Příloha Českotřebovského deníku 8/1 2023Vzpomínka na Mgr.Vladislava Kučíka |
V pátek 5. ledna jsme se v českotřebovském krematoriu naposledy rozloučili s českotřebovským pedagogem a výtvarníkem Vladislavem Kučíkem. Mgr.Vladislav Kučík se do České Třebové přistěhoval z rodného Trutnova v roce 1967 a poprvé jsme se setkali v témže roce, jako kolegové, na základní škole Fučíkova, dnes Habrmanova. V té době se postupně obměňoval a doplňoval učitelský sbor a tak zde vedle známých a zkušených pedagogů začaly působit i tváře nové. Z dlouhého seznamu učitelů bych rád pamětníkům připomenul alespoň některé kolegy, kteří s námi v té době na škole působili. Adolf Brkl (ředitel školy), P. Šedý, J. Kovář, J. Musílek a V. Plemeník. Vladislav Kučík měl na starost kabinet výtvarné výchovy, který sloužil i jako zázemí pro popovídání pánské části sboru. Pamatuji se, že již tehdy byl milovníkem dobré kávy a vášnivým kuřákem. Vždy míval dobrou náladu, ke které občas přidal některý ze svých nových vtipů. Byl založením Bohém, ale ve třídě si vždy dokázal sjednat kázeň a pořádek. Mezi žáky se traduje, že k tomu snad nepřímo přispěly i brýle s tmavými skly, které do hodin nosil. Vznikem Pedagogického centra v Ústí nad Orlicí se někteří z nás stalí okresními metodiky. Jiří Musílek zastupoval zeměpis, já přírodopis a Vladislav Kučík výtvarnou výchovu. Každý rok jsme připravovali celoroční program přednášek a exkurzí pro učitele z ústeckého okresu. Po revoluci jsme s Vladislavem naplánovali dvě zahraniční cesty po výtvarných a architektonických památkách Paříže a Beneluxu. Z druhé výpravy, která se uskutečnila v roce 1993, jsme natočili a zpracovali výukový instruktážní film pro učitele výtvarné výchovy a zeměpisu. Vladislav Kučík významně přispěl k dalšímu vzdělávání učitelů výtvarné výchovy i pořádáním výtvarných kurzů, které měly vysokou odbornou úroveň. Lektory byly často významné osobnosti, jako například malíři Vladimír Komárek, Jiří David a další. Zorganizoval i exkurze do významných evropských galerií ve Vídni, Berlíně, Amsterodamu a dalších. V letech 1990 – 93 vyučoval výtvarnou výchovu na Českotřebovském gymnáziu, pak se jeho pedagogické působení přesunulo do Ústí nad Orlicí, kde nastoupil na místo ředitele Školského úřadu. Po zrušení okresů přešel jako vedoucí odboru školství na Městský úřad v České Třebové, kde působil těsně před odchodem do důchodu v roce 2003. Ani na zaslouženém odpočinku nezahálel a volný čas věnoval svým výtvarným koníčkům a fotografování. Často jsme se setkávali na Českotřebovských výtvarných salonech, na kterých se prezentoval portréty a snímky z České Třebové. Rád experimentoval a často pro své práce využíval i počítačovou grafiku. Nedílnou součástí jeho drobné tvorby byly Pf, kde používal různé výtvarné techniky jako koláž, solarizaci apod. Výstavy byly nejen inspirací pro jeho další tvorbu, ale i místem k setkávání s přáteli. Za nemocnou lektorku Mgr. Martu Demelovou také půl roku vedl výtvarné sdružení Maxmilián. Společně s manželkou byli pravidelnými abonenty divadelního předplatného KC v České Třebové.
|