeho syn Prof. Ing.
Karel Voleský, Csc, také tedy parnický rodák. Byl uznávaným odborníkem,
který se dokázal prosadit na Slovensku, na Vysoké škole dopravy a spojů v
Žilině, od roku 1996 pak na dnešní Žilinské univerzitě působil na katedře
železniční dopravy ve funkci vedoucího katedry a v dalších významných
funkcích. Na fakultě učila také jeho manželka.
Někteří absolventi žilinské fakulty jsou i ze Třebové a budou si Karla
Voleského a jeho ženu pamatovat.
Jeho práce se připomíná na webu Žilinské univerzity. Parte zveřejňujeme na
upozornění jeho spolužáka Jana Skalického. Pohřeb se konal 27. června v
Žilině v saleziánském kostele sv. Bosca, potom byl uložen do rodinného
hrobu ve Vrútkách. |