-
-
 Dne
5. ledna 2024 jsme si připomněli 81 let od úmrtí Antonína Šonky, člena
odbojové skupiny Petiční výbor Věrni zůstaneme
-
Antonín Šonka se narodil 25. února 1893 v Dolních
Heřmanicích u Lanškrouna. V první světové válce bojoval za Rakousko-Uhersko
v 1. pěším pluku a dosáhl hodnosti četař. Po zajetí vstoupil do čs.
legií v Rusku a bojoval se 4. střeleckým plukem, se kterým se účastnil
mimo jiné i bojů u Bachmače. Po válce se dne 6. září 1923 oženil s
Marií Šulovou ze stejné obce. Měli spolu syna Vladimíra. Do České
Třebové se přistěhovali v roce 1933 a bydleli v rodinném domku, který
si nechal postavit v ulici Pod Robovým kopcem, dnes v Zahradní ulici
čp. 1518. Antonín Šonka pracoval jako učitel nejmladších žáčků na
chlapecké (červené) škole.
-
Krátce po vzniku Protektorátu se zapojil do
celorepublikové odbojové skupiny Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ),
kterou v České Třebové založil parnický poštmistr Karel Votroubek,
který úzce spolupracoval s profesorem na gymnáziu Dr. Oldřichem
Markem. PVVZ organizoval a řídil tzv. Pošťáckou složku a tzv.
Železničářskou složku odboje. Počátkem roku 1940 byl Dr. Marek pověřen
generály Eliášem a Bílým vedením organizace ÚVOD ve východních
Čechách. Organizace PVVZ byla její součástí. Karel Votroubek se poté
mohl plně věnovat řízení Pošťácké složky nejen v České Třebové, ale i
v dalších městech. Přímým řízením celé pošťácké složky PVVZ v ústředí
byl pověřen Dr. Karel Bondy.
-
Votroubkovi první spolupracovníci, které přesvědčil pro
vstup do odboje, byli: Dr. Oldřich Marek, Antonín Šonka, Josef
Doubrava (přežil), František Müller (přežil), Bohumil Vašina (přežil),
František Kovář (přežil) a Marie Fišarová (přežila). Tito odbojáři
potom získali další lidi. Byli to: František Bednář (přežil), Václav
Jeništa (přežil), Václav Pírko, učitel Stanislav Richtr, Ladislav
Silbrník (Železničářská složka odboje), pan Šváb (přežil), Václav
Kučera, poštovní úředník v Litomyšli Oldřich Vavřín a topič ČMD
Jaromír Skákal (přežil). Scházeli se doma u Karla Votroubka nebo u
Františka Kováře. Každý z členů měl svůj úkol, o kterém druzí
nevěděli.
-
Úkolem Pošťácké složky bylo získávat informace o
okupantech rozlepováním a čtením jejich dopisů a odposlechem a
záznamem jejich telefonických hovorů a hlášení. Členové této skupiny
se také podíleli na odhalování udavačů. Dopisy adresované gestapu
tajně rozlepovali a v případě nutnosti jejich odeslání zdržovali, nebo
udaného varovali, aby mohl včas zlikvidovat kompromitující materiály.
Tím zachránili mnoho občanů před zatčením. Ve spolupráci s vedením
PVVZ byla vypracována a používána soustava krycích adres a přepážek,
na které byla prostřednictvím členů Pošťácké složky PVVZ zasílána
korespondence s centrem. Jednalo se především o zpravodajské
informace, včetně informací od železničářského odboje, případně od
dalších složek odboje. Neocenitelná byla také pomoc pošťáků při
roznášení ilegálního tisku, především časopisu českého
nekomunistického protifašistického odboje V boj. Důležitou úlohu v
odboji měli také zaměstnanci vlakových pošt při rozvážení ilegálního
tisku do jiných měst, převážení lidí hledaných gestapem apod.
-
-
Úkolem Antonína Šonky bylo sledovat činnost NSDAP,
gestapa, SS, SD, SA a mnoha dalších německých organizací v České
Třebové. Pravidelně se navštěvoval s Ladislavem Silbrníkem, který mu
dodával informace získané Železničářskou složkou odboje PVVZ v České
Třebové. Získané informace odesílali s Karlem Votroubkem pomocí kurýrů
do Prahy pplk. Josefu Mašínovi z odbojové skupiny Tři králové, který
je přeposílal vysílačkou SPARTA II do Londýna. Antonín Šonka se také
podílel na kolportaci ilegálního časopisu V boj, organizoval finanční
sbírky pro rodiny, kde byl někdo zatčen a podílel se na vyzbrojování
celé organizace.
-
Po vyzrazení jejich odbojové činnosti členy této
odbojové skupiny, přišli dne 10. července 1941 do jeho domku dva
gestapáci a ptali se Marie Šonkové na manžela, který se před nimi
schoval na půdu. Když odpověděla že není doma, vzkázali mu, aby se
druhý den hned ráno bezpodmínečně hlásil v Pardubicích na gestapu.
Protože měl strach o rodinu, hned druhý den do Pardubic odjel. V
Pardubicích na gestapu byl zatčen a jako všichni ostatní byl krutě
vyslýchán. Výslechy trvaly až do 25. srpna 1941, kdy byl převezen do
pankrácké věznice a byl převážen k výslechům do Petschkova paláce. Po
dvou měsících 27. října 1941 byl převezen do Drážďan, 18. listopadu
1941 do Lipska, druhý den 40 km severozápadně do Halle (Salle), odkud
byl po dvou dnech převezen do věznice Ichtershausen u německého
Erfurtu. Zde byl umístěn do samovazby, kde po třinácti měsících
věznění a psychického teroru v noci ze 4. na 5. ledna 1943 spáchal
sebevraždu. Soudu se nedožil.
-
Po smrti manžela jezdila Marie Šonková často do Sudet
ke svým rodičům v Dolních Heřmanicích. V té době již v Heřmanicích
působila mezi partyzány Národního sdružení československých vlastenců,
kteří v době největšího zatýkání 1. dubna 1944 přejmenovali svůj oddíl
na 1. severomoravský prapor Dr. Edvarda Beneše, aby nacistům dokázali,
že jsou celým tělem i duší za svým prezidentem.
-
-
Marie Šonková, rozená Šulová, byla velice významnou
spojkou v této organizaci. Dojednávala schůzky a rozvážela poštu,
zbraně a výbušniny mezi partyzány, které také sama obstarávala u své
švagrové paní Šulové v Poděbradech. Paní Šulová pracovala na městském
úřadu a měla napojení na odbojovou skupinu Šíma-Uher 777, která
vznikla na přelomu let 1942–1943. Jejím vedoucím činitelem byl Žid
žijící v ilegalitě Dr. Rosenzweig. Používal krycí jméno Dr. Uher,
plukovník Uher nebo plukovník Černý. Občanské doklady měl ale
vystaveny na jméno Karel Rybář. Druhým z čelných představitelů byl
poděbradský architekt František Šíma. Skupina vyráběla v dílnách
bratrů Jírovců vysílačky a výbušniny. V této organizaci byla paní
Šulová zapojena i se svým manželem. Tak bylo zajištěno bezdrátové
spojení s exilovou vládou v Londýně. Všechny informace pro místní
odboj šly přes paní Šulovou a Šonkovou. Toto spojení bylo aktivní od
srpna do října 1944, kdy konfident gestapa Víťa Lopařík zařídil
zatčení manželů Šulových, Dr. Uhra a správce vysílačky z Libice nad
Cidlinou. Z koncentračního tábora se vrátili pouze Dr. Uher a paní
Šulová. Bylo obdivuhodné, že paní Šonkovou nikdo nevyzradil, přestože
ve skupině byla velice známá. Po válce bydlela paní Šulová u své
švagrové paní Šonkové v Javorce čp. 1518 v České Třebové. Paní Šonková
pracovala jako prodavačka v obchůdku s potravinami u Hýblů v Javorce.
-
Vladimír
Hampl ml.
|