Sovětské partyzánské skupiny na Českotřebovsku

V říjnu roku 1944 překročily sovětské a československé jednotky v prostoru Dukelského průsmyku československé hranice a zahájily osvobozování naší vlasti. Německé pozice se pod údery sovětských vojsk hroutily na všech frontách. Tyto okolnosti vedly k aktivaci odbojového hnutí na okupovaném území a k rozvoji partyzánské činnosti, kterou vydatně podporovala Rudá armáda a NKVD (po válce přeměněno na Ministerstvo vnitra Sovětského svazu). Jim tyto skupiny dodávaly informace o nepříteli, potřebné pro další vedení bojů. V čele těchto partyzánských skupin byli vojáci Rudé armády, speciálně vycvičení pro tento způsob boje, kteří získali mnoho zkušeností z partyzánských bojů ve své vlasti.

Partyzánský výcvik a vlastní výsadky, které směřovaly ze Sovětského svazu do Československa, organizoval, a materiálně a technicky zabezpečoval Ukrajinský štáb partyzánského hnutí v Kyjevě. V partyzánské škole ve Svjatošinu u Kyjeva byli připravováni nejschopnější partyzánští velitelé pro boj s nepřítelem na našem území. Ke dni 22. ledna 1945 působilo na území Československa 44 partyzánských svazků, 11 brigád a 9 oddílů, zahrnujících přibližně 10 000 osob. Do řad partyzánských skupin vstupovali především prozrazení odbojáři, uprchlíci z nucených prací a sovětští váleční zajatci, pro které to byla mnohdy jediná záchrana před dopadením. Ke každé partyzánské skupině neodmyslitelně patřilo mnoho desítek obyvatel měst a vesnic, kteří partyzánům dodávali potraviny, zdravotnický materiál, a také jim zajišťovali úkryty a opěrné základny. Tito lidé byli také většinou součástí jejich zpravodajské sítě. Partyzánská činnost u nás vrcholila koncem dubna a počátkem května 1945, kdy 4. ukrajinský front vyžadoval zesílení diverzní činnosti na železnici, a to především Brno – Německý (Havlíčkův) Brod a Praha – Česká Třebová, kudy projížděly transporty německých vojáků a munice na frontu. Záškodnickou činnost na železniční trati přes Českou Třebovou měly na starost tyto partyzánské skupiny: Zarevo (Záře), Mistr Jan Hus, Jan Kozina, Stalin, Krylov, Mayer a další. Kvůli riziku dopadení se skupiny musely neustále přemísťovat. K tomu využívaly svoje opěrné základny. Skupiny spolu většinou spolupracovaly a některé akce prováděly společně. Každá záškodnická akce znamenala oslabení nepřátelské fronty, protože nepřátelské síly byly vázány zde, při ochraně tratí, ochraně zbrojní výroby, ochraně dodávek pohonných hmot, pátrání po partyzánech atd. To právě bylo jedním ze dvou hlavních úkolů sovětských partyzánů. Jako druhý úkol, prokazatelně pro Sovětský svaz důležitější, byla politická činnost a obhajoba komunistické ideologie u nás. Agitací a bojovým příkladem měli sovětští partyzáni připravit půdu pro vznik komunistických revolučních národních výborů, tak jak to již dříve probíhalo v sovětském Rusku, aby komunisty připravený pracující lid mohl po válce převzít vládu ve státě. Proto mezi nejdůležitější členy každé sovětské partyzánské skupiny patřil politický komisař, který tuto agitaci řídil. Toto, jak víme, se velmi dobře podařilo.

V této části bych se ještě pozastavil u rozložení nacistických sil v regionu a u odvetných opatření proti partyzánům ze strany nacistických orgánů. Koncem války byly v prostoru našeho území rozmístěny vojenské a bezpečnostní síly nacistického Německa, z nichž nejdůležitější bylo uskupení skupiny armád Mitte (střed). To mělo pod velením polního maršála Ferdinanda Schörnera udržet průchodnost ústupových cest přes Prahu na západ. Vedle armády a nacistických policejních a bezpečnostních orgánů plnila svoji úlohu i německá domobrana – Volkssturm, která vše připravovala na příchod fronty. Volkssturm měl na starost opevňovací práce, stavby protitankových zátarasů u měst a vesnic, jeho příslušníci bývali nasazováni ke střežení železničních tratí a mostů, do pátracích akcí proti uprchlým válečným zajatcům i proti partyzánům.

Rostoucí odbojová činnost a aktivita partyzánů na konci roku 1944 vyvolala mezi nacisty zděšení. Hlavním cílem v oblastech mimo frontu se stalo zlikvidovat za každou cenu partyzánské a odbojové hnutí. K tomu byla nutná nová taktika. Koncem roku 1944 došlo z příkazu pražské vedoucí úřadovny gestapa ke zformování nové instituce pro potlačování partyzánského hnutí. Vzniklo tak „Sonderkommando“ (zvláštní oddíl), jehož velení nacisté takticky umístili přímo do srdce oblasti s vysokým počtem partyzánských skupin, tedy do Chrudimi. Velitelem tohoto protipartyzánského oddílu byl jmenován SS-Hauptsturmführer (kriminální komisař) Paul Feustel a jeho zástupce byl SS-Hauptsturmführer (kriminální komisař) Martin Hausmann. Příslušníci tohoto oddílu byli většinou zkušení pracovníci nacistické výkonné moci. Tento oddíl byl rozdělen ještě na menší stíhací jednotky, tzv. Jagdkommanda. Tyto jednotky byly rozmístěny do měst v oblasti Česko-moravské hranice a měly především zabránit pronikání partyzánů z Moravy do Čech. Jejich sídla byla v Poličce, Ústí nad Orlicí, odkud byla jednotka počátkem roku 1945 přemístěna do Nasavrk, dále pak v Havlíčkově Brodě, Ždírci nad Doubravou, Ledči nad Sázavou, Humpolci a Pelhřimově. V čele každého Jagdkommanda byl pověřený příslušník gestapa z venkovní služebny, v jehož teritoriu se Jagdkommando nacházelo. V Ústí nad Orlicí to byl velitel pořádkové policie kapitán Teichert a jeho zástupce byl SS-Untersturmführer (kriminální zaměstnanec) Franz Liebl z hradecké služebny gestapa. Každá skupina měla jednu až dvě čety, které se skládaly z příslušníků pořádkové policie, nebo z příslušníků jednotek SS. Kromě toho mělo chrudimské Sonderkommando k dispozici celní rotu a jednotku speciálně vycvičených agentů z řad vězněných sovětských zajatců, získaných pro spolupráci. Ke své práci mohlo také využít další útvary protektorátní a pořádkové policie. Prakticky ihned na počátku fungování Sonderkommanda v Chrudimi se odehrávaly kontroly a razie v lesích v okolí města. Většina těchto akcí však byla bez významnějších výsledků.

Pro výcvik nových posil v boji proti partyzánům vznikla navíc na počátku roku 1945 zvláštní policejní škola, která měla cvičit odborníky v boji proti partyzánům. Její oficiální název byl Policejní škola pro boj proti bandám (Pol.-Bandekampfschule II). Škola byla podřízena přímo veliteli pořádkové policie v Praze a nacházela se v údolí Jičínky nedaleko Veřovic.

Ke konci ledna 1945 byl výskyt partyzánských skupin v oblasti východních Čech tak silný, že nacistický aparát byl nucen v okresech Litomyšl (kam patřila za války také Česká Třebová), Vysoké Mýto, Chrudim, Čáslav, Humpolec a Pelhřimov zvýšit počet příslušníků na četnických stanicích. Hlavním zdrojem získávání informací o partyzánských oddílech a jejich pomahačích byli němečtí obyvatelé, zrádci a konfidenti gestapa. Ti dodávali Jagdkommandům ty nejcennější informace. Právě tito zrádci měli na svědomí v řadách partyzánů jejich největší ztráty.

Vladimír Hampl ml.

Facebook - Válečná historie České Třebové