Příloha Českotřebovského deníku   

                                                       Za Vladimírem Hrdinou 

 
Zpráva o úmrtí Vladimíra Hrdiny mně šokovala, v 64 letech se běžně neodchází. A v tomto případě jde o člověka, který ne pro sebe, ale pro město něco udělal. Přestože si netroufám být jeho životopiscem, chtěl bych ocenit řadu jeho zásluh a příspěvků k obohacení města.  
Vladimír Hrdina byl přímý člověk, který se nedokázal přetvařovat a když měl k něčemu připomínku, neváhal  přijít s kritikou. Nakonec  jsem se i já dostal díky Českotřebovskému zpravodaji dostal do jeho "palby". Myslím ale, že jsme se dokázali nakonec na mnoha věcech domluvit,  a dokonce jsme alespoň v některých oblastech docela dobře spolupracovali.  Vím, že si svým přímým jednáním nadělal také řadu nepřátel, hlavně tam kde snahu o spolupráci a projednání problémů  žádnou neviděl, a kde nad vstřícností převažovala arogance.  
Poznal jsem ho během sametové revoluce jako obětavého člověka, který dokázal zorganizovat a realizovat pomoc potřebným, připomínám si jeho dobrovolnictví ve věci tehdy probíhající revoluce v Rumunsku, kam neváhal zajet jako řidič náklaďáku s posílanou pomocí.   
Vladimíra Hrdinu přitahovaly auta a motorky, v této oblasti se pohyboval celý život ať již jako automechanik, závodník, nebo i kaskadér. právě z této etapy jeho života jsme měl velký zájem se dozvědět více. Tak jsme sháněli jsme bohužel ztracené video záběry z této éry, snad se ještě najdou, třeba s pomocí Jiřího Synka, který patřil mezi stejně zaměřené nadšence.   Hodně vím o jeho pomoci českotřebovskému aeroklubu,  kam nastoupil jako zájemce a hned se stal předsedou. V Hradci Králové absolvoval letecký výcvik, poznal létání jako důležité i pro budoucnost města a snažil se pochopit i jeho českotřebovskou tradici. Spolupracoval se veterány létání, např. Josefem Gregorem a Karlem Šverclem seniorem, zachránil velkou část archivu, který doufám skonči v městském muzeu.
Podařilo se mu s přáteli scelit českotřebovské letiště a jeho celoživotní myšlenka za kterou šel zejména v posledních letech, byla zachovat  tento prostor pro létání v našem městě, protože jiný už pro tento účel neseženeme. I když pak později zejména z osobních důvodů se na čas z výboru aeroklubu vytratil, tato myšlenka ho držela až do současnosti. Právě z jeho iniciativy vznikl záměr předat plochu letiště bezplatně městu Česká Třebová, které bude do budoucnosti garantem toho, že nebude zcizena, rozprodána nebo omezena nevhodným využitím okolního prostoru. Českotřebovské letiště je totiž sportovní plocha pro starty a přistání UL  letadel bez jakéhokoliv ochranného pásma. Tato iniciativa byla nedávno úspěšně dovršena schválením v městském zastupitelstvu.  To je jistě ke cti českotřebovským zastupitelům a také současnému předsedovi aeroklubu MUDr. Martinu Formánkovi, který myšlenku dovedl do realizace.
Vladimíra Hrdinu jsme poznal také jako zdatného a pečlivého kreslíře, který podle starých fotografií dokázal vytvořit celou sérii kreseb To bylo někdy kolem přelom století, Obrázky, z nichž některé byly také prezentovány na obálce Českotřebovského zpravodaje, tehdy věnoval pro otevření Domova pro seniory jako na výzdobu budovy, připomínající  "staré časy"  v České Třebové. Obrazy nakonec nebyly v Domově pro seniory využity a tak celý soubor věnoval městskému muzeu, Je to jejich osud, ale ani zde nebyly nikdy vystaveny.  Nějaké z nich stále mám na fotokopiích a uvádím na článkem.  Je jich ovšem daleko více.
Jako automechanik patřil také mezi obdivovatele Mojmíra Stránského, spoluvynálezce vozítka Oskar - Velorex. V roce 2004 měl Mojmír slavit osmdesátiny.  A právě k tomuto výročí dokázal Vladimír Hrdina se svými přáteli a boskovickým klubem velorexářů s předsedou Ivo Fajmanem  zorganizovat do té doby největší sraz velorexářů, právě na českotřebovském letišti. Byla to flagrantní ukázka jeho  akčnosti a obětavosti.  Sraz velorexářů se letos po dvaceti letech znovu opakoval, tentokrát již pod finančním a  organizačním zajištěním městského muzea. Předtím bylo třeba na všechno získat peníze jen od sponzorů nebo peníze vlastní. I zde se Vladimír Hrdina přihlásil  k pomoci a předal do muzea mnoho z toho, co ještě měl po srazu předchozím z roku 2004.  
Opakuji, že nejsem Hrdinův životopisec a proto existuje  jistě řada etap, o kterých mnoho nevím.  Tak např. o jeho podnikatelském působení na Zakarpatské Ukrajině a dalších podnikatelských záměrech.  Snad proto také opět aktivně a obětavě poskytl jako jeden z prvních pomoc s ubytováním pro ukrajinské uprchlíky a pečoval to jejich potřeby.
Po rozpadu manželství začal s přestavbou domu v Moravské ulici, měl radost ze svého syna Františka, kterého také vedl - jak jinak - k autům motorismu a  to již školního věku.  V době, kdy by měl jako aktivní člověk přijít do důchodového věku na něm byla vidět jakási únava, snaha uspořádat si věci ze svého života, jako by nějak tušil to, co  je zřejmé nyní ze skříněk pohřební služby. I když se mi zdálo, že se poněkud "ztrácel před očima," nikdy jsem se nedokázal zeptat na jeho zdraví a problémy, vyčítám si to. Mám od něho řadu dosud  nevyřízených podnětů k pátrání zejména o historii létání. Třeba  o jeho zájmu o získání  plochy bez vlastníka na Třebovských stěnách (pro aeroklub), o které se ale dokázala  dříve přihlásit  jedna zemědělská společnost.  Nešlo mu tedy o získání výhod a peněz pro sebe, jak třeba někdo říká, nebo si aspoň myslí.
Jsem přesvědčen, že jeho odchod je velká škoda, myslím, že mohl být ještě hodně  užitečný  pro město ve kterém žil a na jehož rozvoji mu záleželo a hlavně pro nejmladšího syna  Františka, ještě dokončujícího studium na českotřebovském gymnáziu.
V sobotu 23. listopadu se v restauraci u Synka v Rybníku konal další mítink příznivců motorismu  z České Třebové a okolí. Na těchto srazech Vladimír Hrdina málokdy chyběl  a vlastně mně do této komunity také zavedl. Tak jsme se spolu ještě v týdnu domlouvali, že půjdeme. Poslední SMS jsem dostal minulé  úterý ve 20 hodin:  Sraz je v sobotu, domluvíme se. Omlouvám se, jsem unavený  musím jit spát"....  Na srazu jsme nakonec nebyli, den předtím Vladimír Hrdina v tichosti odešel . Jistě do třebovského motoristického nebe...
Čest jeho památce! Milan Mikolecký
 

Poslední fotografie pořídil syn František 27. 10. 2024 na výletě na Myšinu u pomníku českotřebovským  letcům - plachtařům na Stěnách


Některé ukázky publikovaných textů Vladimíra Hrdiny z Českotřebovského deníku bez jakýchkoliv úprav: 

Sport versus kultura – reakce Vladimíra Hrdiny.

Velmi oceňuji článek p. Mikoleckého, který popsal stav jak v oblasti sportu, tak kultury v našem městě. Jsem přesvědčen, že objektivně, i když jak jsem zaznamenal i z osobních reakcí některých občanů, zřejmě píchl do vosího hnízda. Zaznamenal jsem i reakce, které by zasloužily diagnostiku v některém z ústavů zdravotní péče.

Nejsou v tomto článku však obsaženy všechny údaje, které považuji za nutné postupně doplňovat tak, aby vznikl ucelený přehled, v němž se občané lépe zorientují. Tzn.:

1. vytvořit tabulku za posledních deset let, kolik a kam bylo investováno do jednotlivých druhů sportů a sportovišť

2. vyjmenovat osoby, které na vlastní živnostenský list nebo svoji firmu konkrétní sportoviště a sporty provozují

3. vyjmenovat kluby a firmy soukromé a společenské

Pouze na základě těchto přehledů snadno pochopíme, proč některé reakce jsou objektivní a jiné sledují tak „ trošku“ ohřátí své polívčičky.

Protože jsem byl „některými“ velmi kritizován, že jako předseda politické strany sděluji veřejně svůj názor, slíbil jsem, že se budu podepisovat jako „Ferda Mravenec“.

Tak tedy mnoho úspěchů sportu i kultuře v našem městě.  Váš FM

 

Návštěva kubánské soudružky na radnici se nekoná.

Není to samozřejmě z vůle radnice, ale z důvodu vlny odporu, která se zdvihla v politických stranách, sdruženích a ve veřejnosti České Třebové. Soudružka Aymee Hernández Quezada měla radnicí připravený program na 3.4.2004, ale dnes i článek uveřejněný na ČtZ je přepsaný v duchu radniční vlády. Ani pan Keprt ani ex soudružka Žáčková nepřivítají kubánskou soudružku, se kterou si mohli pěkně protlachat. Jistě jí to bude líto, ale může zvolit náhradní program, třeba položit kytici k pomníku Sbratření. Oběd doporučuji v čínské restauraci. Vím, že pan starosta se této záležitosti děsil od začátku, ale nechápu, proč toto zamítavé stanovisko vzešlo až po vlně odporu. Není zde sklon k diktátorskému režimu?

Vladimír Hrdina

 

Vážený pane starosto,     

Na můj otevřený dopis jste zareagoval tak, jak jsem očekával, a to snahou odvést pozornost jinam. Nenechám se však přesunout na jiné téma jak mi nepřímo nabízíte. Řešení tohoto tématu se přesunulo k jiné instanci a jistě se k němu v budoucnu vrátíme, to Vám mohu slíbit. Žádám Vás ale o to, aby jste konkretizoval nepřesnosti a neopodstatněné spekulace uvedené v mém dopise. Pokud je mi známo, kontrola hospodaření nadále probíhá a další výsledky známy nejsou. Pokud ano, budu rád, když se o něj s občany podělíte.

Můj otevřený dopis Vám, pane starosto, „přeložím do češtiny“. Kladu Vám tedy tyto otázky.

1)      Které osoby dary obdržely, při jaké příležitosti a v jaké výši?

2)      Od kdy fungoval tento obvyklý systém?

3)      Kdo tento systém přidělování darů pro příbuzné výše postavených vedoucích úředníků zavedl a proč se k tomu dnes nechce hlásit?

4)      Proč se až po doporučeném dopise provádí kontrola. Prosím, vysvětlete občanům, proč až po roce svého působení na radnici zjišťujete, že pro čerpání částek v řádu statisíců nejsou pravidla?

5)      Jak jste trestal zúčastněné osoby, když kontrolní zpráva žádná jména neobsahuje?

 

Vážený pane starosto, za svým dopisem občanům si stojím. Věci v něm uvedené jsou zcela pravdivé. Uvádím pouze osobu, zodpovědnou za čerpání reprezentačního fondu a očekávám, že další osoby uvedete Vy. Dárek pro dceru paní tajemnice byl pouze poslední případ. Na Vaši obhajobu musím konstatovat, že toto „hospodaření“ se dělo za Vašimi zády. Dávám Vám za pravdu, že dnes se již na MÚ peníze (dovoluji si použít Váš výraz) nekradou, ale já jsem nepsal o tom, co je teď, ale o tom co se dělo do dne než byla započata kontrola reprezentačního fondu Finančním výborem.

Jak já vnímám různé situace, to prosím nechte na mně. Mám stejně jako Vy rád pragmatická řešení a tudíž věci řeším bod po bodu. Tento je bod první.

Jestli Vy chápete nákup dárku pro dceru paní tajemnice ke sňatku jako chybně zaúčtovanou položku, tak já toto vidím jako zpronevěřené veřejné prostředky.

Jak hodnotíte případ, který se odehrál zhruba měsíc před tím? Chápu, že je těžké říci celou pravdu veřejnosti, ale zřejmě se tomu nedá vyhnout.

Vladimír Hrdina  14.11.2003

 

Malá poznámka ke zprávám Zeleného kohouta

Na téma R 35 a Zelený kohout jsem již měl jeden článek připravený, ale nyní považuji za vnitřní povinnost přidat svoji „trošku do mlýna“.

Vážím si přírody a vítám jakékoli kladné aktivity občanů, tím spíše ekologické. Nehodlám zpochybňovat různé studie a průzkumy Zeleného kohouta ani další. Přesto musím vyslovit svůj názor. Přátelé, ať se nám to líbí nebo ne, žijeme ve 21. století. To je faktor číslo jedna, je to neměnný fakt. Doby, kdy k nám přes stezky v lesích přicházeli handlíři a kupci, stejně tak jako Prušáci, jsou už v nenávratnu.Nebýt stavby železnice, tak zde dodnes byla „vesnička má středisková“.

Mně také vadí, že tím pádem zmizel například náhon na Fialův mlýn do trubek, ve městě ubylo spousty dalších vodních ploch, atd.. Žádal si to však pokrok a ten se těžko zastavuje.

Nechceme-li stát opět na okraji rozvoje, vybudování R 35 zde považuji za nutnost.Obchvatu města se jinak nedočkáme ani za 50 let. Jsem velmi rád, že vedení města toto má zcela jasně na zřeteli. Víte pane Lána, chtěl jsem se Vás vlastně minule pouze zeptat, kde bydlíte. Dnes to již vím a začínám chápat částečně Váš postoj. Uvědomte si však prosím, že nejméně 12 000 obyvatel našeho města žije v inverzní kotlině, kde se dnes již téměř nedá přejít průtah městem a o ovzduší raději nechci hovořit. Myslím si, že pokud R 35 neprosadíme právě zde v severní variantě v lokalitě, kde i dnes ulice nazýváme např. Větrná a emise mizí v okamžiku, budoucí generace nás odsoudí a ta nynější se zde zadusí. Bydlím od průtahu města deset metrů a vím o čem mluvím.

Přeji Vám mnoho úspěchů ve Vaší činnosti, ale ne v odporu proti severní variantě R 35.

Vladimír Hrdina  

 

Jak vyřešíme průtah městem?

S mnoha argumenty v reakcích na můj dopis souhlasím, ale stále si kladu tu samou otázku:“Jak ale vyřešíme průtah městem?“ Jsem přesvědčen o tom, že na něj peníze nebudou ani za 50 let a situace se stává neúnosnou.

Rozvoj regionu já osobně nevnímám pouze jako stavbu různých výrobních hal globálního kapitálu nebo supermarketů různého typu. I v tomto s Vámi zcela souhlasím. Podnětem k rozvoji regionu může být stejně tak dobře rozvoj turistického ruchu. Myslím si, že zdejší okolí má hodně co nabídnout. Pokud se podaří dobudovat další zařízení, které jsou plánovány (sjezdovka, běžecké trasy, cyklotrasy, sportovní hala, ledová plocha, koupaliště, atd.), atraktivita se zde nepochybně zvětší. Já vidím rozvoj regionu především v této oblasti, ale je to pouze můj názor.

Ve Vašich reakcích je mnoho témat, na která by bylo dobře veřejně diskutovat, o tom není pochyb. Jsem rád, že zde žije alespoň pár lidí, kteří se k věcem vyjadřovat chtějí.

Myslím si ale, že vyvolat tuto diskusi je především povinností vedení města.

Jakýsi „Strategický plán rozvoje města“ existuje, byl schválen loňský rok, ale nedělám si mnoho nadějí, že k něčemu slouží. Velmi těžce se do něj zapracovávaly konkrétní věci a způsob zpracování jeho kapitol, např. doprava, jsem nikdy nepochopil. Bylo škoda, že bylo v té době minimum připomínek občanů. V té době jsem se jako předseda aeroklubu snažil o prosazování plochy pro starty a přistání U Dvora do tohoto plánu. Způsob jednání vedení města z této doby mě straší ještě dnes. Na jednání zastupitelstva jsme dostali jednu minutu na vyjádření k této problematice (časoměřičem byl tenkrát pan Čech jako místostarosta). Tolik k té naší demokracii o rozvoji města.

Takže závěrem.

Jsem pro, aby tato diskuse pokračovala a zapojovalo se čím dál více občanů. Uvádím některá témata:

-         úbytek občanů v České Třebové. Co s tím?

-         Kam a jak dál strategie rozvoje města

-         Další supermarkety v naší blízkosti, klady a zápory

-         R 35 nebo obchvat, kdy a za co   Vladimír Hrdina

 

Komentář k zápisu z jednání Finančního výboru ze dne 9.12.2003

Máme zde dlouho očekávanou zprávu Finančního výboru.  Jednoduchým součtem dojdeme k číslu 20-ti pochybení. Z tohoto čísla ke 3. případům došlo ve IV. čtvrtletí roku 2002 a k 17-ti případům od ledna do konce října roku 2003. Za rok 2002 proběhl audit účetnictví, který však žádné pochybení neuvádí. Zřejmě protože se jednalo vždy o pozornosti zaměstnancům k různým jubileím od svého zaměstnavatele, což je skutečně běžná praxe u mnoha podniků a institucí. O poskytnutí se vždy rozhodlo ve vedení města. V roce 2003, kdy převzala správu fondu paní tajemnice, je toto číslo  dle zápisu 17 pochybení, ale v 15-ti případech se opět jedná o zaměstnance nebo členy rady, v čemž opět nevidím celkem velký problém.

V roce 2003 je tu však zavedena nová praxe a to vyplácení darů rodinným příslušníkům, kteří neměli s úřadem nikdy nic společného.

Jeden ve výši 770,- Kč pro syna paní auditorky a druhý zřejmě zcela náhodně pro dceru paní tajemnice ve výši 876,- Kč. Kladu si tedy opět ty samé otázky. Mám pravdu já nebo pan starosta ve své odpovědi  občanům? Vladimír Hrdina


Ukázky kreseb Vladimíra Hrdiny z let 200 - 2001, které jsou ve sbírkovém fondu městského muzea