120 let od narození Jaroslava ČADY

(21.8. 1903 – 31.8. 1974), textilního návrháře a malíře

Narodil se v rodině textilního dělníka v Ústí nad Orlicí. Od dětství měl dvě lásky – přírodu a malování. Po vystudování textilní školy v místě rodiště se stal textilním návrhářem. Začínal v Brně v továrně na koberce, pokračoval u textilní firmy Jandera v rodném městě.

Když byl v nedalekém Parníku u České Třebové v komplexu textilní továrny vybudován samostatný závod 07 Textilní tvorba n.p. Praha, nemohl v novém kolektivu chybět ani Jaroslav Čada. V textilním ateliéru působil až do odchodu na zasloužený odpočinek.

Ve volném čase se věnoval výtvarnému umění. Používal hlavně olejové barvy, nevyhýbal se ale ani grafické technice. Nejraději maloval prosluněná jara s rozkvetlými stromy, roubené chaloupky, Tichou Orlici se svými kouzelnými zákrutami, romantická zákoutí rodného města i krajinu z jeho okolí. Inspirovaly jej i slovenské Tatry, Šumava, Krkonoše a Orlické hory. Několik obrazů a celou řadu přípravných kreseb si také přivezl z úspěšné cesty na Podkarpatskou Rus. Nebyl pouze krajinářem. Smysl pro barevnou harmonii projevoval také při tvorbě květinových zátiší. Pro různé organizace vytvořil řadu plakátů.

Usilovnou prací a vlastní pílí se propracoval mezi nejlepší krajináře Východočeského kraje. Jeho obrazy, ale i kresby měli možnost vidět návštěvníci výstav v Ústí nad Orlicí, Lanškrouně, Chrudimi, Brandýse nad Orlicí, Praze, Vysokém Mýtě a České Třebové.

105 let od úmrtí Josefa Bonaventury HUBÁLKA

(2.11. 1851 – 27.8. 1918), učitele, veřejného činitele a hlavně průkopníka hasičstva

Pocházel z početné rodiny (deset sourozenců) řídícího učitele Jana Hubálka z Dlouhé Třebové. Studoval na německé nižší reálce v Lanškrouně, české reálce a učitelském ústavu v Hradci Králové. Zkoušku učitelské dospělosti vykonal v roce 1871. Začínal jako podučitel na obecné škole v České Třebové. V roce 1875 působil na měšťanské škole v Jilemnici, ale po dvou letech se vrátil zpět do České Třebové. V roce 1904 se stal ředitelem oddělené obecné a měšťanské školy dívčí a v této funkci setrval do 31. července 1917, kdy odešel na zasloužený odpočinek. Patřil mezi výborné učitele a vychovatele. Za odborné články, které vycházely v pedagogických časopisech obdržel stříbrnou medaili na jubilejní výstavě v Praze v roce 1891, jeho mapy byly např. vyznamenány v roce 1886 na školní výstavě v Karlíně. Zvláštní péči věnoval také školním knihovnám. Aktivně pracoval i v občanském životě. Zřídil městskou opatrovnu, byl členem Sokola, Okrašlovacího spolku, Občanské besedy, divadelního spolku. Po velkém požáru roku 1872 se plně oddal hasičství. Byl cvičitelem, velitelem a starostou sboru, odborným spisovatelem, učitelem hasičských škol, zemským hasičským dozorcem, starostou hasičské župy, předsedou technické komise a náměstkem starosty Zemské ústřední jednoty hasičů, přísedícím rady Hasičské vzájemné pojišťovny v Praze. Československé hasičstvo zastupoval na světových mezinárodních sjezdech. Spoluzakládal časopis Hasičské rozhledy, spolupracoval při tvorbě Ottova Naučného slovníku. Jeho práce v oblasti hasičství si vážila celá řada spolků, které jej jmenovaly svým čestným členem. Této pocty se mu dostalo i od Francouzské federace hasičstva. Obdržel i zlatý Záslužný kříž s korunou a čestným odznakem 2. tř. Červeného kříže. Josef Bonaventura Hubálek zemřel ve svém domě v České Třebové čp. 475. Pochován je na českotřebovském hřbitově. K jeho památce byla v roce 1923 na domě, ve kterém žil, odhalena bronzová pamětní deska. Dnes se nachází na budově hasičské zbrojnice v Chorinově ulici. Hasičská župa Ústecko – Třebovská byla k uctění jeho zásluh pojmenována župou Hubálkovou.

50 let od úmrtí Jana VOKASE (20.1. 1901 – 22.8. 1973), středoškolského profesora

Narodil se v Horkách v rodině rolníka. Studoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě a na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (aprobace čeština a latina). Postupem let se jeho jazykové znalosti výrazně rozšířily. Až se tomu nechce věřit. Vedle slovanských jazyků ovládal řečtinu, němčinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu, španělštinu, švédštinu, hebrejštinu, arabštinu a malajštinu. Učitelskou praxi započal na gymnáziu ve Dvoře Králové nad Labem, později působil v Prostějově. Definitivu získal na gymnáziu ve slovenské Spišské Nové Vsi. V té době byl vypsán konkurz na místo češtináře a latináře na českotřebovském gymnáziu. V konkurzu Jan Vokas zvítězil, dokonce i nad známým spisovatelem Jaroslavem Žákem, jehož kniha Cesta do hlubin študákovy duše byla úspěšně zfilmována.

V České Třebové byl prof. Vokas pro svoji povahu a osobní vlastnosti velice oblíben. Jeho postavení na škole se zdálo neotřesitelné. Nastupující totalitní moc po únoru 1948 neušetřila ani jeho. Na začátku školního roku 1950 až 1951 dostal spolu s několika dalšími kolegy hodinovou výpověď s okamžitým zastavením platu. Školský odbor KNV uvedl k propuštění, že by z mládeže nevychoval bojovníky za mír a socialismus. Hlavním důvodem ale bylo jeho kategorické odmítnutí vystoupit z katolické církve. Po propuštění pracoval na různých místech jako pomocný dělník. Když si při těžké a vyčerpávající práci zlomil ruku a lékaři mu zjistili vážnou srdeční chorobu a cukrovku, odešel do invalidního důchodu s platem 600 Kčs. Ten mu byl nakonec zvýšen o 45 Kčs po ochrnutí obou nohou. V těchto nejtěžších chvílích mu byli spolehlivou oporou jeho nejbližší – manželka a syn.

100 let od narození Františka Kajetána ZEDÍNKA

(7.8. 1923 – 18.9. 2017), hudebního pedagoga a skladatele

Tohoto rodáka z Kačic u Slaného od dětství provázela hudba. Studovat ji začal na hudební škole ve Slaném a pokračoval na pražské konzervatoři (1939 až 1944). Studium ukončil absolutoriem ze skladby a státními zkouškami z klavíru a sborového zpěvu. Potom se stal učitelem. Nejprve v Ostravě, později v České Třebové. Do našeho města se dostal jako voják základní služby, během které zde vedl vojenský hudební soubor Salva. Po skončení vojenské služby v našem městě zůstal a stal se učitelem klavírní hry na zdejší hudební škole. V České Třebové založil Divadlo hudby (společně s Františkem Navarou a Ing. Jaromírem Šlemrem), řídil pěvecký sbor Bendl a symfonický orchestr Smetana. S Antonínem Šimečkem vedl a hlavně doprovázel Pěvecké sdružení českotřebovských učitelek. Ve druhé polovině padesátých let vedl pěvecké sbory železniční učňovské školy a jedenáctiletky. Od roku 1969 řídil pěvecký sbor LŠU a později také školní orchestr. Bohatá je i jeho hudební tvorba. Je autorem více než dvou set skladeb (písně, sborové skladby, kantáty, opery, instrumentální skladby komorní i orchestrální, scénická hudba). Nejrozsáhlejším dílem F.K. Zedínka je operní skica Obrázky z Hor, později ještě osmkrát reprízovaná. Naposledy měli občané našeho města možnost vyslechnout si árie a sborové skladby z této zpěvohry v literárně – hudebním pásmu, které bylo uvedeno 14. září 2001 v sále restaurace Na Horách. Nejznámější jeho prací je pravděpodobně miniaturní dětská opera Červená Karkulka.

 Českotřebovská veřejnost si připomněla osmdesátiny F.K. Zedínka slavnostním koncertem, který se konal 24. října 2003 v sále Kulturního centra. Pedagogická, dirigentská, skladatelská a osvětová činnost jubilanta zde byla oceněna udělením čestného občanství města. A vzpomínalo se na něho i v dalších letech. Jednak koncerty na Základní umělecké škole nebo vzpomínkovou akcí ve studovně gymnázia. 

                                                                                                                                                                           Jan Skalický

Univerzita Karlova, Matematicko fyzikální fakulta, před deseti lety oznámila, že dne 6. srpna 2013 zemřel po krátké nemoci ve věku 81 let. významný český vědec Prof. RNDr. Ladislav Rob, DrSc.

Prof. Ladislav Rob, DrSc., se narodil v Dlouhé Třebové,  byl absolventem  českotřebovského gymnázia.  Po absolutoriu Matematicko-fyzikální fakulty UK nastoupil na katedru jaderné fyziky na FJFI ČVUT (která v roce 1967 přešla na MFF UK). Dva roky (1959–61) působil ve Spojeném ústavu pro jaderný výzkum v Dubně. Ve druhé polovině šedesátých let (1966–68) pracoval v Rutherford Laboratory ve Velké Británii. V roce 1967 byl jmenován docentem, v roce 1992 profesorem. Během celé své akademické kariéry vedl přednášky z částicové fyziky a ovlivnil řadu studentů. V roce 1998 odešel do důchodu, ale až do roku 2011 na MFF dále pracoval. V devadesátých letech se zapojil do experimentů Celeste a CAT ve Francii a pak do experimentu HESS v Namibii, který mu přinesl v roce 2007 ocenění prestižní Descartovou cenou. Poslední rozloučení se zesnulým se konalo v úterý 13. srpna 2013 v 11:00 hod. v obřadní síni městského krematoria v České Třebové.

Prof. Ladislav Rob patřil mezi  ty absolventy českotřebovského gymnázia, kteří přinesl tomuto ústavu věhlas a také vysoké ocenění i pro český národ.  To především v podobě udělení Descartesovy ceny EU v roce 2007.  Ocenění získal jako spolupracovník mezinárodního týmu, ve kterém pracovali společně v Namibii vědci z ČR, Německa, Francie a Velké  Británie. Jednalo se o HESS projekt - studium kosmického záření,  který realizovali na náhorní plošině Gamsberg v Namibii proto,  že hledali lokalitu se suchým vzduchem na jižní polokouli, odkud je dobře vidět do centra naší galaxie. Ve vybrané lokalitě v Namibii byly rozmístěny a postaveny čtyři velké teleskopy, rozmístěné tak, aby mohly sledovat Čerenkovovo záření  z různých úhlů a tak určit původní směr ke kosmickému objektu, které toto záření vysílá. Údaje o zachycených záblescích posílá obsluha mikrovlnnou linkou jednak do hlavního města Namibie Windhoeku a odtud dále do Heidelbergu. Zde se uskutečňuje hrubé zpracování dat, které pak po internetu směřují do dalších ústavů. Některé z nich končí i v počítačích Ladislava Roba a jeho kolegů na MFF UK v Praze.  "Propočítáváme,  ze které části vesmíru záření gama přiletělo a zaměřujeme se na aktivní jádra galaxií. díky těmto údajům pak posuzujeme  teoretické modely, abychom mohli co nejpřesněji  popsat vznik a vývoj vesmíru," shrnuje program Ladislav Rob.  Lze říci, že mezinárodní projekt, v němž vědci pozorují a zkoumají taje vesmíru je výsledkem práce českých fyziků. Český přínos k projektu je výroba zrcadel. Hlavní části teleskopu je parabolické zrcadlo. je sestaveno z 390 přesně vybroušených a vyleštěných zrcadel o průměru 60 centimetrů ze speciálního borosilikátového skla. Jejich autorem je Milan Šonský, šéf společnosti Compas v Turnově.

Fotografie v oslav 100 let gymnázia v roce 2009 - Ladislav Rob s Petrem Poldaufem, ředitelem školy.

---