ČESKOTŘEBOVSKÉ  KALENDÁRIUM  NA ČERVENEC 2023
Jiří Pásek oslaví v červenci  90 let 

Na českotřebovskou radnici  přišel před 32 lety a byl zde 12 roků ve vedení města,  z toho 4 roky ve funkci starosty. Podle toho, co bylo publikováno, byly hlavní příčinou listopadové události  roku 1989.  "Bez polistopadových zásadních změn ve společnosti bych se do čelných funkcí ve městě nikdy nedostal. Komunismus a totalitní režimy v celém světě se hroutily. Po více než čtyřiceti létech se u nás změnil socialistický systém na demokratický. Získali jsme svobodu a důstojnost. V té době byl ten vývoj nečekaný. Ještě na počátku roku 1989 jsem si myslel, že tak výrazných změn se už ani nedočkám. Přes všechny potíže, které město dostalo do vínku na dobu prvních volebních období n tuto dobu a dobrou spolupráci s ing. Langem a Lubomírem Hýblem rád vzpomínám," říká dnes bývalý starosta našeho města.

Hodnotí se především doba "starostování"  Zde měl Jiří Pásek výhodu, že  ve vedení města spolupracoval od samotného začátku tvorby nové samosprávy, takže se v problematice města dovře vyznal.- Bylo to ovšem v době, kdy byly daňové příjmy města  proti současnosti podstatně menší, město po komunistické době zaostalé, potřebovalo posunout dopředu v mnoha oblastech. Dnes po letech  se ovšem můžeme ohlédnout zpět a konstatovat, že se podařilo nastartovat rozvoj města a to v řadě oblastí. Úplně zásadní bylo, že se po zrušení okresů, stala Česká Třebová  městem s pověřeným úřadem. Nebylo to tehdy jednoduché to prosadit. Začalo se s výstavbou Domova důchodců a Domu s pečovatelskou službou, provedla se rekonstrukce krytého plaveckého bazénu, rekonstrukce Kulturního centra a s přípravou pozemků pro výstavbu rodinných domů za Starým hřbitovem, ale také byly zahájeny kulturně-sportovní akce, jako třeba Hudební festival Antonína Bennewitze, udělování Cen města, Týden sportu, vydávání roční Ročenky a podobně.  Je třeba také připomenout spojení Jiřího Páska a fotbalového klubu, pro který byl nepostradatelným např, při zajištění kronikářské práce (úlohu kronikáře zdědil po Josefu Zemanovi) a zejména při přípravě oslav 100. výročí českotřebovského fotbalu v roce 2008, které se stalo událostí celého města. Za svou práci pro město byl Jiří Pásek  oceněn udělením ceny starosty města. L červencové devadesátce přejeme hodně zdraví!  (mm)

 

40 let od úmrtí Josefa CÍSAŘE (4.10. 1894 – 10.7. 1983),

hudebního pedagoga a skladatele, ředitele kůru

Narodil se v České Třebové v rodině zednického mistra a stavitele. Jeho rodný dům čp. 5 se nachází v Klácelově ulici vedle kostela. Později se rodiče přestěhovali do vlastního domu čp. 809 v ulici Komenského.

Hudební nadání zdědil po otci. Otec hrál na housle a citeru a k hudbě vedl i svého syna. Prvním učitelem hudby malého Josefa byl známý českotřebovský spisovatel a básník, ředitel školy K.O. Hubálek. Od něho získal základy hry na housle. Klavírní začátky si odbyl u jeho choti, paní M. Hubálkové a ředitele kůru Josefa Hommera. Po absolvování obecné a hlavní školy odešel na učitelský ústav do Hradce Králové. Odtud v roce 1911 přešel na varhanní oddělení pražské konzervatoře. Školu úspěšně zakončil v roce 1914. V letech 1920 až 1925 ještě studoval koncertní hru na klavír u prof. Adolfa Mikeše.

Byl varhaníkem v Počátkách (1914), ředitelem kůru v Žirovnici (1914 až 1916), odborným učitelem na městské hudební škole v Pardubicích (1919 až 1925). V tomto období absolvoval řadu koncertů se svým přítelem, houslistou Stanislavem Ondříčkem, kterého doprovázel na klavír. V Pardubicích měl také svoji soukromou klavírní školu, pracoval jako hudební referent časopisu Bratrství, dirigoval ženský sbor zpěváckého spolku Suk a působil ve funkci ředitele kůru arciděkanského kostela. Napsal řadu písní, mužských sborů, církevních a houslových skladeb. Zemřel v Rybitví.

 

170 let od narození a 105 let od úmrtí Josefa GLŰCKSMANNA

(25.7. 1853 – 14.4. 1918), starosty města a veřejného činitele

Rodáka z Nymburka přivedlo do České Třebové povolání poštovního úředníka. Postupem času se stal c. k. vrchním poštmistrem na českotřebovské hlavní poště. V této funkci se plně zapojil do veřejného života. Starostenský úřad zastával dvakrát. Nejprve krátce, podruhé neuvěřitelných devatenáct let (1893 až 1912). Za jeho starostování došlo k velkému rozvoji města. Vznikaly nové veřejné budovy, úřady, školy, postavil se kovový vodovod, vodojem na Robově kopci, nový hřbitov Na Pazderce, došlo k regulaci řeky Třebovky, postavila se městská elektrárna, sokolovna, hasičská zbrojnice v Chorinově ulici a také izolační nemocnice v Bezděkově. Pro nevyhovující podmínky byla využívána bohužel jen krátce. Došlo také na přestavbu vlakového nádraží. Město trvale usilovalo o své zviditelnění. Např. třikrát žádalo zemský sněm o zřízení c.k. okresního soudu, což ovšem nebylo nikdy vyslyšeno. Pouze od roku 1903 zde byly organizovány soudní dny, které trvaly i v době první republiky. Město mělo v té době tři obecní strážníky, které do funkce jmenovala městská rada, stejně jako městského hajného, obecního cestáře, správce lesů, ředitele kůru a kapelníka, městského lékaře, školníka, vodáka a ponocného.

Josef Glűcksmann se také stal prvním předsedou nově založeného Družstva pro umělý chov ryb a pěstování ušlechtilé vrby košíkářské. Jeho jméno se objevilo i v první inventární knize českotřebovského městského muzea. Byl čestným občanem města České Třebové, členem obecního výboru, působil také jako úřadující náměstek okresního starosty. Jeho chotí byla Olga Štěpánková z Kozlova. Zemřel ve věku nedožitých 65 let v sanatoriu v Praze – Podolí.

 

110 let od narození Miroslava CHUDÉHO (7.7. 1913 – 5.11. 2001),

středoškolského pedagoga, divadelníka, sbormistra, sportovce a malíře

Narodil se v rodině krejčího v České Třebové. Měl ještě dva bratry. V místě rodiště vystudoval reálku a v pozdějších letech při dálkovém studiu Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. To již měl za sebou zkoušky způsobilosti pro povolání učitele pro školy obecné a měšťanské. Jako učitel matematiky, deskriptivní geometrie, kreslení a hudební výchovy působil na školách nejen v České Třebové, ale i na venkovských školách v blízkém i vzdáleném okolí. Po ukončení vysokoškolských studií nastoupil na místo středoškolského profesora na českotřebovské gymnázium a své povolání zde vykonával až do odchodu do důchodu. Při svém náročném povolání měl řadu koníčků. Hrál a režíroval divadlo, byl sbormistrem pěveckého sboru Bendl, sportoval a velice dobře maloval. S jeho obrazy jsme se mohli setkat jednak na výstavě k 75. výročí českotřebovského gymnázia v bunkru na Novém náměstí, nebo na výstavách Třebováci vystavují (stará radnice, září 1996, nebo výstavní síň Dělnického domu, květen 2001). Za svou kulturní a pedagogickou činnost byl mnohokrát oceněn – na Jiráskově Hronovu, na pěveckých festivalech i na matematických olympiádách prostřednictvím svých žáků. Když ovdověl, zbytek života prožil u své dcery v Hradci Králové.

 

30 let od úmrtí Ing. Jindřicha CHUDÉHO (22.2. 1929 – 17.7. 1993),

odborníka na železnici, středoškolského pedagoga a známého loutkáře

Jako odborník pracoval v Praze na Ministerstvu dopravy, kde se věnoval elektrifikaci hlavních železničních tratí. Byl také jedním z těch, kteří v roce 1957 přivezli do České Třebové první vlak tažený elektrickou lokomotivou.

V té době se připravovala přestavba místního železničního uzlu a zřizoval se zde Investorský úsek. Ing. Chudý využil situace a na toto pracoviště se nechal přeložit. Po několika letech se Investorské pracoviště z České Třebové stěhovalo do Pardubic.

Nechtěl nikam dojíždět, proto začal učit odborné předměty na zdejší Střední průmyslové škole železniční, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1989. Pracoval v kulturní komisi, jako loutkář pomáhal při realizaci výstavby nové českotřebovské Loutkové scény, která se tehdy stavěla v akci Z. Velké úsilí, coby českotřebovský patriot, věnoval také výstavbě železničního skanzenu. Podařilo se mu zajistit pozemek na místě dnešního závodu Korado, po základních úpravách byly instalovány první exponáty. Narazil však na nepochopení na rozhodujících místech a tak celé toto snažení jak rychle začalo, tak skončilo. A realizace se nepodařila ani po roce 1989.

 

65 let od úmrtí Aloise Břetislava MALICHA

(24.3. 1899 – 13.7. 1958), středoškolského profesora

Narodil se v Litomyšli v rodině krejčího Alexandra Malicha. Vystudoval místní gymnázium a v Praze Filozofickou a Přírodovědeckou fakultu Karlovy univerzity. Studia zakončil promocí v roce 1923. Nejprve byl zaměstnán jako pomocná vědecká síla při Mineralogickém ústavu Přírodovědecké fakulty UK, po roce nastoupil dráhu středoškolského pedagoga. Začínal jako suplent, definitivní profesuru získal od 21. května 1929. Učil na gymnáziích v Litomyšli, v Českých Budějovicích, Užhorodě a nakonec v České Třebové. Zde působil v letech 1937 až 1958. Prof. Malich vyučoval převážně zeměpisu a přírodopisu. Přírodní vědy byly jeho velkou láskou a předmětem celoživotního studia. Věnoval se zejména ornitologii a z geologických věd pak mineralogii a paleontologii. Výsledky ze sběratelské činnosti zveřejňoval v odborném tisku. Své hluboké vědomosti si nenechával pro sebe. Přenášel je nejen do vyučovacího procesu, ale i na širokou veřejnost svými poutavými přednáškami. Oblíbené bývaly i jím pořádané přírodovědecky zaměřené exkurze po okolních lokalitách. Na gymnáziu spravoval přírodovědecké sbírky.                                                       Jan Skalický

 

Ještě avízo na srpen:

Fotograf Karel VOLESKÝ (28.10. 1912 – 8.8. 1998) 25 let od úmrtí

Narodil se v rodině textilního mistra Antonína Voleského v dnešní Ústecké ulici na Parníku. Měl ještě šest starších sourozenců.

 

Po základní škole se jeden rok učil strojním zámečníkem a pak nastoupil na Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Pardubicích, kterou dokončil v roce 1932.

 

Následovala tříletá bezplatná praxe v parnické textilce odkud odešel na jeden rok do Škodových závodů v Hradci Králové, kde pracoval jako konstruktér.

Zbytek aktivních let spojil s železnicí, kde byl zaměstnán  téměř čtyři desítky let. Nejprve jako výpravčí (Lichkov, Kyšperk, Ústí nad Orlicí, Česká Třebová), později technik v lokomotivním depu a na Provozním oddíle. Všude byl znám jako poctivý a svědomitý pracovník. Uměl se postavit ke každé práci, ať se jednalo o elektrikářskou, zámečnickou, truhlářskou či zednickou. Doma s manželkou obhospodařovali malé hospodářství a když zbyl čas, věnoval se hlavně turistice a fotografování. Jeho reportážní fotografie mají pro nás cenu dokumentu. Zachytil rozvodněnou Třebovku, rozmanitou práci železničářů, život v našem městě. Zvláštní kapitolou jsou jeho snímky ze sportovního prostředí. Byly otištěny v novinách a časopisech, získaly řadu ocenění. Své fotografické vědomosti si nenechával pro sebe. Naučil fotografovat stovky zájemců o tento ušlechtilý koníček, vedl kurzy, byl předsedou fotoodboru závodního klubu.  Jan Skalický

Právě v červnu 2023 zemřel na Slovensku Prof. Ing. Karel Voleský,

jeho syn, vedoucí katedry  železniční dopravy VŠDS Žilina

Ve věku 81 let zemřel 22. června na Slovensku ve Vrútkách jeho syn Prof. Ing. Karel Voleský, Csc, také tedy parnický rodák. Byl uznávaným odborníkem, který se dokázal prosadit na Slovensku, na Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině, od roku 1996 pak na dnešní Žilinské univerzitě působil na katedře železniční dopravy ve funkci vedoucího katedry a v dalších významných funkcích. Na fakultě učila také jeho manželka.

 

Někteří absolventi žilinské fakulty jsou i ze Třebové a budou si Karla Voleského a jeho ženu pamatovat.

 

Jeho práce se připomíná na webu Žilinské univerzity. Parte zveřejňujeme na upozornění jeho spolužáka Jana Skalického. Pohřeb se konal 27. června v Žilině v saleziánském kostele sv. Bosca, potom byl uložen do rodinného hrobu ve Vrútkách.