-
Martin
Netolický:
-
Je ETCS
skutečně překážkou pro provoz parních vlaků?
-
-
-
-
Žádné výjimky nebudou. Takové stanovisko zaujali pracovníci Správy
železnic a Ministerstva dopravy ČR, kteří se zabývají implementací
ETCS, tedy jednotného celoevropského zabezpečovače. Debata o tom, co
se stane po 1. lednu 2025, kdy je na některých tratích zaveden
výhradní provoz ETCS, ve vztahu k tzv. parní trakci čili provozu
vlaků tažených historickými parními lokomotivami, probíhá několik
let. Bohužel bez valného výsledku. I proto jsem se zúčastnil setkání
v Národním technickém muzeu, které mělo podle původního záměru
přinést řešení. Po několika prezentacích jsem ovšem zjistil, že
řešení by mohlo být poměrně jednoduché, byť vyžaduje úpravu norem
v některých předpisech. O čem se ale vlastně z hlediska provozu
bavíme? O jednotkách mimořádných spojů ve vybraných dnech (akcentuji
pouze v některých měsících v roce), kdy ožívají parní stroje a
vyráží na tratě. Přitom se nejedná pouze o jízdy pro milovníky
historie a železnice či rodiny s dětmi. Jde o propagaci železnice
jako takové, profesí na ní pracujících a ukázku techniky pracující
v základě na bazálních fyzikálních zákonech. Tomu všemu říkáme
železniční nostalgie, přitom jde o přesah do kulturního dědictví či
turismu. Ostatně obdobně tomu je v jiných zemích světa a Česká
republika by neměla být výjimkou.
- Tak
jako obvykle se tváříme, že digitalizace a absolutní automatizace je
hlavní příčinou toho, že postupně na koridorové tratě a následně i
některé navazující nevyjedou parní vlaky. Přitom ale tyto spoje
mohou na tratě bezesporu vyjíždět v mimořádném režimu, který je
z pochopitelných důvodů připravován (ostatně musí být připravován)
pro případ výpadku systému ETCS. Poněkud úsměvně pak působí snaha
problém řešit vývojem speciálního přípojného vozu (hytláku), který
by měl v případě parního vlaku komunikovat s komponenty evropského
zabezpečovače, abychom velmi rychle zjistili, že to vlastně
konstrukčně není úplně možné.
- Jak
například lze jízdu mimořádného vlaku mimo režim zabezpečovače ETCS
(akcentuji jakéhokoliv) řešit? Vjezdem do volného mezistaničního/traťového
úseku za přesně stanovených podmínek, které není problém precizovat.
Obdobných návrhů je však možné najít víc. Zaznamenal jsem tři
argumenty, které to mají vyloučit. Jednak, že by šlo o výjimku,
kterou nepřipouštíme (přitom ji už ve výše uvedeném případě poruchy
systému ETCS stejně máme), druhým je riziko mimořádné události –
nehody, tedy vliv na bezpečnost a třetím kapacita koridorů. První
argument jsme již vyvrátili, u druhého je třeba se ptát, kolik
z ročně vykazovaného počtu mimořádných událostí – nehod bylo
způsobeno lidským činitelem u parního provozu. Smysluplné zvýšení
bezpečnosti proti současnému stavu je ale možné u parního vlaku
zajistit i jiným způsobem, a to například nutným osazením parní
lokomotivy dvěma dopravně způsobilými osobami, kdy jedna osoba
kontroluje druhou, nebo jak s tím počítá mechanizmus nouzového
provozu při poruše ETCS na jedoucím vozidle, a to volným celým
mezistaničním úsekem před vlakem jedoucím bez dohledu ETCS. Ve
stanicích totiž bude ještě několik let probíhat pohyb vozidel bez
dohledu ETCS zcela běžně. Třetí argument je potom věcí organizace a
logistiky dopravy na konkrétních tratích včetně koridorů nikoliv
překážkou technického charakteru. To vše platí, dokud budou ještě
tratě vybaveny návěstní soustavou, jak ji známe dnes. Třeba se do
doby, než dojde k její plánované demontáži (pokud k ní vůbec dojde)
podaří najít jiné trvalé technické řešení.
- Aby
to nebylo úplně snadné, tak ještě uvedu, že systém ETCS je zaváděn
v několika úrovních, přitom ta přísnější tzv. L2 není jen na
koridorech, které mimochodem propojují prakticky celou síť, ale i na
řadě regionálních tratí, které v žádném případě nelze označit za
jakkoliv přetížené. Mohl bych jmenovat případy z Pardubického kraje.
Jinými slovy při troše vůle by se cesta našla. Na tom se ostatně
shodli i účastníci schůzky v Národním technickém muzeu. Bohužel
objednatelé dopravní obslužnosti byli z debaty vyloučeni, přitom
jsem na místě zjistil, že právě jimi je dosti argumentováno. Na
setkání byli zástupci spolků, kteří provozují historická vozidla, a
shoda byla napříč. Je třeba hledat reálné řešení a ne pouze
restrikce, přitom ale s akcentem na bezpečnost a plynulost provozu
na železnici. Že to je možné? O tom svědčí i přístup okolních států.
Některé problém ani nevnímají, jiné si připravily alternativy. Jak
jsem uvedl, parní provoz není jen o vzpomínkách a zamáčknutí slzy
železničními pamětníky či nostalgiky. Existuje zde širší veřejný
zájem včetně propagace železnice jako takové. Když budeme tak
tvrdošíjně a dogmaticky odmítat, pak se rozlučme příkladně
s oblíbenými každoročními Dny železnice (regionálními i národním).
Konají se totiž v místech, kde v nejbližší době bude zaveden systém
ETCS L2. Není to škoda, když bezpečné řešení je možné nalézt? Jen se
ovšem musí chtít.
- Ze
setkání vzešla řada podnětů, které by měly být nyní posouzeny
odpovědnými pracovníky obou gesčních institucí. Na dané téma se také
setkám s generálním ředitelem Správy železnic Jiřím Svobodou a
ministrem dopravy Martinem Kupkou. Myslím, že záležitost je třeba
vidět v širším kontextu. Již nyní lze ale vyloučit argumentaci, že
cesta neexistuje. Určitě ano a samozřejmě bezpečná.
-
Martin Netolický, hejtman Pardubického kraje
-
|
|
|