-
100
let od narození Jaroslava KRÁSY (7.2. 1924 – 17.12. 1995)
-
 Narodil
se v České Třebové a tomuto městu zůstal věrný po celý život. Vyrůstal
v domku čp. 185 Na Splavě. Když se oženil, bydlel v ulici Felixova 1729.
Do domku rodičů se později s rodinou vrátil a bydlel zde do konce
života. Studoval na místním gymnáziu a také na mistrovské škole
v Litomyšli, kam denně dojížděl na kole. Potom až do odchodu do důchodu
byl zaměstnán v Tesle Lanškroun jako konstruktér nástrojů. Ve volném
čase sportoval. Aktivně hrál fotbal, hokej a tenis. Řadu let byl i
trenérem. A to jak dorostenců, tak dospělých. Právě on přivedl mužstvo
dospělých v roce 1958 do divize. Jako trenér také působil v okresní a
krajské radě. Od raného mládí se také věnoval skautskému hnutí, kde byl
znám pod jménem Jim. Během let absolvoval Ústřední lesní školu a stal se
instruktorem v rádcovských kurzech. Při druhé a třetí obnově Junáka
v letech 1968 a 1990 byl iniciátorem vzniku střediska Javor a stal se
jeho střediskovým vedoucím. Od roku 1991 pracoval v okresní radě Junáka.
Je nositelem řady skautských vyznamenání, např. Řádu junácké lilie
v trojlístku za mimořádné zásluhy a obětavou práci ve službě vlasti a ve
skautském hnutí. Byl také vášnivým fotografem, čtenářem a sběratelem
knih. Měl rád, stejně tak jako jeho manželka, výtvarné umění. Jezdil na
trampské srazy po celé republice. Byl v kontaktu s trampy – řezbáři,
jejichž výstavy každoročně navštěvoval a fotograficky dokumentoval.
-
-
120 let od
narození a 35 let od úmrtí Františka NAVARY (27.5. 1904 – 16.2. 1989)
-
 Byl
známým českotřebovským knihařem. Nejraději pracoval s kůží a zlatem.
Vedle vazby knih byla jeho specialitou výroba šperkovnic a paspart,
kterých měl vždy v zásobě několik druhů a velikostí. Jejich odběrateli
byli mimo jiných , výtvarníci zvučných jmen – Ludmila Jiřincová, Vojtěch
Sedláček, Alois Moravec, Jaroslav Grus, František Emler, Karel Jan
Sigmund a jeho syn Zdeněk Sigmund, Jan Zrzavý a další. Většina z nich
byla také jeho blízkými přáteli. V mládí hrál ochotnické divadlo, odkud
přešel na divadlo loutkové. Kdo by ze starší generace neznal kašpárka
Javorníčka a dřevěné divadélko, které bylo současně skautským domovem
v zadní části parku Javorka. Protože divadélko nebylo nikým dotováno,
organizoval vydávání českotřebovských kalendářů a výtěžek plynul na
vybavení loutkové scény, která prošla mnoha změnami. Po jeho zrušení
založil nový soubor při Komunálních službách s novými mladými členy.
Pomáhal také organizačně při výstavbě Malé scény, která měla původně
sloužit převážně loutkohercům. Měl ještě další zájmy. Miloval zpěv a
hudbu, patřil mezi pravidelné návštěvníky koncertů vážné hudby. Od roku
1927 byl vydavatelem prvních čtyř ročníků regionálního čtrnáctideníku
Náš kraj, který vycházel v České Třebové v letech 1927 až 1938. Pracoval
v komisi pro výstavbu památníku obětem fašismu (sousoší Sbratření),
z vlastní iniciativy obohatil park Javorku o drobná kamenosochařská díla
z Hořic. Od mládí miloval přírodu a s tím související skauting. Za svoji
junáckou činnost byl 1. srpna 1970 v Praze jmenován doživotním členem
legendárního Svojsíkova oddílu a bylo po něm pojmenováno nově dobudované
skautské středisko při Farské cestě pod Horami ve svém rodišti.
- Jeho matka Cecílie Záleská
byla porodní asistentkou, která pomáhala na svět několika generacím
českotřebovských rodáků. Sestra Eliška, provdaná za Ing. Bartáka,
pracovala téměř celý život jako dětská lékařka. Po absolvování nižší
reálky se František Navara vyučil uměleckým knihařem. Měl dvě děti. Syn
Radovan vystudoval konzervatoř a pracoval jako hudební redaktor v Českém
rozhlase v Hradci Králové. Jeho dcera Zuzana Navarová (vnučka F.N.) je
známou zpěvačkou. Bohužel, oba již nežijí. Dcera Františka Navary
Daniela vystudovala přírodovědeckou fakultu, obor mikrobiologie a
pracovala ve zdravotnictví.
-
-
55 let od
úmrtí Jindřicha PRAVEČKA staršího (1.3. 1885 – 11.2. 1969)
-
 Pedagog,
hudebník, skladatel, publicista a organizátor kulturních akcí na
Ústeckoorlicku, zejména pak v České Třebové. Narodil se jako nejmladší
ze šesti dětí v rodině Matěje Pravečka a jeho ženy Anny, rozené Vackové
v obci Hroby u Tábora. Od mládí se věnoval hudbě. Hrál na housle, violu,
byl výborný klavírista a varhaník.
- Již od patnácti let působil
ve studentském smyčcovém orchestru a řídil orchestr. Po studiu na
učitelském ústavu v Soběslavi se stal učitelem. Učil na školách v Osíku,
Čermné, Bystrci, Výprachticích a od roku 1920 v České Třebové. Zde
působil jako řídící učitel obecné školy a při tom vyučoval zpěv a
hudební výchovu na státním reálném gymnáziu. Tam také řídil studentský
sbor, který čítal až 250 členů a třicetičlenný orchestr.
- Ve městě založil a řídil
smíšený pěvecký sbor Bendl, hudební spolek Smetana a krátce pěvecký sbor
železničářů. Těžiště jeho skladatelské činnosti bylo ve sborové tvorbě.
Mimo to napsal řadu skladeb komorních, církevních, orchestrálních i
k tělocvičným vystoupením. Upravil řadu národních písní, je i autorem
hudby k dětským divadlům. Byl členem Svazu českých skladatelů a držitel
Čestného granátového odznaku a historické medaile Pěvecké obce
československé.
- Neméně významná byla i jeho
činnost publikační. Přispíval do Hudebního zpravodaje, Východočeského
obzoru, Východu …. Je spoluautorem publikace Česká Třebová, kterou
vydala M. Ondříčková v Pardubicích roku 1934. Se svoji manželkou Annou,
rozenou Chaloupkovou z Výprachtic, vychovali tři děti – Jindřicha,
Blaženu a Libuši. Nejznámější je syn Jindřich, hudební skladatel,
pedagog a dirigent v jedné osobě. Poslední roky svého života prožil u
dcery v Hradci Králové, kde také zemřel. Je pochován se svoji manželkou
Annou v rodinném hrobě ve Výprachticích.
-
-
85 let od
úmrtí Rudolfa VEJRYCHA mladšího (18.1. 1882 – 18.2. 1939)
-
 Akademický
malíř a výtvarný pedagog se narodil v Podmoklech nad Labem v rodině
železničního zaměstnance. Po dvou letech se rodina přestěhovala do
Prahy. Rudolf měl dva starší sourozence. Nejstarší Karel byl uznávaným
pianistou a pedagogem, sestra Ela se stala známou po sňatku s malířem
Maxem Švabinským. Po ukončení nižšího gymnázia v Truhlářské ulici
v Praze odešel na Uměleckoprůmyslovou školu, kterou ale nedokončil. Ze
třetího ročníku přestoupil do speciálky prof. M. Pirnera na Akademii
výtvarných umění. Maloval portréty, akty, zátiší, městské veduty i
krajiny. Ilustroval dětské i odborné knihy. Obdivoval a sbíral folklor.
Pracoval jako výtvarný redaktor časopisu Topičův sborník, později si
otevřel v Mánesově ulici čp. 30 malířskou školu. K nejznámějším jeho
žákům patřili např. Martin Benka, Václav Bartovský, Ludmila Jiřincová,
Jan a Adolf Wenigové, sochař Jan Kodet, Emil Kotrba. Jeho žákyní byla i
Božena Solarová, se kterou R. Vejrych později uzavřel svůj druhý sňatek.
První manželkou byla Anna Procházková. Přestože na svých výpravách za
uměním a krásou přírody procestoval téměř celé Čechy i Slovensko a byl i
v řadě cizích zemí, nejraději se vracel do Kozlova, vesničky u České
Třebové. Zajížděl sem od roku 1891, plných 48 let. Namaloval zde mnoho
obrazů a kreseb. O místě vzniku výtvarných děl vypovídají názvy: U nás
v Kozlově, Jaro v Kozlově, Bílý pokoj v Kozlově, Chalupa v Kozlově,
Kozlovská kaplička, Kozlovská náves, Rozcestí v Kozlově, Kozlovská
silnice ….Zemřel nečekaně v den zahájení výstavy svých kreseb ve
Feiglově galerii. Pochován je na malém hřbitůvku v milovaném Kozlově.
-
Jan
Skalický
-
100 let od
narození Vladimíra Pácla (* 11.2.1924, + 31.12.2004)
-
Českotřebovský rodák (rodný dům najdeme na hl. ulici dr. E. Beneše)
, jehož životní pouť nebyla nikterak jednoduchá, se tohoto výročí,
bohužel, už nedožil mezi námi. Zemřel 31. prosince 2004 v italském
Malé. V letošním roce si tedy připomínáme 90 let od jeho narození a
10 let pod jeho úmrtí.
-
Je už málo těch,
kteří si vzpomínají na atleticky urostlého mladíka, který po konci
2. světové války začal studovat a s úspěchem dokončil Institut
tělesné výchovy a sportu. Životní osud jej pak zavedl po studiích z
České Třebové do Prahy, kde založil i rodinu. V roce 1953 se zde
narodil jeho syn Radvan, který vystudoval DAMU a věnuje se
dramaturgii v pražském Činoherním klubu. Rád
se občas podívá
i do České Třebové, ve které v mládí prožil u svých prarodičů letní
prázdniny.
-
Vladimír Pácl se
po studiích věnoval sportu po celý svůj život. Zejména sportu
lyžařskému. Jeho osobnost se utvářela v dospělého muže, který byl
nesmírně pracovitý, cílevědomý, který měl tu jedinečnou možnost, a
díky, že také ovládal osm jazyků, mohl také proniknout nejenom do
vrcholných republikových institucí, ale průběhem let se stal ve svém
oboru váženou osobností i na poli mezinárodním. Zejména působil jako
přední funkcionář FISu (Mezinárodní lyžařské federace). Byl jedním
z pěti Čechů v historii této instituce, kteří měli v rámci své
funkce (nikoliv pouhé národní delegace) možnost ovlivňovat
rozhodování této světové organizace. Tak například na jeho popud
vznikl Světový pohár v běžeckých disciplínách (ostatně jeho příručka
¨Běh na lyžích¨ je dodnes základním odborným pramenem), je i autorem
41. pravidel FIS pro běh na lyžích. V pozdější době pak již v
emigraci vymyslel pravidla a do praxe uvedl i orientační běh na
lyžích, jehož obliba v severní Itálii stále narůstá! A v neposlední
řadě se také velkou měrou zasloužil o pořádání Mistrovství světa
1970 v Tatrách.
-
Osudový zvrat v
životě Vladimíra Pácla způsobila okupace Československa v roce 1968
Radikálně a veřejně nesouhlasil s okupací ČSSR vojsky Sovětského
svazu a armád Varšavské smlouvy. Měl být dokonce autorem dopisu,
kterým žádal Mezinárodní olympijský výbor, aby Sovětský svaz tím, že
jeho vojska provedla tuto brutální okupaci, byl z MOV vyloučen! Tím
v příštích měsících se jeho životní situace neustále zhoršovala.
Proto se, po zralé úvaze, rozhodl počátkem 70. let emigrovat.
-
Nakonec zakotvil
v městečku Malé v italském Val di Sole. Své organizační schopnosti
mohl využít i zde! Nakonec vypracoval i dlouhodobou koncepci
sportovního a turistického využití a tím i zvýšení počtu pracovních
příležitostí místních obyvatel celého údolí. Dostal i příležitost
svůj program nadále rozvíjet a dokázal, že jeho koncepce je
životaschopná a dodnes postupně realizovatelná.
-
Sám mohu
potvrdit, po osobní návštěvě a rozhovorech v Malé a okolí, že
Vladimír Pácl se zde stal zasloužilou osobností. Stále je uznáván
jako člověk, který v tom nejlepším slova smyslu prospěl kraji, ve
kterém nalezl azyl a své poctivé přátele! Ti vzpomenou na jeho
nedožité 90. narozeniny 22. a 27. července v Malé za přítomnosti
starosty a dalších představitelů. 1. března začíná pracovat komise,
která bude mít program vzpomínkových shromáždění na starosti.
-
Věnujme památce
Vladimíra Pácla alespoň krátké
zamyšlení.
Josef Zavřel
|