Josef Petrák slavil létě 90 a v kostele sv. Jakuba se k
této příležitosti konal 8. června nezapomenutelný
koncert v režii českotřebovské základní umělecké školy.
Té školy, kam mladý jedenáctiletý Pepík Petrák v roce
1945 nastoupil jako žák k panu učiteli Holoubkovi hned v
prvním roce po jejím založení.
A po konzervatoři a základní vojenské službě sem pak
nastoupil jako učitel houslí a zůstal této škole věrný až do důchodu.
Nejvíce byl mohli vyprávět samozřejmě členové jeho rodiny,
jeho kolegové ze školy a také jeho žáci, ale i farář Martin Kolovratník a
členové pastorační rady, sochař a restaurátor Stanislav Malý. Působnost
Josefa Petráka byla více než pedagogické působení na Lidové škole umění a
později pak zušce. Jako houslista byl členem významných hudebních
těles, které v České Třebové a okolí působila v posledních šedesáti
letech - v Orchestrálním sdružení Smetana, Komorním souboru Jaroslava
Kociana, v Českotřebovském kvartetu (Eduard Vaníček, Josef Petrák,
Antonín Šimeček a Josef Kaláb), na varhany hrál českotřebovském kostele a
další jeho disciplínou byl zpěv. Vítal do života českotřebovská
novorozeňata, vyprovázel je na cestě do manželství loučil se nimi při
posledním rozloučení v obřadní síni městského krematoria.
I když dnes bydlí u dcery v Lanškrouně, tak byl a stále je
velmi ctěným občanem České Třebové, K jeho sedmdesátinám, v roce 2004
mu byla udělena cena města Kohout. To bylo před dvaceti lety. Ale také letos
byly pro Josefa Petráka další vavříny. V březnu si v Malé scéně došel
pro ocenění Českotřebovský Ámos, udělovaný nejlepším učitelům k jejich
březnovému svátku a v květnu t.r. byl oceněn jako významný jubilant
přijetím na českotřebovské radnici. Josefa Petráka jsme také mohli potkat
na řadě významných českotřebovských kulturních akcí.
Jejich vrcholem byl jubilejní koncert
uspořádaný k Petrákovým devadesátým narozeninám, Konal se v sobotu 8. června
v kostele sv. Jakuba a pořadatelem byla Základní umělecká škola, jeho škola,
se kterou začínal od jejího nultého ročníku nejdříve jako žák a pak i jako
učitel. Českotřebovský deník ze všech těchto akcí
má natočeny filmové záběry a připravuje z nich sestavit
medailon. Aby byl co nejúplnější připravili jsme také vyprávění o životě, o škole
a také jeho "záchranářské! sběratelské činnost Tuto poslední mezeru
pro medailonek jsme dohnali společně s Martinem Šebelou na návštěvě
u Josefa Petráka. Přijal nás jako "staré známé" a bylo to dlouhé
povídání a nejen o hudbě a o škole, ale i o historii a
umění. Josef Petrák je totiž velikým sběratelem různých církevních artefaktů,
historických knih, medailonů, obrazů, sošek a také betlémů
bychom zde napočítali spoustu v několika místnostech.,
nechybí ani ručně vázaná bible.
A u každý předmět má svůj příběh, jak je známé jak vznikl,
v jakém byl stavu, kdo upravoval a opravoval, restauroval a odkud pochází. Povídali jsme si také o jeho
přátelství se Stanislavem Malým, sochařem a
restaurátorem, který je nyní bohužel již těžce nemocný a
nepohyblivý ve zdravotnickém zařízení. Také o smutném
osudu jeho syna. Malého juniora - nadějného sochaře a následovníka,
který však zemřel náhle ve svých 29 letech. Bylo to na
hodně dlouhé povídání mohli bychom v něm, ještě
dlouho pokračovat.
Protože Josef Petrák
má ve věci sakrálních památek v širokém regionu dokonalý přehled a nakonec
sám se velmi snažil, aby byla zajištěna jejich oprava. Hovořil např. o
restaurování známé kamenné Křížové cesty u kapličky P. Marie na Horách. Byla
různě poškozená rozházená kolem cesty v lese nad Kapličkou, v dnešní podobě
je díky restaurování Stanislavem Malým. Dnes by top možná nebyl
problém, ale v osmdesátých letech to nebylo jednoduché. Aby opravené kameny
Křížové cesty splňovaly to, co se od nich očekává, bylo třeba pořídit 14
odlitků bronzových kopí, aby se po zapravení do kamenného reliéfu leskly a
nekorodovaly. Stanislav Malý je dokázal zajistit, ale stálo to na
tehdejší peníze dost - 32 tisíc. Kde je vzít? Josef Petrák už dle
vyprávění přemýšlel co všechno bude muset doma prodat, aby dluh zaplatil.
Pomohlo štěstí nebo prozřetelnost Boží - podařilo se mu získat darem z
nějaké pozůstalosti violoncello a hned na to se vyskytl kupec, který takový
nástroj rychle potřeboval.. A tak jej dostal - právě za těch 32 tisíc (a
hned také zaplatil) a Křížová cesta na Horách už nebyla zadlužena....
Podklady pro filmový
medailonek jubilanta se pomalu kompletují, ale
ještě zbývá dotočit třeba vzpomínky jeho žáků a kolegů. Jeho nejvýznamnějším žákem byl rozhodně Jiří Němeček,
i od něho se pokusíme pokusíme získat i když působí až ve
Švýcarsku. Na návštěvě došlo i na hudbu, konkrétně
na violovou ukázku od J. S. Bacha. Josef Petrák vlastně stále denně
hraje, zkouší co v devadesátce zvládne a sami jsme se
přesvědčili, že opravdu hodně.... A viola, ta je
památeční, Josef Petrák ji má pod Jindřicha Pravečka
staršího... Věřím, že zmíněný
medailonek připravíme ještě v letošním roce.
Fotografie Martin Šebela
(mm).
|