---

  Bylo to už před 20 lety....

Nejdříve přišla krátká neuvěřitelná zpráva, když jsem zasedl k počítači, tak již na stole leželo úmrtní oznámení.  Je to přece jen pravda: "dobrák Hubert", který nikdy nikoho nezarmoutil, již není mezi námi. Zemřel po krátké těžké nemoci ve středu 15. září 2004 ve věku 66 let.

Hubert Vencl byl tělem a duši srostlý s českotřebovským depem kolejových vozidel, ve kterém prožil přes čtyři desítky let. V práci byl velmi vážen, ať jako strojvedoucí, nebo ve funkci technika dokázal pomoci každému, kdo to potřeboval, a nejen depu. Byl velkým českotřebovským patriotem, což dokázal nesčíslněkrát ať již  ve své pracovní funkci nebo jako loutkář. Byl platným členem party, která se od padesátých let zabývala loutkami, v tehdejší dřevěné ve skautském domově Javor, společně s dalšími kolegy  pak v šedesátých letech postavili dnešní Malou scénu, které ovšem nikdy neřekl jinak než "loutkárna". Moc těžce nesl její současné uzavření a možnost vystěhování loutkářských propriet z Malé scény považoval za konec loutkářského odboru ve Třebové. Obával se toho, že po plánované rekonstrukci nebude Malá scéna už pro loutkáře dobrá, neboť chystané úpravy způsobí zhoršení podmínek pro jejich práci. Ze své funkce v Depu kolejových vozidel dokázal moc pomáhat při údržbě a renovaci starších zařízení jak v Národním domě, právě tak v Malé scéně, nebýt jeho "ochranné ruky", tak by její vybavení podstatně více zaostávalo.

Pomocí své letité "jabkancové aparatury" Hubert dokázal  ozvučit nejen mnoho ročníků zmíněné Jabkancové pouti (a to ještě i za éry Čendy Hampla a jeho občanského výboru), ale také další nejrozmanitější akce po celém městě, našel jsem ho často také u zvukové aparatury na fotbalovém stadionu Pod Jelenicí i nyní  v nové osvětlovací kabině Kulturního centra. Až do letošního června zde byl nenahraditelným spolupracovníkem. Je symbolické, že do nemocnice odešel prakticky přímo odtud, doposledka pomáhal českotřebovské kultuře a měl radost ze všech úspěchů, které  naše město dosáhlo ať na poli kultury, sportu nebo i jeho celkovém významu. Projevoval obavy z některých negativních trendů v železniční dopravě, které potenciálně ohrožovaly (a stále ohrožují) českotřebovský železniční uzel. A mohl bych pokračovat. Hubert byl sportovec, volejbalista, skaut, prostě všeobecně oblíbený člověk. Všude tam, kde byl ještě letos na jaře jako doma, bude nyní Hubert chybět. Napořád. Nejvíce rodině, ale i všem kamarádům, kterých měl opravdu hodně. Všichni ho měli rádi a i po letech se sklánějí nad jeho památkou.

Na fotografii zde dne, kdy slavil své 65. narozeniny (tehdy v klubu Hliníky). Na ní je Hubert Vencl takový, jakého bychom si jistě všichni přáli: veselý a rozesmátý....

Milan Mikolecký 

Přidám ještě jednu fotografii s Hubertem Venclem a jeho rodiči a rodinou z roku 1968. Na snímku chybí brácha Jirka, který držel v ruce fotoaparát....